Vítěz druhé řady superstar, zpěvák a multiinstrumentalista, ale i skladatel, textař, producent a v neposlední řadě i učitel, to vše je Vlasta Horváth. Po dvou deskách, které vydal krátce po svém vítězství v Superstar, se na dlouhou dobu odmlčel a třetí sólové album vydal po osmi letech. Rozhodl se nespoléhat na žádné vydavatelství a vlastně vše si kolem posledního alba zařídil sám – složil veškerou hudbu a velkou část textů, natočil si sám veškeré nástroje a celou desku produkoval a vydal. Od chvíle, kdy se začal o své záležitosti starat sám a přestal se spoléhat na externí management, nabrala jeho kariéra opět stoupající tendenci. S Vlastou jsme si tedy měli o čem popovídat.
Jak ses dostal k muzice a kde ses naučil hrát na všechny ty nástroje, na které hraješ?
Někdy v pěti letech jsem už vlastně hrál na klavír, který jsem později začal studovat. Když jsem pak založil svou první kapelu, kde jsem byl zpěvákem, zatoužil jsem hrát na akustickou kytaru a tak jsem si ji pořídil a začal sám trénovat. Vzhledem k mé průpravě z klavíru to šlo docela rychle. V mezičase jsem vystupoval v taneční kapele, kde chyběl bubeník, a tak jsem se nabídl, že to zkusím. Bicí nástroje mi však až tolik nepřirostly k srdci jako kytara a klavír, ale jsem velice rád, že jsem se na ně naučil, neboť jsem si perfektně rozšířil obzory ohledně rytmického cítění. No a baskytara - to už byla vlastně taková samozřejmost. Při nahrávání mého posledního CD To máme znát jsem se ujal celé produkce včetně nahrávání všech nástrojů, a tedy i baskytary.
Zajímavé je, že se soustřeďuješ na rockovou hudbu. Kdysi si mi říkal, že jsi nikdy nedělal romskou hudbu a že ji prakticky neznáš. Jak to? A proč zrovna rocková hudba?
Od dětství mě přitahovaly silné popové a rockové písně. U nás doma se poslouchaly kapely jako například Abba, Queen a podobně, takže to celé bylo možná i tím. Je ale fakt, že když jsem později začal poslouchat Europe, Bon Jovi, Def Leppard, Bryana Adamse, Toto anebo Mr Big, tak to rodiče moc nedávali. Myslím, že to zkrátka ve mně takhle bylo a že jsem se pro rockovou hudbu narodil.
Tvoje působení v soutěži Česko hledá Superstar ti na jednu stranu otevřelo dveře do showbyznysu, ale na druhou stranu ti hodně dveří uzavřelo. Jak ze současného hlediska vnímáš, že ses rozhodl zúčastnit?
Ničeho rozhodně nelituji a jsem na své vítězství v soutěži stále hrdý. Celá ta záležitost mi dala strašně moc, a to nejen po hudební stránce. Vlastně jsem si díky ní splnil životní sen a prožil to, o čem spousta zpěváků jen sní. Všechno má své klady a zápory, i když je fakt, že hudební branže je špinavý byznys, který nemá žádná pravidla a někde se zavřou dveře, ani nevíte proč. Je ale potřeba se neohlížet a jít pořád dál.
A máš třeba i v současné době problémy s tím, že jsi tam působil?
Například u festivalových pořadatelů a některých klubových promotérů to problém docela byl. Je to docela paradox, neboť jsem před soutěží obrážel mnoho let kluby i béčkové scény festivalů. Nicméně musím říci, že v posledních letech se mi s kapelou daří tento fakt prolamovat. Bohužel také musím uznat, že televize doslova zahltila tento národ pěveckými soutěžemi, což rozhodně celé té věci nenapomáhá. Přesto všechno je to vždy o tom, jestli má zpěvák co nabídnout a zda je ochoten vydržet, protože je to běh na dlouhou trať.
Jednak jsem si to chtěl celé zkusit a naučit se něco nového, ale zároveň jsem v minulosti nebyl se vším tak úplně spokojený, takže mě k tomu dovedl i tento fakt. Musím však přiznat, že mít studio doma má své nevýhody. Ten pocit, že máte na všechno mraky času a že vás nic netlačí, je zabíjející. Najednou jsem vedle sebe postrádal člověka, který by mě usměrnil a řekl, tady to prostě bude hotové stůj co stůj anebo tohle bereme, hotovo a tečka. Vzpomínám si, že jsem některé kytarové party byl schopen přehrávat stále dokola a pořád jsem nebyl spokojený. Také musím přiznat, že když tvořím sám ve studiu, tak se písně ubírají jiným směrem, než když s kluky ve zkušebně prostě začneme jamovat. To bych měl CD hotové snad za jednu zkoušku.
Jak moc tě to posunulo dál, že sis celou desku dělal sám? Předpokládám, že ses musel naučit spoustu věcí...
Jo, to je fakt, ale na druhou stranu, když se koukneš na internet, tak tam uvidíš spoustu mladých lidí, kteří v tom frčí s naprostou samozřejmostí a navíc jsou to mnohdy tak zdatní hráči, že by se člověk až někdy zastyděl. Tady u nás jsme bohužel dost pozadu, a to nejen v hudbě, takže pokud chce člověk jít trochu tím západním směrem, je to pak velice těžké. Každopádně čas, který jsem strávil ve studiu, mi dal zkušenosti, které bych na pódiu nenasbíral.
Jak vlastně skládáš muziku? Jak postupuješ při pilování a dotahování jednotlivých nápadů?
To je různé. Záleží na tom, jestli píseň vzniká s piánem, kytarou anebo ji stavíme na rytmickém podkladu a podobně. Je mnoho modelů, jak se dá tvořit, a já využívám všechny. Je ale pravda, že pokud píseň vzniká rovnou na groove, je potom další dotahování aranže jednodušší. Vzhledem k tomu, že jsem schopný nahrávat většinu nástrojů sám, tak už je to potom jen hraní si s detaily. Obecně velmi rád využívám tradičních zvuků a inklinuji k starším nahrávkám, ale líbí se mi některé současné nahrávky, pokud jsou však udělané s nějakým nápadem a ne jen jako spotřební záležitost.
Přemýšlíš už o dalším albu? A budeš si ho zase natáčet sám, nebo tentokrát využiješ kluků z kapely?
Mám v šuplíku za ta léta materiálu na několik desek, ale raději bych použil nové nápady, kterých mám také požehnaně. Původně jsem to tentokrát chtěl udělat jinak než u předchozího CD, takže jsem chtěl tradičně jít do studia s kapelou a tam společně nahrávat nové songy. Nicméně ještě nevím, jak to celé nakonec dopadne, protože realizovat to celé takto je velmi drahé a nevím, jestli si tento komfort budeme moci dovolit.
Vím, že se u tebe jednu dobu střídala spousta muzikantů. Poslední dva roky ale hrajete v ustálené sestavě s bratry Radkem a Martinem na kytaru a bicí a s Jendou Mikuleckým na basu. Znamená to, že jsi konečně našel spoluhráče, kteří ti vyhovují?
Byl bych samozřejmě moc rád, kdyby to s kluky vydrželo, obzvlášť když v kapele hrají mí dva bratři. Ale je to obdobné jako ve vztahu s partnerkou, tam taky nikdy nevíme, jestli to bude napořád. Každopádně musím říci, že tato sestava je zatím to nejlepší, co jsem kdy dal dohromady. Nejde totiž jen o to, aby kapela stála na samých virtuózech, ale aby si muzikanti mezi sebou rozuměli a byli na sebe napojeni.
Ty v současné době učíš i na Mezinárodní konzervatoři v Praze? Co tam vyučuješ a jak taková výuka probíhá?
Vyučuji interpretaci a korepetici. Výuka probíhá v přátelské rovině a já se snažím žákům dát zásadní a podstatné informace, které jsou důležité v praxi. V neposlední řadě se je snažím motivovat k tomu, aby jejich kroky vedly směrem k hudební kariéře. Někteří žáci si píší vlastní písně, takže i v tomto směru jsem jim velkým rádcem.
Co tě čeká v nejbližší době? Jaké máš plány do budoucna?
Připravuji nový singl a posléze začnu pracovat na novém CD. Mezitím bych rád dotáhl projekt, na kterém jsem začal pracovat minulý rok, ale to ještě neprozradím.
Na jaké hraješ nástroje?
Na koncertech hraji na stage piano Korg SV-1 a protože mám rád tradiční staré zvuky, tak mně tento nástroj padl do noty. Další důvod, proč jsem si vybral toto piano, je jeho velice praktické ovládání a skvělá klaviatura, která je téměř podobná klasickému klavíru. Tento nástroj využívám i ve studiu a pracuji jak s jeho továrními zvuky, tak i s MIDI. V minulosti jsem využíval klávesy Yamaha S80, který mi také velice vyhovoval.
Z kytar pak používám akustiku Takamine TAN76. Je to má vlastně první akustická kytara vyšší třídy, na kterou hraji od roku 2005. Nevýhodou tohoto nástroje je živení lampy bateriemi, což docela dost žere baterie, a druhá věc je ta, že když se zastrčí kabel, tak trvá několik vteřin, než se lampa nažhaví. Na druhou stranu musím říci, že kytara dobře funguje v kapele a skvěle se prosadí. Již jsem několikrát uvažoval o změně, ale nakonec jsem se k tomu neodhodlal díky citové vazbě. Poslední z řady mých nástrojů je Fender Stratocaster, což je taková klasika a je to výroční model, který vyrobili k 50 letům této značky. Jako aparát k němu používám kombo od stejné značky, tedy Fender Supersonic. Tato kombinace je pro mě přesně to pravé a v obou případech to byla má zatím první koupě a hned napoprvé trefa do černého.
Ve studiu používám baskytaru Yamaha BB 1500A, pětistrunný model a vzhledem k tomu, že ji využívám jen ve studiu, tak je to naprosto dostačující nástroj.
Co vybavení studia? Jakou máš zvukovku, MIDI kontrolér, hardware, software, pluginy...
Zvukovou kartu používám od firmy Focusrite a je to model Saffire Pro 40. Vše nahrávám do Cubase. Využívám pluginy od firmy Native Instruments, jako jsou například Guitar Rig. Od firmy XLN Audio vyžívám Addictive Drums a spoustu dalších.
Oficiální weby:
www.vlastahorvath.cz
www.facebook.com/VlastaHorvathOfficial
Za MUSICstage se ptal Milan Janeček