Pavel Marcel

Odpovědět
Jan Martinek
Příspěvky: 23
Registrován: 09 čer 2015 11:13

Pavel Marcel

Příspěvek od Jan Martinek » 29 čer 2015 09:14

Kytarista, hudební režisér a producent.

Všestranný kytarista Pavel Marcel hrál už skoro s každým, kdo v u nás něco znamená (včetně Karla Gotta, jak se z rozhovoru dozvíte). Dnes se věnuje především kapele Pumpa, letité legendě jižanského rocku. Kromě toho má v blízkosti hradu Karlštejn vlastní studio Fat Dog Studios a skládá též filmovou muziku.

S kým vším teď vlastně hraješ?
Teď jen s Pumpou a Kristýnou Foltýnovou & All Stars. To je cover band, který hraje samé převzaté hity.

Co se stalo s kapelou Empire, se kterou jsi také hrál?
S Empire se nestalo nic, prostě na to nemám čas. Empire teď zaučuje nového kytaristu. Oni zase nehrají tak často, ale zato je to pekelně těžký, takže na jeden koncert musí být tři zkoušky a to už je moc...

S Pumpou už hraješ hodně dlouho, ne? Děje se kolem téhle jižanské kapely něco nového?
To už je čtrnáct let, od roku 2001. Poslední CD byla v roce 2011 Masařka. Pumpa momentálně nepotřebuje nic točit. Máme nové věci, ale je jich málo a není zatím důvod je vydávat. Lidi to hlavně nechtějí :-)

Jasně, lidi chtějí slyšet staré klasiky. „Tak tradá“ a „Otužování“...
Přesně tak! Po Pumpě se chtějí starý pecky, je to stará kapela.
Obrázek
Ani od Rolling Stones nikdo nechce slyšet nové písničky, všichni chtějí jen Satisfaction a Brown Sugar. Proč tyhle kapely vůbec točí desky?
To tak je, no. Tyhle kapely desky stejně točí. Vezmi si Lynyrd Skynyrd. Nedávno tady hráli poprvé a naposledy, a nezahráli jedinou novou věc. A zrovna u nich jsem se na novou desku těšil. Ale když přijedou Kiss, tak chci taky slyšet hlavně Rock’n’Roll All Nite... já to mám taky tak, na starý kapely chodím kvůli starým peckám.

Kdy jsi začal hrát na kytaru?
Já jsem původně pianista, začal jsem hrát nejdřív na piano. To jsem začal už ve čtyřech letech, jsem z poměrně hudební rodiny.

Hraješ dodnes i na piano nebo na klávesy?
Jasně, zrovna včera... hodně na ně nahrávám, zvláště na hammondy, ty miluju. Na piano se snažím aspoň udržet techniku. Já jsem původně studoval klasiku a docela mi to šlo, ale ve dvanácti se to zlomilo. Chtěl jsem začít hrát bigbít, takže jsem piano dost flákal.

Pamatuješ si na svou první kapelu?
Jo, to byla Hroší farma.

Ta snad dodnes hraje, že?
Mám pocit, že spíš oprašujou ten název, nevím, jestli hrajou.

A první známější kapela?
Kaviar Kavalier.

To je první skupina, se kterou tě mám spojeného. To byla ale hodně bizarní záležitost, ne? Jak ses k tomu dostal?
Strašně bizarní. Hrál jsem v Hroší farmě, a v tu dobu se rozpadla kapela Master’s Hammer (kultovní blackmetalová kapela z počátku 90. let, která dnes opět funguje, ale spíš jako studiový projekt - pozn.aut.) a Tomáš Kohout (kytarista) a Mirek Valenta (bubeník) chtěli hrát dál. Oba byli stejně jako já z Berounska, takže se na mě přišli podívat. Tehdy už mi byla Hroší farma trochu malá, protože to kluci nebrali vážně a nikdo necvičil. Já jsem tehdy hostoval s kapelou Persecution Of Lunch, a jejich zpěvák Petr Foukal mě s nimi seznámil. Mně už to tenkrát docela šlo, Valentovi se to líbilo, takže jsem přišel na zkoušku a pak jsme si plácli. Valenta mě hned dohodil do berounský hudebky, abych tam učil kytaru. To mi bylo teprve osmnáct. Už jsem byl přijatej na nástavbu na hudební režii. Takže jsem začal učit na hřebce a vydržel jsem to minimálně čtyři roky. Potom jsem šel do Rudolfina na civilku, protože jsem samozřejmě při škole přemýšlel o tom, jak se vyhnout vojně. A zaslechl jsem, že civilkáři jsou v Rudolfině ve studiu. Řekl jsem tam, že mě to zajímá a že bych jim tam chtěl motat kabely… řekli jasně. V tu dobu se rozpadl Kaviar Kavalier, protože Kohout se taky vydal tou cestou, že vlastně nechce hrát živě… hraní koncertů ho znechutilo.
Obrázek
Obrázek
Pamatuju si, že jsi hrál i s kapelou Viléma Čoka. Co ti to dalo?
Hlavně praxi. Ale třeba i dobrý vztahy mezi muzikanty. Potkal jsem tam spoustu skvělých hudebníků, kromě Vildy třeba Milana Libicha, což je výborný basák a výborný zpěvák, nebo bubeníka Honzu Podzimka. Na to vzpomínám docela rád.

Jsi na kytaru úplný samouk?
Ne. Jak jsem se motal okolo berounské hudebky, tak kromě toho, že jsem se tam sám učil, jsem se učil od lidí, co tam byli. Bigbít jsem se učil podle nahrávek, speciálně podle AC/DC a Kiss.

Který kytarista tě momentálně nejvíc bere?
Ze všech kytaristů mě vždycky nejvíc bral Nuno Bettencourt (Extreme). To byl můj absolutní vzor, co se týče všeho. I když takhle nehraju :-) …to je i daný tím, že jsem poměrně brzy šel do Pumpy.

Jak ses k nim vlastně dostal?
Už během školy jsem začal pracovat ve studiu Hostivař, kde jsem pomáhal Zdeňkovi Šikýřovi. Pumpa tam tehdy točila a já jsem jim nahrál kytaru do písničky „Potravní řetězec“ a už to bylo.

Ty jsi nejen kytarista, ale máš svoje studio a hodně se věnuješ práci producenta. U nás se většinou „producent“ rovná „zvukový inženýr“, kdežto ve světě je to jinak.
U nás se hudební produkcí jako takovou uživit vůbec nedá. Možná trochu v klasice, ale hudebních režisérů jsou u nás jednotky. V Česku je to tak, že producent je současně zvukař a současně majitel studia, a já to tak mám samozřejmě taky :-)

Když ti kapela zavolá a chce, abys jim produkoval nahrávku, co po ní chceš?
Chci aspoň vědět co hraje, jak hraje... stačí, aby mi poslali něco ze zkušebny, abych aspoň věděl, co je ta kapela zač. Pak si v hlavě určím cíl, co se zhruba z tý kapely dá vymačkat.

Máš nějakou zajetou rutinu, co se toho „vymačkávání“ týče?
Snažím se, aby kapela nahrávala co nejvíc spolu, aby to nebylo oddělený, nejdřív bicí, potom basa.
Obrázek
V čem je to lepší?
Protože ta kapela obvykle hraje spolu, ať na zkouškách, nebo na koncertech. Pokud někdo na tu kapelu chodí, pak právě kvůli tomu, jak hrajou spolu. Když je roztrhneš, tak skoro půlka kapel není schopná nic relevantního zahrát. Najednou třeba bubeník vůbec neví, kolik je tam slok, vůbec nezná formu bez těch ostatních, to je dost častý. A taky jde o timing. Spousta kluků neumí hrát na metronom.

A je tedy lepší, když kapela nahrává „naživo“, ale s metronomem? Nebo když naopak zrychlují a zpomalují všichni stejně?
Když už, tak spolu. Já jsem radši, když kapela hraje s metronomem, ale jsou kapely, u kterých to nevyžaduju, protože vím, že by to bylo kontraproduktivní. To je první, na co se ptám hlavně bubeníka, jestli cvičí na klik. Pakliže řekne, že s tím už dvakrát hrál, tak na to rovnou peču, to ani nezkouším. Aby se to začal učit zrovna ve studiu, to je o ničem. V tom případě kapelu nazvučím celou a jedeme přes mrtvoly. A tu nejlepší „přesmrtvolovku“ teprve začneme tunit. Stříhat umím do čehokoliv, bubny rovnám, ale samozřejmě čím víc editací, tím míň se toho natočí, protože editace jsou delší, než samotné točení. Snažím se z kapely zkrátka nejvíc, co se dostat dá, a pak vezmeme to, co je nejlepší, a to pak řešíme dál.

Stává se ti, když točíš nějakou kapelu, že musíš za kytaristu nahrát kytary?
Pořád. Takhle jsem se vlastně dostal do všech kapel. A takovou náhodou jsem třeba nahrával kytaru i Karlovi Gottovi.

Jak se to stalo?
K tomu jsem se dostal přes Radima Matějku, když jsem natáčel jeho metalovou kapelu. On pak dělal v agentuře, která dělala Gotta a nahrávali duet s Monikou Bagárovou. Původně to mělo být tak, že se u mě ve studiu natočí nějaký stopy, piano a tak. Střihnul jsem si tam kytaru, jen tak z legrace, a zůstala tam. Bylo to v písničce „Místa, která znám“. Pak jsme se setkali a bavili jsme se o tom… jemu se to líbilo, byl nadšený. Pak přijel ke mně do studia a dokonce u mě i něco nazpíval.
ObrázekObrázek
Musel jsi někdy ve studiu vyměnit nějakého muzikanta, protože to prostě nezvládal?
To se mi už určitě stalo. Dost často jsem to provedl i bez vědomí těch lidí, co to ve skutečnosti nahráli. Nechci je jmenovat, ale párkrát se mi to nevyplatilo, protože to poznali a nelibě to nesli. Klávesy a kytary jsem někdy přehrál sám, když jsem si říkal, že to prostě nejde. Ne že bych to dělal naschvál, vždycky to bylo po domluvě s někým, ale dost často s někým jiným, než s tím konkrétním hráčem :-) Pokud to ten člověk unese, tak je to v pohodě. Většina kluků, kteří nahrávají hlavně proto, že se tam chtějí slyšet, to ale neunese. Nikdy to nejde na můj popud. Já nemám umělecké ambice, klidně je to nechám nahrát blbě, je to jejich nahrávka.

Ale je to přece i tvůj podpis, ne?
Tak zvukově to problém není. I kapely, který hrajou blbě, se snažím udělat tak, aby to znělo dobře.

Co používáš za vybavení?
Používám dlouhodobě aparát Laney GH100L, podle mého dalšího kytarového hrdiny Paula Gilberta. Na něj jsem si vzpomněl, když jsem si kupoval hlavu. Chtěl jsem celolampovou hlavu a kvůli Pumpě jsem chtěl, aby byla silná, protože Němeček (Michal Němeček, kytarista a zakladatel Pumpy, pozn.aut.) se hulí jako svině! Předtím jsem měl komba a chtěl jsem něco pořádně silného. Takže jsem si toho Laneyho šel vyzkoušet a byla to láska na první poslech, skamarádili jsme se. Dodneška jsem mu věrný.

A co kytara?
Těch mám hodně. Používám hlavně Fokus - H, což je česká značka z Velkého Meziříčí… mám od nich model Paul Reed Smith. O té značce není už moc slyšet a ani nevím, jestli existuje… ale byla to, zvlášť za ty peníze, světová kytara a dodnes na ní hraju nejvíc. Dřív jsem hrál na Jackson a na Ibanez.

Co je u kytaristy nejdůležitější, aby se dalo říct, že umí hrát?
Každopádně tón, bez něj není nic. Když kytarista nemá tón, může hrát seberychleji, ale nikoho to nezajímá. Lidi, co poslouchají kytaru, zajímá v první řadě tón. Když je k tomu strhující technika, tak je to plus. Ale většinou to spolu souvisí, kdo má tón, má i dobrou techniku. Záleží ale na tom, co hraješ. Když hraješ „jižárnu“, tak tam neděláš celou dobu arpeggia, to se nehodí. Nemusíš oslňovat, ono to ani není hezký.
Obrázek
Jak často cvičíš?
Techniku dodnes cvičím denně, několik hodin. Souvisí to i s tím, že denně točím. Dělám filmovou muziku pro studio Fontána, a v drtivé většině těch věcí mám svoji kytaru, takže vlastně točení pojímám i jako cvičení. Napřed třeba dvě hodiny cvičím, vyloženě techniku, a pak něco nahraju, aby ten den nebyl plonkovej :-) …jsou to dlouhodobé projekty, třeba roční. Ale techniku cvičím, abych nezakrněl. Samozřejmě koukám na YouTube, specielně na licky. Třeba potřebuju nějakej lick do H-moll, tak ho hledám, normálně to googluju :-)

Viděl a natočil jsi toho spoustu. Oslovila tě v poslední době nějaká česká kapela, nebo třeba kytarista?
Tady je dobrejch kytaristů... ale českou scénu teda pohříchu vůbec nesleduju. Ne že bych ji a priori odsuzoval, nebo proti ní něco měl, to vůbec ne. Není to tak, že by u nás lidi neuměli hrát, to vůbec. Chodí ke mně točit třeba Luboš Andršt, nedávno jsem dělal nahrávku Joe Karafiátovi (kytarista Plastic People Of The Universe, Underground Blues Session, Joe Carnation Band - pozn.aut.)

Dobře, ale to jsou legendy, myslel jsem spíš nějakou méně známou, nebo mladou kapelu.
Já mám hrozně starý kamarády. Fakt, to jsou všechno šedesátníci.

Oficiální weby: http://www.pavelmarcel.cz/

Za MUSICstage se ptal Jan Martinek
PROFIL AUTORA: Jan Martinek
Jan Martinek je současně novinář a hudebník. Přes den popisuje a komentuje českou politickou scénu, o večerech hraje na bicí v několika skupinách a projektech, se kterými vydal několik desek a sjezdil stovky klubů a desítky festivalů v celé ČR, ale i za hranicemi. K velké spokojenosti používá bicí Pearl Masters a různé činely tureckého původu, většinou méně známých značek, kterých má pozoruhodnou sbírku.

Odpovědět