Mean Messiah: Dan Friml

Odpovědět
matomisik
Příspěvky: 31
Registrován: 03 úno 2019 19:22

Mean Messiah: Dan Friml

Příspěvek od matomisik »

Můj naturel je prostě zdivočelej a občas se vymkne kontrole.
28. 8. 2020

Zpěvák, hudebník, zvukový inženýr a producent, kterému prošla rukama nejen metalová špička domácí scény, jako jsou Fleshless, Tortharry, Final Flag, Elysium, The Corona Lantern, Purnama, nebo Diligence, ale i Honza Křížek se svým debutem, Lili Vilit, Eliška Buociková či pop-punkeři Louty. Dan je v neposlední řadě také leaderem vlastní metalové skupiny Mean Messiah, která klidí úspěch především v zahraničí. S Danem jsme si povídali v jeho krásném nahrávacím studiu The Barn, které zbudoval v srdci severních Čech v osadě Lada.
Obrázek

Začal bych nahlédnutím do tvé minulosti. Byl jsi členem celkem legendární kapely Sebastian. Co pro tebe takto zpětně období působení v této kapele znamená?
V první řadě mi to dalo základy fungování v kapele. Sebastian jsme s kamarádem zakládali v dost raném věku, takže jsme si prošli naprosto vším, co takovou kapelu může vůbec potkat. Prošel jsem si celou tu cestu od naivních klukovských ideálů, přes první kloudnou složenou písničku, první neshody v kapele, první kompromisy a první zákaz činnosti. Po revoluci pak strmý let vzhůru, první pořádný studio, kde jsem zjistil, že neumím vůbec nic a kde jsem dostal takovou školu, která mě zásadně posunula v uvažování co s mojí kariérou jako muzikanta a v celém přístupu k věci. Naučilo mě to pokoře a tvrdě makat. A taky mě členství v Sebastian naučilo, byť za cenu mnohých chybných rozhodnutí a pádů na držku, že by se věci měly řešit s rozvahou. Každopádně, lepší rozjezd jsem si nemohl přát. Sebastian byla kreativní parta, která si nekladla žádný hranice, ve svém přístupu jsme byli dost nekonvenční a progresivní, což mi, troufám si říct, zůstalo dodnes.

No a co se dělo potom, v době mezi Sebastian a tvou dnešní kapelou Mean Messiah?
Dělo se strašně moc věcí. V roce 1994 jsem od Sebastian odešel a obratem založil úspěšnou kapelu LoveHotel a zároveň jsem nastoupil do další, dnes již také kultovní, metalové kapely Apostasy. Obě se ale, díky mé tehdy poměrně složité osobnosti, relativně brzy rozpadly a já jsem začal ve větší míře produkovat jiné umělce, fungovat jako studiový muzikant, dělat různé hostovačky, skládat. V druhé polovině devadesátých let jsem ještě s několika dalšími lidmi zformoval kapelu Cosmetic Punk. Tou si během její zhruba pětileté existence prošla plejáda známých a špičkových muzikantů, bohužel, jak už to u podobných projektů bývá, nakonec se to celý rozpadlo v prach. Vydali jsme dva singly a album u EMI, odehráli pár koncertů a šlus. Pak jsem nějakou dobu spolupracoval se slovenským kytaristou Palem Chodelkou, odjeli jsme spolu spoustu skvělých koncertů, plánovali jsme společné album, ale k tomu už jsme se nikdy nedostali. Možná z pocitu frustrace a únavy jsem na nějakou dobu s muzikou seknul a živil se jinak, nicméně přátelé kolem mě nakonec dokopali k návratu, no a tam někam, zhruba do roku 2004, se datují prazáklady Mean Messiah, i když se to takhle ještě vůbec nejmenovalo a i hudba vypadala tenkrát dost jinak. Také jsem devět let sbíral zkušenosti jako zvukař a producent ve studiích v USA a Kanadě, což mně dalo fakt hodně a dnes ty zkušenosti zúčtovávám ve svém vlastním studiu.

Pojďme tedy představit trochu tvou současnou kapelu Mean Messiah.
V Mean Messiah si realizuju všechny své, mnohdy dost extrémní, představy o hudbě, kterou chci dělat a nutně to nemusí být ani úplně metal. Jak už jsem řekl před chvílí, ty prazáklady se datují někam na konec roku 2004. Chtěl jsem původně dělat úplně jinou, spíše popovou hudbu, jenže můj naturel je prostě dost zdivočelej a občas se mi vymkne z kontroly, a to dost zásadně. Takže jsem třeba složil chytlavou powerpopovou písničku, jenže to mý druhý já ji postupem času, jak mě ta normalita začala postupně štvát, zmasakrovalo do krutýho industriálního pekla. A když to takhle dopadlo pokaždý, tak jsem si prostě řekl proč to nevzít hákem hned. A tak to vzniklo. V podstatě to pro mě byl návrat k mým kořenům. Návrat k progresivní extrémní muzice, kterou ale občas produkuju jako pop. A to jsou Mean Messiah. Už první album Hell zaznamenalo slušný úspěch a vykoplo jméno Mean Messiah, především v zahraničí, fakt vysoko. Já to vůbec nečekal, a jelikož jsem album točil celé sám, neměl jsem kapelu. Musel jsem tedy najít spoluhráče, kteří by to se mnou dali dohromady na pódiích, což se zadařilo a první koncert se odehrál na jaře 2014. Od tý doby jsme vydali EP Let Us Pray a ještě horkou novinku Divine Technology. Ta slaví velké úspěchy a hlavně zase venku.

Dokážeš odhadnout, proč se kapele jako Mean Messiah daří paradoxně lépe v zahraničí než na domácí půdě?
Na to ti nedokážu uspokojivě odpovědět. Ze své mnohaleté zkušenosti vím, že na domácí scénu máme tendenci koukat trochu skrz prsty. Takový to "český kapely neposlouchám" slyším dodnes dost často. A to jde napříč žánry. U nás se začíná objevovat modifikace "český kapely normálně neposlouchám, ale vy jste výjimka", nebo se k nám domácí posluchači dostávají přes zahraniční kanály a mnohdy ani netuší, že jsme Češi. Což občas vede k docela komickým situacím. I přesto si ale nemůžeme stěžovat, tu českou fanbase máme i tak velmi silnou.
Jak je to se skládáním muziky v Mean Messiah? Jsi výhradním autorem nebo se na muzice podílejí i ostatní členové kapely?
Všechno je moje práce, a to dokonce do té míry, že kromě baskytary na EP Let Us Pray, kterou nahrávala naše tehdejší basistka Veronika Smetanová, nahrávám ve studiu veškeré nástroje já sám. Ne snad proto, že bych k tomu nechtěl nikoho pustit, ale vždycky se to tak nějak sešlo, že díky roztodivným personálním problémům mně vlastně nic jiného nezbylo. Každopádně současná sestava je snad stabilizovaná do té míry, že na třetím albu by se mohla instrumentálně podílet celá. Skládat budu vždycky sám, stejně jako producentsky rozhodovat o výsledku. Funguje to a není důvod to měnit. Demokracie v kapele je stejně vždycky cesta do pekla.

Nedávno jste vydali druhé album Divine Technology. Cítíš, že jste se tímto albem oproti debutu Hell a EP Let Us Pray, někam posunuli? Ať už hudebně nebo jiným způsobem?
Ten posun je tam po všech stránkách. Debut Hell byl dost temnej a chladnej, řešil jsem si tam nějaký svý démony, upouštěl nahromaděnou páru a chtěl jsem, aby výsledek byl hodně ničivej. Což klaplo na sto procent. Zpětným pohledem dost nechápu, jak jsem některý věci ze sebe vůbec mohl dostat a co jsem tím vlastně chtěl říct. Až v takovým stavu to album vznikalo. Neskutečných sedm let. Ale pořád jsem na něj strašně hrdej a neměnil bych ani notu. Skladba Let Us Pray ze stejnojmenného EP znamenala výraznej posun. Víc do progrese, víc k melodice a textově víc k jistý míře nadsázky. Byl to zásadní moment, kterej nás posunul o dost dál a naznačil posluchačům, co se asi tak zhruba bude dít na druhém albu. Let Us Pray měla koneckonců původně vyjít právě na něm. Divine Technology je album, v který jsem na počátku procesu tvorby jen tajně doufal. Ten koncept byl tak rozmáchlej a ambiciozní, že z toho šel trochu strach. Když jsem tehdy začal psát první noty Interment of Ashes, říkal jsem si, jestli už nejdu moc daleko, že to prostě neutáhnu. Když jsem letos v březnu desku domíchal a domasteroval, věděl jsem, že to tam je. Divine Technology je posun jak po stránce skladatelské, aranžerské, tak i zvukové.
Kdy a jak novinka Divine Technology vznikala?
V bolestech a dlouho. Původně to měla být mnohem rychlejší akce, ale jak už to tak bývá, osud tomu chtěl jinak. Materiál jsem začal psát už někdy v roce 2015, jenže náš tehdejší bubeník byl už nějakou dobu na takovém permanentním odchodu a postrádal jaksi motivaci nové skladby nastudovat. Takže jsem psal skladby a trochu doufal, že se dá zase dohromady. Takhle to trvalo dva roky a na konci roku 2017 od nás stejně odešel. No a asi měsíc po něm kapelu opustila i baskytaristka Veronika Smetanová, která kývla na nabídku Horkýže Slíže. V tu chvíli jsem se rozhodl, že album stůj co stůj natočím sám, a tak jsem se do toho pustil. Nekladl jsem si žádná omezení, šel jsem striktně za svou vizí. Do té patřil i kytarový zvuk, na kterém jsem pracoval a hledal ho dva roky. Výhodou je, že mám vlastní vybavené nahrávací studio a mohl jsem si to dovolit. Vyzkoušel jsem možné i nemožné kombinace aparátů, boxů, mikrofonů... Ten proces nahrávání alba by v normálním případě vyšel na statisíce, možná miliony. Ve vlastním studiu jsem tomu mohl věnovat prakticky každou volnou chvilku. Album jsem domíchal a domasteroval v březnu a vyšlo 5. května.

Zmínil jsi tvé vlastní nahrávací studio. Studio The Barn. Jak k tomu došlo, že si se rozhodl vybudovat vlastní studio?
Mít vlastní nahrávací studio jsem toužil vždycky. Celý život se pohybuju po nahrávacích studiích, živím se tím. Dost intenzívně jsem se věnoval i vzdělávání v oboru zvukařiny a produkce. Každopádně vlastní studio jsem nakonec začal řešit především kvůli Mean Messiah. Už z principu tvorby v rámci mé kapely potřebuju hodně prostoru, času a neřešit zbytečnosti, nechci spoléhat na čas někoho druhého. To byla motivace. The Barn ve stávající podobě začalo fungovat v lednu 2015 a dělal jsem ho spíš jen pro sebe. Nicméně velmi rychle se stalo vyhledávaným místem nejen pro metalové kapely, ale i hudebníky a hudební skupiny z ostatních žánrů.

Takže studio neslouží jen pro potřeby tvých vlastních projektů, ale i pro veřejnost. Kdo u tebe například už točil?
Už je ta řada hodně dlouhá. Točily u mě kapely z české metalové špičky jako Fleshless, Tortharry, Final Flag, Elysium, The Corona Lantern, Purnama, nebo Diligence. Prošli mi rukama i Lili Vilit, Eliška Buociková, pop-punkeři Louty, svoji první sólovou desku u mě točil zpěvák Honza Křížek. A to jsou jen některé z těch větších projektů. Točím a produkuju i spousty singlů, nebo menších projektů napříč žánry.
Obrázek

Co tedy potencionální zájemci mohou od tvého studia, potažmo od tebe čekat? Co nabízíte?
Skvěle vybavené nahrávací studio na krásném místě a s neopakovatelnou atmosférou. Máme unikátní live room, skvělou třeba pro tracking bubnů, prostornou a prosvětlenou režii. Proslulé jsou třeba naše noční frekvence, nebo točení na zahradě u studia. A samozřejmě k tomu patří i moje mnohaleté zkušenosti a schopnost komunikovat a pracovat s lidmi i v krizových momentech, které mohou ve studiu občas nastat. Naprostou většinu projektů, které v The Barn točím i produkuju a tam se tahle schopnost hodí nastokrát.

Je vidět, že jako hudební producent jsi celkem aktivní. Na čem jsi třeba v poslední době pracoval?
Zmínit musím samozřejmě nové album Mean Messiah, které jsem dokončil na jaře a jedná se z produkční stránky o naprostý strop toho, co jsem zatím měl možnost dělat. Již celkem dlouho spolupracuju s velmi talentovanou zpěvačkou Eliškou Buocikovou. Děláme na jejím novém materiálu, to je teď hodně aktuální záležitost, která mě nesmírně baví. Jinak právě v těchto dnech produkuji nové album sludge doomových The Corona Lantern, jsme někde zhruba v první třetině celého procesu a už teď jsem si jistej, že to bude super. Před dokončením je i nové album zajímavých a hodně ambiciozních InnerSphere. Letos to bude zajímavý ve všech směrech.

Zmínil jsi spolupráci se zpěvačkou Eliškou Buocikovou. Vím, že krom produkce s ní hraješ i v její kapele. Žánrově je to naprostý protiklad toho, co děláš s Mean Messiah. Je to tak, že si tím vyrovnáváš pomyslnou misku vah?
Tak nějak. A občas si mám chuť zahrát něco jinýho, aby to nebylo pořád jak gymnastický cvičení. S Eliškou taky experimentujeme a hledáme, ale moje kytarová práce je u ní z úplně z jinýho soudku. Kdo moje hraní zná, tak mě pozná i v tom, ale celkově je ta energie nasměrovaná jiným směrem a v jiné intenzitě. Hrozně mě baví i živé vystupování s Eliškou. Opět je to o zcela odlišné energii a ten pocit je pro mě skoro až v relaxační rovině. Tedy samozřejmě v porovnání s tím, co předvádím v Mean Messiah. Eliška mi navíc zakázala hrát sóla (smích).
Zajímalo by mne, co bys ty osobně doporučil kapele, než se vydá do studia? Jak se na takové nahrávání připravit aby to dopadlo co nejlíp?
Tohle je velký téma a dalo by se to vzít z několika stran. Obecně z vlastní zkušenosti vím, že hodně kapel přijede a nemá v pořádku nástroje. To je záležitost, která nás v takovém případě zdrží, ale dá se vyřešit. Velmi často vytahuju nářadí, seřizuju krky kytar, oktávy a všechny takový ty neduhy. Nebo porůznu ladím bubny, mnohdy i prostě jen proto, že na nich jsou stoletý blány. Takže určitě je dobrý si třeba před odjezdem do studia nechat prohlédnout kytaru kytarářem, vyměnit struny a vzít si balíček náhradních. A vzít si správnou tloušťku. Na devítky se fakt špatně podlaďuje do drop C. Na bubny dát pár dní před studiem nový blány a vzít si s sebou pár náhradních paliček, možná i víc druhů. Divil by ses, kolikrát stačí použít jiný typ a najednou bubeník hraje jak vyměněnej. Nicméně, tohle jsou všechno věci, který se daj vyřešit. Horší je to, pokud dojde na nedostatečnou přípravu hráčskou. Běžné je, že si muzikanti píšou své party mnohdy velmi silně nad jejich možnosti a spoléhají na to, že se to ve studiu nějak udělá. Jistě, s moderními nahrávacími technologiemi můžeš stříhat po akordech, dolaďovat, rovnat timing, můžeš všechno. Ale ani to mnohdy nepomůže, pokud tam nejsou ty naprostý základy. Když si kytarista napíše těžkej part, na který zásadně nestačí, nejde to ani sestříhat. Nebo to řešíš několik hodin a plýtvá se penězi i časem. Dalším problémem je neschopnost nahrávat s metronomem. To je velmi časté, a to nejen u začínajících kapel. Muzikantům opravdu vřele doporučuji cvičit s klikem a hrát s ním i na zkušebně s celou kapelou. Ve studiu to pak ušetří hodně času a práce.

Pojďme se teď podívat na úplný počátek… Jak to u tebe s muzikou vlastně začalo? Proč zrovna kytara a co tě k ní přivedlo?
V hudebním prostředí jsem žil od malička. Táta byl vynikající kytarista a už od malička jsem od něj nasával základy hry. Na kytaru jsem vybrnkával první jednoduchý melodie už když mi byly čtyři roky. Kytaru jsem měl položenou před sebou na podlaze a hrál jsem na ni z vrchu. Odjakživa se u nás hrála z kotoučáku rozličná muzika, od Led Zeppelin až po The Beatles. Ti mě fascinovali už jako malýho kluka a stala se z nich láska na celý život. Kytara tedy byla jasná volba, měl jsem k ní přístup od mala, a to rozhodlo.

Co hudební vzdělání? Jsi totální samouk, nebo tě někdo vedl?
Někdy od sedmi let jsem chodil dva roky do lidušky na kytaru, rozvinulo to ve mě ty základní hráčský schopnosti, ale moc mě to nebavilo, protože já jsem ve všech ohledech velmi neposedný, hyperaktivní jedinec a ta výuka na mě byla prostě strašně pomalá a nezáživná. Nejraději jsem experimentoval a šel si svou cestou. Doma jsem navíc měl už tehdy přístup k tátově elektrické kytaře, a ta mě totálně fascinovala. Na to se prostě učebnice hry na kytaru a nekonečný vybrnkávání "Ó řebíčku zahradnický" absolutně nechytali. Takže co se týče kytary, jsem vlastně samouk, který stavěl na nějakých, celkem pevných, základech. Nicméně celou svou hráčskou kariéru jsem si šel po svým a dělal si vlastní věci. Nikdy jsem nesjížděl žádný kytarový videa, nebo lekce, takže kdybys po mně chtěl zahrát sólo jako od Malmsteena, musel bych to nastudovat a ještě bych to stejně zahrál asi dost po svým a tedy nejspíš úplně blbě. Studovat hru někoho jiného a učit se nějaký standardy a licky mě prostě nikdy nebralo. Za to si troufám říct, že jsem si našel takový svůj styl, který podle všeho hodně lidí baví a proto se mnou rádi spolupracují. Později jsem se věnoval studiu skladby, jezdil na stáže jako zvukař a producent.
Obrázek

První písnička, kterou sis na kytaru zahrál. Vzpomeneš si ještě?
To si nepamatuju, úplně první byla asi nějaká lidovka z Přípravné školy na kytaru. Ale první "opravdová" písnička byla You've Got to Hide Your Love Away, tu mě naučil táta.

A co tvoji kytaroví hrdinové? Kdo tě nejvíc ovlivnil a inspiroval?
Mým prvním kytarovým hrdinou byl určitě právě můj otec. To k němu jsem jako mrňous vzhlížel, když drtil jednu pecku za druhou a ještě do toho skvěle zpíval. Hodně často na něj takhle vzpomínám. No a samozřejmě hned po něm musím jmenovat George Harrisona. Jeho kytarový party jsou vlastně asi ty jediný, který jsem měl motivaci se učit a studovat je. To je pro mě neustále hodně hluboká studnice poznání. Mou další velkou inspirací je Eddie Van Halen. Proč, to asi není potřeba zdlouhavě vysvětlovat, stejně jako v případě Micka Marse. A samozřejmě nemůžu opomenout Michala Pavlíčka. První dvě alba Pražského Výběru mě hodně zasáhla, hlavně v motivaci experimentovat a dělat si věci po svým.

Pojďme se podívat teď na tvé kytarové vybavení… vím o tobě, že jsi velký fanoušek kytar Kramer. Co tě zrovna ke “Kramerkám“ přivedlo?
Kramer byla moje první opravdová a pořádná kytara. Tehdy to byl Pacer a úplně jsem ho miloval. Pak jsem zběhl k jiným značkám, ale když jsem začal řešit jak a na co budu hrát v Mean Messiah, tak v tom hledání a testování jsem úplnou náhodou narazil na starší Kramerku a ta láska okamžitě vzplála nanovo. Jsou to kytary s obrovským charismatem a s neuvěřitelnou historií, navíc nejsou momentálně úplně in, takže kamkoliv s nima přijdu, budím vcelku dost pozornosti a to mě baví. Moje sbírka je už celkem obsáhlá a pořád se rozšiřuje. A hlavně, Kramerky mají bezkonkurenčně nejkrásnější logo.

Máš dvě koncertující kapely. Na co hraješ ten metal s Mean Messiah?
Byla to taková evoluce. Úplně původně jsem hrál na preamp TECH 21 PSA 1.1, za kterým jsem měl dva Redboxy 5. Z jednoho jsem jel přímo ke zvukaři a z druhého do in-earu, v případě potřeby jsem si k tomu na pódiu připojil aktivní bedny TECH 21 Power Engine 60, a to libovolně od jedné až do čtyř beden, jak bylo nutný. První album a EP jsem dokonce natočil na kombo TECH 21 Trademark 10, což je miniaturní desetiwattový kombíčko s direkt výstupem. Dodnes ho mám. Pak jsem relativně dlouhou dobu jezdil s rackovým Kemperem, důvody byly vesměs logistického rázu, každopádně faktor hotovýho konzistentního zvuku hrál velkou roli taktéž. Když jsem cítil, že je potřeba se zvukově posunout, tak z mých studiových i live zkušeností mi jednoznačně vyšla, jako pro mě ta nejlepší volba, hlava EVH 5150 III, toho času nově s koncovýma lampama EL34, který do toho typickýho EVH americkýho zvuku propašovaly trochu toho britskýho. Což mi naprosto vyhovovalo. Preamp ještě dokrmuju zázračnou krabičkou od KHDK, která se jmenuje Paranormal a jde o parametrický overdrive, speciálně konstruovaný pro thrasmetalový sound. No a to celý pak hraje skrz box Latte 2x12 od Coffee Custom Cabs, ve kterým mám kombinaci reproduktorů Celestion Redback G12 H-150 a Creambak G12 H-75, který snímám dvěma Shure SM 57. S touto sestavičkou jsem odjezdil celou jednu koncertní sezónu. Pocit z hraní na pódiu byl super, nechyběl tlak do prvních řad, jenže objevil se nový háček. Součástí mého zvuku z tohoto aparátu je i vcelku masivní postprodukce, a ta prostě live nešla uspokojivě replikovat. Bylo to strašně složitý, vozil jsem vlastní mikrofony, stojany na ně, kabeláž, vlastní mixpult a zvuk se ještě upravoval v počítači a najednou těch potenciálních problémů bylo v tom celým řetězci strašně moc. A samozřejmě se to i párkrát nehezky pokazilo. Z toho důvodu jsem znovu sáhnul po Kemperovi, tentokrát jsem si ale naprofiloval svůj vlastní studiový sound, včetně všech těch postprodukčních úprav. A tím se to definitivně vyřešilo, včetně onboard efektů jako jsou delaye a harmonizéry na sóla, který se z počítače, kde v Logic Pro X běží backing tracky, přes MIDI automaticky přepínají. Mám takhle ošetřený úplně všechno. Přepínání zvuků, úrovně hlasitosti, nebo třeba panning. Nemusím tak tancovat po krabičkách a kontrolerem jen spouštím jednotlivé skladby. Na klubová vystoupení si beru i svoje Latté, na open-airy, nebo větší pódia beru jenom rack s Kemperem. V Mean Messiah hraju výhradně na Kramery, ve studiu používám Kramer Stagemaster se snímačema EMG 81TW a dvěma singly EMG SA a na sóla Kramer Striker osazený Seymour Duncan SH6 a dvěma singly Kramer Dual Rail. Live pak hraju na hodně modifikovanej Kramer Vanguard, osazený dvěma EMG 81, původní tremolo Kramer jsem vyměnil za Schaller, odstranil jsem tónovou clonu, na její místo přesunul volume potenciometr, abych si během hraní neseslaboval kytaru, a místo původního volume jsem nechal instalovat killswitch. Jako backup používám úplně stejný model Kramer Vanguard, ale ve zcela původním osazení, kde hlavním rozdílem jsou dva snímače Kramer Quadrail.
Obrázek

Počítám, že s Eliškou Buocikovou používáš výrazně jiné vybavení než s Mean Messiah?
Jasně, a tady je to i zajímavější. Středobodem je lampové kombo Randall RM100, modulární mašina, do které se strkají MTS moduly. Tuhle technologii vyvinula firma Randall spolu s Brucem Egnaterem v USA, ale ty nejlepší moduly vyrábí tady v České republice Antonín Salva, známý spíš pod jeho firemní značkou Salvation Audio. Momentálně používám výhradně jeho výrobky a zatím na tom nehodlám nic měnit. V tuhle chvíli mám moduly čtyři, tři z nich tvoří základ, který používám nejvíc a skoro všude. První je Matchvox, to je kombinace Vox AC30 a Matchless a používám ho na úplně čisté zvuky. Druhý v řadě je vynikající Selma, což je takový jiskřivý clean modul založený na aparátech Selmer ze 70. let. Ten mám již v základním nastavení saturovaný a používám ho na velmi pěkný sparkly crunche, občas ho dokrmím i nějakou krabičkou. No a třetím v řadě je Buddy, postavenej na základech aparátů Budda, absolutně skvělej crunch modul, který zmákne i dost velký zkreslení. A tak ho i používám. Ve skříňce mám ještě Spawn, ten používám především ve studiu na hi-gain zvuky. Je to preamp na bázi aparátu Splawn a vhodný je třeba na hard core a podobně. Součástí tohoto systému je i pedalboard. Srdcem je programovatelná true bypass lišta Palmer Octobus, která mi umožňuje si naprogramovat libovolnou kombinaci krabiček. Popořadě to je ladička TC Electronic Polytune, zároveň mi slouží jako buffer, za ní noise gate BOSS NS-2 a pak dvojice kompresorů, z nichž každý slouží úplně jinému účelu. Prvním je BOSS CP-1X, ten je svým charakterem spíše studiovým typem kompresoru a jeho úkolem je jakoby zvuk kytary vyžehlit a vyvážit dynamiku i frekvenční spektrum a lehce podpořit sustain. Ten je zapnutý v podstatě pořád, vypínám jej pouze v případě, že zapínám druhý kompresor. Tím je starej MXR Super Comp, klasika všech kompresních klasik. Ten už funguje víc jako efekt a nastavený je na velkou citlivost a výraznou kompresi. No a za ním je holy grail mého pedalboardu, Salvation Audio Vivider, oktaver jako žádný jiný. Je to velmi specifický efekt a na to jak specificky zní ho používám fakt hodně často. Po něm přichází dvojice nakopávátek. Salvation Audio Tonewheel, to je clean boost a KHDK Ghoul Screamer, dle mého nejlepší overdrive na trhu. Mimochodem i ten vyvinul Tonda Salva. No a nakonec mám opět dvojici, ale tentokrát delayů. TC Electronic Flashback, na něm mám nastavený takový univerzální delay, který spíše zní jako svým způsobem hall a používám jej na čistý vybrnkávačky, nebo při určitých beglajtech. Druhý delay je BOSS DD-7, ten mám permanentně nastavený na tečkovaný osminy a používám ho v jedné jediné skladbě. Alespoň zatím. S tímhle aparátem používám několik různých kytar. Hlavní je můj vlastní custom built telecaster od Standy Papeže, osazený setem snímačů Fender Josefina 50/51. Je to úžasný, velmi živý nástroj, který si vyžaduje trochu zvláštní zacházení. Další kytarou je Fender Telecaster, Made in Japan z roku 1996, vyrobený k padesátému výročí značky Fender v japonském custom shopu. Skvělý nástroj, kultivovanější, s krásným zvonivým zvukem. Třetí do party je opět japonka, stratocaster YAMAKI Performer 450 z roku 1980. Klasickej japonskej lawsuit, který se vyrovná i těm nejlepším nástrojům, ale koupíš ho za zlomek ceny. Úplně jsem se do ní zamiloval a hraju na ni teď skoro pořád.

Zmínil jsi jak klasický lampový zesilovač, tak i moderní digitální platformu typu Kemper. Kde podle tebe mají dnes oba tyto světy své ideální uplatnění?
Já osobně všeobecně upřednostňuju klasické lampové zesilovače, boxy a mikrofony jak pro práci ve studiu, tak na live hraní. Ve studiu to pro mě znamená větší svobodu a možnost nastavit si zvuk přesně jak potřebuju, na koncertech mám rád to, jak lampový aparát reaguje, takový ten jeho přirozený sound a energii, která z něho jde. Bohužel jsou prostě scénáře, kdy potřebuješ komplikovanou postprodukci, nebo musíš využívat více typů kytarových zvuků, často hraje roli i logistika, a v takovém případě nastupuje digitál. Já si vybral Kemper, jelikož mi vyhovuje jeho ovládání a možnost vyprofilovat si svůj vlastní lampový rig. Pro vlastní potřebu ale Kemper ve studiu nepoužívám, nebo jenom výjimečně, třeba v případě točení demo snímků. Často ho ale používám, pokud přijede kapela, která nemá vlastní kvalitní aparát, nebo situace vyžaduje jiný přístup, popřípadě se něco pokazí. Kemper je takový life saver a svoji práci odvede stejně dobře jako lampová klasika.

Jak to u tebe vypadá před koncertem? Připravuješ se nějak?
Pokud se jedná o samostatný koncert, tak většinu dne věnuju relaxaci, pokud mám možnost, trávím ho na zahradě se svými psy. A jelikož se o své nástroje starám výhradně sám, věnuju třeba hodinu kontrole, projdu ladění a jestli je všechno v pořádku a trochu si zabrnkám. V případě turné trávím většinu času na hotelu, nebo se jdu trochu projít. Po cestě v dodávce poslouchám výhradně klasickou hudbu, což mí spoluhráči řeší individuálně a většinou vlastními sluchátky (smích). Nicméně mě to pomáhá najít takový svůj vnitřní klid a rovnováhu. Těsně před samotným koncertem mám takový svůj krátký rituál, něco mezi dechovým cvičením a strečingem. A pak už se jde na věc.
Obrázek

Jaké jsou tři věci, díky kterým máš z koncertu dobrý pocit?
Dobrý koncert je pro mě ten, kde míra vynaložené energie se vrací znásobená přiměřeně k počtu návštěvníků koncertu. To je první věc, hlavně u Mean Messiah je to o intenzitě prožitku a navzájem předané energii. K tomu samozřejmě přispívá hráčská pohoda, což je prvek, kde mne ovlivňuje relativně hodně faktorů. Únava, psychický klid... Stává se, že zahraješ první akord a hned víš, že to bude dřina, stačí mi, když mám špatně nachystaný stojan u mikrofonu a už s tím zápasím někdy i celý zbytek koncertu. Ten mindset hned na startu je pro mě strašně důležitej. A to je přesně ta třetí věc. Když to všechno do sebe zapadne, odcházím z pódia v euforii.

Odposlech na koncertech, jak to máš? In-ear nebo monitory? Co si do odposlechu dáváš? Pokud in-ear, jaký je pro tebe benefit je používat oproti klasickým monitorům?
Používám in-ear. S Mean Messiah komplet, s Eliškou jen většinou se sluchátkem v jednom uchu na metronom, a když někde zaskakuju, nebo hostuju, záleží na situaci. Když hrajeme s Mean Messiah, používáme in-ear všichni. Máme svůj vlastní systém, kde máme ve stereu smíchané backing tracky se zpěvem, kytarou a basou, clickem a kopákem. To nám většinou stačí na jakémkoliv pódiu, občas si necháme od zvukaře poslat trochu z bicích overheadů a virbl. No a já třeba mám ještě ve zvláštní stopě nějaké informace a povely kvůli orientaci, nebo třeba nahozenej tón, pokud zpívám do vícehlasu, což je v Mean Messiah velmi často.

Teď trochu k nahrávání kytar. Zmínil jsi tvé intenzivní hledání ideálního zvuku kytar na posledním albu Mean Messiah. Dalo by se říct, že jsi použil konvenční způsob nahrávání nebo sis hledal nějakou vlastní cestu?
Konvenční ve smyslu, že jsem nahrával lampový zesilovač přes kytarový box a mikrofony, nekonvenční ve smyslu, jak jsem ten zvuk tvořil a posléze upravoval. Byla to několik let trvající cesta, završená postupným přibližováním se ke kýženému výsledku během posledních dvou let. V Mean Messiah hraju stylem, kde je moc důležitý mít zvuk vyladěný tak, aby při některých hráčských technikách nadměrně nevylejzaly nežádoucí frekvence, které s sebou přináší používání vysokých zkreslení. Takže bylo nutný najít i vhodnou kombinaci reproduktorů a mikrofonů a vyladit celý postprodukční řetězec, aby to do sebe zapadlo. Se zvukem na novém albu jsem velmi spokojen, ale už mám pár nápadů jak to ještě trochu posunout, což začnu řešit v následujících měsících. Bude to ještě zajímavý.
Teď něco k tvorbě. Jak píšeš písně? Jaký je tvůj proces? Jak z prvotního nápadu vznikne finální song?
Tak zhruba ze sedmdesáti procent skládám s kytarou, zbytek vzniká na piáno. Pokud skládám pro Mean Messiah, je to vždycky takový souhrn podnětů, které pak porůznu stavím do určité formy. Píšu album jako celek a už zkraje mám vlastně poměrně jasnou představu, jak bude vypadat. Na začátku je vždycky nějaký příběh, něco co chci albem říct, koncept. Je to, jako když si píšeš osnovu knihy... No, vlastně je to dost stejný. Když mám v tomhle jasno, začnu album skládat od první skladby a postupně pracuju až k té poslední, až do momentu, kdy vím, že je hotovo a album má všechno, co jsem na něm chtěl mít. Ten postup je stejnej, jako když komponuješ operu, nebo střeba symfonii a velmi často se řídím i stejnými pravidly. Překvapivě často nestavím na riffu, ale na harmonii a mnoho věcí vzniká prvotním notovým zápisem. Když píšu "obyčejnou" písničku, je ten postup zcela odlišnej. Impulsem je většinou melodie, nebo nápad v podobě sloganu, občas zvuku, rytmického nápadu. Rozvinout to pak už nebývá zásadní problém a bavím se prací s aranžema.

Jak u tebe vznikají texty? Kam si chodíš pro témata a inspiraci?
Trochu jsem to už nakousl v minulé odpovědi. Většinou je tou inspirací něco, co přijde z ničeho nic. Příběhů kolem mě je spousta o jednou za čas se mi v hlavě usadí něco, co prostě musím uchopit a rozvinout. Paradoxně, líp se mi pracuje s celým konceptem ve formátu alba, než s jednotlivou písničkou, ale není to úplně pravidlem. Občas ze sebe vysypu text tříminutovky během chvilky, protože to prostě do sebe okamžitě zapadá a funguje to hned.

Je hudba tvůj jediný životní koníček, nebo máš i něco jiného?
Hudba je koníčkem, který je mým povoláním. Už přes třicet let. Zabírá mi v podstatě všechen čas, ale na další koníčky si čas najdu. Sbírám cédéčka a elpíčka a různý artefakty s tím spojený, jako autogramy a podobně. No, to je vlastně taky hudba (smích). Dalším mou vášní jsou psi, němečtí ovčáci, momentálně mám dva, Satana a Bruta. No a koníček, který by do mě asi mnoho lidí neřeklo, je starost o zahradu a rád pracuju s kamenem. Dělám divoký dlažby, zídky a podobně, času na to ale už moc nezbývá.

A na závěr, máš nějaký aktuální objev-domácí kapelu, kterou bys posluchačům rád doporučil?
Člověče, to je těžký. Já vždycky něco slyším, ale neudržím to v hlavě. Jak už jsem několikrát řekl, poslouchám spíš hudbu takzvaně vážnou, to ostatní pluje kolem mě a zachytí se toho pomálu. Tuhle mi Eliška dělala v autě exkurzi po českým rapu a samotnýho mě překvapilo, kolik se mi toho opravdu líbilo, ale pamatuju si z toho houby. Objevem pro mě byl třeba Lazer Viking, na kterýho jsem narazil díky Kytarový zbrojnici, líbí se mi co třeba dělá Lenny, ale tak ta zas není žádnej objev, žejo. V tomhle jsem lempl (smích).

Odkazy:
Web: www.meanmessiah.com
Facebook: www.facebook.com/meanmessiah/
YouTube: www.youtube.com/meanmessiah

Za MUSICstage.cz se ptal Maťo Mišík
PROFIL AUTORA: Maťo Mišík
Hudebník a výtvarník. Starší syn zpěváka Vladimíra Mišíka. Jako kytaristu si ho můžete pamatovat z kapel Tata Bojs nebo Aneta Langerová. V současnosti je aktivní ve své domovské skupině Gingerhead. Jako výtvarník stojí za značným počtem CD obalů předních českých interpretů jako jsou Kabát, Wohnout, Kurtizány z 25 Avenue, UDG, Škwor, Žlutý pes, Aneta Langerová a další. Jeho vztah ke kytarám se odrazil také ve spolupráci s Kirkem Hammettem z Metallicy a jeho firmu na kytarové efekty KHDK nebo Salvation Audio, značkou světoznámého českého inženýra Antonína Salvy. Maťo je také autorem video seriálu Kytarová zbrojnice. Více na www.matomisik.cz.


Další rozhovory


Michal Pelant (David Koller, Hudba Praha)

Hudba je pro mne taková tvůrčí mozaika, kterou postupně skládám.

Kytarista, skladatel a zpěvák Michal Pelant, kterému v krvi tepe Podkarpatská Rus, není na naší hudební scéně žádným nováčkem. Víc než jednu dekádu ho můžeme vídat po boku Davida Kollera, je též členem skupiny Hudba Praha a v neposlední řadě i sólovým interpretem. S Michalem jsme si povídali o jeho bluegrassových začátcích, kariéře rockového kytaristy, o kytarách a aparátech, ale i o tom, jak vlastně náhodou několik let působil jako operní zpěvák.


David Vaněk

Kytarista kapel Aleš Brichta Project a Aleš Brichta Trio.

Kytarista David Vaněk už jako teenager oslňoval svou brilantně technickou hrou na kytaru v progresivně metalových kapelách, přičichl i k symfonické muzice. Nyní je plně vytížen v projektech Aleše Brichty.


Matěj Morávek

Kytarista kapel Vlasty Redla a skupiny Team.

Matěj Morávek je jedním z nejnenápadnějších a zároveň nejvytíženějších mladých kytaristů s působností po celém území bývalé federace. Kromě úlohy doprovodného muzikanta ve slovenské kapele Team je také sólistou doprovodné kapely Vlasty Redla, resp. jejích četných variant. Kdo měl to štěstí a zaznamenal na Internetu Matějovy vlastní nahrávky ví, že tento zlínský rodák je svébytnou tuzemskou odpovědí Robbenu Fordovi, Jeffu Beckovi či Michaelu Landauovi. Na profilový rozhovor byl pravý čas už dávno - rozhodli jsme se to tedy napravit.

Odpovědět