Už pouhých dvacet až pětadvacet deka čarovného odéru pana Marcuse Millera postačí k rozzáření a prosvětlení basového soundu běžného uživatele, tohoto zpočátku lehce podceňovaného nástroje. Markus je tady pro vás, s Markusem vám to půjde jedna báseň, s Markusem na basu snadno a rychle, navíc se skvělým zvukem.

Světoznámý baskytarista Marcus Miller (a jemu podobní vyvolení) vyvrátili mýtus typu: „Neumíš na nic pořádně hrát, ale seš dobrej kámoš, tak budeš hrát na basu a občas zaplatíš pivo“. Ale být opravdu dobrý, znamená umět nejen výtečně hrát, ale mít i svébytný sound. Copak kytaristi, těm je hej. Stačí, když si nechají udělat nějakou šikovnou krabičku, nebo přímo kejtru, třeba z krbové římsy s pružinami ze starého motocyklu Indian, ale basisti? Ti si musí nechat zkonstruovat na míru hned celý aparát. Pro Marcusse Millera bylo dokonce zkonstruováno několik signovaných modelů od různých firem. Před nedávnem to byla americká legenda SWR, nyní mistr přesedlal do slunné Itálie, kde pro něho zapracovali inženýři z čím dál masověji oblíbené firmy MarkBass a vytvořili tranzistorový model hlavy se spínaným zdrojem Little Marcus ve čtyřech výkonových verzích – 250, 500, 800 a 1000 Wattů do 4 ohmů.

Žlutý Markusík
Dovolím si dnes seznámit širokou basovou obec s 500wattovým modelem Little Marcus. Je jediným modelem, který nemá výkon natištěný na předním panelu pod nápisem Little Marcus. Modely 250, 800, 1000 wattů výkon označený už mají. Navíc se 800ka a 1000ka liší i barvou. Nejsou v obligátních žlutých odstínech (jako 250 a 500), ale ve dvou šedomodrých valerách. Náš žlutý Little Marcus, na rozdíl od jiných typů hlav, má černých motivů o něco méně, ale je důležité, že v pravé části je černě vyvedena silueta samotného mistra – jak jinak, než se svým signovaným Fenderem a charakteristickým kloboukem na hlavě.

Basistův pohled zepředu
Zesilovač je vyroben z černě matného plechu. Dno přístroje obsahuje čtyři gumové protiskluzové podložky. Typicky žlutý přední panel s potiskem tvoří plexisklo. Již na první pohled jsou prvky na předním ovládacím panelu rozmístěny logicky, bez zbytečných snah výrobce o samoúčelnou originalitu. Jedná se o deset otočných potenciometrů, z nichž jsou tři s černými knoby a zbytek je žlutý.

Zcela vlevo je vstupní jacková zdířka a vedle otočný potenciometr Gain ovládající vstupní úroveň v rozsahu -46 dB až +23dB. Světe zboř se, ale zdířka je oranžově podsvícena. Přiopilý basista pozdě k ránu v klubu již nebude muset zdířku pracně hledat. Vedle potenciometru s Gainem je umístěna LEDka, informující uživatele o přebuzení vstupního signálu. Zde musím jen zkonstatovat, že všechny čtyři na tomto přístroji použité, jsou ony známé, šajnující a oslňující modré LEDky, do kterých když se chvíli díváte, máte druhý den náběh na zánět spojivek. Nad vstupní zdířkou je černé tlačítko Mute, kterým po zamačnutí vypnete vstup. Aktivace této funkce je indikována přerušovaným oranžovým blikáním výše uvedené podsvícené vstupní zdířky. Velice šikovné.

Nyní následují dva equalizery nad sebou, kterými basista může velice zásadně ovlivňovat barvu svého nástroje. Spodní řada je tvořena pěti otočnými potenciometry se žlutými knoby, opatřenými černou ryskou v rozsahu +/- 16 dB: Ultralow (65 Hz), Low (180 Hz), Mid (500 Hz), High Mid (1,4 KHz), High (3,8 KHz). Ve středové poloze je tedy equalizer neaktivní, doleva je daná frekvence zeslabována a naopak napravo je zesilována. Šiřka pásma není v technických parametrech nikterak specifikována. Škoda jen, že jednotlivé potenciometry EQ1 nemají v nulových pozicích aretaci. Zajímavé je řešení vrchního equalizeru. Je tvořen pouze dvěma potenciometry. První z nich je nazván jako Old School a druhý nese odvozeninu mistrova jména - Millerizer. Old School je vpodstatě pasivní Low Pass Filter s rozsahem postupně tlumeného pásma od 20 kHz do 200 Hz. Frekvence pod 200 Hz zůstavá nedotčena. Oproti tomu je Millerizer aktivní Band Pass Filter (0 až +10 dB) s frekvenčním rozsahem od 5 kHz do 12 kHz.

Ve vrchní řadě napravo je umístěn potenciometr Master s černým knobem. Pod ním se nachází potenciometr Line Out, tedy nastavení hlasitosti buď do PA, nebo do nějakého záznamového zařízení či mixu třeba ve studiu. Zcela vpravo je pak síťový vypínač, jehož aktivaci indikuje LEDka (samozřejmě modrá).

Výbava zadního panelu
Nalevo se nachází síťová zdířka pro standardní PSU kabel a vedle ní je umístěn poměrně výkonný, ale tichý větrák. Však při hlasitém výkonu bude určitě co chladit. Následuje výstup do reproboxu ve speakonovém provedení a pod ním funkce Footswitch. Tento slouží k přepínání mezi equalizery (více o tom dále v testu). Dalšími již zavedenými funkcemi jsou výstup na ladíčku Tuner a Return Effect a Send Effect, propojující efektovou smyčku. Funkce Pre EQ a Post EQ volitená jediným tlačítkem se přímo vztahuje k výstupu Line Out v provedení XLR. Hudebník tím volí, zda například ke zvukaři půjde neequalizovaný signál a k němu do boxu signál ovlivněný equalizerem či umožňuje kombinované natáčení čistá linka/ equalizovaný box. K problémům s proudem a případnou nechtěnou zemní smyčkou řeší přepínač Ground/Lift. Zesilovač sám o sobě váži 2,4 kg a jeho rozměry jsou 276 x 250 x 83 mm. K zesilovači je možné dokoupit kovové rohy a umístit ho do racku.

Zapojujeme a kroutíme
Samotnou hlavu jsem nejprve ve studiu připojil k mixu přes Line Out výstup a signál nasměroval do referenčních nearfield monitorů. Po zapnutí zesilovače se rozsvítily hned tři modré LEDky – EQ1, EQ2 a On. Hlasitost výstupu do mixu jsem korigoval potenciometrem Line Out na předním panelu. Samotný systém equalizeru je vymyšlen tak, že zvukový mistr nemusí vůbec s parametry na pultu hýbat. I při „rovném“ nastavení všech svých frekvenčních pásem, produkoval zesilovač až neuvěřitelně teplý a analogově plný sound. Jednotlivá pásma equalizeru EQ1 ve spodní řadě pracují velmi efektivně, ale přitom neagresivně. Pomocí pěti otočných potenciometrů lze nastavit zvuk jak moderní úderné a šťavnaté baskytary, tak kulatý a měkký.

Trochu jinak pak pracuje equalizer EQ2. Když jsem hlavu poprvé spustil, byly oba equalizery aktivní. Protože ve výbavě není fooswitch, určený pro přepínání equalizerů mezi sebou, musel jsem si pomoci jackem zapojeným do zdířky FSW na zadním panelu. Jemným zasouváním a vysouváním se mi celkem bez problému dařilo aktivovat či deaktivovat oba equalizery, nebo je přepínat mezi sebou. EQ2 je na rozdíl od EQ1 tvořen pouze dvěma potenciometry, a to Old School a Millerizer. Old School parametr (Low Pass Filter) činí čest svému jménu. Má vytvářet jakoby starý měkký vintage sound lezoucí z pasivních baskytar a aparátů. Je-li vytočen zcela doleva (pro někoho to bude velmi nezvyklé), je funkce neaktivní a nepodílí se na zvuku. Naopak pootáčením doprava dochází k postupnému ořezávání frekvencí od 20 kHz až do 200 Hz. Druhý parametr Millerizer je přesným opakem Old Schoolu. Tímto Band Pass Filterem můžeme zvuk frekvenčně rozjasnit a rozcinkat. Vhodné uplatnění určitě naleznou hráči, kteří preferují slapping, thumbing či tapping a potřebují, aby zvuk nebyl zahuhlaný. Velice zvláštní z hlediska nastavení (ale ne fyziky a logiky daných equalizerů) je situace, kdy je funkce Old School otočena nadoraz doprava. Pak můžeme Millerizerem kroutit jak chceme, ale tento nereaguje. Celé vrchní spektrum je prostě odříznuto. Pokud jsou u EQ2 oba potenciometry zcela vlevo a u EQ1 všechny potenciometry na středu, není signál oběma equalizery ovlivněn vůbec. Asi bych se nebál říci, že pomocí EQ2 můžeme nastavit nahrubo hlavní zvukový charakter v širokém frekvenčním rozsahu, zatímco pomocí EQ1 mnohem jemněji a přesněji doladíme detaily celého spektra. Footswitch umožňuje oba equalizery úplně vypnout, oba zapnout společně, či mezi nimi přepínat. Tento důmyslný systém dává uživateli možnost nastavit nepřeberné množství barevných valér zvuku.

Markusík basující
Little Marcus jsem měl možnost vyzkoušet velmi brzo, a to během natáčení hardcoreové kapely. Protože jsem do tohoto pokusu šel trochu bez přípravy, aniž bych si předem udělal pár testovacích náběrů souhry s mým boxem, byl jsem rozhodnut, že kdyby něco se zvukem nebylo vpořádku, stáhnu ho okamžitě ze hry a nahradím svou hlavou. Poté, co se basista k aparátu připojil a jal se rozehrávat, hned jsem věděl, že měnit nebude potřeba nic. Z aparátu se valil tlustý a pevný zvuk, který však nebyl zahuhlaný, ale měl i onu potřebnou dávku zvonivých frekvencí, nutnou pro prosazení se basy v hustém mixu. Zde jsem si opět mohl vychutnat onen plný analogový zvuk, který mne zaujal už při mém prvotní testovacím muzicírování. Díky kombinovanému nahrávání basy: linka – reproduktor – horna, jsem získal tři nezávislé tracky, se kterými budu moci během mixáže operovat.

Kromě natáčení jsem si hlavu vzal na i zkoušku své semiakutické kapely, kde je sice repertoár rockový, ale převládají akustické nástroje s cachonovou soupravou. Během hraní jsem pak vystřídal pražcovou čtyřku, bezpražcovou pětku a snímaný kontrabas. Rozhodně musím říci, že se mi barva všech tří basových nástrojů velmi zamlouvala a krásně se pojila s akustickým zbytkem kapely. Nic nebručelo, ani nehučelo. Trochu jsem zalitoval, že nemám vhodný fooswitch, kterým bych mohl přepínat mezi oběma equalizery a ještě více tak využít zvukové variability basové hlavy.

Skvělé řešení pro menší akce
Na konec recenze chci už jen dodat, že mnou testovaná hlava MarkBass Little Marcus je vhodná pro všechny hudební styly od jazzu až po hardcore. Díky velmi zajímavě řešeným dvěma equalizerům z ní hudebník dostane širokou škálu barev, ze které si určitě vybere svůj zvuk. Zesilovač skvěle spolupracuje i s kontrabasem, takže jeho pracovní rozsah je opravdu velice široký. Pětset wattů (RMS) do 4 ohmů dává velmi slušný výkon i na větší pódia a muzikant si tak může být jist, že ve zvuku třeba velkých kytarový stacků jeho basa nezanikne. Provolejme tedy třikrát Hossana mistru basy Markusi Millerovi a firmě Markbass za tento lehký, ale výkonný zesilovač s perfektním zvukem.

Hudební ukázkyGroove hraný prstovou technikou a demonstruje onen výše popisovaný tlustý sound. Z korekcí jsem zde použil EQ1 s lehce přidaným Ultralow, Low a High pro lehoučké rozjasnění zvuku.
Tato ukázka je naopak hraná slapovou technikou, která téměř vždy oproti prstovému hraní ztrácí trochu pocit plného basového zvuku a tím i tlaku spodku. Z této ukázky je jasné, že zde se tomu tak neděje. Obě tyto ukázky jsem ve studiu vytvořil pouze s použitím hlavy Little Marcus, s vyloučením jakýchkoliv boxu, kompresoru a preampu. Prostě z linkového výstupu zesilovače rovnou do převodníku. Jako bicí posloužily dvě mé smyčky z Reasonu. K nahrávání jsem použil aktivní čtyřstrunnou G&L 2000L USA.
Úryvek songu bicích a basy z natáčení hardcoreové kapely. Zde je hlava snímána linkou a reproduktor a horna boxu dvěma mikrofony. Basa je pětistrunná Ibanezka. Pro poslech barvy je basa záměrně vytažena nad bicí. Všechny tři ukázky nejsou masterovány.

Výrobce: Markbass
Zapůjčil: MUSIC - PARK.CZ s.r.o.

Petr Los