Protagonistou dnešního rozhovoru je klávesista, kytarista, zpěvák, ale i zvukový mistr a producent Pavel Bohatý. Na tuzemských pódiích ho lze vídat už od první poloviny devadesátých let a objevil se v sestavách kapel Big Foot, East Park, Ready Kirken, Blue Effect, Flamengo a posledních více než deset let je členem koncertní kapely Anny K. Vedle toho často hostoval s Etc. a v současné době je hostem Dáma s čápem turné Jany Jelínkové & Sto zvířat, na které se v rozhovoru pohříchu nedostalo.

Už hodně dlouho působíš v doprovodně kapele Anny K. Jak dlouho už s ní hraješ?
Nedávno jsem to počítal a působím u ní už jedenáct let, od roku 2006.

Účastníš se také nahrávání, nebo to je plně v gesci Tomáše Varteckého?
Většinou si to Tomáš řeší sám, ale na posledních dvou deskách mě oslovil, abych některé klávesy natočil. Na poslední desce jsem točil třeba písničku V malinách. Nechtěl by ses na deskách podílet víc? Jasně, ale úplně to takhle neřeším. Jsou to Tomášovy písničky a on si určuje, jakým způsobem to bude natáčet. S takovým modelem, že tu desku točí někdo jiný, než kdo to potom hraje na živo, se lze potkat leckde. Už když jsem do kapely přišel, tak to takhle bylo nastavené. Prostě to funguje a já to respektuji.

Jak potom dáváte dohromady jako kapela ty písničky pro živé provedení? Měníte nějak aranže nebo jak k tomu přistupujete?
Většinou se snažíme zachovat věci tak, jak jsou na desce. Přijede i „žijící autor“, aby nám to zkontroloval (smích). Když je potřeba, tak nám i ukáže nějaké fóry, jakým způsobem to nahrával. Většinou si dáme pár zkoušek a je to vyřešené.

Mění se potom někdy aranže?
V průběhu let se samozřejmě písničky trochu mění. Jak se hrají stále dokola, tak si tam člověk vymýšlí, i třeba nechtěně, nějaké nové věci. Třeba lehce pozmění frázování. Pak se toho chytne někdo jiný a taky si to trochu upraví. Ale snažíme se zachovávat formy i tempa. Vyjímku jsme udělali jen v písničce Večírek za koncem. Tu jsme nechali tak, jak byla přearanžovaná pro akustické turné. Baví nás v téhle formě víc.

Pro to turné jste aranžovali písničky vy?
Na tohle byl osloven Steve Walsh, který ty písničky přearanžoval do akustické podoby. Nebyl zatížený tím, že by měl písničky naposlouchané a úplně je předělal. To akustické turné bylo super. Jen právě Večírek za koncem přearanžoval náš kytarista Jirka Janouch.

Máte potom nějakou speciální přípravu na festivaly a městské akce nebo to už je potom rutina?
Základ repertoáru je stejný, protože hity jsou povinnost. Když jsme jeli turné k nové desce, tak jsme ji hráli téměř celou. A na festivaly jsme potom v repertoáru několik nových písniček nechali. Playlist chceme vždycky upravovat podle nálady, ale většinou je to hodně podobné (smích). Ale bavili jsme se, že to budeme trochu prohazovat. Lucka má hodně dobrých písniček, tak se dá vybírat.

Ty jsi jako zpěvák několikrát vystupoval i místo Vládi Mišíka s Etc. Jak tě přijalo obecenstvo?
Z toho jsem měl velký strach. Vláďa na ten koncert vůbec nejel, protože měl zdravotní problémy. Pořadatel to nechtěl rušit a tak jsem za něj zaskočil. A co ti budu říkat, přidávali jsme (smích). Ale měl jsem z toho hrůzu. Lidé čekají legendu a objeví se nějaký cápek. Ale bylo to dobré, Vláďovo publikum je velice vstřícné.

Tys tu jeho muziku poslouchal, nebo to pro tebe bylo něco nového?
Spoustu písniček jsem samozřejmě znal. Já jsem ale třeba do svých osmnácti vůbec neznal českou muziku, vůbec jsem ji neposlouchal. Táta měl spoustu kazet s hitparádami z Rádia Luxembourg, měli jsme spoustu cizích nahrávek a můj bratránek měl zase kompletní diskografii Beatles, takže já jsem si spíš ulítával na britské muzice. Českou muziku jsem začal vyhledávat a poslouchat až později.

Já se na to ptám spíš z toho důvodu, jestli třeba tenhle záskok pro tebe byl nějaký splněný sen?
Těch splněných snů už je víc (smích) a samozřejmě, tohle je jeden z nich. První takový kontakt s „velkým hudebním světem“ bylo, když jsem měl kapelu Big Foot a vyhráli jsme nějakou soutěž, kde seděl v porotě i Ivan Král. Ten mi pak za dva dny volal a nabídl mi natáčení ve studiu. Ivanovi se naše kapela líbila a chtěl nám pomoct. Dokonce se kvůli nám pohádal s někým z vydavatelství, protože jim se to sice líbilo, ale chtěli české texty. Ivan to tehdy označil za jazykový rasismus (smích).

Big Foot bylo něco, co přecházelo tvojí další kapele East Park?
Přesně tak. Z Big Foot se mnou zůstal bubeník, který pak v East Park hrál na kytaru.

Jak to vlastně s East Parkem vypadá?
V tuhle chvíli nijak. East Park spí. Máme občas tendence si zahrát, ale většinou to na mě zkrachuje. Třeba loni jsme měli hrát na festivalu JamRock, ale nenašli jsme s klukama a s pořadatelem čas, kdy bychom mohli vystoupit. Uvidíme, pořád jsme v kontaktu a doufáme, že se nám podaří najít chvíli a zahrát si.

Když se vrátím k tomu Mišíkovi. Dalo ti něco vystupování s muzikanty typu Zelenka a Veselý?
Každopádně. Nevím, jestli to teď budu schopen nějak rozumně vysvětlit, ale určitě mi to něco dalo. Určitě posun ve vnímání muziky a vnímání celého toho světa, který je kolem.

Ještě když jsem měl Big Foot, tak mě oslovili kluci z Ready Kirken, jestli bych s nimi nehrál. Jednu písničku tehdy produkoval Radim Hladík a ten mi tenkrát řekl, že až bude dělat znovu kapelu, tak že chce, abych tam byl. To byla po Ivanovi druhá osobnost, která o mě projevila zájem, i když jsem si teda tenkrát myslel, že spíš kecá. Ale on mi asi rok na to zavolal a začal jsem jezdit s obnoveným Blue Effect. A když jsme se pak rozešli, tak mi hned zavolali kluci z Etc. Tehdy se jezdila společná turné Blue Effect a Etc. a já jeden rok jel za Blue Effect a druhý za Etc. (smích).

K Radimovi bych měl jednu novinku. Radim by měl 13. prosince narozeniny a jeho syn našel dvacet let starou nahrávku a rozhodl se ji dokončit. Rytmiku nahráli Vašek s Vojtou z Blue Effect a mladý Radim oslovil mě, abych tam nahrál klávesy. Celé jsme to s Radimem u mě ve studiu smíchali a on to zmástroval. Je to jen jedna písnička, vyjde jako pocta Radimovi a premiéru bude mít 12. prosince.

Ty ale nepůsobíš jen jako muzikant, ale také jako zvukař ve studiu SONO. Co tam máš všechno na starosti?
Co kdo potřebuje. Od každého kousek, samozřejmě inženýring, míchám, produkuju. Na co mě kdo chce. Může si mě tam někdo vyžádat, nebo tam beru já nějaké klienty, kteří osloví přímo mě.

A nekryje se ti to nějak díky tomu, že tuhle práci děláš i ve svém domácím studiu? Nosíš si třeba práci ze studia domů a z domů do studia?
Nosím. Jsou projekty, které mají třeba menší rozpočet. Na náběry je potřeba mít dobré studio a tak se to nabere v SONO a pak to vezmu a dodělávám to u sebe.

Mohl bys mi vypíchnout pár zásadních lidí, se kterými jsi ve studiu spolupracoval?
Toho je strašně moc a nerad bych na někoho zapomněl. Zajímaví byli třeba Bratři Ebenové. Tam jsem dělal náběry a míchačku potom dělal Phil Brown. Celá deska se točila do pásu, pak přijel Phil, který desku smíchal. A pak se to vezlo na mastering do studia Metropolis. S Philem jsem dělal tři nebo čtyři desky a je to úžasný člověk.

To musela být asi velká škola, spolupracovat s takovým člověkem.
To byla. Phil spolupracoval s Bobem Marleym nebo Jimi Hendrixem. Dělal zvukového inženýra, když Led Zeppelin natáčeli Stairway to Heaven.

Co se dá od takového člověka naučit?
To se těžko popisuje. Rozhodně mě fascinovalo, jak je zručný a zkušený. Věc, která mně by trvala půl dne, on má za dvě hodiny. Fascinovala mě jeho práce s prostory.

S kým dalším jsi spolupracoval?
Třeba s Dougem Wimbishem z Living Color. Byl tam se svojí kapelou Help z Německa a natáčeli svoje demo. Bylo to hodně náročné, protože bylo přebukované studio a nebyl čas. Musel jsem tam sedět skoro dvacet hodin denně. Ale pro takovou práci je tam člověk rád. Další byli třeba Tata Bojs, poslední dvě desky. Na poslední desce jsem nejenom nabíral, ale i míchal tři písničky. Pak třeba poslední deska Priessnitz, která je skvělá. Kluci napsali krásné písničky. Na té desce i hraju. Točil jsme před pár lety první Baromantiku. Z poslední doby třeba VANUA2, to jsme točili naživo. Takový Abbey Road Sessions styl (smích). Za jeden den jsme natočili sedm pecek a já si to pak vzal k sobě a míchal jsem to u sebe. Kluci to pomalu vypouští ven a ještě nám zbývají dodělat tři věci. To mě hodně baví. Yannick má nádherný hlas, jako Seal. A vlastně jsem natáčel i zatím poslední novou písničku Etc. Hraju tam na Hammondky a míchal jsem to přímo s Vláďou a Pavlem Skálou. Tohle se taky natáčelo do pásu.

Poslední, co jsem u vás zaznamenal, tak u vás točily The Agony. To mi nepřipadá jako klasický klient studia SONO.
To je stále ještě rozpracované. Tohle je zrovna ten případ, kdy jsem byl osloven já, zda bych se o ně nepostaral. Jak na tom teď pracuji, tak mě to baví čím dál víc. Myslím, že takováhle deska tady už hodně dlouho nebyla. Je to poctivý hard rock, který šlape, zpívá, a ještě to jsou všechno holky. Je to masakr a má to neuvěřitelný koule (smích). Doufám, že jim to nezprasím (smích).

Jaký je pro tebe rozdíl v práci? Je pro tebe lepší pracovat doma nebo v SONO?
Teď mě to asi víc baví u mě, protože mám na všechno víc času. Nejsem tak tlačený do nějakého extrémního časového rámce kvůli financím. Když jsou finance, tak to dělám v SONO, ale beru si to i k sobě kvůli referenčnímu poslechu. Což je pro mě nesmírně důležité, slyšet nahrávku na různých systémech. Pro mě mají obě místa svoje plus a když nejsem omezený, tak využívám obojí.

Máš nějaký tip, jak míchat třeba popové nahrávky?
Spíš bych zmínil takové české specifikum, že vokál se míchá nad kapelu, aby mu bylo hned z první rozumět. V zahraničí se dost často zamíchá vokál do kapely. U nás se to víc vymíchává nahoru. Ale to je logické, je to písnička a té musí být rozumět. A nositelem té písničky je melodická linka, takže hlas. Jak říkal Chris Lord-Alge, zvukař, který má na kontě nějaké Grammy, že když ti fungují bubny a zpěv, tak máš vystaráno. S tím, co se děje mezi tím, si můžeš dělat co chceš.

Jak se u tebe ovlivňuje zvukařina a koncertování?
Máš to nějak propojené nebo jsou to pro tebe oddělené světy? No nevím, jediný styčný bod je asi to, že si umím říct, co chci do in-earů (smích). Jinak s námi jezdí zvukaři a já se jim do toho nemontuju. Ale občas, když někoho točím, tak mě něco zaujme. Poslouchám, co a jak dělá linky a když je mi to blízké, tak to ve mně zůstane a třeba to i mimoděk použiju. Není to ale nijak prvoplánové.

Kdysi si mi říkal, že přemýšlíš o vlastní desce. Už ses k ní dostal?
Už mám hotové EP s pěti písničkami. Mám je hotové, ale ještě jsem to nikomu neprezentoval. Pořád si říkám, jestli neudělat celou desku. Nápady mám, ale vždycky jde o to, najít nějakou chvíli a dát to dohromady. A dopsat texty. To je u mě nejpomalejší proces.

Hostuje ti na těch písničkách někdo?
Vždycky se s někým domluvím, ale pak nemám čas buď já, nebo on. A pak mám najednou nějakou chvíli volnou, tak si to natočím sám (smích). Ve dvou písničkách se hosté povedli. Do jedné písničky mi nahrál bicí Jirka Zelenka a v druhé je hostů víc. Tam se to povedlo, protože tuhle písničku si vybral můj norský kamarád, že by ji chtěl mít na desce. Natočili jsme ji pro něj a já si potom řekl, že bych udělal svoji verzi a udělal jsem ji jako duet se zpěvákem Stigem van Eijkem, černým norským zpěvákem. Pak je tam ještě norský kytarista Pluto Guthe, Milan Cimfe na basu a Adam Jánošík na bicí. Jsou tam částečně programované a částečně živé bicí. A vlastně jsem teď dodělal šestou věc, kde mi hostuje Honza Šťovíček. Ten staví kytary BSG, ale navíc je i šikovný muzikant, takže mi nahrál nějaké kytary, ze kterých jsem nadšený.

Na jaké hraješ nástroje?
Posledních několik let hraju na klávesy KORG Krome. To je naprosto senzační nástroj. Kytaru mám asi dvacet let starého Fendera Stratocaster vyrobeného v Mexiku. A jako akustiku používám už zmiňované BSG. To jsou kytary, které jsou na zakázku. Jsou to nádherné nástroje s výborným zvukem. Moc v Čechách nejsou, protože většina výroby jde do zahraničí.

Jakým způsobem kytary zvučíš?
Na elektriku jsem měl kombo, které mi někdo ukradl. Takže teď ji točím buď přes POD, nebo rovnou do zvukovky. V tomhle jsem, pokud jde o nahrávání mých věcí, trochu prase (smích). A akustiku mikrofonem nebo přes snímač. Hodně mě baví zvuk jejího snímače. Mám tam nějaký finskej snímač, ale asi si zrovna nevzpomenu, jak se jmenuje. A naživo jdu přes DI Box přímo do mixu. Ještě mám na koncerty s Annou K. půjčenou od Tomáše Varteckého dvanáctku Godin. Na nahrávkách ta dvanáctka je, tak aby ty písničky nebyly nějak ošizené, tak na ni hraju.

Používáš na kytary nějaké efekty?
Používám jen jeden efekt a to je Electro Harmonix Memory Man. To je analogový delay a tremolo. Je to výborný efekt. Používám ho hlavně na elektriku, ale zkoušel jsem ho i na akustiku a neznělo to vůbec špatně.

Používáš i nějaký externí efekt na klávesy, nebo jen to co je uvnitř?
Co se týče živého hraní tak jen to, co je uvnitř. Ale když nahrávám, tak to efektuji. Líbí se mi, když má někdo externí efekt ke klávesám, nebo to prožene aspoň přes kombo. Ale sám jsem se k tomu nikdy neodhodlal. Ve studiu ano, ale naživo je pro mě jednodušší používat jen zvuky, které mám uvnitř. Když potřebuji nějaký efekt, tak si ho nastavím uvnitř a mám to pokaždé stejné. Navíc to ty klávesy zvládnou se ctí. Ta DSP jsou uvnitř kvalitní.

Když si pořídíš nové klávesy, jakým způsobem přistupuješ k továrním zvukům? Necháváš je tak, jak jsou, nebo si je upravuješ? Vždycky se snažím si najít tovární zvuk, který se mi líbí. A ten si potom nějak lehce upravím, většinou jen ekvalizačně. Případně povypínám efekty, které na tom mají oni a dám si tam svoje. Ale není to nijak dramatické. Já potřebuji mít především nástroj, který je pro mě jednoduchý na užívání v tom, že se mi tam hned z první něco líbí. Že mě ty zvuky na první poslech nadchnou a jen si je lehce upravím, když je ta možnost. Jsem z těch, kteří tvrdí, že jsou zvuky inspirující. Takže mě baví najít zvuk, na který mě pak baví hrát.

Co používáš za hardware a software ve svém studiu?
Jako DAW používám Pro Tools, což je software, na který jsem začal a na který jsem zvyklý. Mám dva převodníky. Jeden hlavní, to je RME Fireface UCX. Hledal jsem totiž převodníky, které budou neutrální k signálu a RME mi z toho vyšlo nejlépe v poměru cena/výkon. A k tomu jsem si pořídil ještě jeden, také německé výroby, Ferrofish, který trochu barví, ale to už mi nevadí. A používám jeden nebo druhý, jak právě potřebuji. Na určité typy zvuku se hodí jeden, na jiné zase ten druhý. Převodníky pak řídím hodinami Antelope Isochrone OCX. To celé mi leze do analogového sumačního systému, který jsem si nechal postavit. Ten má pasivní i aktivní sekci. V té aktivní je sumační zesilovač Neumann V475B. Pak mám rack API 500, ve kterém mám věci od německé firmy Elysia, kterou jsem si objevil. Signál pak vracím zpátky do počítače přes RME. Pak mám ještě od Universal Audio satelit, což je přes fireware připojený jakoby externí počítač, ve kterém běží jejich plug-iny, které napodobují klasické analogové dynamické procesory, ekvalizéry nebo reverbové jednotky. Teď jsem nedávno objevil firmu Valhalla. To je chlapík, který vyvíjí reverbační jednotky. Všechno jsou to matematické algoritmy. A má to vyborně udělané, baví mě, co to umí.
Odkazy:
Facebook: www.facebook.com/paul.richman.39

Za MUSICstage.cz se ptal Milan Janeček