Přiznám se, že když jsem tyhle kusy plechu vybaloval z krabice a montoval na stojany, přičemž jsem si ještě předtím hledal na YouTube návod, jak je vlastně umístit, tak jsem přitom vrtěl nechápavě hlavou. Proti efektovým činelům samozřejmě nic nemám, ale tohle už je na mě moc, říkal jsem si. Ale po nějaké době hraní (si) s těmihle hodně specifickými nástroji jsem musel uznat, že na nich opravdu něco je.

Tzv. „smack stacks“ je nejnovější výrobek německého Meinlu, jednoho z nejvýznamnějších hráčů na trhu s činely. Mám trochu podezření, že kreativci se tentokrát inspirovali těžkými začátky každého bubeníka, když se z nedostatku financí na lepší nástroje vrstvily popraskané, rozlámané a jinak porouchané zbytky činelů na sebe a světe div se, nějak to hrálo. „Vintage“ série pak zase připomíná plechy, které máte ve zkušebně už tak dlouho, že je vám líto je vyhodit. Jedná se o velmi tenké činely, které lze celkem jednoduše ohnout, a které se vrství na sebe, od největšího průměru k nejmenšímu.

A jaký že to má vlastně zvuk? Nejprve vás napadne, že skoro žádný. Po úderu paličkou tenhle plechový sendvič jen tak suše štěkne. Je jisté, že žádný konkurent klasických činelů, které na soupravě máte, to nebude. Ale když už je tak máte na stojanu, musíte přemýšlet nad tím, jak se dají využít. A dají se, o tom žádná.

Smack stacks rozhodně nebudou stálým komponentem klasických rockových bubeníků. Využijí je spíš hráči, kteří mají rádi groove, fusion, latin a podobné záležitosti. Hezky s nimi zní jednat akcenty s bubínkem, ale také jako výplně ve složitějších, tanečnějších rytmech. Tam se dají použít například na off-beaty místo splashů, jejichž zvuk vám náhle ve srovnání se smack stacks bude připadat jako příliš konvenční.

Meinl uvádí na trh několik typů: je to jednak série Byzance Vintage, která, jak už bylo řečeno, má „starobylou“ patinu ohořelého plechu, který jako kdyby právě vyšel z pece. Zde můžete mít větší průměr ze dvou kousků (16“ a 8“), nebo menší (14“, 12“, 10“). Budete se divit, ale velké rozdíly mezi těmito dvěma moc slyšet nejsou, zvuk se ale dá kontrolovat povolováním a utažením činelového stojanu. Zcela logicky, čím víc stojan utáhnete, tím bude zvuk kratší a sušší, naopak při povolení se zvuk více rozvine. Nedoporučoval bych ale dávat je příliš na volno, uslyšíte pak trochu nepříjemné drnčení.

Série HCS pak designem už více připomíná klasické činely, a je opět k dostání ve dvou velikostech: jednak 14“, 12“, 10“ a obsáhlejší 16“, 14“, 12“, 10“, 8“. Od série Byzance se HCS liší tím, že má zvuk vyšší a průraznější (byť stále dost krátký, ale jak už jsem psal, to záleží i na utažení stojanu). Použití ve hře se ovšem nemění. Bude jistě zajímavé sledovat, zdali se z tohoto poměrně odvážného výtvoru stane trend a Meinl budou následovat další výrobci, či jestli je to slepá ulička. Osobně bych si, vzhledem k tomu, že mnoho bubeníků jsou věčnými zvukovými hledači, tipnul to první.
Výrobce: Meinl
Zapůjčil: Roland Meinl Musikinstrumente

Jan Martinek