Markbass Kimandu Green 4

Odpovědět
Petr Los
Příspěvky: 19
Registrován: 27 říj 2017 11:25

Markbass Kimandu Green 4

Příspěvek od Petr Los »

Čtyřstrunná baskytara s aktivní elektronikou - “signature” Richard Bonna.
2. 3. 2020

Skutečnost, že se po úspěšném předvedení modelu Ninja Headquarters, od italského výrobce veškerých basových propriet firmy Markbass, stal světoznámý virtuos a basový čaroděj Richard Bona též tatínkem dvou zcela nových modelů baskytary téhož výrobce, možná basový svět nepřekvapila. Persona Richardovy velikosti a kreativity v sobě zajisté nosí nepřebernou škálu nejen hudebních nápadů a proč by tedy tento rodák z Kamerunu nemohl stvořit i svůj signovaný nástroj.

Famózní, bleskurychlá a přitom lehoučká technika, obrovské stylové rozpětí od rocku, přes jazz, ethno až po africké lidové zpěvy, tak by se dal stručně charakterizovat tento velice zvláštní basista, který vzešel z velmi chudých poměrů státečku rovníkové Afriky – Kamerun. Nejprve zamířil do Německa, pak dále do Francie a odtud do New Yorku, kde zakotvil napevno. Je tedy jasné, že jeho obrovské hráčské zkušenosti musí být při vývoji nového nástroje opravdovým Božím požehnáním.
Obrázek

Kilimanjaro i Kimandu – vzpomínky na rodnou Afriku?
Protože není tématem dnešní recenze hudební virtuozita Richarda Bony, ale jím navržený a ve spolupráci s dalšími konstruktéry od MarkBass vytvořený model baskytary, jdu přímo k věci. Richard Bona se pyšní pětistrunným modelem „Kilimanjaro“, a čtyřstrunným modelem „Kimandu“. U prvního názvu je celkem jasné, co je jím myšleno, u druhého jsem se trochu trápil s vyhledáváním, abych nakonec zjistil, že i Kimandu je název hory v Tanzánii. Na hlavici obou baskytar je nad názvem modelu jednoduchým tahem loga znázorněn profil té či oné hory.

Krk nástroje je z kanadského javoru, ve tvaru „Thin D“. Hmatník je též javorový a je osazený 24 pražci. V místě nultého pražce je šířka krku 40 mm a v místě posledního pražce pak 67 mm. Nástroj má menzuru (vzdálenost mezi kamenem kobylky a nultým pražcem) 864 mm. Krk prostupují dvě grafitové tyče jako krkové výztuhy, které je možno seřizovat šachtou umístěnou na hlavici nástroje.

Hlavice nástroje svým originálním tvarem i barvou doplňuje samotné tělo. Má zkosení 7° a díky tomu nepotřebuje kovový, povětšinou kulatý držák strun „d“ a „g“, které známe z jiných typů baskytar. Černá, matná mechanika na hlavici je vyráběna na zakázku a disponuje převodem 20:1.

Tělo má velmi originální desing a ergonomii, na které významnou měrou podílel právě Richard Bona. Olšové dřevo je výborným vodičem zvuku a produkuje měkký, ale přitom pevný tón. Čím ale určitě zaujme oko potenciálního kupce, je brčálově zelená barva, která tento model tématicky spojuje se zesilovači a reproboxy řady Ninja od Marbass. Tělo je po obou stranách oblé a rohy nástroje podrhují ergonomii. Spodní výřez je navrhnut tak, aby byla možná hra i v nejvyšších polohách. U formátu Richarda Bony asi nepředpokládáme, že by se potácel v kdesi na prvních pár tónech hmatníku. Pro snímání zvuku byly použity dva snímače Markbass Custom Soapbar 4, které by dle výrobce měly podtrhnout zvukový charakter celého nástroje. Nejsou u nich vidět jednotlivé póly snímačů, ale jsou zapouzdřené v černém plastu. Kobylka je též provedena v černém matu a umožňuje seřizování jak výšky každé struny, tak i ladění oktáv posunem jednotlivých kamenů. Kameny pro jednotlivé struny mají zinková sedla. V zadní straně těla jsou vyfrézovány dvě šachty. Větší v sobě ukrývá samotnou elektroniku precizně odstíněnou měděným plechem a menší, s odklopným plastovým víčkem, slouží pro umístění devítivoltové baterie nutné pro napájení aktivní elektroniky. Krk je k tělu připevněn pomocí šesti zapuštěných křížových šroubů černé barvy.
Obrázek
Elektroniku nástroje tvoří šest otočných potenciometrů s kovovými vroubkovanými knoby, vždy tři a tři nad sebou. Dva z nich, blíže ke snímačům, jsou většího průměru než ostatní. Tyto umožňují nastavení poměru mezi kobylkovým a krkovým snímačem či stáhnutí zvuku nástroje. Spodní trojice slouží k nastavení basů středů a výšek, pokud je spuštěna aktivní elektronika. Všechny tyto tři korekce lze jak zesílit, tak ubrat, potenciometry mají středovou aretaci. Třetí, menší potenciometr umístěný v řadě blíže ke snímačům, lze povytáhnout či zpět zaklapnout (Pull/Push). Je-li povytažený, dojde k vypnutí aktivní elektroniky, zaklapnutím se tato aktivuje. Právě o potřebě rychlého přepínání aktivního a pasivního režimu hovoří Bona i v propagačním videu z NAMM 2019. Tónovou clonu tento potenciometr ovládá v obou režimech. Jackový výstup je umístěn do spodního rohu nástroje pod ovladače elektroniky.

V kůži Richarda Bony
Na tento nástroj jsem se opravdu těšil. Jak to tak bývá, chvilku trvalo, než jsem ho opatrně vyjmul z velmi kvalitního polstrovaného futrálu s logem Markbass, který je dodáván spolu s basou. Při prvním spatření mě velice překvapila samotná barevná úprava, která je, řekněme, trochu nezvyklá. Dnes samá leštěná exotická dřeva, metalízy, topy z prehistorických kmenů potopených kdesi v Brazilíi a já nevím co ještě? Přede mnou ležela baskytara brčálově zelené barvy se stejně zelenou hlavicí a pusobilo to na mě, jakoby nástroj někdo kvalitně nastříkal pistolí na auta. Krk je v barvě přírodního leštěného dřeva. Černá matná kobylka a stejně černá, na první pohled velmi jednoduchá mechanika. Žádné olejové bubny, nic. Nevím co, ale i přes jednoduchý design mě něco na tomto nástroji přitahovalo. Velice se mi líbil tvar ergonomicky propracovaného těla. Jeho spodní, zarovnaná část s mírným vyklenutím umožňuje nástroj opřít třeba o stěnu beze strachu, že by se skácel. Následně jsem však zjistil, že basa má vývod na jacka právě na pravém rohu pod mechanikou. Celkem špatně se tedy staví do klasických kytarových stojánků. Ještěže používám stojánek, v němž nástroj visí za hlavici a nedotýká se země. V tomto případě se velice hodil. Tělo nástroje je masivní a rozměrově mnohem větší než je tomu u baskytar jiných značek (třeba i u té mé). V nejširším místě měří tělo kolem 350 mm. Nemohu se zbavit svého subjektivního dojmu, že Kimandu v sobě má určitě nějaké stopové množství DNA Fodery, kterou Bona normálně používá (Fodera Imperial 5). On prostě z něčeho při tvorbě tvaru těla musel vycházet a z Jolany to asi nebylo.
Obrázek
Když jsem vzal nástroj poprvé do ruky, okamžitě jsem cítil, jak je perfektně vyvážený a seřízený. Ani známka po onom nepříjemném přepadávání na hlavici, kterým trpí i poměrně drahé nástroje. Dohmat byl též skvělý. Ani ne tvrdý, ani struny nepleskaly o hmatník. Perfektně se dalo hrát jak prsty, tak trsátkem či slapem. Zkoušel jsem i tapping a též jsem měl ze hry výtečný pocit. Čeho jsem si všiml okamžitě, byla větší rozteč mezi strunami. Naměřil jsem rovných 20 mm, zatímco u baskytar v mém dosahu to bylo povětšinou 17 mm. Chviličku jsem si na to musel zvykat, ale brzo si uvědomil, jaký komfort mohou přinést pouhopouhé 3 mm. Sám Richard Bona během předvádění obou nástrojů hovoří o své potřebě rychlé hry. Jednoznačně s ním souhlasím. Hmatník umožňuje rychlou technickou hru.

Zvuk je špičkový. Basa zní při použití aktivní elektroniky natlakovaně. Pasivní režim vytvoříte povytažením malého potenciometru vrchní řady. V ten okamžik je spodní řada korekcí (basy, středy, výšky) neaktivní a můžete pouze míchat dva snímače mezi sebou a použít tónovou clonu u Pull/Push potenciometru. Ta funguje i v pasivním režimu a podle Bony má vytvořit měkký, sametový tón. Pokud knob zatlačíte, spustíte aktivní režim. Toto ovládaní je výborné, pokud potřebujete část svého partu zahrát s agresivnějším zvukem (slap, sólo, tapping...) a povytažením se opět vrátit do hladiny doprovodného zvuku. Pokud se vybije baterie, hraje basa v režimu pasiv nerušeně dál. Aktiv je hluchý. Jediným negativem, které jsem objevil, bylo tedy již výše popsané umístění jackového výstupu.

Ukázka
V rámci zvukové všestrannosti Kimandu jsem vyrobil pro někoho možná až trochu elektronickou ukázku, ve které jsem použil různé techniky (mutovaný bas, prsty, slap). Nebyly použity žádné softwarové plug-iny ani klávesy, všechny efekty jsou realné z pedalboardu (Source Audio - Manta Bass + Ring, EBS OctaBass a Line 6 M5). Co se náběru týká, byla snímána pouze hlava linkou rovnou do záznamu bez preampu či kompresoru. Stopy byly nahrávány mono (6 stop basy), některé zdvojeny doubletrackingem. Ve finálním mixu jsem nepoužil vůbec žádné korekce. Kimandu všechny party s různými efekty zvládla výborně, zvuk je čitelný a plastický ve všech rovinách.

Smutné bude loučení
Přestože mi někteří dospělí studenti říkali, že ošklivější barvu u basy neviděli, tak s nimi v žádném případě nesouhlasím. Právě ona nezvyklá barva se zvláštním tvarovým pojetím mě oslovila již na první pohled. Basa je poměrně velká, s masivním tělem a dlouhým krkem a to mi imponuje. Rozhodně mohu na tomto místě prohlásit, že kdybych se nyní rozhodl téměř po třiceti letech rozšířit svůj basový park o nový přírůstek, tato basa by dostala absolutní přednost. Malokterý nástroj, který se stal předmětem mého testování, mi takto padl do ruky hned v prvním okamžiku. Dokonce jsem na vteřinu uvažoval o basovém updatu, což mi ale spoluhráči nakonec vymluvili. Takže do budoucna uvidím, co není může být, vždyť cena je zhruba desetinou Fodery Imperial a to se vyplatí...

Výrobce: Markbass
Zapůjčil: MUSIC - PARK.CZ s.r.o.

Petr Los
PROFIL AUTORA: Petr Los dipl.um.
Navštěvoval Pedagogickou fakultu v Ůstí nad Labem. Zde intenzivně studoval hru na klavír a kompozici. Po revoluci přesedlal na baskytaru a kontrabas a vystudoval Státní konzervatoř v Teplicích, obor Hra na kontrabas. V 90. letech se věnoval tvorbě filmové a scénické hudby. Vytvořil hudbu pro film několikanásobného cyklotrialového mistra světa Josefa Dresslera – Golden Bike a pro mnoho dalších výukových a reklamních filmů a spotů. Jako baskytarista a kontrabasista hrál v kapelách St.Woody a Lingers, se kterou vydal tři alba u společnosti Indies Records. V současnosti vyučuje v ZUŠ Česká Lípa hru na kontrabas, baskytaru a klávesy, příležitostně hostuje v symfonických orchestrech, a spoluprovozuje nahrávací studio WonderLost.

Odpovědět