Yamaha MX49 Version 2

Odpovědět
jirineuzil
Příspěvky: 9
Registrován: 03 bře 2016 23:07

Yamaha MX49 Version 2

Příspěvek od jirineuzil » 14 úno 2017 09:38

Syntetizér s integrovanou zvukovou kartou.

Firma Yamaha nabízí v současné době v nejnižší cenové kategorii syntetizérů řadu MX s typy 49 a 61. Na menší model, MX49 Version 2 se podíváme v dnešním testu.

Koncepce
Bez nadsázky lze říci, že nástroje řady MX jsou něčím mezi (relativně) jednoduchým nástrojem na živé hraní, praktickou zvukovou bankou, audiopřevodníkem a klávesovým kontrolérem k počítači. Toto spojení jsme zatím mohli najít jen na výrazně dražších nástrojích třídy workstation. Základem je tedy multirežim Performance, kombinující zvukové programy (výběr přes 1000 zvuků) až na 16 MIDI kanálech, včetně 6 efektových jednotek (4 insert, chorus, reverb), arpeggiatoru a bicí stopy. Z něj se dají odvodit i jednodušší režimy Split (rozdělení klaviatury na dvě zvukové barvy) a Layer (dvě současně znějící barvy v celém rozsahu klaviatury). To se dá samozřejmě použít pro živé hraní i ve spojení se sekvencerem - výhodou je, že nástroj samotný slouží jako zvukový převodník, připojí se po USB a může se bez jakékoli ztráty kvality používat pro nahrávání a přehrávání zvuku. Je zaručena také univerzální (class compliant) konektivita k zařízení a softwaru iOS. Takovéto přímé připojení je jistě praktické, jen je škoda, že se nešlo v tomto směru ještě dále - kdyby měl nástroj ještě například linkový/mikrofonní audiovstup, mohl by sloužit i jako mobilní „nahrávalo“ a případně audiopřevodník pro klávesistu - zpěváka či multiinstrumentalistu, používajícího tento nástroj ve spojení s počítačem a zvukovými plug-iny. Byl by to pak de facto jediný kus hardwaru, který člověk pro jednoduché domácí studio či živé hraní potřebuje.
Obrázek
Jak je již u Yamahy nějakou dobu zvykem, i s tímto nástrojem uživatel dostane v ceně celou řadu užitečného softwaru - jednak Cubase AI s balíkem VST nástrojů a efektů, jednak verzi pro iPad Cubasis LE, a také podporu pro ovládání VST nástrojů a DAW programů (řídící šablony). Jako bonus evokující kdysi dominantní způsob tvorby zvuku na nástrojích Yamaha, je tu ještě aplikace FM Essential pro iPhone/iPad, která umožňuje přehrávání a editaci zvuků vytvářených pomocí FM syntézy. Bylo by fajn, kdyby existovala i jako plug-in verze pro Mac OS/Windows, softwarovými nástroji s FM syntézou trh rozhodně tolik neoplývá. Dá se tedy říci, že softwarové vybavení je velmi dobré a bohaté.

Obecně vzato toho nástroj svou koncepcí umí hodně, nicméně pár bodů kritiky by se našlo: umí přehrávat jen audiosoubory formátu WAV (zejména pro práci s různými typy vybavení od Apple by se hodil i AIFF, přímé přehrávání MP3 by také bylo výhodou, nicméně dá se nahradit připojením externího MP3 přehrávače do audiovstupu). Podobně umí přehrávat pouze Standard MIDI File formát 0 - také formát 1 by byl vhodný.

Design a ovládání
Nástroje řady MX se vyrábí ve třech barevných provedeních - černá (BK), modrá (BU) a limitovaná série bílé (WH). Měl jsem pro testování k dispozici modrou variantu a musím uznat, že je vzhledem a provedením velmi příjemná a přitažlivá. Něčím, snad tou modrou barvou a otočnými potenciometry, připomíná nástroj CS1X, kdysi dávno (před 20 lety) srovnatelný nástroj Yamaha v této třídě. Co hned příjemně překvapí, je váha nástroje, které je u MX49 pouhých 3,8 kg. Až si člověk paradoxně říká, jestli to ti výrobci s tou nízkou vahou už nepřehání - sice se takové nástroje velmi snadno přenáší, ale už mohou být méně stabilní na stojanu a snadněji se shodí.
Obrázek
Na horním panelu najdeme střídmé a praktické vybavení - bráno zleva doprava: potenciometr celkové hlasitosti, čtyři multifunkční otočné potenciometry nabízející standardní funkce jako ovládání filtru, obálky, hlasitosti, stereopozice nebo programovatelných parametrů. Vedle tlačítka půltónové a oktávové transpozice, přehrávání (bicí patterny a sekvencer), v dalším bloku tlačítka režimů nástroje, volba zvukové kombinace Performance s LED indikací čísla. Hlavní, tedy LCD displej rozhodně není na dnešní poměry z největších („pouze“ dvouřádkový), ale jeho informační hodnota v podstatě dostačuje. Zřejmě si inženýři správně uvědomili, že s tímto nástrojem bude člověk často koukat do jiných, větších displejů (počítač, tablet apod.), takže takové provedení stačí. Standardně displej zobrazuje dvě zvukové barvy (pro režim split/layer), v kombinaci s tlačítky úplně vpravo (volba partu a 16 tlačítek jednotlivého partu/nástrojové kategorie) se dá ovládat velmi jednoduše. Ovládání doplňují ještě tradičně kurzorové šipky, datové kolečko a volby související se zvukovou kombinací (Split, Layer, zapínání arpeggiatoru, bicího patternu, přehrávání písně a volba tempa).

Na zadním panelu opět celkem standardní výbava - sluchátkový a linkový stereovýstup, pomocný vstup v podobě stero mini jacku (pro MP3 přehrávač apod.), vstup pro kontinuální a sustain pedál, USB A/B konektory pro připojení počítače a paměťového média (flashky), MIDI IN/OUT, hlavní vypínač a prakticky vyřešený vstup pro síťový adaptér, který je trochu zapuštěný do těla nástroje, takže se jen tak lehce nevyškubne. Drobná nepříjemnost ohledně sustain pedálu: nástroj neumí softwarově přepínat jeho polaritu, takže je člověk odkázán na firemní typy pedálu nebo podobné se stejnou polaritou, pokud máte pedál s opačnou polaritu (bez přepínače polarity), máte smůlu. Domnívám se, že to je dnes již poněkud archaický a život zbytečně komplikující přístup, nástroje od konkurence toto umí přepínat celkem běžně.
Obrázek
Co se týče připojení nástroje k počítači a DAW programům, zkoušel jsem ho v kombinaci s MacBookem Pro a Logicem Pro X. Vše fungovalo bezvadně, přímé nahrávání a přehrávání bez použití externí zvukové karty je velmi praktické. Spojení s Cubase bude jistě ještě propracovanější, včetně funkcí jako změna parametru, na který ukážete myší a volba jeho hodnoty datovým kolečkem nástroje. Pro řadu MX také lze použít několik editačních programů (kupodivu ne přímo od Yamahy, ale od externích vývojářů), např. VycroMX pro grafickou editaci Performance. To je ale dnes u nástrojů i této cenové třídy již celkem standardním vybavením.

Klaviatura
Je to velmi příjemná klaviatura typicky syntetizérového typu s odolnými kontakty a dobrou a rychlou repeticí kláves. Nesnaží se o hybridní přístup jako například polovyváženost kláves, má jasnou reakci a člověk dobře cítí, co prsty s klávesou dělají. To je třeba pochválit, protože takto kvalitní klaviatury tohoto typu rozhodně nejsou standardem, zvlášť v této cenové kategorii. Lze jen trochu zalitovat, že nemá i tlakovou citlivost, hodila by se.

Zvuk
Řada MX má zvuky převzaté z firemní řady MOTIF XS, která již není nejnovější a celková velikost vzorků cca 166 MB není v dnešní době nijak ohromující, nicméně nástroj zní výborně a vyváženě, v dané cenové kategorii mu lze sotva co vytknout. Může sloužit jako velmi slušná a univerzální zvuková banka k počítači i jako obstojný nástroj na živé hraní. Polyfonie 128 hlasů je dobrým standardem. Své jistě udělá i velmi dobrá kvalita VCM efektů simulujících chování starých analogových krabiček. Bicí a arpeggio patterny jsou již tradičně u Yamahy velmi kvalitní a inspirativní. Předprogramované kombinace jako vždy poskytují pouze částečnou představu o tom, co vše by tento nástroj mohl umět, vyplatí se jít za jejich šablonovitost. Větší zvukoví experimentátoři by jistě ocenili širší škálu editovatelných parametrů zvuku, ale tímto směrem míří jiné řady nástrojů, výhodou tohoto nástroje je určitě jeho jednoduchost a nekomplikovanost.

Závěrem
Yamaha MX49 Version 2 je dle mého názoru ve své třídě velmi schopným a univerzálním nástrojem, ať už pro domácí studio, živé hraní nebo zajímavou integraci obojího. Škoda, že firma svou ambici nástroje „překlenující rozdíl mezi softwarem a hardwarem“ nedotáhla všude důsledně až do konce, pak by se mu dalo jen těžko konkurovat. Poměr cena/výkon bych označil jako vynikající.

Výrobce: Yamaha
Zapůjčil: CMI Melodia a.s.

Jiří Neužil
PROFIL AUTORA: Jiří Neužil
Vystudoval Konzervatoř Jaroslava Ježka (obory skladba a klavír), kde vyučuje jazzovou klavírní interpretaci a elektronické nástroje. V letech 1994-1996 působil jako jeden z firemních hráčů Yamaha pro ČR. Bývalý člen skupin Blue Birds Ivana Myslikovjana a Taliesyn, v současnosti Petr Kalfus Sextet a Ajnkesl Buntes. Autor scénické hudby pro divadlo v ČR a ve Francii, rozhlasové hry pro Český rozhlas. Příležitostně spolupracuje s francouzskými šansoniéry (Alain Turban aj.), z české scény např. Jakub Doležal Q, Stainless Swingers, Concept Art Orchestra, Marie Rottrová, Jaromír Nohavica aj.

Odpovědět