Téměř před dvěma lety jsem na tomto místě představoval hodně podobný nástroj Ibanez GRGR131EX a zasazoval jsem jej do kontextu firemního portfolia. A protože opakování je matka moudrosti, nebude od věci znovu připomenout hlavní filozofii modelů Gio, které se objevují v sériích elektrických kytar RG (Roadstar Series) a SA, ale též u baskytar série SR. Jsou to víceméně série, které se orientují na hráče hard and heavy stylů. Modely Gio jsou cenově dostupné. Naše kytara se momentálně prodává v cenové hladině kolem sedmi tisíc korun. Jedná se o takzvaný entry-level model, tedy nástroje pro začínající hráče. Může ovšem také sloužit jako náhradní nástroj, pokud se stane jakákoliv nehoda na pódiu. Aby se kytary této řady dostaly na co nejpříznivější cenu, je na nich použitý levnější hardware i elektronika a podobná filozofie se uplatňuje i při výběru dřev. Nicméně je zároveň kladen důraz na kvalitní zpracování a standardní výstupní kontrolu, takže by se ke spotřebiteli neměl v zásadě dostat vadný nebo nekvalitní kus.

Nástroj, na který se dnes podíváme je nástupcem kytary z roku 2015 s totožným označením GRG121SP, který se vyznačoval odvážně designovaným leopardím pickguardem, ale na rozdíl od našeho modelu, měl též krk vyfrézovaný z jednoho kusu javoru, a hmatník z palisandru. Poslední dva zmíněné rysy kvalitativně předčí model současný, a tak se podívejme, jak se tento mírný downgrade projevil na aktuálním modelu.


Strohý vzhled bez žádných zbytečností
Na první pohled čistokrevný superstrat bez zbytečných příkras a ozdob a neobvyklých řešení. Je tu zkrátka pouze to, co tu musí být. Černý, lesklý, lehounce třpytivý lak těla a hlavice podtrhuje strohost a funkčnost nástroje. Nenajdeme zde ani pickguard, který by barevně nebo odstínově odlišil pohledové části nástroje. Tmavý, karamelově hnědý hmatník a krk poněkud nabourávají monochromii nástroje, ale bezpochyby ladí se stroze temným pojetím kytary. Lesku dodává chromový hardware a elektronické prvky. Tělo kytary má hluboké výřezy, takže kytara je rohatější než klasicky střižený strat. Určitě oceníte vyfrézování těla na horní vnitřní hraně stejně jako horním vnějším rohu, kde se opírá pravačka. Zkrátka klasické funkční ergonomické prvky, které u stratů prověřil čas. Strohost u nástrojů není na škodu. Tento minimalismus se může hodit do mnoha žánrů. Designově si dovedu tento nástroj představit i muzikantů, kteří zrovna hard rocku nehoví. Kytara vypadá skvěle a tak si myslím, že bude zajisté slušet alternativním, popovým nebo snad dokonce i jazzovým hudebníkům, i když na vzhledu zas tolik nezáleží. Bude mít tento nástroj co říct ve výše uvedených žánrech i z hlediska zvukových kvalit?

Anatomie nástroje
Jak jsem se již na začátku článku vyjádřil, cenové dostupnosti kytary bylo dosaženo levnějšími materiály. Tělo je vyříznuté z topolu, který je o něco lehčí než obvyklá olše. Ve výsledku nástroj překvapí svou lehkostí. Pouhé 3 kg váhy. Krk je šroubovaný, spojen s tělem čtyřmi masivními vruty, a je vyrobený ze dvou kusů javoru šikmým spojem, kvůli patřičnému skosení hlavice. Tento tzv. scarf joint naleznete u levnějších modelů kytar, protože šetří materiál a při výrobě nevzniká zbytečný odpad. V posledních letech velice oblíbená technika tzv. roastování je aplikovaná i na tento krk. Dřevo se v peci zbavuje po dobu několika hodin až dnů nežádoucí vlhkosti a získává tímto procesem tmavší od karamelově až po čokoládově tmavou barvu. Hlavní předností takto upraveného krku je tónová a ladicí stabilita a fakt, že se touto technologií zamezí přirozenému sesychání hmatníku, a tím pádem vyčnívání pražců, které se následně musí brousit. Bez problémů s takovým nástrojem můžete cestovat po celém světě od tropů až po pouště, a stabilita nástroje je neporovnatelně lepší s krky bez této technologie.

Abych nezapomněl, táhlo seřizující prohnutí krku je přístupné na hlavici nástroje, aniž byste museli povolovat a odstraňovat některé struny. Trsátkem jednoduše odklopíte plastovou krytku, a jste tam. Hmatník je vyroben z tvrdého a odolného dřeva stromu jatoba, který se v posledních dvaceti letech dováží z jižní Ameriky, a používá se hlavně v nábytkářství a při výrobě podlah, ovšem v poslední době též k výrobě hudebních nástrojů. Hmatník je výrazně plochý, s velkým rádiem 400 mmR (15,75“). Nalezneme zde 24 středně silných pražců, standard pro superstraty, perleťové kulaté polohové značky a plastový ořech. Polohové kulaté značky jsou též osazeny v hraně hmatníku.

Ladicí mechaniky a pevné tremolo Ibanez F106 jsou v chromovém provedení. Struník není součástí tremola a struny jsou ukotveny v těle nástroje jako u telete. Nástroj je osazen dvěma pasivními humbuckerovými snímači s keramickým magnetem Ibanez Classic Elite, které najdeme i na některých polo lubových (semiakustických)modelech. Na kytaře nalezneme pouze dva potenciometry. Jeden jako master volume a druhý jako master pro tónovou clonu. Ta se ovládá poněkud hůře, protože má velmi tuhý chod. Možná anomálie, kus od kusu, možná záměr, protože kytaristé mohou snadno o tento potenciometr při hraní zavadit. Co mě trochu zarazilo, je výstupní jack, který je vyroben z jednoho kusu tvrdého, odolného plastu. Aspoň odpadnou starosti s utahováním levné nekvalitní jackové samice. Neobvyklostí u nástroje se dvěma humbuckery je pětipolohový přepínač. Liché polohy pracují úplně stejně jako byste měli přepínač pouze třípolohový a mezi-polohy nabízí rozpínání humbuckerů, a tím pádem singlový jemnější zvuk. Pro tuto kombinaci a vlastně velkou variabilitu se nástroj může hodit do rozličných žánrů.


Nejvíce prozradí test pohmatem a poslechem
Jak jsem již zmínil výše, topol nám docela slušně nástroj odlehčil, takže nebudeme po několika hodinovém hraní úpět pod tíhou masivního materiálu. Kytara výborně padne do ruky. Saténový finiš krku nástroje umožňuje mnohem plynulejší pohyb nahoru a dolů. Krk není ani robustní, ani moc tenký. Je tak akorát, v klasickém C tvaru a jistě bude vyhovovat většině hráčů. Úžasný je přístup do extrémně vysokých poloh. 24 pražců a ještě tomu taková dosažitelnost. Moc příjemná na pohmat a zároveň účelná je asymetrická patka napojení těla na krk. Hodně napomáhá k snadnému přístupu právě do nejvyšších poloh.

U kytar Ibanez už jsme si navykli na perfektní seřízení a precizní práci výstupní kontroly, která nezklamala ani v tomto případě. Nastavení napětí krku, dohmat, ladění v oktávách a seřízení kobylky jsou naprosto skvělé. Od první chvíle máte pocit, že všechno jde hladce, po krku a hmatníku se pohybujete bez jakýchkoli potíží, plochý hmatník je dostatečně rychlý a v žádné poloze neslyšíte drnčení o pražce, prostě paráda. Ještě bych vypíchnul ladicí stabilitu a tedy celkem slušnou kvalitu ladicích mechanik. Ani při vyšším namáhání formou extrémního vytahování strun celkové ladění kytary moc neutrpělo. To vše má ve výsledku efekt, že máte pocit, že hrajete na mnohem dražší nástroj.

Svou zvukovou variabilitou je nástroj použitelný v různých stylech a jak už jsem zmiňoval výše, nemusíme se omezovat pouze na styly hard rockové či heavy metalové. Na své si jistě přijdou i příznivci jiných žánrů. Základem je samozřejmě pevný, tlustý a nekompromisní zvuk bez zbytečných basů, které mohou poněkud rozmazávat přímočarou strukturu tónu. A ačkoli je nástroj osazen dvěma humbuckery, díky pětipolohovému přepínači a rozpínání cívek na singly, budete schopni nastavit i křehčí a zvonivější zvuky s agresivním atakem, tak jak to máme rádi u originálních stratů.

Suma sumárum, hratelnost i zvuková pestrost je u tohoto ne příliš nákladného nástroje více než zajímavá. A i když nakonec pocítíte, že nemáte co dočinění se super drahým nástrojem, kytara má potenciál inspirovat i náročnější muzikanty a rozhodně udělá velkou radost všem, kteří cítí, že jim do stávajícího arzenálu nástrojů chybí právě superstrat se slušnými vlastnostmi a hlavně zvukem.

Výrobce: Ibanez
Zapůjčil: Roland Meinl Musikinstrumente

Tomáš Hoskovec