O tom, že konstruktéři od firmy Ibanez nikdy neusínají na vavřínech, ví dnes snad každý muzikant, jehož nástrojem jsou kytary či baskytary. Ibanez produkuje instrumenty všech kvalitativních a tedy zároveň i cenových kategorií. Však těch modelů od osmdesátých let bylo požehnaně a nejednalo se pouze o nástroje určené milovníkům těžkotonážních stylů. Z portfolia Ibanez si určitě vybere každý baskytarista i kytarista...

Ibanez SRMD200K na první pohled
Osobně si myslím, že výrobce nechtěl, aby DNA nového modelu bylo rozpoznatelné na první pohled. Chtěl být možná trochu tajemný, trochu muzikanty potrápit s hledáním identity tohoto nástroje a možná i trochu klamat právě tělem. Když jsem se před usnutím na nástroj v šeru díval (stojí ve stojanu naproti mé posteli), chvílemi jsem v něm viděl odraz Fendera Jaguara, pak zase maličko Jazzbasse a samozřejmě že disponuje i charakteristickými prvky „ibanezího“ rodu. Prostě není hned zařaditelný, má svůj typický charakter. Co do velikosti nástroje bych model 200K přiřadil spíše k subtilnějším nástrojům vhodným i pro dívky. Rozhodně nedosahuje takové masívnosti a zároveň hmotnosti, jakým byly třeba modely ATK, které mě vždy uchvacovaly, ale nikdy jsem žádný z nich bohužel nevlastnil. Basa má dva snímače – jeden půlený typu Precission a druhý single typu Jazzbass. Knoby potenciometrů jsou chromované stejně jako kobylka. Se smetanovou barvou těla pak kontrastuje menší černý plastový pickguard. Krk má světlou přírodní barvu a hlavice je opět smetanově nažloutlá. Tolik tedy na první pohled tato plavá kráska.

Basa pod drobnohledem
Nyní se tedy již pojďme podívat na naší Ibanezku trochu zblízka. Tělo nástroje je vyrobeno z topolu nastříkaného světle smetanovou barvou označenou výrobcem jako VWH, nebo-li Vintage White. Tato barva má navozovat iluzi nástroje zažloutlého stářím. Baskytara je dodávána i v barevném provedení Aqua Green, pod zkratkou AQG. Rozměry nástroje jsou: menzura 812 mm/32“, šířka hmatníku u nultého pražce 38 mm a šířka na 22 pražci je 62 mm. Tloušťka na prvním pražci činí 19,5 mm a na dvanáctém pražci pak 21,5 mm. Radius zaoblení krku je 305 mmR. Délka celého nástroje od hlavice k úchytu řemenu je okolo 1090 mm a šířka v nejširším místě těla 330 mm.

Struny jsou protaženy skrz kovové tělo pochromované kobylky. Nevedou tedy tělem baskytary. Protože se však jedná o čtyrstrunnou baskytaru, není zde potřeba delšího sustainu pro pátou strunu H. Vždyť u starých jazzbassů také nevedly skrze tělo.

Krk je javorový a přírodní, stejně jako hmatník. Na přírodním leštěném dřevě je krásně vidět jeho kresba. K tělu je krk připevněn pomocí čtyř černých zapuštěných křížových šroubů. Nultý pražec je plastový, z černé umělé hmoty. Krk je osazen 22 středně širokými pražci. Za nultým pražcem na hlavici nástroje je umístěna šachta pro výztuhu krku. Tato je kryta umělohmotnou černou krytkou. Mechanika nástroje je též pochromovaná a jedná se o uzavřenou mechaniku s menšími průměry typickou právě pro nástroje značky Ibanez. Černý plastový pickguard je k tělu přišroubován pomocí osmi pochromovaných šroubů. Kobylka nástroje umožňuje seřízení jak výšky kamenů kvůli dohmatu, tak i jejich podélné posouvání v profrézovaných drahách kvůli přesnému vyladění oktáv nástroje. Právě díky těmto drahám nedochází při agresivnější hře (třeba trsátkem) k jejich nechtěnému pohybu do stran.

Na zadní straně těla se nachází dvě šachty, ve větší je umístěna aktivní elektronika basy a v menší devítivoltová baterie sloužící k napájení této elektroniky.

Snímače a elektronika
Jak jsem již výše uvedl, naše basa je snímána dvěma snímači: u krku je půlený pasivní Dynamix P neck pickup a u kobylky pasivní Dynamix J bridge pickup. Elektronika sloužící k ovládání těchto snímačů je Ibanez Custom Electronics 2-band EQ. Již z názvu samotného lze lehce vydedukovat, že se jedná o aktivní elektroniku, která je dvoupásmová. Bohužel výrobce nepíše žádné bližší technikálie ohledně zpracovávaných frekvencí, jejich šířce a zesílení. K ovládání má hráč k dispozici celkem čtyři potenciometry. Je zajímavé, že každý z knobů těchto čtyř potenciometrů má jinou výšku. Prvním potenciometrem je Volume, sloužící k nastavení výstupní intenzity. Škoda, že převážná většina basáků používá pouze dvě úrovně, a to naplno a staženo. Přitom třeba ve studiu je možné díky různým intenzitám výstupu docílit více barev nástroje, samozřejmě ve spolupráci se studiovými equalizery a kompresory. Druhým potenciometrem, též s velkým knobem, je mix vzájemného poměru mezi oběma snímači. V krajních polohách - kobylka/krk - je vždy jeden ze snímačů zcela deaktivován. Pokud chce basista nastavit stejný signál z obou snímačů, pak má k dispozici středovou aretaci. V této poloze potenciometr poděluje oba snímače stejným signálem. Stejné aretace se nachází i u dvou menších potenciometrů. Doprava se frekvence zesiluje – Boost a doleva naopak vyřezává – Cut. Větší knob blíže do středu nástroje ovládá basové pásmo, menší pak výškové pásmo.

První letmé doteky
Pojďme se ale už konečně podívat, jak se basa drží, jak se na ni hraje a jak zní, protože to je to podstatné, co zajímá každého z nás basistů. Přestože Ibanezka působí, jak jsem již psal, subtilním dojmem a krk je poměrně útlý, trpí bohužel onou nectností, že lehce, ale opravdu jen lehce na něj přepadává. Opakuji, že to není nic tragického, jako u některých těžších nástrojů, kde tato skutečnost může opravdu hodně otrávit herní pocit. Rozhodně se tento problém dá vyřešit použitím širšího závěsného pásu s drsnější spodní stranou, díky níž nebude baskytara přepadávat.

Nástroj byl samozřejmě seřízen zcela jinak, než preferuji já. Krk byl napnut sice zcela rovně, ale přesto byly struny poměrně vysoko nad hmatníkem. To lze samozřejmě rychle změnit pomocí výškově nastavitelných kamenů na kobylce. Věcí, která mi opravdu vadila, byly oba snímače, vyšroubované téměř až pod struny. Jednak neskutečně překážely při hraní a také při takto nastavených snímačích hrají spíše ony než tělo nástroje. Takto zvláštně vychází z fabrik i jiné, mnohem dražší nástroje než je naše Ibanezka. Nedávno jsem přesně tento problém odstraňoval jednomu svému dospělému žákovi, který si koupil poměrně drahý nástroj.

Protože obě mé basy mají lakované krky, připomínal mi zpočátku kontakt s přírodním krkem, jako když držím v ruce nějakou velkou měchačku, ale stačilo pár dní a zvykl jsem si. Dotyk ruky s jemně opracovaným přírodním dřevem je prostě příjemný. Nasucho je tělo nástroje znělé, průraznější je spíše ve středové poloze s plnými, nikoliv však řezavými výškami. Ladící mechanika funguje bez problémů a je patřičně citlivá. Vyladění oktáv je v normě. Poslední drobností, která mě nenadchla, byl přístup k šachtě s baterií. Bylo potřeba odšroubovat dva malé křížové šroubky. Když jsem se o toto pokusil, jeden šel v pohodě, zato druhý šroubek byl zašroubován přes závit (což dokazovaly jeho zcela ohlodané závity na půlce těla) a myslel jsem, že ho nevyšroubuji. Problémem číslo dvě byla hodně zapuštěná baterie do těla basy. Ne a ne ji vytáhnout. Při situaci, kdy se začne zvuk basy na zvukovce projevovat chrčením a distorzí, nemilosrdně upozorňující na efekt vybíjející se baterie (někdo zapomněl vytáhnout kabel z basy, že?) a vy se začnete pokoušet baterii těsně před koncertem vytáhnout bez přítomnosti jakéhokoliv šroubováčku či jiného špičatého a tenkého přístroje, může vás to pěkně rozhodit.

Nový zvuk ve starém kabátě
Pokud jsem ve svém šťouralství a puntíčkářském detailismu zkritizoval nějaké konstrukční maličkosti, tak vězte, že co se týká zvuku, bude moje hodnocení veskrze pozitivní až lehce nadšené. Ano, nejprve jsem basu testoval pouze přes analogový mix do studiových monitorů. I když jsem měl korekce jak na pultu, tak i na base rovné, zvuk lezoucí z monitorů byl báječné plný, dynamický a skvěle tlačil. Je samozřejmé, že zadní singl v plné síle má trochu tendenci nabírat ruchy, zejména v blízkosti beden či basového aparátu, ale není to nic většího, než třeba u Jazzbassu. Krkový snímač produkuje tlustý basový tón a výborně zní i při použití slapu. Basu jsem zkoušel jak na velkém aparátu Glockenklang 2x12, tak na malém kombu Randall 1x12. V obou těchto případech jsem byl se zvukem maximálně spokojen.

Závěrem
Co se charakteru zvuku týká, je Ibanez SRMD200K rozhodně rockovou basou v plné parádě. Je vhodná do všech druhů rocku, hardrocku a v případě šikovného použití octaveru i do tvrdších stylů. Mezi zkreslenými rockovými kytarami se totiž rozhodně neztratí. Tím ale nechci říci, že jazzman nemůže v tomto nástroji nalézt zalíbení. Tato basa je rozhodně výbornou volbou jak pro začátečníky, tak i pro pokročilejší basisty a při ceně kolem sedmi tisíc rozhodně neprohloupíte. Koupíte nástroj se slušným dílenským zpracováním a parádním zvukem. Inu Ibanez…

Výrobce: Ibanez
Zapůjčil: Roland Meinl Musikinstrumente

Petr Los


Ceny můžete porovnat na Zbozi.cz