Chceme pokořit zahraničí.
15. 1. 2018
Česká kapela Pipes & Pints, pro kterou je charakteristická punková energie a hra na dudy, vchází vstříc roku 2018 v nové sestavě, přičemž se už uvedla singlem „Raise Our Flag“. Na otázky odpovídali především Lukáš „Vinca“ Vincour a hráč na dudy Vojta Kalina.
Pipes & Pints po téměř deseti letech mění zpěváka. Máte pocit, že začínáte znovu?
Vinca: Je pravda, že se změnou zpěváka Travise a příchodem kytaristy Rafana začíná nová éra kapely, ale nemáme pocit, že začínáme od nuly. Navazujeme tam, kde jsme skončili, jen s čerstvou energií a chutí do tvorby.
Jak příchod nového zpěváka Travise změnil zvuk a „chemii“ kapely?
Vinca: Každý do kapely přináší něco ze sebe a stejně tak příchod Travise i Rafana. Dodali kapele trošku jinou náladu a přinesli více možností. Travis má daleko větší hlasový rozsah a cítíme, že máme víc hudebních možností než dřív. Chemie i nálada v kapele je skvělá!
Vy jste byli vždycky docela „evropská“ kapela, hráli jste na mnoha zahraničních pódiích. Jaký je podle vás recept na to prorazit za českou hranici?
Vinca: Receptem na to, dostat se do zahraničí bylo v našem případě neustálé hraní kdekoliv a kdykoliv. A i když přišlo málo lidí, dali jsme do toho vždy 100%, to bylo důležité! Samozřejmě tohle všechno musíte milovat, protože jinak byste dobrovolně necestovali tisíce kilometrů v nepohodlné dodávce a spaním na zemi.
S tím souvisí i další otázka - nenapadlo vás při hledání zpěváka, že byste to tentokrát zkusili s někým česky zpívajícím? U nás se hodně mluví o tom, že anglicky zpívající kapely nemají úplně na růžích ustláno.
Vinca: My jsme vlastně žádného zpěváka nehledali. Napřímo jsme oslovili Travise, zda by si s námi nechtěl zazpívat. A ono to fungovalo. Je pravdou, že lidé v Čechách mají raději česky zpívající kapely, ale naše ambice jsou stále prorazit v zahraničí, kde je to s češtinou určitě těžší. V minulosti se nás občas někdo ptal, zda nechceme udělat český song, ale jinak jsme v tom přítěž neviděli. Asi to bylo tím, že jsme měli rodilého Američana, který česky ani neuměl a mnohdy jsme byli vnímáni jako zahraniční kapela. Jednou se nám ale stala taková legrační situace, zrovna když jsme zveřejnili klip k Different Way. Někdo k videu napsal komentář, že hudba dobrý, ale jde poznat, že jsme česká kapela a naše angličtina tahá za uši. To nás moc pobavilo.
Můžete srovnat zahraniční a tuzemské koncerty, co se přístupu, organizace, ale třeba i lidí týče? Kde jsou nejzásadnější rozdíly?
Vinca: To je široká otázka a je to vždy místo od místa. V Čechách třeba není úplně standartní, aby kapela dostala na běžném koncertě třeba večeři. V zahraničí, např. v Německu či Francii je to už samozřejmostí. A v Anglii za našich zkušeností nedostanete skoro nic a v Rusku všechno. U návštěvníků platí to samé, ale pokud je vaše hudba a show dobrá, není možné, abyste je nerozparádili kdekoliv na světě.
Vinca: S Darianem jsme strávili intenzivní tři týdny a byla to zkušenost opravdu k nezaplacení. Naučil nás spousty nových věcí, hudebně nás vzdělal a ukázal, jak se to dělá v Americe. Jeho přístup byl odlišný, než jaký jsme do té doby zažili u českých zvukařů. Třeba zvuk nástrojů chtěl mít na nahrávce v takové podobě, v jaké šly z aparátů, bez větších úprav. Díky tomu jsme jen na nazvučení nástrojů a bicích strávili několik hodin.
Vinca: Cvičíme hodně individuálně, takže je to na každém z nás. Ve zkušebně se scházíme minimálně jedenkrát týdně, ale je pravdou, že když bylo hodně koncertů v řadě, zkoušky jsme vynechávali. Naopak když je období bez koncertů, zkoušíme víc.
Jak řešíte zvuk na pódiu, abyste se cítili komfortně? Máte například svého zvukaře? Používáte in-eary a další vymoženosti kromě klasických odposlechů?
Vinca: Ano, máme vždy svého zvukaře, ale také vlastního osvětlovače. Snažíme se, aby si lidé užili koncert společně s námi, a zvuk i vizuál je v tomhle případě důležitý. In-eary zatím nikdo z nás nepoužívá, ale už o tom byla řeč. Uvidíme, co přinese čas, ale já osobně mám raději ten zvuk a prostor z odposlechů, který se v in-earech ztratí a oddělujeme mě od zbytku kapely.
Hrajete na koncertech s metronomem?
Vinca: S metronomem na koncertech nehrajeme, máme rádi, když je každá show originální a do koncertu dáme momentální emoce a rozpoložení kapely.
Jak je pro vás důležitá „stage presence“, vizuální stránka věci?
Vinca: Ano, tahle věc je pro nás hodně důležitá, ale kromě světel to nijak předem neplánujeme. Stejně jako dresscode kapely je naprosto svobodná volba každého člena.
Jaký používáte gear?
Vinca: Já hraju na bicí Mapex Saturn (rozměry kopák 22x18, snare 14x6, tom 12", floor tom 16"), činely Anatolian (hi-hat 14", crash 17", 18", ride 20") a paličky rozměrů 5B. Náš baskytarista Ondra používá levorukou baskytaru Vivian (Precision / Jazz bass Fender hybrid) z dílny Jana Vlasáka, zesilovač má Gallien-Krueger Fusion 550, bednu Ampeg 4x10. K tomu používá i preamp Sans Amp Tech 21, efekt RAT na zkreslení zvuku, struny D’Addario Steel 45-100, vysílačku Sennheiser ew 100 a ladičku Peterson VSS-C StroboStomp Classic Tuner. Hraje trsátkem Dunlop o rozměru jeden a půl milimetru. Kytarista Rafan používá celolampové kytarové kombo Fender Hot Rod Deluxe III, hraje na kytaru značky Gretsch (Electromatic Hollow Body) a má k tomu kytarový efekt KHDK Ghoul Screamer.
Jsou pro styl, který hrajete, důležité „Vintre“ nástroje a spíš dřevní přístup?
Vojta: Ve studiu používáme spíš vintage, jak nástroje, tak mikrofony. Je důležitá barva zvuku a autenticita. Na podiu zase víc digitalizujeme a děláme vše proto, aby zvukař mohl dát hledišti co nejkvalitnější zvuk. Přeslechy z příliš citlivých akustických mikrofonů pak dělají zvukovou kouli, se kterou se nedá nic moc dělat.
Novou nahrávku jste natočili ve studiu s Yardou Helešicem. Jaký je jako producent a dá se říct, že vás při natáčení někam posunul?
V Čechách moc producentů, kteří by s vámi pracovali jinak, než jen řešili zvuk, moc není. Yardova práce i přístup nám hraje přesně do noty, a tak spolupráce s ním byla jasná volba. Určitě nás posunul a stejně jako Darian otevřel nové obzory. Nahrávání byla obrovská pohoda a radost. Další výhodou bylo i to, že jsme se společně scházeli už před vlastním nahráváním a měl jasnou představu, s čím bude pracovat.
Jaký je rozdíl mezi jím a Darianem Rundallem?
Vojta: Darian byl větší pes. Nutno podotknout, že jsme tehdy byli o dost víc zvlčení a bylo to potřeba. Yarda na nás šel trochu oklikou a donutil nás věci udělat tak, jako by to byl náš a ne jeho nápad. Ve své podstatě ale oba dělají to stejné, snaží se z nás vymáčknout to nejlepší, co v nás je a otevřít to, co ještě není.
Jaké další mety byste si chtěli splnit?
Vinca: Určitě chceme pokořit zahraničí!
Odkazy:
Web: www.pipesandpints.com/cz/
Facebook: www.facebook.com/pipesandpints/
Za MUSICstage.cz se ptal Jan Martinek
PROFIL AUTORA: Jan Martinek
Jan Martinek je současně novinář a hudebník. Přes den popisuje a komentuje českou politickou scénu, o večerech hraje na bicí v několika skupinách a projektech, se kterými vydal několik desek a sjezdil stovky klubů a desítky festivalů v celé ČR, ale i za hranicemi. K velké spokojenosti používá bicí Pearl Masters a různé činely tureckého původu, většinou méně známých značek, kterých má pozoruhodnou sbírku.
