Roman Vícha

Odpovědět
Jakub Troníček
Příspěvky: 9
Registrován: 09 zář 2015 13:09

Roman Vícha

Příspěvek od Jakub Troníček »

Udržet si hraní? Nesmíš mít velké ego.
3. 8. 2021

Ewa Farná, Meky Žbirka, Ivan Král, Lenka Dusilová, skupina Toxique, Jana Kirchner. To jsou jen některá jména, se kterými v poslední době spolupracoval Roman Vícha. Rodák z Opavy, který už dlouhou dobu patří mezi absolutní českou bubenickou špičku. Tuzemskou hudební scénou proplouvá napříč žánry, jeho hraní ale nikdy nepostrádá groove a hudební cit.

Je rok 1995 a teenager Roman Vícha cvičí v Opavě etudy. Jak vypadal jeho muzikantský sen v té době?
Tehdy jsem hodně sjížděl na České televizi pořad Na Kloboučku. Úplně jsem to hltal a představoval jsem si, jak si někdy s těmi všemi skvělými muzikanty jednou zahraju. A stalo se.

Koho nebo co jsi měl tehdy na obrázcích a plakátech ve zkušebně?
David Koller, Roxette, Michael Jackson a bubny z katalogů.
Obrázek
Obrázek

Dneska jsme o čtvrt století dál a ty jsi už dlouho v první české bubenické lize. Jaké je to ve srovnání s tvými sny?
Můj cíl byl jít do Prahy a hrát se skvělými muzikanty a to se mi splnilo. Rád bych, aby to vydrželo co nejdéle. A doufám, že budu součástí ještě mnoha zajímavých projektů.

Těch muzikantů nebo skupin bylo za tu dobu opravdu hodně. Kdybys měl vypíchnout třeba deset z nich, jak by ten výběr vypadal?
Ewa Farna, Jana Kirschner, Lenka Dusilová, Klára Vytisková, Ivan Král, Meky Žbirka, Muff, Brian Seeger, Jaromír Honzák, Ochepovsky… Těch kapel a interpretů je daleko víc, těžko vybrat jen deset. Se všema mě to baví a bavilo. Hlavně mám rád tu různorodost žánrů.

Hraješ v malých jazzových klubech, ale i obrovských open air pódiích s Ewou Farnou v Polsku. Co ti které prostředí dává, nebo naopak bere?
Teď už víc hraju ty větší koncerty hlavně s Ewou Farnou. Na velkém pódiu jsi tak trochu vzdálený od lidí i muzikantů a taky to vnímám jako větší zodpovědnost. Třeba mám náhradní blánu na kopák, rezervní šlapku a snare, kdyby se něco zvrtlo. Když hraju v klubu, tak to tak neřeším. V malém klubu mě ale právě baví ta blízkost a energie mezi publikem a kapelou.
Stává se ti třeba, že po hraní s Ewou přijdeš do malého klubu a přistihneš se, že čekáš, až ti technici odnesou a postaví bubny?
Né to né, ale je fajn když po koncertě nemusíš balit bubny (smích).

Na co konkrétně teď hraješ? Jaké máš bubny, s jakými rozměry?
Mám tři bicí soupravy a asi jedenáct bubínků. DC Custom Drums, které mi vyrobil Ivo Honajzer na zakázku. Korpusy jsou ve skladbě mahagon topol mahagon a vnější vrstva je javor. Mám velkou konfiguraci 12x8, 13x9 tomy, 14x14, 16x16, 18x16 floortomy a 18x14, 22x14, 24x14 kopáky. U Ewy používám 13,16,18 a 24 a zbytek doma ve studiu a jiné hraní. Pak mám staré vintage Ludwigy 70` 13x9, 16x16 a 22x14 a ještě bukové Amati 12x8, 16x16 20x14

Zmínil jsi jedenáct vibrlů. Jaké to jsou?
Udělám jednoduchý výčet: 14" x 7" PDP Limited Snare, Maple, Wood Hoop, 14" x 5,5" DC Custom Drums (Maple), 14" x 6,5" Drum Gear (NOB), 14" x 6,5" Tama Artstar (Brass), 14" x 6,5" Ludwig Supersensitive (1976), 14" x 5" Sonor D-454 (1975), 14" x 5" Pearl Jupiter (1976), 14" x 4" Premier Royal Ace, 12" X 5" Milan Vícha Signature (Steel), 14" x 6" Milan Vícha Signature (vertical wood blocks) a 14" x 6,5” Amati (NOB) .

Podle čeho se rozhoduješ, jakou sadu na konkrétní hraní použiješ? Máš v tom systém?
Řídím se pocitem, co by se tak asi hodilo do které kapely nebo projektu. Baví mě hodně střídat gear a experimentovat.
Obrázek

Jaké aktuálně používáš činely?
Hraju už deset let na činely Soultone Cymbals, které mi nabídnul Ivo Honajzer jako endorsing. Mám rád velké činely, 22” crash ride a 20” crashe. Hihaty si třeba skládám z prasklých crashů 16”. Mám jich hodně v různých velikostech. Většinou používám řadu Vintage a Vintage Old School na kterých mě baví, jak jsou temné a muzikální.

Co blány?
Remo. Střídám to zase podle pocitu, ale vetšinou Ambassador a Emperor hlavně ve studiu. U Ewy na bubnech jsem zkoušel třeba CSka nebo Powerstroke 4. Baví mě experimentovat. Na kopáku mám Powerstroke 3 na živé hraní, ale ve studiu mám třeba Ambassador písek.

Jak přistupuješ k ladění? Jaké jsou tvoje základní principy ladění?
Nemám rád, když buben hučí a má dlouhý dozvuk. A to dosáhnu tak, že spodní blány šponuju dost vysoko. Vršek pak ladím podle toho, co hraju za styl.

Jakými hraješ paličkami?
Mám endorsing u Vater a hraju s modelem Sugar Maple Piccolo.

Hardware?
U Ewy mám hardware Pearl a doma odlehčený Gibraltar.

Používáš elektroniku v sadě?
Mám Roland SPD SX a k tomu triggery na snare a kopák. Hodně to používám právě u Ewy, kde je potřeba jít s dobou a hrát s moderním zvukem. V dnešní době je povinnost mít nějakou takovou mašinu, abys mohl nabídnout jiný sound.
In-ear nebo klasický monitor?
Obojí. In-ear s Ewou na velkém pódiu a monitor v malých klubech.

Jaké používáš na odposlech sluchátka?
Dřív jsem měl klasické in-ear sluchátka, ale nevyhovovalo mi to. Neměl jsem v těch uších tlak z kapely a bubnů. Přešel jsem proto na DJ sluchátka Sennheiser HD 25. Super to tlačí oproti in-earum.

Hraješ dejme tomu s Ewou v O2 aréně, zbývá hodina do koncertu. Kde bych tě našel a co tam budeš dělat?
Našel bys mě v šatně, jak se rozehrávám na pad.

Liší se tvá příprava v malém klubu a ve velké hale?
Neliší, vždy si dám před hraním warm-up s paličkama.

Hraješ různé styly s různými lidmi. Co je ti ale vnitřně nejbližší?
Baví mě hrát písničku, dobrou písničku. A nezáleží, jaký je to styl.

Jak nejdál ze své komfortní zóny jsi z pohledu žánru při hraní byl? Třeba speed metal si v tvém případě úplně představit nedokážu…
No speed metal jsem teda nehrál. Obecně metal mě minul. Ale třeba fasty v jazzu mi moc nejdou, je to na mě moc rychlé, takový speed jazz.
Obrázek

Ve světě je běžné prolínání rockového, popového, jazzového nebo metalového muzikantského světa. Třeba legendární Vinnie Colauita hrál snad opravdu všechno včetně toho metalu – připomeňme jeho studiovou práci pro Megadeth. Jak je to z tvého pohledu u nás? Mám pocit, že se tu často ty party vzájemně tak trochu přehlížejí…
Jo… je to pravda. Jsou tady muzikanti, kteří si jedou jen v tom jednom žánru a nechtějí nebo neumí vybočit. V cizině to tak moc není. Já jsem univerzální bubeník, baví mě hodně stylů. Funk, Hip hop, Pop, Jungle, Jazz… a všechny mají společné - groove.

Jsi velmi vyhledávaný studiový hráč. Jaké projekty většinou natáčíš, dá se to nějak zobecnit?
Točím toho hodně a všechny možné styly, ale v poslední době hlavně pop.

Taky jsi jedním z těch, kdo si doma vybudoval nahrávací studio. Je to trend do budoucna, že bubeníci nahrávají projekty u sebe doma a výsledek pošlou mailem? Co to má za výhody a naopak nevýhody oproti práci v klasickém velkém studiu?
Je to tak. Myslím, že pozvat si v dnešní době bubeníka do velkého studia je pro producenty finančně náročné. Tak si to třeba naklikají doma sami. Tím, že mám studio doma, tak zaplatí jen mou práci a vyplatí se jim to. A mě taky. Taky se mi doma líp pracuje, mám víc času si udělat dobrý sound a experimentovat.
Co tebe k budování studia přimělo?
Byl to takový můj sen a jednoznačně to přivolala korona. Kdyby nepřišla tak to asi odložím na neurčito.

Jaké projekty jsi v poslední době natočil?
Teď opravdu točím většinu doma. Naposledy to byli třeba Ewa Farna, Sofian Medj Medj, Lake Malawi, Robin Mood feat. Eva Burešová, Ochepovsky a další….

Co konkrétně používáš za vybavení? Zvukovka, převodníky, preampy, mikrofony atd.?
Zvukovku mám Apogee Element 88 + ADAT, převodník Behringer ADA8200. Dohromady tedy 16 stop. Mikrofony mám na overheady Ribbony SE Voodoo VR1, kick AKG D12VR, Warm Audio 47jr a podomácku vyrobený Subkick, na tomy Sennheisery MD 421N, snare Shure SM 57 + AKG D202, roomy Lewitt LCT 440 Pure. Taky mám přepájené staré telefonní sluchátko na mikrofon.

Podle čeho vybíráš vybavení?
Konzultoval jsem to s několika lidmi z branže a taky je to o penězích, kolik jsi ochotný do toho investovat. Já nemám mikrofony za mega. V dnešní době můžeš koupit kvalitní mikrofony za zlomek ceny. Důležité je taky to, jak na ty bubny zahraješ, jak je naladíš a rozezníš, abys měl top sound a náběr.

Jak vypadá tvoje cvičení v poslední době? Pamatuju si na jeden rozhovor s Dennisem Chambersem, který už někdy před dvaceti lety řekl, že bubnování je něco jako jízda na kole. On tehdy říkal, že se to naučil už dávno a nemá potřebu se to na tom kole učit dál. Že si spíše zkouší nové věci během živého hraní… Jaký je tvůj přístup?
Já už necvičím pravidelně dvacet let. Mám to podobně jako Dennis. Cvičím, nebo spíš přehrávám, nějaký nový materiál do studia a na živá hraní, když je potřeba.
Cvičení je alfa a omega celého hraní. Co bylo pro tebe nejdůležitější v tomhle směru? Na co se soustředit a jaký systém si ve cvičení udělat?
Já cvičil hodně s nahrávkami, třeba deska Sting - Ten Summoner Tales, kde hraje Vinnie Colaiuta. Cvičil jsem s tou deskou třeba pětkrát denně a nahrával jsem si to na dvoustopý kotoučák, to je strašně důležité. Takzvaně trestný poslech, poslechneš si to a zjistíš, co hraješ špatně a jedeš to znova. Spousta lidí to dnes nedělá a to je škoda.

Je stále ještě důležité umět číst noty? Proč a co ti to dá?
Pro mě to důležité je. Pohyboval jsem se v kapelách nebo projektech, kde jsem noty používal. Ulehčuje mi to lépe se orientovat v hudbě. A taky jsem učitel a používám je k výuce.

Když jsme u učení - kdybys ty sám jsi naopak mohl mít jednu hodinu u kteréhokoliv žijícího nebo nežijící bubeníka ze světa, tak ke komu bys šel a co bys po něm chtěl?
Mě se podařilo se dostat na hodinu k Adamu Deitchovi v Praze. Je to jeden z mých velkých vzorů, který ovlivnil moji hru. Uvíznul tady během korony a měl tady jeden den na učení. Dali jsme jam a pak jsme se bavili o hip hopu, second line, New Orleans, groovu obecně. Na konci jsem ho ještě vezl do hotelu a bavili se o životě. Byl to zážitek, takovy meet and greet.

Co musí mít bubeník, aby sis na jeho koncertě mohl říct: „ty jo, ten je dobrej“? Co je pro tebe nejdůležitější?
Jednoznačně groove, time a sound.

Jak potom získat angažmá z první ligy? Co je podstatné podle tebe?
Musíš být prostě skvělý bubeník, mít dobrou pověst a taky štěstí.
Obrázek

Jedna věc je místo získat a druhá je pak si ho udržet. Co je podle tebe nejdůležitější v tomhle směru?
Nesmíš mít velké ego.

Rada pro mladé holky a kluky, kteří aktuálně prožívají podobné sny, jaké jsi možná měl ty před čtvrt stoletím?
Mějte cíl, motivaci, cvičte a nahrávejte se!

Odkazy:
Web: http://www.romanvicha.com
Facebook: https://www.facebook.com/romanvichadrummer
Instagram: https://www.instagram.com/romanvicha/

Za MUSICstage.cz se ptal Jakub Troníček
PROFIL AUTORA: Jakub Troníček
Jakub Troníček je investigativní novinář a zároveň bubeník, působící v pražské rockové skupině Flattus. Ta má na kontě několik studiových desek a stovky odehraných koncertů v klubech, na velkých festivalových scénách, nebo v rámci turné po boku známých skupin jako Škwor, Krucipusk a další. Jakub Troníček hraje na bubny PDP a činely Soultone, používá paličky Vater a blány Evans.


Další rozhovory


Patrik Sas

Hudební nástroj si člověk nevybírá, nástroj si vybírá jeho.

Málokterý český bubeník má toho tolik za sebou, jako šestadvacetiletý Patrik Sas. Kolik dalších může říct, že si je vybral sám mistr Thomas Lang k soukromému učení, že si zahráli například se Suzanne Vega, nebo že by vyhráli prestižní hudební soutěž v Americe? Aby byl Patrik tam kde je, musel svému snu hodně obětovat. I o tom obsáhle mluví v následujícím rozhovoru.


Petr Hataš

Bubeník metalové kapely Modern Day Babylon.

Pokud můžeme o nějaké kapele říct, že se jí za hranicemi daří lépe než u nás, určitě to je teplická progresivně metalová kapela Modern Day Babylon. Jejich bubeník Petr Hataš (22) je přes svůj nízký věk vyhledávaným muzikantem a firemním hráčem značek Balbex a Meinl. Jak sám prozradil, vlastně ani sám neví, jak se dostal do stáje světoznámého výrobce činelů.


Martina "Kajda" Balcarová

Díky kliku se bubeník může s basákem sejít i jinak, než v dodávce.

Martina už několik let zezadu pohání stále úspěšnější celodívčí hardrockovou formaci The Agony, ale má toho za sebou mnohem více - včetně každodenní "dřiny" při bubnování na lodi.

Odpovědět