Martin Smejkal

Odpovědět
Uživatelský avatar
pixel
Administrátor
Příspěvky: 17
Registrován: 22 kvě 2014 10:06

Martin Smejkal

Příspěvek od pixel » 02 zář 2014 19:46

Rozhovor s kytaristou kapely Votchi.

Říčanský rodák Martin Smejkal (1989) hraje již sedm let na kytaru v pražské kapele Votchi. Dále hrál například s Leškem Semelkou, jakožto stálý záskok za kytaristu Tomáše Vychytila, či s Otou Balagem. S kapelou Votchi též předskakoval známým zahraničním kapelám, jako například Uriah Heep či Nazareth.

Jak ses dostal k muzice a ke kytaře?
Vyrůstal jsem v rodině, kde byla rocková muzika na denním pořádku. Když jsem byl malý, naši hodně poslouchali Deep Purple, Pink Floyd, Franka Zappu, Beatles ale i české kapely, jako například Pražský Výběr či Blue Effect. To mě myslím hodně ovlivnilo. Chodil jsem taky klasicky do ZUŠ na zpěv a flétnu. Ve dvanácti letech jsem začal hrát na akustickou kytaru a pak už to šlo ruku v ruce, ve třinácti první elektrická kytara, ve čtrnácti první kapela s mým kamarádem, skvělým bubeníkem Michalem „Kolouchem“ Daňkem (Kreyson, David Kraus, Petr Kolář, Anthony D a mnoho dalších). Poté jsem hrál s Michalem ještě v úvalské kapele Keep Flexi a v několika lokálních projektech. V osmnácti jsem začal hrát s kapelou Votchi. Kapelu jsem znal asi od čtrnácti let, byl jsem velký fanoušek. Dnes je to sedm let od mého příchodu do kapely a dodnes si říkám, jaké mám obrovské štěstí, že mohu v této kapele hrát. Je to takový splněný sen. A další se teď plní v podobě natáčení nové desky kapely Votchi, na které jsme se autorsky podíleli všichni v kapele. Moc se těším, až si budete moci desku poslechnout, mám z ní obrovskou radost!
Obrázek
Obrázek
Kde ses naučil hrát na kytaru?
Ve dvanácti letech jsem začal chodit k Jiřímu Bardovi, který učí v Říčanech hru na akustickou kytaru. Poté jsem docházel na soukromé hodiny elektrické kytary k mému kamarádovi, výbornému kytaristovi, Ondrovi Pátkovi (Petr Kolář, Merlin, Pěchota). Mým prozatím posledním učitelem je jeden z nejlepších muzikantů a lidí, které jsem měl tu čest ve svém životě poznat. Jmenuje se Tomáš Valášek a učí v pražské Michli. Hrál v mnoha skvělých kapelách a také spolupracoval s Bárou Basikovou či s Leškem Semelkou. Hrál též v jedné z prvních inscenací Jesus Christ Superstar či v pořadu Na Kloboučku. Na jeho hodiny jsem se vždy moc těšil, naučil jsem se tam toho opravdu hodně. Tomáš je skvělý pedagog a hlavně člověk. V jeho hodinách vládne vždy příjemná atmosféra a za 60 minut jsem se toho naučil tolik, že bych se to sám snad učil půl roku (smích). Tudíž Tomáše vřele doporučuji, nebudete litovat! Učím se neustále a to hlavně tak, že poslouchám hodně muziky a snažím se co nejvíce hrát. Měl jsem i to štěstí, že jsem si mohl zahrát s vynikajícími českými muzikanty, v poslední době například s Leškem Semelkou, Otou Balagem či Matěm Ivanem, čehož si nesmírně vážím.

Jak ses vlastně dostal ke hraní s Leškem Semelkou?
To mi takhle jednou v neděli večer zavolal Michal Daněk, jestli bych mohl hrát za týden záskok s Leškem v pražském Vagonu. V tu dobu jsem se zrovna učil repertoár k Otovi Balagovi a měl jsem toho až nad hlavu, tak jsem mu to odmítl se slovy, že bych to nedal. Asi tak za třicet vteřin jsem si uvědomil, co jsem to udělal za kravinu a začal jsem Michalovi, který právě vystupoval na koncertně, psát jednu SMS za druhou, že bych si moc rád zahrál a že doufám, že to nevzal už někdo jiný (smích). Lešek Semelka je pro mě totiž jedním z nejvýznamnějších českých autorů naší doby. Kapela Blue Effect mě velmi ovlivnila a Radim Hladík patří společně s Michalem Pavlíčkem a Tomášem Valáškem k mým největším kytarovým vzorům v ČR. Proto si také velice vážím toho, že jsem si společně s Leškem mohl zahrát na koncertě v Kunovicích, kde před námi hrál Blue Effect s Radimem Hladíkem a po nás Supergroup s Michalem Pavlíčkem. Došlo mi to až někdy v půlce koncertu, jaké mám obrovské štěstí, že s těmito skvělými muzikanty hraji na stejném podiu. Budu na to vzpomínat asi až do smrti…

Na jaké nástroje hraješ a proč?
Mojí hlavní kytarou a velkou láskou je Paul Reed Smith CE Maple Top. Je to skvělá kytara, na kterou se mohu vždy spolehnout. Dovezl jsem si ji ze San Francisca, kde mě vyšla přesně na polovinu ceny oproti ČR. Měl jsem i trochu štěstí, jelikož byl tenkrát dolar za 16 korun (smích). Kytara je převážně z mahagonu, takže je trošku těžší, ale zase má velmi barevný zvuk. Dovolím si tvrdit, že se hodí do každého stylu, nabízí totiž obrovskou škálu zvuků. Dále vlastním ještě jednu z mých prvních kytar, ke které mám též velké citové pouto. Je to kytara značky Ibanez, model RG 2620 Prestige. Momentálně ji používám spíše jako záložní kytaru a mám ji často podladěnou. Mým nejnovějším nástrojem je akustická kytara také značky Paul Reed Smith, model PRS Angelus. Na tuto kytaru jsem narazil při návštěvě obchodu Alexim a naprosto mě uchvátila. Kytary si nechávám dále seřizovat u jednoho z nejlepších kytarářů, pana Libora Kobrle. Musím říci, že jsem se s lepším přístupem a odvedenou prací zatím nesetkal.
ObrázekObrázek
Jaký používáš zesilovač a reprobox?
Vystřídal jsem již několik aparátů různých značek, např. Marshall, Engl nebo Orange. Momentálně však hraji na zesilovač od firmy Mesa Boogie, konkrétně model Mini Rectifier 25. Zjistil jsem, že mi 25 Wattů plně dostačuje a navíc zesilovač váží jen necelých 6 kg! Upřímně už mě nebavilo tahat do druhého patra třicetikilogramový zesilovač, který podle mě hraje zvukově srovnatelně. Proto jsem i s těžkým srdcem prodal reprobox od výborného českého výrobce pana Vladyky, značky Rockwell, který hrál naprosto bezchybně, ale již jsem pro něj neměl využití. Koupil jsem si totiž box DV Mark 1x12, který dokonale ladí zvukově i „velikostně“ s mým novým zesilovačem a váží jen 7 kg.
Obrázek
Používáš nějaké efekty?
Ano, používám. Vydal jsem se pro mě nejjednodušší cestou a to cestou krabiček. Momentálně v mém pedalboardu ale naleznete jen 3 krabičky. Je to v první řadě analogový delay od Electro Harmonix, Memory Toy. Dále chorus od firmy ModTone a wah pedál Dunlop Jimi Hendrix. Krabičky měním podle stylu muziky, který momentálně hraji. Ve studiu jsem například v poslední době hodně používal efekt Fuzz Factory od firmy ZVEX. Jedná se o zvukově velmi pestrý fuzz, který nabízí nejen klasický fuzzový zvuk, ale i mnoho moderních zvuků. Používají jej například Nine Inch Nails, Muse, Deftones či John Frusciante.

Tím jsi mi celkem nahrál na další otázku. Jaké kapely posloucháš?
Poslouchám toho opravdu hodně, to by bylo na dlouho (smích). Vyrůstal jsem na interpretech jako např. Mr. Big, Led Zeppelin, Deep Purple, Beatles, Jimi Hendrix, Pink Floyd, Aerosmith, Dream Theater, Iron Maiden, Whitesnake či Limp Bizkit. Tyto kapely miluji a poslouchám dodnes. Z českých kapel pro mě byly, jsou a budou nejzásadnější Pražský Výběr, Stromboli, BSP a Blue Effect. V posledních letech poslouchám i „mladší“ kapely a rád neustále objevuji něco nového. Hodně mě baví například Muse, Shinedown, Alter Bridge, Avenged Sevenfold, Deftones, Nine Inch Nails, Incubus a mnoho jiných. Také se neustále vracím k mému oblíbenému interpretovi, který se jmenuje Richie Kotzen. Pro mě je to jeden z nejlepších autorů na světě. Je to skvělý skladatel, zpěvák, kytarista, ale i bubeník, klavírista apod. Jedno ze svých posledních alb si dokonce nahrál celé sám. Viděl jsem ho naživo asi šestkrát a vždy jsem si koncert naprosto užil. Dále mě v poslední době velmi baví mladší „bluesoví“ interpreti, např. Joe Bonamassa, Tyler Bryant či John Mayer.

Kde s kapelou nejraději hraješ?
Všude (smích). Opravdu. Myslím si, že v kapele jsme všichni nejšťastnější, když jsme na pódiu a hrajeme pro lidi, které naše muzika baví. Nezáleží na tom kde, jestli v klubu nebo na festivalu, v Čechách, na Moravě nebo ve Slezsku. Nejdůležitější je pro nás výměna energie mezi námi a posluchači. A to se může stát na Masters of Rock stejně tak jako v Kainu.
Obrázek
S kapelou jste předskakovali i několika známým umělcům, můžeš nám o tom něco povědět?
Je to tak. Kluci hráli jako předkapela Deep Purple a Whitesnake, to jsem ale bohužel ještě nebyl v kapele. Jsem ale moc rád, že jsem si s Votchima mohl několikrát zahrát před úžasnou kapelou Uriah Heep. Je to pro nás všechny velká hudební legenda a hraní před nimi bylo parádní. Jsou to naprostí profesionálové, kterým to stále neuvěřitelně hraje. Pro mě ale asi největším zážitkem bylo hraní s Nazareth. Po koncertě si nás pozvali do šatny a říkali, že celou dobu poslouchali z boku pódia a moc se jim to líbilo! Dokonce si od nás vzali všechny cédéčka (smích). Naštěstí jsme se s nimi vyfotili, tak máme i důkaz pro vnoučata (smích).

Na čem teď momentálně pracuješ?
Momentálně se nejvíce věnuji nahrávání již zmíněné nové desky kapely Votchi, která vyjde po Novém roce. Spolupracujeme na ní s producentem, který se jmenuje Ian Kelosky. Tomu teď všichni v kapele věnujeme nejvíce energie a času. Desku natáčíme v našem „domácím“ studiu Dunny a vše si zatím financujeme sami.

Oficiální web: http://www.votchi.cz

Za MUSICstage se ptal Michal Suk

Odpovědět