Že není možné brát na každou, byť jen i malou akci všechny své krabičky ve velkém pedalboardu a několik aparátů s různými zvuky, protože logistika je neúprosná a do auta se musí vejít i ostatní muzikanti? Že není možné přifrčet do studia hned s několika basovými aparáty a přímo na místě se rozhodovat, jaký zvuk pro tento či onen song vlastně použijete? Že není nutné kvůli skvělému basovému soundu neustále tahat těžký mnohakilogramový aparát po schodech do zkušebny tam a zpět? Že není možné mít během koncertu zapojeny dvě basy, každou se zcela jiným zvukem, korekcemi a efektováním...?

Vážení kolegové a kolegyně basisti, než vám odpovím na výše položené otázky, dovolte mi představit basovou hlavu s revoluční technologií od firmy, která si svými vynikajícími výrobky v černožlutém provedení velmi rychle získala početnou a zároveň náročnou konzervativní basovou komunitu. Ještě netušíte, o koho se jedná? Je to italská firma Markbass, a já si vám dnes dovolím představit její basovou hlavu EVO1.

Černožlutá kráska – pohled zepředu
Stejně jako převážná většina basových hlav firmy Markbass, tak i EVO1 je barevně laděna do charakteristické kombinace žluté a černé barvy. Novopečeného uživatele na první pohled jistě zaujme členitý přední panel s větším množstvím otočných potenciometrů osazených černými knoby s bílými ryskami, umožňujícími lepší orientaci v nastavení. Tyto ovladače jsou umístěny ve dvou vodorovných řadách. Vrchní řada disponuje osmi potenciometry a spodní má o jeden potenciometr navíc. Zcela vlevo se nad sebou nachází dva TRS vstupy označené jako INPUT 1 a INPUT 2. Těsně vedle horního vstupu 2 je vstup pro libovolný externí audiozdroj AUX, řešený pomocí 3,5 stereo minijacku. Každý z obou hlavních vstupů 1 a 2 je vybaven těmito měnitelnými parametry – zleva: AMP (šestipolohový přepínač s emulacemi legendárních aparátů), GAIN – vybuzení předzesilovače, LOW – nízké frekvence, MID – středové frekvence, HIGH – vysoké frekvence, LEVEL – hlasitostní úroveň výstupu z předzesilovače, FX LEVEL – intenzita interních aktivovaných efektů, funkce MIX – míchající hlasitostní poměr mezi kanálem 1 a 2.

Spodní řada pak disponuje namísto funkce MIX funkcí MASTER – tedy hlavním výstupem z koncového zesilovače do reprobedny. Zcela dole vpravo se nachází ovladač PHONES LEVEL - hlasitost výstupu do sluchátek a vedle něho výstupní 3,5 stereo minijack, určený tentokráte pro sluchátka. Těsně vedle spodního vstupu číslo 2 je páčkový třípolohový mikropřepínač pro volbu kanálu 1, 2 či společný zvukový mix obou kanálů. FX Levely a Mix jsou opatřeny barevnými indikačními LED diodami (Mix - zelenou, FX Level – červenou a IINPUT 1 a 2 - barvou dle zvolené emulace). Výstupní sekce Master pak disponuje červenou LEDkou s označením BOOST. Vpravo se nachází síťový spínač ON/OFF. Mezi kanálem 1 a 2 je integrována ladička umožňující ladění čtyř až šestistrunných baskytar v klasickém kvartovém ladění. Ladička má šest barevných LED diod a sedmá slouží k ladění půltónů (třeba netypické scordatury v metalu). Vedle je pak malé zapuštěné tlačítko MUTE. Aktivací této funkce se zároveň spouští výše popsaná ladička. Pokud je MUTE deaktivováno a aparát hraje, pak škála LED funguje jako měřič výstupní intenzity. Sedmá LED poukazuje na stav overload, tedy přebuzení.

... a pohled zezadu
Zadní panel – nesoucí u tohoto typu zařízení většinou linkové a smyčkové vstupy a výstupy - nepatří také mezi nejchudší. Výstup na reprobox(y) je řešen jak klasickým speakonem, tak dvěma symetrickými TRS výstupy. Efektové smyčky jsou zde hned dvě – každá z nich samozřejmě disponuje TRS vstupem a výstupem SEND/RETURN. Tento aparát má dvě výstupní linky LINE OUT 1 a 2. Mezi smyčkou a linkovými výstupy má uživatel k dispozici dvě malá tlačítka. První - GND LIFT - slouží k odstranění problémů s uzeměním a druhým tlačítkem PRE MIX/POST MIX si může určit, odkud chcete brát signál, směrovaný do Line 1 či Line 2. Trochu to připomíná z mixu známou funkci PFL, tedy pre-fader-listen: poslech před faderem.

Kromě těchto klasických vstupů a výstupů má však MarkBass ještě něco navíc, co u basových aparátů hned tak neuvidíte. Tím je pětikolíkový DIN MIDI IN a USB port. Pomocí MIDI IN lze k aparátu připojit nožní přepínač MD EVO1 Controller a pohodlně ovládat přepínání mezi kanály a volbu efektových smyček a ladičky. USB port pak slouží k propojení EVO1 s počítačem (Mac/PC) a pomocí softwaru Markbass EVO lze rychle a snadno v obou kanálech vybírat a nastavovat emulace aparátů, efektů a jejich parametrů. Zcela vlevo je umístěn chladící ventilátor a PSU síťový vstup.

První letmé doteky...
Přiznám se, že zatím jediné moje hudební setkání s basovým aparátem od Markbass, mělo podobu maličkého aparátku Markbass Micromark, na který jsem měl možnost si zahrát u jedné ze svých bývalých studentek. Vzpomínám si, že již tehdy jsem byl mile překvapen, jaký plný a konkrétní zvuk z tohoto prcka leze. Proto jsem se na „cestu objevování“ s EVO1 velmi těšil a dopředu tušil, že nebudu nikterak zásadně zklamán.

Po zapnutí se na předním panelu rozsvítily dva jasně žluté, symetricky umístěné nápisy. Vlevo Markbass a vpravo EVO1, což ještě více podtrhuje efektní barevné zpracování designu. Zároveň se velice tichounce rozběhl chladící ventilátor. Jeho chod rozhodně nebude rušit například při snímání mikrofony ve studiu (můj aparát kvůli tomu musí mít extra vypínač – takový dělá větrák rachot).

Již jsem výše uvedl, že oba dva kanály zesilovače shodně začínají funkcí AMP – tedy amplifier (volba zesilovače). Každý ze dvou kanálů obsahuje šest pozic, které je možno libovolně obsadit dvanácti emulacemi těchto basových legend: Little Mark III - Markbass Little Mark III, T-Green90 - Trace Elliot GP12, RB7Hundred - Gallien Krueger 700rb, Blue ’70 - Ampeg SVT-VR Blue Line, TTE500 - TTE500 Markbass, Sunny US – Fender Sunn T, B-Drive2 - TECH 21 SANSAMP, Red ’96 - SWR Red Head, Blue ‘70 plus-Ampeg SVT-VR Blue Line plus, Bassface ‘59 US - Fender Bassman, UK120-VOX AC 120 a JMayor-Marshall Major.

K volbě a umístění těchto emulací do požadovaného kanálu slouží jednoduchý software pro Windows i Mac OS, který nalezne uživatel přímo na stránkách výrobce. Je rozdělen jednoduše na dva kanály - AMP, každý se šesti pozicemi pro jednu z emulací a dva sloty - EFFECT, každý pro šest efektů: None, Compressore, T-chorus, MW Octaver, Riverberro, Envelope filter, Delay. Emulací aparátů je tedy celkem dvanáct a efektů šest. Tento software a jeho možnosti mě však začaly zajímat až později, když jsem se rozhodl s EVO1 natáčet basové party a trochu laborovat se zvukem. První seznamování jsem provedl pouze s pomocí hlavy samotné. Signál z ní jsem posílal přes analogový studiový pult s nulovými korekcemi do monitorů Genelec. Jen jsem přepínal jednotlivé emulace aparátů nejprve na spodním, tj. na prvním kanále a následně pak na vrchním – druhém, abych si umědomil jejich barvy. Sám jsem vlastnil nebo jsem hrál na Galliena, Trace Elliota, Fender BassManna, SWRko či Ampega, a tak jsem byl opravdu zvědav, jak bude modelling znít. Musím říci, ač o mně všichni mí kolegové vědí, že jsem ortodoxním zastáncem všeho analogového, tyto modelingy mě nikterak neurážely.

Basové aparáty se většinou od sebe zvukově tak výrazně neliší jako kytarové, kde každý stupeň zkreslení mění zvuk doslova pod rukama. Samozřejmě, že mezi basovými aparáty zvukový rozdíl je. Tranzistorové mívají většinou konkrétní zvuk často cinkavějšího charakteru s pevnými a čistými basy, zatímco lampové (pololampové) jsou celkově saturovanější (chlupatější) a zvuk působí rozmázleji. O to lépe se zase pojí se zkreslenými kytarami. Pokud by se vám však líbil charakter některé emulace čistého zvuku, ale chtěli byste ho i tak mít trochu saturovaný, pak nezoufejte, protože softwarový ovladač obsahuje samostatnou funkci Boost, kterou celkově všechny emulace můžete nasaturovat. Trochu si myslím, že záměrem výrobce bylo mít v prvním kanále zvuky spíše tranzistorové (solidstate) a druhém zase lampové či vintage (tube). Při přepínání jednotlivých pozic na obou kanálech, svítí buď zelená LED – solidstate, žlutá - tube nebo červená – vintage. Mikropřepínačem vedle vstupu č. 1 můžete aktivovat první či druhý kanál nebo oba dohromady (vše je indikováno buď jednou ze dvou LED umístěných hned vedle funkce AMP 1/2, či oběma zároveň). K této situaci se pak váže funkce MIX, která umožňuje míchání hlasitostních poměrů mezi nimi. Korekce mají velmi účinný záběr a se zvukem dovedou opravdu zahýbat. Přitom nemohu říci, že by na mě zvuk korekcí působil chemickým dojmem, jako je tomu často u některých softwarových emulací různých basových aparátů. Zde jsem měl celou dobu pocit, že pracuji se skutečnými analogovými zvuky a nikoliv s modelingem. Zesilovač dává výstupní výkon 500 Wattů do 4 ohmů, a to už je pořádný mazec. Zkoušel jsem vysoké hlasitosti, a přesto byl zvuk stále transparentní bez zjevného zkreslení či hlcení, jako je tomu u laciných aparátů. Hlava též disponuje výtečnou dynamikou díky markbasovské technologii MPT (Mark Proprietary Technology), právě díky níž slaví úspěch v basovém světě.

Nekonečná množina zvuků...
Když jsem pak následně aparát testoval na zkoušce se svou kapelou, velice mě bavilo zvolit na každém jednom ze vstupů jiný modeling a pomocí funkce MIX pak nastavit jejich poměr. Třeba více moderního „Gallienu“ a o trochu méně celolampy „Fenderu Bassman“, zbytek pak klasicky dotočit korekcemi. Z tohoto důvodu jsem nepoužíval softwarový booster. Se zvukem jsem neměl žádný problém – ani co se týká barvy, ani dynamiky. Výkonová část zesilovače je totiž tranzistorová a tlačí dostatečně. Hlavu jsem měl propojenu s referenčním reproboxem Glockenklang Double Art 2x12 a k testu jsem využíval americkou aktivní G&L L2000 a pasivní Fender American Pro Jazz Bass.

Šikovné až lehce geniální jsou pro vlastníka dvou odlišných baskytar (i můj případ) dva zcela nezávislé vstupy, mezi nimiž se přepíná buď pomocí nožního kontroleru MD EVO1 Controller (neměl jsem k dispozici) či jednoduše rukou. Umožňují mít nastaveny dva různé zvuky pro každý nástroj zvlášť. Já třeba střídám pětku bezpražec se čtyřkou pražcem. Je potom super, jen cvaknout páčkou a mít jiný sound. Navíc zde přichází ke slovu efektové smyčky a výběr interních efektů ovladatelných přes firemní software. Není nad to přimíchat si do bezpražce třeba trochu chorusu nebo hallu. Všechny efekty disponují třemi nastavitelnými parametry, nebudu však čtenáře unavovat rozepisováním se o každém jednotlivém z nich. Je samozřejmé, že kvalita chorusu není srovnatelná třeba s analogovým Chorusaurusem od Aguilaru, či octaver nezní jako od MXR či Subwave z aparátu SWR. Ale všechny jdou bezezbytku uplatnit (dokonce i octaver nemá tak velký tracking – tj. přeskakování tónu jako některé laciné krabičky) a na živé hraní jsou skvělé. Žádný pedalboard s napájením, hromady drátů, nic. Zde otočíte potenciometrem a máte to tam.

Veliké nadšení se dostavilo v okamžiku, když jsem se pustil do natáčení basových partů pracovního dema kapely v malém domácím studiu. Ona jednoduchost, s jakou bych nastavil ten správný zvuk během chvíle, byla neuvěřitelná, pokud bych se nezasekl na laborování s emulacemi a nestrávil tak (velmi příjemně) drahnou chvíli. EVO1 je totiž přímo předurčena k podobným studiovým hrátkám a zvukový výsledek je vynikající. Basa zní na nahrávce komplexně, pojí se se zbývající hudbou a muzikant neutrpí ani v případě, že se línému zvukovému mistru jaksi nechce kombinovaně zvučit skrze linku a mikrofony celý basový set, ale chce basu „píchnout“ rovnou do mixu. Pokud dotyčný muzikant pak vloží mezi svou basu a studiový pult naší hlavu, má vyhráno. A navíc se s ní pohodlně vejde do režie. Když jsem pak ve studiu přidal k linkovému výstupu ještě mikrofonní záznam reproduktoru a horny, byl zvuk naprosto vynikající.

Autorovy drobné malichernosti...
Aby receze byla komplexní, nedá mi to a musím zmínit pár zvláštností v ovládání, kterých jsem si během testování všiml. Hned od začátku mne trochu pletl fakt, že vrchní kanál byl výrobcem označen jako kanál 2, a kanál 1 byl spodní, zatímco u ovládacího softwaru tomu bylo obráceně. Často jsem pak zadával chybnou volbu efektů pro jednotlivé kanály. Postupně jsem však nabyl dojmu, že spodní kanál 1 je nadřazený kanálu 2. Když jste totiž připojeni do jedničky a přepnete na dvojku bez fyzického přepojení kabelu vedoucího z basy, hlava hraje normálně a využívá emulace tohoto druhého kanálu. Jakmile se však zapojíte do dvojky a přepnete na první kanál, signál vůbec nejde ven. Myslím si tedy, že kanál 1 je jakýsi master a má prioritu na kanálem 2.

Další zajímavostí je skutečnost, že pokud máte hlavu v režimu MIX, tj. mícháte oba kanály, můžete využít jen spodní interní efektovou smyčku. Když však mezi kanály přepínáte, máte k dispozici interní smyčky obě. V režimu MIX však obě dohromady nefungují.

Dále bych očekával, že budu-li mít aktivovaný pouze jeden ze dvou kanálů, funkce MIX bude zcela neaktivní, ale není tomu tak. Výstupní signál je kupodivu nejsilnější v okamžiku, kdy je potenciometr MIX nastaven na střed, zatímco přetočením doprava či doleva se signál trochu zeslabí, ale i na dvojce hraje. Po přeroutování kabelu do kanálu 2 však otočením MIXu do polohy Channel 1, signál zmizí úplně. Funguje jen od středu k Channel 2. Opět se mi na mysl krade ona priorita prvního kanálu.

Poslední, co mi trochu vadilo, byl fakt, že rysky na knobech nebyly potmě skoro vidět. Žluté světlo vycházející z obou nápisů po stranách mě v přítmí studia oslňovalo natolik, že jsem toho z nastavení moc neviděl. Nebyla to sice přímo „modrá všeoslňující LED“, ale stačilo to. Uvítal bych, kdyby potenciometry měly v nulových pozicích na středu nějakou aretaci, ale to už si opravdu vymýšlím. Žádná z těchto věcí však nemůže nijak zásadně ovlivnit práci s EVO1 a proto to berte jen jako mé šťouralství.

Závěrečným sloganem za správný basový sound....
Myslím, že nyní je ten správný okamžik na zodpovězení autorových otázek z úvodu recenze:

1. Že není možné si na každou akci brát více aparátů a pedalboardů?
Je to možné - opatřete si EVO1. Budete mít s sebou vždy dvanáct aparátů s perfektním zvukem, okamžitě připravených k hraní. Navíc můžete do auta díky velikosti tohoto aparátu přizvat i sličnou fanynku/y navíc.

2. Že si do studia nemůžete vzít více basových aparátů?
Můžete - nahrávejte přes EVO1. Budete mít vždy prefektní zvuk i když necháte box doma a budete nahrávat jen přes linku. Zvukařům tím usnadníte práci.

3. Že nemusíte stále někam tahat kromě boxu i těžkou hlavu v racku?
Nemusíte - noste s sebou vždy EVO1. Váží tři a půl kila, a to je proti obvyklým patnácti tranzistorovým a téměř třicetikilovým lampovým hlavám s trafy jako pírko. Navíc má EVO1 přídavné kovové úchyty, takže ji do racku přišroubujete zcela bez problémů.

4. Že není možné mít na koncertě zapojeny dvě basy a přitom u každé nastavit jiný zvuk aparátu?
Je - zapojte je do EVO1. Pomocí jediné páčky či jediným dupnutím na kontrolér, přeskočíte třeba z Elliota na Fender Sunny či kamkoliv jinam.

Chcete jít s dobou, být basově happy a free? Pak nejezte větrové bonbony ani nepoužívejte žádné parfumy, ale staňte se majitelem EVO1...

Oficiální video výrobceVýrobce: Markbass
Zapůjčil: Music-Park s.r.o

Petr Los