Čerstvý třicátník, který se ale již jako mladý talent etabloval na české hudební scéně napříč žánry. Bubeník, kytarista, skladatel a producent, kterého známe nejen díky spolupráci se zvučnými jmény, jako je například Čechomor, Aleš Brichta, Kamil Střihavka, David Kraus či Ewa Farna.

Vím, že do kontaktu s hudbou jsi přišel už v raném dětství. Kdy to přesně bylo?
Od sedmi let jsem chodil na hodiny tance a hudbu jsem vnímal hlavně tělem. V 11 letech na základní škole přišlo mé první seznámení s bicími. Když jsem poprvé uslyšel naživo jejich zvuk, naježily se mi chlupy a já věděl, že chci být bubeník.

Kromě bicích se ale věnuješ i jiným nástrojům a komponování... Jaká hudba tě od začátku ovlivnila?
Poté, co jsem začal hrát na bicí, mě na jednom táboře uchvátila i kytara. Naučil jsem se tam na ni pár vyhrávek a těšil se, až přijedu z táboru domů, jak to rodičům zahraji. Táta byl kytarista, který mi dal jak základy bicích, tak i kytary. Můj bratr Michal se učil taky na kytaru a spolu jsme měli první kapelu, kde jsme hráli vlastní nápady u prarodičů na půdě v Dobromilicích. Zde měla základnu také kapela Sauria, se kterou jsem občas vystoupil na pár písní a byl to úžasný pocit hrát před lidmi! Táta měl doma desky a videokazety skupiny KISS, Phila Collinse, Blondie, Katapultu… Vše jsem poslouchal dokola a znal už pak perfektně nazpaměť.

Byla tedy tvá nynější profese tvým snem již od dětství?
Byl jsem poměrně kreativní dítě, rád jsem tvořil. Ať to bylo malování, vyrábění, šití… Asi v osmi letech jsem si vyrobil úplně sám dvě funkční hokejové lapačky golmana. Jinak mě hodně bavilo i kouzlení podle kouzelnické knížky. Ale jak přišly bicí a hudba, nechal jsem se tím vést a maximálně mě to naplňovalo. Takže asi od dvanácti let jsem se chtěl stát muzikantem a šel jsem si za tím.

Měl jsi v Prostějově svojí první kapelu? S kým jsi hrál později?
V Prostějově jsem měl hned několik kapel... Z těch oficiálních to byly Storm, Black Rose, Marasd, Klementův Lazaret a Pátý Element. Vystupoval jsem s nimi hodně, ale jakmile jsem začal studovat v Brně konzervatoř, kontakty postupně slábly, jelikož přicházela nová angažmá. V Brně mě nejvíce ovlivnila kapela Animé, kterou jsem poslouchal už na základní škole a přál si s ní jednou hrát. Působil jsem také v projektu Equirhodont. Následně přišla další fáze a tím byl odchod do Prahy na Konzervatoř Jaroslava Ježka a tím pádem se vztahy opět postupně přetrhaly a nahradily novými.

Měl jsi od začátku učitele na bicí? Myslíš, že je to důležité?
Asi po půl roce mě táta přihlásil k učiteli Jiřímu Homolovi na ZUŠ Vladimíra Ambrose v Prostějově. Z mého pohledu to důležité je. Já jsem za to strašně rád, protože seznámit se v začátku se základy je skvělé. Pak už jsem na nich mohl jen stavět.

Kdy a za jakých okolností si se rozhodl, že chceš zkusit konzervatoř?
Asi po roce studia na ZUŠ, kdy jsem se dozvěděl, že existuje škola zaměřená na hudbu. Pak jsem směřoval svoji pozornost už jen na konzervatoř.

Byla pro tebe škola důležitá? Proč?
Určitě. Nemusel jsem se učit spoustu předmětů, které bych v budoucnu nevyužil a mohl se tak více specializovat právě na hudbu a obor bicích nástrojů. V Brně jsem hrál i na melodické bicí, což je marimba, xylofon, vibrafon... Dostalo se mi tam celkově velkého rozhledu o bicích, což vnímám jako velice důležité.

Zmínil bys nějaké učebnice, nebo koncepty, které ti nejvíce pomohly?
Co se týká bicí soupravy, tak mě hodně bavila škola Future Sounds od Davida Garibaldiho, nebo Stick Control. Také jsem hrál play alongy od Dave Weckla, Dennise Chamberse, Simona Phillipse... Vždy to byla výzva hrát písně po takových velikánech.

V Praze si se potom rychle chytil ve známějších kapelách. Které byly pro tebe nejdůležitější a v jakém směru?
Každá kapela a zkušenost s ní byla velmi důležitá. Ty nejznámější kapely byly Aleš Brichta Band, David Kraus Band, Ewa Farna, Kamil Střihavka & Leaders a další... Hraní s různými hudebníky přináší nové žánry a pocity. Pokaždé jsem se naučil něco nového a to si nesu s sebou do dalších let. Hudba je jako jazyk a žánry jsou slangy a já bych chtěl rozumět většině...

Vyjmenoval bys několik, podle tebe stěžejních, vlastností dobrého muzikanta?
Umět poslouchat ostatní muzikanty, dokázat se na ně energeticky napojit a vytvářet dohromady symbiózu. Celé je to o uvolnění, hudební komunikaci, koncentraci, ale také o radosti. Je tam samozřejmě více faktorů, jako třeba otevřenost různým hudebním stylům, empatické vnímání písně nebo technická vybavenost pro vyjádření svých představ.

Jak chápeš úlohu bubeníka v kapele?
Bubeník v kapele je trochu jako dirigent orchestru. Většinou dává nástupy, určuje tempo, dynamiku, orientuje se ve formách atd. Hlavní úloha je samozřejmě dobře a vkusně doprovodit píseň. Když poslouchám melodii a harmonii, vede mě můj vnitřní pocit k danému doprovodu. Každý má vlastní styl, a proto každého bude napadat něco jiného, což je skvělé, protože kdybychom všichni hráli stejně, byla by to nuda. Více poslouchám píseň a ostatní muzikanty, než sám sebe.

Zmínil bys pár jmen svých kolegů, kteří tě zajímají více, než jiní? Čím konkrétně tě inspirovali, nebo inspirují?
Zajímají mě hráči, kteří umí vystihnout náladu a groove písně. Je jich ale více. Ze zahraniční scény je to například Steve Gadd, Vinnie Colaiuta, Gavin Harrison, Steve Jordan, Larnell Lewis, Travis Barker, Nick D'Virgilio, Josh Freese, Dave Grohl, Dave Weckl, Gary Novak, Adrian Bent a spousta dalších. Z našich krajin se mi líbí bubeníci jako je Lukáš Doksanský, Roman Lomtadze, Pavel Bady Zbořil, Roman Vícha, Dano Šoltis, Martin Valihora, David Koller, Richard Scheufler Jr., Miloš Meier, Jiří Stivín Jr., Ondřej Pomajzl, Dalibor Mráz, Hanz Sedlář… Každý z nich hraje nejen jako bubeník, ale i jako muzikant.

Jakým způsobem jsi cvičil v minulosti a jak cvičíš dnes?
Cvičil jsem v rámci hudebních škol předepsaný notový materiál, hrál si s oblíbenými nahrávkami, zkoušel jsem s kapelami a veřejně vystupoval. Hrál jsem vše, co mi přišlo do cesty. Nyní už hlavně koncertuji, natáčím a zkouším na turné s kapelami.

Jakou hudbu máš poslední dobou v přehrávači?
Když zrovna nic neskládám, nenatáčím nebo nemíchám ve studiu, tak si poslechnu některé novinky hudební scény. Ale rád se vracím i ke klasikám. Naposled jsem poslouchal v obýváku The Beatles - Abbey Road, před tím mi tam hrál Jamie Cullum - Momentum a v autě mám například Muse - Drones nebo Foo Fighters - Sonic Highways. Poslední novinku jsem slyšel od kapely The Pineapple Thief - Your Wilderness, kde bubnuje Gavin Harrison, nebo výborné CD Xodady od Romana Lomtadzeho.

Co bys řekl o svých současných kapelách?
S mojí domovskou kapelou Čechomor budeme nyní točit nové CD, na což se moc těším! S rockovou kapelou Limetal vydáváme v únoru novou autorskou desku. Také vyjde nová deska zpěvačky Anny K. s názvem Světlo, kde jsem jako host natáčel bicí pod producentským dohledem Tomáše Varteckého. Teď také vychází mé sólové bubenické video na moji skladbu Finally Now. Jinak pravidelně působím ještě v jazzovém triu pianisty Ondřeje Kabrny, nebo si občas zahraji s jazzovými hráči v klubu JazzRepublic.

Láká tě zahraniční kariéra? V čem se podle tebe liší zahraniční hudební scény od té české?
Který muzikant by nechtěl jít hrát světovou ligu s kapelou, která vyprodává stadiony? Když jsem byl malý, chtěl jsem hrát v kapele KISS, to se už teď asi nestane… I když? (smích) Ne, já si nesmírně vážím toho, že mohu hrát tam, kde hraju. Je to skvělé a popravdě musím říct, že je ještě hodně věcí, které bych mohl zde v Čechách realizovat. Kdyby se nabízela spolupráce s lidmi ze světa, tak proč ne, ale jen tak se stěhovat a zkoušet štěstí venku momentálně nehodlám. Každá země má svoji kulturu a také plusy a mínusy. Pro mě ale hlavní je, abych cítil, že někam patřím.

Na jaký nástroj momentálně hraješ a proč? Co činely? Paličky? Elektronika? Blány?
Hraju teď na bicí Pearl. Jsou to mé vysněné bubny z dětství, kdy jsem si stále dokola prohlížel katalogy a přemýšlel, jaké by to bylo na ně hrát. Od Pearlu mám řadu Reference Pure, Export Limited Edition, bubínky Ian Paice Signature, Dennis Chambers Signature, hliníkový Ultracast. Dále hraju na činely Paiste řady: 602 Modern Essentials, 2002 Black Big Beat, Signature, Masters, Gaint Beat, PSTX, Alpha. Mám svůj vlastní model paliček Balbex LP Ideal. Je to opravdu velká radost. Blány střídám podle stylu Evans nebo Remo. Z elektroniky používám Throne Thumper od Pearlu, což je přenašeč basových frekvencí, zejména velkého bubnu nebo basy, do bubenické stoličky. Velký pomocník při cítění groovu. Používám in ear a nechal jsem si vyrobit odlitky do uší od amerických sluchátek Westone řady W60.

Máš domácí studio? Co v něm používáš za vybavení?
Ano, mám spíše produkční studio, kde edituji, mixuji, programuji, natáčím kytary, basu, synthy, vokály... Je to zaměřené na rychlou a pohodlnou tvorbu. Pracuji od mládí v programu Cubase a nově i v Pro Tools. Poslouchám nejvíce přes Yamaha NS 10m a nabírám nástroje přes preamp BAE 1073 DPM. Pak samozřejmě využívám profesionálních hudebních studií na natáčení živých bicích. V poslední době hodně točím ve studiu First Floor na Barrandově.

Nahráváš bicí i jakožto nájemný hráč? Kterým externím projektům ses v poslední době věnoval?
Natáčím bicí pro různé projekty, kapely a interprety. Práce ve studiu mě vždy neskutečně baví. Líbí se mi ten tvůrčí proces, kdy něco vzniká. Na mých internetových stránkách je ostatně vše k vidění i slyšení...
Odkazy:
Web: www.lukaspavlik.com
Facebook: www.facebook.com/lukas.pavlik.509

Za MUSICstage.cz se ptal Michael Nosek