Před osmi lety uvedla firma KORG na trh keytar (keyboard + guitar, „klávesokytara“) RK-100. Byla to jejich odpověď na řekněme, renesanci tohoto typu nástroje, který nastal po roce 2010. V dnešním testu se podíváme na druhou řadu, RK-100S 2.

Koncepce a design
Keytar, jako kombinace kláves a kytary, nabízí teoreticky hodně různých přístupů, jak nástroj pojmout a navrhnout – je to pořád otevřené řešení. Nejčastěji se můžeme setkat s „kytarovým krkem“ různé podoby, na který je „naroubována“ klaviatura. KORG vsadil na zdánlivě netradiční přístup, který do designu nástroje integruje dva páskové kontrolery různé velikosti. Ten kratší je umístěn na krku a umožňuje mimo jiné klasické ohýbání tónu a modulaci. Delší pásek je umístěn po celé délce klaviatury a může se používat v kombinaci s normální klávesovou hrou různými způsoby, což může být velmi zajímavé. Není to mimochodem úplně nový nápad, spojit tradiční klaviaturu s kontinuálním („bezpražcovým“) stylem hry se různě pokoušelo už více nástrojů v historii, od Martenotových vln přes nástroje Donalda Buchly či Roberta Mooga až třeba ke kontroleru Continuum Fingerboard. Na keytaru se však objevuje pravděpodobně poprvé. Oba kontrolery jsou funkcí programovatelné a způsoby použití mohou být velmi různorodé.

RK-100S 2 nabízí oproti předchozí řadě trochu upravený design, buď v černé barvě nebo s červeným průhledným lakem přes imitaci dřeva, kde nápadně připomíná design značky Nord. Nástroj váží i s bateriemi 3,5 kg, což je příjemné a i delší hraní nijak hmotností člověka nevysílí. Výdrž baterií by měla být kolem 8 hodin, což můžeme hodnotit jako slušný standard. Potěšitelné je, že k nástroji je přibalen i popruh a firemní měkké pouzdro – hledat adekvátní obal ve standardní nabídce by vzhledem ke tvaru a velikosti nemuselo být snadné. Nástroj může také fungovat na externí adaptér, má jak klasický MIDI OUT v pětikolíkovém provedení, tak USB/MIDI. Vzhledem k zabudovanému 16pásmovému vocoderu je tu i vstup pro externí audio s přepínatelnou charakteristikou linka/mikrofon. Bohužel je proveden v podobě mono mini jacku, což je značně zranitelný konektor a zejména pro mikrofony (nebo i lepší head sety) dost nepraktický.

Interně je nástroj organizován tak, že má paměť pro 200 programů (všechny se dají přepisovat), které se dají přiřadit do skupin a také do pěti oblíbených bank po osmi programech. Na ty jsou vyhrazena tlačítka nad klaviaturou. Na krku nástroje jsou kromě menšího páskového kontroleru ještě dvě tlačítka pro přepínání oktáv a tlačítko pro sustain a filtr.

Zajímavě, řekněme více „kytarověji“ než u jiných keytarů, je vyřešen audiovýstup – jack je umístěn z vrchní části panelu (že by inspirace lubovými gibsonkami?). To je i praktické, protože to snižuje riziko vytažení kabelu při přišlápnutí nohou omylem, což je při umístění kabelu zezdola nebo z boku a větších pohybech těla více pravděpodobné. Hlasitost se ovládá větším otočným potenciometrem. Ten nechodí tak zlehka jako na kytaře, ale ruční změny hlasitosti á la „violin tones“ při troše cviku udělat jdou, což je další zajímavá vlastnost, která se dá tvořivě využít.


Ovládání
Je velmi jednoduché – základní volba programů se provádí přepínáním páčkou na panelu, je možné také uložit pět bank oblíbených zvuků po osmi programech. Pro pokročilejší ovládání si můžeme dnes již standardně stáhnout zdarma počítačový editor (pro PC i Mac), který umožňuje detailní editaci programů a zálohování dat. Je přehledný a intuitivní, manuál k němu v podstatě nepotřebujeme, ostatně k nástroji jako takovému také ne.

Firma nazývá princip tvorby zvuku jako Multiple Modelling Technology, což běžnému uživateli moc neřekne. Je to ale v základu virtuálně – analogová syntéza a dá se ale očekávat, že se jedná o upravený firemní zvukový engine, jehož nejpokročilejší variantou jsou modely KRONOS a NAUTILUS. Při bližší prohlídce parametrů můžeme zjistit, že se jedná o poměrně pokročilou architekturu zvuku s dvěma složkami (Timbre), z nichž každá může obsahovat dva oscilátory, LFO a filtry, šumový generátor a ekvalizér. Složky mohou být uspořádány jako single (1 oscilátor), layer (vrstva po celé klaviatuře), split (rozdělení klaviatury) a multi (dvě vrstvy na dvou různých MIDI kanálech). Dále je tu arpeggiator, vocoder (použitelný pro externí i interní vstup z oscilátoru) a dva master efekty se 17 algoritmy. Možnosti jsou teoreticky velmi široké. Z vlnových forem tu najdeme všechny klasické plus vzorky, DWGS vlnové tabulky a formanty. Dá se také využít externí audio vstup pro vocoder i jako vstup do oscilátoru. Nutno ještě dodat, že parametry zvuku jdou také rozsáhlým způsobem ovládat přes MIDI. Nástroj také vysílá tři MIDI kontrolery, ty se dají pomocí editoru změnit i na Pitch Bend nebo After Touch.

Klaviatura
Díky použití páskového kontroleru má klaviatura zmenšenou velikost kláves, podobně jako některé malé MIDI kontrolery. Ta může být pro hráče zvyklého na normální velikost lehkým oříškem. Zda se podaří vyřešit, může záviset na několika různých věcech – celkové hráčské zkušenosti a technice, štíhlosti a délce prstů, trpělivosti techniku přizpůsobit apod. Kombinace s dlouhým páskovým kontrolerem je ale rozhodně zajímavou výzvou a vybízí použít zajímavé prvky v technice hry, které jinde dělat nemůžeme. Např. současné držení klávesy a glissando po kontroleru, nebo naopak držení prstu na kontroleru a současné hraní na klávesy, které může znít jako zvláštní „tapping“. Při chytrém použití glissanda v podobě modu od určitého tónu také můžeme dosáhnout zvláštního výsledku při kombinování glissand s normální hrou na klávesy. Ta může být ve stejném nebo jiném modu nebo dokonce obojí dohromady při použití polyfonního zvuku. Atd. atd. Je skvělé, že je možnost páskový kontroler nastavit tolika způsoby (ohýbání tónu v rozsahu až 8 oktáv, glissando v modu – mnoho typů modů včetně etnických, ořezávací frekvence filtru) – s jeho pomocí se dá dosáhnout jinde neslýchaných výsledků.


Zvuk
Zvukově zní nástroj výborně, respektive tak, jak jsme za poslední léta od nástrojů KORG zvyklí. Pokud bychom hodnotili pouze podle presetových zvuků a něco se nám nelíbilo, většinou to lze v parametrech zvuku upravit. Ostatně tento nástroj se odlišuje spíš svým fyzickým provedením, než základní architekturou tvorby zvuku.

Opět platí, že firemní zvuky nabízí jen malou ochutnávku skutečných možností. V nabídce je podle očekávání mnoho zvuků zaměřených sólově (více tradičních či experimentálních), nicméně celkově je nabídka vyvážená i o jiné typy zvuku. Pro někoho může být nevýhodou nedostatek klasických zvuků založených na vzorcích, např. dechové nástroje (saxofon, trubka apod.). To se dá vyřešit pomocí MIDI (ideálně bezdrátového) a použitím externího MIDI nástroje. Pokud ale uživatel chce spíše syntetické zvuky, přijde si na své.

Závěrem
KORG RK-100S 2 je dle mého názoru zajímavým nástrojem, který posouvá možnosti keytaru svým originálním a smysluplným směrem. Je to jistě speciální nástroj zamýšlený spíše pro efektní pódivou show, který není cílen na typického klávesového hráče. Tomu odpovídá i vyšší cena. Nelze ale na druhou stranu říci, že to je předražená hračka, pokud si uvědomíme, že to je po stránce zvukových možností velmi plnohodnotný syntetizér srovnatelný s „běžnými“ nástroji.

Výrobce: KORG
Zapůjčil: MUSIC - PARK.CZ s.r.o.

Jiří Neužil