Vladimír Kliment je všestranný basový kytarista. Spolupracoval s předními českými interprety jako Michal David a Karel Gott. V současné době hraje s Helenou Vondráčkovou nebo Leonou Machálkovou jako baskytarista kapely Charlie band. V Pražských klubech ho můžete slyšet s kapelou LatinWave a HotLine. Jeho baskytarovou všestrannost podtrhává angažmá v muzikálu Mamma Mia a Big Bandu Karla Vlacha.
Co tě vedlo k hudbě?
Děda sice hrál na flétnu, ale nejblíže jsem měl k hudbě díky tátovi, který hrál v country skupině na kytaru. V šesti letech mě rodiče přihlásili do LŠU v Libčicích. Jedenáct let jsem chodil na zobcovou flétnu, klarinet a saxofon a k tomu mě táta zasvětil do tajů kytary. Ve čtrnácti letech jsem se dostal k baskytaře a začal mít touhu i ambici živit se hudbou.
Jak pokračovalo tvé hudební vzdělání po LŠU?
Přijímací zkoušky na KJJ mi nevyšly, proto jsem rok soukromně docházel k Vladimíru Horovi, že vyzkouším štěstí zase napřesrok. Ani to se nepodařilo a tak přišla civilní služba. To nebylo tak zlé. Zařadili mě jako údržbáře v nemocnici, kde práce nebylo mnoho. Vrchní údržbář byl navíc mandolinista z country skupiny a tak jsem mohl mít na dílně kombo a baskytaru. Nikomu příliš nevadilo, že jsem tam rok a půl předstíral práci a cvičil (smích). Hned po civilce mi bylo nabídnuto místo učitele kytary v ZUŠ a hudba mě začala živit.
Hrál jsi kromě toho také v kapele?
Zkušenosti s hraním v kapele u mě začaly už ve 14 letech. O pár let později přišly první koncerty v pražských klubech. Většinou to fungovalo tak, že jsme vybrali peníze na nájem a udělali koncert. Dali si dvě tři piva a byli spokojení, jak nám to hezky šlape. Přišli kamarádi, dali si těch piv šest a byli úplně nadšení. Nadšení nikomu z nás rozhodně nechybělo, i když to bylo prakticky zadarmo.
Takže si se v počátku více viděl jako kapelní hráč, než jako nájemný muzikant?
V počátku určitě. Dokonce jsem zpíval a byl frontmanem kapely. S prohlubujícím se zájmem o hudbu jsem postupně zjišťoval, že existují i muzikanti, kteří nehrají nikde v kapele a chodí pouze nahrávat do studia a nechají se najímat jako sidemani. S prvními zkušenostmi s nahráváním jsem zjistil, že to taková sranda není a představa nájemného hráče se mi začala zamlouvat. Vlastně jsem k nim vzhlížel.
Jaké bylo tvé první angažmá na pódiu?
Úplně první angažmá jsem dostal v orchestru Václava Hybše. V roce 2004 pak začalo hraní s kapelou Karlín, kterou založil Petr Berki. Jednalo se především o plesy.
Rychle ses však dostal také ke známým interpretům. Jak k tomu došlo?
Na jednom plese nás slyšel hrát Michal David a oslovil Petra Berkiho s tím, že by chtěl doprovodnou kapelu. Slovo dalo slovo a já se ocitl v doprovodné kapele Michala Davida. Později nás oslovil Charlie Blažek, který chtěl tuto rytmiku do svojí kapely Charlie band. Začali jsme doprovázet Helenu Vondráčkovou, hráli na sedmdesátinách s Karlem Gottem. Následovala například talkshow Jana Saudka a další akce spojené s doprovázením předních českých interpretů.
Popová hudba však nebyla jediná, které ses věnoval…
Je to tak, později jsem se zamiloval také do jazzu. Mezi moje první angažmá patřilo hraní s C.G. Quartetem Tomáše Křemenáka, později jsem začal hrát také v LatinWave s Alojzem Hedervárim a v současné době ještě v kapele Hotline Jana Hály.
Co tvoje první seznámení s kráčejícím basem?
Když se podívám zpětně, tak se nemůžu zbavit dojmu, že byl nedostatek baskytaristů. Byl jsem tak trochu jednooký mezi slepými. Díky tomu jsem mohl hrát s výbornými muzikanty, což mi herně velice pomohlo. Moje první jazzové setkání bylo s Radkem Němejcem, Danem Fiedlerem a Tomášem Křemenákem. Hledali basistu a zřejmě nikdo nebyl, tak mě vzali do kapely. Divím se, že to se mnou vydrželi, protože já v té době nevěděl a ani neuměl skoro nic (smích). I když jsem na sobě hodně pracoval, zdaleka jsem jim zpočátku nestačil.
Ano, ale to, že jsem začal hrát na basu, byla vlastně náhoda.
Náhoda? Jak k tomu došlo?
Když jsme v mládí založili s kamarády kapelu, která se jmenovala Skvělej den, basa na mě tak nějak zbyla. Takže o výběr vlastně ani nešlo.
Co jste v kapele hráli?
Zpočátku hlavně Olympiky, později nás však dostal Jimy Hendrix a Maceo Parker. Samozřejmě jsme chtěli hrát vlastní písničky, což se nám docela dařilo. Dokonce jsme jednou dělali předkapelu Ivanu Hlasovi v Malostranské besedě a natočili několik demáčů.
Jakou hudbu jsi v té době nejvíce poslouchal?
Ještě před Maceo Parkrem a Jimym Hendrixem to byli Nedvědi, Greenhorni, Václav Neckář, Marie Rottrová a podobně... prostě ty desky, které doma byly. Táta hrál v country kapele, proto to byla od malička tak nějak samozřejmost. Moje první seznámení s rockovou hudbou přišlo až ve chvíli, kdy mi kamarád daroval desku Eric Clapton unplugged. Pak jsem si koupil Claptonův výběr, poznal kapelu Cream a už se to pomalu navalovalo. Začali jsme chodit na koncerty do Lucerna Music Baru, kde celoročně probíhá Agharta Prague Jazz Festival. Absolvoval jsem opravdu nespočet těchto koncertů a mohu to všem jen doporučit!
Kdo tě ovlivnil z baskytaristů?
Z těch českých to byl v mém „Mišíkovském období“ Vladimír Padrůněk a potom Vladimír „Guma“ Kulhánek. Z těch světových jazzmanů jsem jako prvního zaznamenal Marcuse Millera.
A co Jaco Pastorius?
K Jacovi jsem se musel proposlouchat. I k samotnému jazzu jsem se dostal docela pozdě. Ono to je několik let zpátky co si dovolím tvrdit, že hraju a poslouchám jazz.
Kdo tě momentálně nejvíce inspiruje?
Více než o baskytaristy se zajímám o hudbu jako celek. Zpočátku mě zajímalo, kdo co jak hraje, jak rychle a jakou technikou. Dneska mě více baví písničky. Z posledních desek se mi líbí Afrodeezia od Marcuse Millera. Obdivuji baskytaristy, kteří ovládají famózním způsobem jak basovou kytaru, tak kontrabas. Je to například John Patittuci, nebo Kristian McBride. Z českých Robert Balzar, Josef Fečo nebo Franta Raba.
Na jaký hraješ aparát?
Dlouhou dobu jsem používal zesilovače GenzBenz ve spojení s bednami EBS. Teď hraju na Epifani AL 112C a mám ještě externí box Epifani UL D.I.S.T. 112.
Používáš nějaké efekty?
Chystám se, že si postavím menší pedalboard. Momentálně je však jediná krabička kterou používám Sadowsky Preamp. A to jen někdy a k pasivnímu Jazzbasu. Krásně zakulatí tón a nemění charakter nástroje. Mám doma ještě MXR – Chorus, Octaver, Taurus - Delay, Reverb a Compresor.
Na jaké baskytary hraješ?
Nechal jsem si v Německu postavit na zakázku pětistrunnou baskytaru Human Bass ClassX. 18mm rozteč, 34palců mezura, pohodlně se na ni hraje a má rychlý krk. Takový univerzální nástroj, zní stejně ve všech polohách. Dále mám sestavený Fender JazzBass. Tělo je originál z šedesátých let a krk je japonský Reissue. Snímače jsem vyměnil za Lollar. Dokonce jsem v ní měl i aktivní elektroniku Audere, ale ta mě přestatla brzy bavit. Poslední pražcový přírůstek je pětistrunná baskytara F Bass Studio z roku 99. Z bezpražcových baskytar je to Fender Jazzbass a elektroakustická baskytara Godin.
A co volba strun?
Dlouhou dobu jsem používal Dadario. Hraju však dost silou a slapuju, proto jsem přešel na niklové Elixir s tloušťkou 45. Sice mám raději struny bez potahu kvůli jasnějšímu tónu, ale s potahem vydrží opravdu dlouho, teda alespoň co se Elixiru týče.
Umíš ještě na nějaký jiný nástroj?
Myslím, že celkem obstojně na kytaru a v sebeobraně na kontrabas (smích). Ne, dělám si legraci, kontrabas občas někde použiju, ale do jazzklubu se mi s ním nechce... na baskytaru hraju rozhodně lépe.
Za MUSICstage se ptal Lukáš Čunta