Lukáš Chromek

Odpovědět
matomisik
Příspěvky: 32
Registrován: 03 úno 2019 19:22

Lukáš Chromek

Příspěvek od matomisik »

Potřebuju kolem sebe lidi a jejich chuť něco dokázat. Našel jsem se v roli producenta.
22. 3. 2020

Lukáš je velice pracovitý a skromný muzikant a producent, který kytaře obětoval skoro vše a i díky tomu se mu splnil sen a stal se firemním hráčem značky Fender. Byl členem kapely Airfare, která posbírala plno hudebních cen a nahrávala s producentem Smashing Pumpkins. Vystoupil s prvoligovým klávesistou Jamie Muhoberacem (The Rolling Stones) a nyní je kytaristou v kapele Ewy Farné. Jako producent má na kontě spolupráci s řadou interpretů jako jsou například ATMO music, Thom Artway, Michal Hrůza, Sofian Medjmedj, Klára Vytisková, Sebastian a skladby, na kterých se podílel mají na YouTube dohromady už kolem sto miliónů shlédnutí.
Obrázek

Jak to u tebe s muzikou začalo? Proč zrovna kytara a co tě k ní přivedlo?
Táta hrál na kytaru a na mě to působilo magicky. Už jako batole jsem mu lezl do futrálu. Hrát jsem začal v pěti letech a pak už bylo jasný, že to nebude jen tak nějaká etapa. Asi ve dvanácti jsem přidal domácí nahrávání a vnímání hudby pro mě chytlo nový rozměr.

Co hudební vzdělání? Jsi samouk nebo poctivé studium? Nebo něco mezitím?
Od mala mě učil táta, který si se mnou dal hodně práce. Pak to byla řada mentorů.
V té době jsem sice hrál každý den, ale moc jsem necvičil. Teprve v pubertě jsem našel silnou vnitřní motivaci a opravdu se do toho opřel. Udělal jsem si vlastní cvičební plán a vydržel u toho i 10 hodin denně. Prostě magor (smích).

Pamatuješ si ještě, jaká byla „ta“ první písnička, kterou sis v životě na kytaru zahrál?
Určitě nějaká klasika ze zlatého fondu “Já písničky”. Myslím, že první byla “Rovnou jó tady rovnou...”
Obrázek

Měl jsi svého kytarového hrdinu? Nějaký vzor?
To byly různé etapy, ale vždycky jsem chtěl jen okoukat pár fíglů, ne kopírovat celej styl. Hodně mě oslovil David Gilmour, Jeff Beck, Gary Moore, Brian May, Eric Clapton. Pak přišlo období těch současnějších kapel Incubus, Radiohead, Muse, RATM. Bože toho je milion. Hlavně nezatvrdnout. Dneska si jedu spíš elektroniku a nekytarový věci.

Kdy se to u tebe zlomilo, a z koníčku se stal profesionální zájem?
Možná to bude znít troufale. Já si tak nějak už od mala myslel, že se tím budu živit. Neviděl jsem žádnou jinou alternativu. Zároveň bylo jasný, že tomu musím obětovat spoustu času (rozuměj všechno). Vždycky jsem si říkal, že uživit se může jen hrstka nejlepších, proto jsem se nešetřil, když šlo o cvičení. Naučil jsem se to mít rád.

V posledních letech tě je vidět na koncertech po boku Ewy Farné. Jaké to je hrát v takto velké kapele oproti tvému předešlému působení v Airfare?
Airfare byla rocková kapela zkoušející čtyřikrát týdně, makali jsme na tom aby náš sound byl co nejvíc tight. U Ewy je to paradoxně větší punk a svoboda. Zkouší se jen výjimečně, ale všichni k sobě máme takovou úctu, že bychom si nedovolili přijít na koncert nepřipraveni. Samotné hraní je pak o poslouchání ostatních a doplnění celku. Člověk se musí mít neustále na pozoru.Vzhledem k tomu, že jsi aktivní producent, zajímalo by mne, zda se nějak podílíš také na nahrávkách Ewy Farné?
Zatím jsem s ní pracoval na písničce Vánoce na Míru. Byla výzva zkusit napsat vánoční věc tak, aby vás za uši netahalo klišé. Pracoval si jako producent v poslední době na něčem zajímavém, o čem bys nám rád řekl?
Právě jsme dokončili novou desku Michala Hrůzy, která ho zachycuje v jeho zatím nejrockovější poloze. V lednu vydal debutové EP mega talent - Sofian Medjmedj, o tom ještě uslyšíte. Dál mám radost z kapely bývalého frontmana Airfare, Thomase Lichtaga. Jmenujou se Deaf Heart a strašně to šlape. Udělali jsme společně dva songy The Blood a Poison.

Krom působení v kapelách jsem tě také zaznamenal jako sólového interpreta? Můžeš nám o tomto tvém projektu říct něco bližšího?
Něco jsem udělal, ale zjistil jsem, že nemám morálku pracovat samostatně. Potřebuju kolem sebe lidi a jejich chuť něco dokázat. Našel jsem se v roli producenta. Teď na tebe budu mít pár takových techničtějších otázek kolem kytar. Začneme tvým koncertním vybavením. Jaké nástroje a aparaturu nyní používáš?
Moje oblíbená kytara je Fender Stratocaster, mám rád drzé nástroje a baví mě používat tremolo. Když potřebuju hedvábnější tón, rád si zahraju na Gretsch Silver Jet. Připomíná mi Les Paula, na kterého jsem hrál v Airfare. Občas zapojím telecastera s noiseless snímači. To je kytara, která mě vždycky zachrání, když nejsou dobré podmínky. Dokonale ladí, nebrumí a celkově je stabilní. Aparát mám už 10 let stejný, dvě hlavy - Marshall 2061x a Hot bassguy. Jsou to jednoduché ručně vyráběné jednokanály. Tyhle aparáty hrají neuvěřitelně. Na koncerty vozím obě a různě je střídám, tak aby si obě občas zahrály.

Jsi jedním z mála lidí co znám, kteří jsou firemními hráči velké značky. Jaké to je být u Fender? Máš k nim nějaké závazky?
Je to splněnej sen. Jako dítě jsem vždycky toužil po “americkým Fenderovi” a bral jsem to jako takovej milník (smích). Jednou se poštěstilo hrát před lidmi od Fenderu a ti mě po vystoupení oslovili. Domluvili jsme se na několika seminářích a od té doby spolu fungujeme. Naposledy jsem za nimi vzal do Londýna kluky z Mirai a teď mají endorsement i oni.

Jak se připravuješ přímo před koncertem? Rozcvička, rituály, stimulanty…
Nemám žádný rituál. Občas se cítím líp, když si vezmu do ruky kytaru před koncertem a trochu si zabrnkám.

Máš nějaký záložní plán, když se ti něco při koncertě pokazí nebo úplně přestane fungovat?
Vozím dvě hlavy, a další záloha aparátu je v Line6 Helix, který používám na efekty. Kytar máme raději taky víc, i když většinou jedou tu dálku zbytečně chuděry.
Obrázek

Dal bys do kupy tři věci, díky kterým máš z koncertu dobrý pocit?
Dobrá parta těch lidí co s vámi jedou v dodávce tam i zpět. Většina z nich stojí vedle vás na pódiu (smích). Když chemie v kapele neklape, nikdy to nebude “ono”.

Jak máš řešen odposlech na koncertech? In-ear nebo monitory?
Odsouval jsem to, ale jakmile jsem si na in-ear zvyknul, bylo všechno lepší. Hlavní výhody jsou pro mě přehlednost zvuku a pocit, že můžete po pódiu létat a stejně všechno uslyšíte beze změny. Další plus - pokud nejste sebedestruktivní “taviči”, můžete si o pár let oddálit hluchotu, což se v našem oboru celkem hodí.

Teď trochu k nahrávání. Máš nějaký svůj oblíbený postup při nahrávání kytar?
Počet mikrofonů jsem postupně zredukoval na minimum. Když jsme dělali desku Hedgehog (Thom Artway), byl jsem schopný snímat akustickou kytaru i z šesti míst. Je pravda, že si pak můžeš v mixu krásně vybrat. Jenže lidi jsou s věkem líní a tak se teď snažím rovnou zvučit TEN zvuk, co bych rád v nahrávce slyšel. Tím ušetřím čas na další důležité věci, na které se často zapomíná.
Obrázek

Ty máš své malé studio. Jaké v něm máš vybavení? Točíš v něm hodně, nebo víc využíváš benefity velkých studií?
Pokud se rozhodneme točit kapelu dohromady, rád zabookuju velké studio. Na většinu operací je ale malé studio výhodnější. Mám tam své milované analogové mašinky a celkově je to pro mě prostředí, ve kterém vím kam sáhnout. Spíš taková dětská dílnička. Mám rád, když to bliká. Moje pracovní koně jsou polyfonní synth Dave Smith Prophet a nesmrtelný zabiják jednotónových linek Moog Voyager. Kytary často točím na Kempera.

Dokázal bys popsal “to”, co tě na hraní na kytaře vlastně baví?
Všechno. Je to jako meditace, úplně u toho vypínám. Miluju celou tu blbost, že praštíte do struny, ta začne kmitat a rozvibruje kus ušlechtilého dřeva. A vám se na tváři rozjede rohlík… S krabičkami můžete dosáhnout absolutně nekytarových zvuků, což je taky fajn.

Teď něco k tvorbě. Jak píšeš písně? Jaký je tvůj proces? Jak z prvotního nápadu vznikne finální song?
Většinou se naladím na své schizofrenní já a přepínám mezi módy „zčuzený hipík“ a „kritický racionalista“.

Jaká jsou tvá kritéria a přístup, když aranžuješ kytarové party. Jinak to je asi se dvěma kytarami a jinak s jednou.
To se těžce popisuje. Mluvit o hudbě je prý jako tancovat o architektuře. Neexistujou žádné recepty, které platí. Jen jeden - musí vás to samotné bavit.
Obrázek

Jako profesionální muzikant určitě hodně času trávíš na cestách, jak tento "proflákaný" čas v dodávce, v šatnách nebo po hotelech využíváš?
To je skvělá otázka! Často jezdíme hrát do Polska a v dodávce trávíme celé dny. Naučil jsem se vyšívat, spravovat elektrické vláčky a operovat morčecí srdce. Většinou si ale čtu, spím, nebo před ostatníma z kapely dělám že pracuju.

Je hudba tvůj jediný životní koníček, nebo máš i něco jiného? Nějaký tajný koníček, o kterém si ještě nikomu neřekl?
Myslím, že mám spoustu koníčků, ale moc o ně nepečuju, stali se z nich poníčci (smích). Teď třeba eskaluje rekonstrukce mého bytu, takže řeším jak zbourat The Wall (PF), jakou pořídit podlahu, aby nebyla vidět Blood on the Dance Floor (MJ) a jak domluvit s elektrikářem Electric Light Orchestra. Jinak se rád starám o své auto – Youngtimera, ze kterého se mezitím stal veterán.

A na závěr, máš nějaký aktuální objev-domácí kapelu, kterou bys posluchačům rád doporučil?
7krát3, John Wolfhooker, Sofian Medjmedj.

Odkazy:
Facebook: www.facebook.com/LCHmusic/, www.facebook.com/benny.snehulacek

Za MUSICstage.cz se ptal Mato Mišík
PROFIL AUTORA: Maťo Mišík
Hudebník a výtvarník. Starší syn zpěváka Vladimíra Mišíka. Jako kytaristu si ho můžete pamatovat z kapel Tata Bojs nebo Aneta Langerová. V současnosti je aktivní ve své domovské skupině Gingerhead. Jako výtvarník stojí za značným počtem CD obalů předních českých interpretů jako jsou Kabát, Wohnout, Kurtizány z 25 Avenue, UDG, Škwor, Žlutý pes, Aneta Langerová a další. Jeho vztah ke kytarám se odrazil také ve spolupráci s Kirkem Hammettem z Metallicy a jeho firmu na kytarové efekty KHDK nebo Salvation Audio, značkou světoznámého českého inženýra Antonína Salvy. Maťo je také autorem video seriálu Kytarová zbrojnice. Více na www.matomisik.cz.


Další rozhovory


Martin Smejkal

Rozhovor s kytaristou kapely Votchi.

Říčanský rodák Martin Smejkal (1989) hraje již sedm let na kytaru v pražské kapele Votchi. Dále hrál například s Leškem Semelkou, jakožto stálý záskok za kytaristu Tomáše Vychytila, či s Otou Balagem. S kapelou Votchi též předskakoval známým zahraničním kapelám, jako například Uriah Heep či Nazareth.


Vlasta Horváth

Superstar na vlastních nohou.

Vítěz druhé řady superstar, zpěvák a multiinstrumentalista, ale i skladatel, textař, producent a v neposlední řadě i učitel, to vše je Vlasta Horváth. Po dvou deskách, které vydal krátce po svém vítězství v Superstar, se na dlouhou dobu odmlčel a třetí sólové album vydal po osmi letech. Rozhodl se nespoléhat na žádné vydavatelství a vlastně vše si kolem posledního alba zařídil sám – složil veškerou hudbu a velkou část textů, natočil si sám veškeré nástroje a celou desku produkoval a vydal. Od chvíle, kdy se začal o své záležitosti starat sám a přestal se spoléhat na externí management, nabrala jeho kariéra opět stoupající tendenci. S Vlastou jsme si tedy měli o čem popovídat.


David Pavlík

Čert z Rockopery Praha.

Co kdysi začínalo jako malý hudební projekt skladatele Milana Steigerwalda a zpěvačky Pavly Forrest je nyní obrovským fenoménem. Řeč je o pražském divadle Rockopera Praha. Jedná se o pravé divadlo pro rockery a rockerky. Původně oba zakladatelé převedli téma Antigony do zvuků tvrdých kytar, přizvali pár známých a udělali z toho vynikající rockovou operu. Antigona zabodovala nejprve u pár fanoušků a přes nezměrnou práci tvůrčí dvojice se celé jejich úsilí nakonec přetavilo v obrovský úspěch, který obdivuje mnoho příznivců a to nejen metalové hudby. V současnosti se v Rockopěře hraje mnoho divadelních představení, která jsou vyprodána. Dále Rockopera pořádá svůj letní festival RiverFest, kde hrají kapely zpěváků, kteří zde vystupují a vrcholem je rockové divaldo pod širým nebem. Během svých vystoupení hraje živá kapela, používá se fire a laser show a hodně se dbá na působivý vizuál. Jedním z kytaristů tohoto rockového giganta je kytarista a skladatel David Pavlík, který prošel palbou všetečných otázek a nechá nás nahlédnout do zákulisí.

Odpovědět