Miloš Knopp

Odpovědět
cuntlu
Příspěvky: 3
Registrován: 28 zář 2015 20:03

Miloš Knopp

Příspěvek od cuntlu » 05 dub 2016 14:53

Velká pódia začal objevovat už v 17 letech...

ObrázekMalý velký muž. Toto přirovnání používali hokejoví komentátoři jako přirovnání ke kanadskému hokejovému hráči Theone Fleurymu, který svým malým vzrůstem dokázal na ledě velké věci. U Miloše by se toho přirovnání dalo parafrázovat jako mladý starý muž, jelikož má ve svém věku více hudebních zkušeností než spousta jeho kolegů, kteří hráli v době, kdy Miloš tahal kačera po zahradě. Velká pódia začal objevovat už v 17 letech jako kytarista Aleše Brichty a jeho dlouholetá pedagogická praxe je v jeho věku a našich podmínkách také raritou. O tom a o jeho dalších plánech do budoucna jsme se rozpovídali v následujícím rozhovoru.

Čemu se momentálně převážně věnuješ?
V současné době je to trošku hektické. Učím už sedmým rokem na Mezinárodní konzervatoři v Praze, kde mám 9 žáků a navíc také na ZUŠ v Dolních Břežanech. Jednou za 3 až 4 měsíce pořádám víkendové kytarové semináře. Aby toho nebylo málo, pustil jsem se ještě do vývoje aplikací pro kytaristy.

A jak to máš s hraním?
Co se týká hraní, je to velice pestré. Hraju se svou hardcore metalovou kapelou Soustrast, s kterou zrovna točíme druhé CD, dále pak v kapele Olgy Lounové, Petra Koláře a s rapperem Raego. Jak se říká od Bacha po Vlacha. Nebráním se ničemu, muzika musí být pestrá. Snažím se ji dělat, jak nejlépe dovedu a nevidím rozdíl mezi tím, jestli jdu hrát country, pop, nebo metal.

Dalo by se říct, že už patříš mezi staré hudební mazáky. Jak se díváš na možnosti muzikanta a jeho uplatnění v dnešní době a v době tvých profesionálních začátků a velkých koncertů s Brichtou?
Je pravda, že doba se trochu změnila. Já se do hudebního života dostal poměrně brzo. Když jsem začal hrát s Brichtou, bylo mi 17 let. Cvičil jsem 7 až 8 hodin denně a měl trochu štěstí. Dnes je díky sociálním sítím a Internetu daleko více možností jak se zviditelnit, ale také narostla konkurence. Kolem mě je spousta mladých kytaristů, kteří jsou schopni hrát v profesionálních kapelách, a tím je samozřejmě složitější se prosadit. Pokud však makáš a věříš tomu, co děláš, tak to jde.

Jako profesor na konzervatoři, jak vnímáš dnešní generaci muzikantů?
Přijde mi, že dnešní generaci muzikantů chybí takový ten náboj, ta posedlost něco dokázat a za něčím si jít. Všechno mají pod nosem. Když nevědí jak něco zahrát, nepoužívají noty. Rovnou si skladbu pustí v Guitar Pro, kde si ji zpomalí, ukáže jim to kde co zmáčknout a hotovo. Žádné stahování podle sluchu. V Guitar Pro si zvyknou na hnusné MIDI zvuky, vytahování tónu, vibrata apod. To si myslím, že jim kazí vkus a sluch a pak vlastně nevědí, co tam chtějí dostat za feel. Chybí tvorba tónu a snaha zahrát to do chloupku stejně, jako interpret, od kterého se učím a ne jako počítač. A to se pak promítá i do jejich vlastní tvorby, výrazu. A to není dobře. Neříkám, že tyhle pomocníci nejsou fajn, ale všeho s mírou.
Obrázek
V čem mají mladí muzikanti naopak náskok?
Dnešní generace je určitě mnohem dále technicky, než byla ta naše. Před deseti lety, když někdo hrál věci od Gilberta nebo Vaie, tak byl king. Dnes hrají kluci technicky daleko náročnější skladby a tohle jim přijde jednoduché. Všechno jde dopředu, ale chtělo by to více lidskosti, živočišnosti a posedlosti do hraní.

Co poradíš začínajícím muzikantům?
Další chybu, kterou dělají, je to, že nehrají spolu. Nemají moc chuť se sejít a jamovat, zkusit si něco společně zahrát, nebo zkusit zahrát to, co hraje kamarád. V dobách mých studií na konzervatoři Jaroslava Ježka jsme zkoušeli i na chodbách. Poradil bych jim více poslouchat muziku, koukat kolem sebe, chodit na koncerty a zkoušet hrát i jiné žánry, než poslouchají. My vždy navštěvovali koncerty spolužáků, nejen kytaristů. Bylo fuk, že hraje na bubny a hraje funky, byli jsme kamarádi a bavilo nás hrát. Vzájemně jsme se podporovali a motivovali. Přijde mi, že kluci dnes sedí u YouTube a Guitar Pro, místo toho aby šli někam na jam.

Kdo tě hudebně inspiroval v začátcích a kdo tě inspiruje dnes?
V úplných začátcích jsem byl ortodoxní rocker, nejvíc mě asi ovlivnili Ritchie Blacmore, Eric Clapton, Dave Murray, Slash, Zakk Wylde, Steve Morse, Steve Vai a spousta dalších. Když jsem nastoupil k Aleši Brichtovi, byl můj kytarový bůh Mirek Mach z Arakainu. Bylo pro mě těžké hrát věci, které hrál on. Moc mi pomohl a stali se z nás velcí kamarádi. Dnes už mě inspiruje všechno okolo, jsem více otevřený i jiné muzice, poslouchám fusion, R`n`B, hard core, jazz, prostě to, na co mám chuť. Inspirují mě moji žáci, kolegové, inspiraci vidím všude. Pořád je na čem dělat, co zlepšovat a co zkoušet.
Obrázek
Hraješ na kytary od pana Kobrleho, proč zrovna jeho nástroje?
S Liborem Kobrlem se známe už asi deset let. Nejdříve jsem k němu chodil na servis a údržbu nástrojů, které jsem zrovna používal. Pak mi Libor postavil moji první kytaru, na které jsem se podílel i co se týče designu. Shodou okolností je to kytara, kterou má od něj Mirek Mach z Arakainu. Vlastně už je to asi osm let. Byl jsem takový první kůň, který začal Liborovy kytary propagovat a šířit. Dnes mám od Libora tři kytary (Les Paula, Telecastera a tu moji nejstarší, které říkám Hyena) a na další se intenzivně pracuje. Hraju na ně, protože mi přijdou úžasné. Pracoval jsem v hudebninách a měl možnost porovnat, jak hraje kytara za desítky tisíc a jak kytara od mistra Kobrleho. Navíc je to vlastně bezúdržbová záležitost, já jenom měním struny. Nic neseřizuji, nenastavuji, prostě jedna velká pohoda.

Máš i nějaké „nestavěné kytary“?
Momentálně mám půjčenou sedmistrunku Ibanez, na kterou točím ve studiu a také testuji kytary FUJIGEN, které budou od dubna k mání i u nás.

Jaké používáš struny?
Používám značku La Bella. Většina lidí je zná, jako struny na klasickou kytaru, ale dělají i velice kvalitní struny na elektrickou kytaru. Používám tloušťku 0,10 - 0,52 a na Soustrastní kytaru mám 0,13 - 0,68 (jsme v drop H). Na akustickou kytaru používám Phosphor bronze Elixíry 0,12.
Obrázek
Realizuješ se i skladatelsky?
Že bych měl plný šuplík písniček to rozhodně ne, ale občas něco napíšu, když je potřeba. Složil jsem asi deset skladeb pro Brichtu, jednu pro Čoka, pro svoji kapelu Soustrast mám pár věcí na novém CD, které právě točíme. Pro skupinu Merlin, kde jsem hrál, jsem složil skoro celé CD. Také skládám, když má někdo zájem.

Za MUSICstage.cz se ptal Lukáš Čunta
PROFIL AUTORA: Lukáš Čunta
Lukáš Čunta je absolventem konzervatoře Jaroslava Ježka, kde studoval hru na basovou kytaru pod vedením profesora Milana Plechatého. Momentálně působí jako pedagog na Mezinárodní konzervatoři Praha a v ZUŠ Kralupy nad Vltavou. Současně hraje v doprovodné kapela Davida Deyla, Olgy Lounové a v muzikálu Mamma Mia. Vystupuje také ve vlastních kapelách Behid the Door a Silegrail. Dále spolupracoval nebo spolupracuje s Ivou Frühlingovou, Kamilou Nývltovou, Otou Balagem, Eliškou Bučkovou nebo Ivanou Korolovou. Při různých příležitostech doprovázel také interprety jako: Karel Gott, Kamil Střihavka, Helena Zeťová, Vojtěch Dyk, Pepa Vojtek, Debbi a další. Jako skladatel se věnuje převážně jazzové a populární hudbě.

Odpovědět