Ibanez AFB200

Odpovědět
Petr Los
Příspěvky: 16
Registrován: 27 říj 2017 11:25

Ibanez AFB200

Příspěvek od Petr Los » 09 pro 2019 08:07

Čtyřstrunná semiakustická baskytara typu “hollowbody“.
9. 12. 2019

I když by se mohlo zdát, že éru pololubových nástrojů stejně jako cadillacy zabírající půlku ulice, či rachot rock’n’rollových tančíren, už dávno odvál čas a v dnešním postmoderním světě je místo pro podobné výstřelky pouze v kolorovaných retrofilmech, je skutečnost zcela jiná.

Nezměrná stylová pestrost a touha muzikantů být odlišní, klade na výrobce vysoké nároky, nejen co se týká vlastní kvality zvuku, ale i vizáže nástrojů. Vždyť image je dnes velice důležitým prvkem a hudební nástroje tuto stránku věci jen podtrhují. Firma Ibanez je opravdu velice aktivním výrobcem nejen kytar, ale i jejich čtyřstunných bručících souputníků. Asi málo firem je tak designově kreativních jako Ibanez. Tu sahá do dřevních šedesátých let, tu se nechává inspirovat těžkotonážní metalovou současností, tu je jazzově nad věcí. Pojďme se tedy vrátit do časů, kdy frčelo rock`a`billy, bubeník měl jenom rytmičák a činel a všichni společně pak napomádované vlasy.
Obrázek

AFB200 – libová lubová nádhera
Dnes prozkoumáme čtyřstrunnou semiakustickou baskytaru s modelovým označením AFB200. Jak bylo řečeno v úvodu, na první pohled je zřejmé, že se nejedná o modern bass, ale že inspiraci je nutno hledat v časech dávno minulých. AFB200 je pololubová čtyřstrunná baskytara připomínající svým zaobleným tvarem dutého těla s typickými rezonančními otvory ve tvaru písmene „f“ legendární kytary Gibson. Celý nástroj je vyveden v nádherně důstojné, konzervativní černě-kouřové barvě „Transparent Black Sunburst“. Pod vysoce leštěným (zřejmě polyuretanovým) lakem je čitelná výrazná kresba dřeva, která „klasický“ dojem nástroje ještě více umocňuje. Z krajů do středu se zesvětluje. Oba rezonanční „f“ otvory jsou lemovány imitací bílé slonoviny. K celkové koncepci nástroje naprosto skvěle padne kobylka z tvrdého dřeva ART-1. Disponuje možností změny své výšky (aretační šroubky na každé straně kobylky) a tím též výšky strun nad hmatníkem. Celek dotváří designově charakteristicky zvýšený černý pickguard též s jemným bílým lemováním. Pokud by někomu vadil, není problém jej z nástroje sundat.

Neck and body
Tělo nástroje je vyrobeno z javoru, krk je třídílný s javorovo/nyatohovým krkem a hmatníkem z vavřínu. Pro celkově výraznější kontury je pak nástroj na svých hranách intarsován imitací slonové kosti. Struník i oba pasivní snímače (krkový a kobylkový) Humbucking Classic Elite jsou vyvedeny v chromovém lesku a u nástroje ještě více podtrhují jeho retrodesign. Struník je ukotven na spodní části lubu. Krk AFB Arcore/3pc s menzurou 770 mm/30.3“ má 22 pražců (medium frets), v místě nultého pražce je šířka 42 mm, v místě posledního pak 63 mm. Radius hmatníku je 400 mm. Hlavice je osazena uzavřenou mechanikou se čtyřmi křídlovými kolíky opět ala slonová kost. Ovládání elektroniky je velice jednoduché, ale účinné. K dispozici tu má uživatel třípolohový páčkový přepínač (krkový snímač/oba snímače/kobylkový snímač) a dva otočné potenciometry s umělohmotnými průhlednými knoby. Potenciometrem blíže k snímači ovládáme celkovou hlasitost nástroje a druhým velice jemnou tónovou clonu. Jacková zdířka je na boku nástroje pod tónovou clonou nástroje.
ObrázekObrázek

Hipi, hipi, shakeee
Přiznám se bez mučení, za to, že se recenzuje právě tento model baskytary, můžu tentokráte já osobně. Bylo mi nabídnuto několik nových Ibanezek k testům a mně mezi jinými basami učarovala právě tato lubovka. Proč zrovna ona? Protože je prostě krásná. Jsem sice rocker, ale taktéž kontrabasista trpící kladným sklonem k oblým tvarům smyčcových nástrojů a barvám přírodních dřev. A také zde zapůsobilo podvědomí, ale to jsem zprvu nevěděl, dokud jsem jednoho dne AFB200ku nevytáhl z papírové krabice. Už při prvním uchopení nástroje se mi vybavil pocit: „Vždyť tohle znám, něco mi to připomíná?“ A by také ne. Jsem již drahou řadu let majitelem lubové kytary Ibanez Artcore, včetně masivního Bigsby tremolla, připomínající starou zašlou slávu rock`a`billy kapel a naše baskytara s ní má společnou DNA. Jakmile jsem ji vzal do ruky, ten pocit okamžitě vyplaval na povrch. Trochu se tedy ospravedlňuji čtenářům, že jsem si nevybral napoprvé třeba nějakou metalovou pětku do HCčka, ale vydržte, třeba není všem dnům konec.

Pokud jste zvyklí na normální plné tělo nástroje, budete mít asi chvilku problém, kam s pravou rukou a bude to pro vás chvíli trochu nekomfortní. Basisti mají obyčejně pravačku hozenu přes vrchlík nástroje, kde tato vklidu leží. U naší baskytary to při tloušťce těla nejde tak lehce, hrana tlačí a máte chvíli pocit jakéhosi herního neukotvení. Nicméně člověk si zvykne téměř na všechno a tak jsem i já tuto situaci přestal nakonec vnímat. I díky umístění dřevěnné posuvné kobylky je herní plocha prstů či trsátka též posunuta směrem ke krku nástroje. Tedy pokud chcete hrát hodně u kobylky (sul ponticello), musíte trochu více vytočit zápěstí pravé ruky.

Ačkoliv bylo držení nástroje i hra na něj trochu odlišná od klasické baskytary, AFB200 mi za chvilku přestala klást odpor a takříkajíc, oba jsme se sžili. Byl jsem samozřejmě velice zvědavý na zvuk této baskytary, i když jsem si teplý a kulatý tón trochu dokázal vybavit díky zkušenosti se svou lubovou elektrikou Artcore. Po zapojení do aparátu produkovala basa díky konstrukci právě tak plný a kulatý tón, jak jsem očekával. Nepostrádal však bohatost harmonických tónů charakteristickou právě pro lubové nástroje. Tato baskytara nedisponuje oním válcujícím natlačeným zvukem, který slýcháme u normálních plných baskytar. Její tón je plastický, kulatý a „plný dřeva“. Právě taková barva se díky konstrukci od ní očekává. AFB200ku jsem si k testu vybral i proto, protože se v současné době pohybuji v oblasti semiakustické hudby, kde není potřeba přeřvávat bicí soupravu a stěnu elektrických kytar. Harmonický základ této muziky tvoří akustická kytara. Do ní zvuk lubové basové Ibanezky zapadá přímo skvostně. Oba nástroje se krásně pojí, ale basa přitom neruší onen „kytarový sound“. Měl jsem ji na několika zkouškách našeho ansámblu a všem členům kapely se zvuk moc líbil.

Je potřeba však říci, že je lepší použít ke hře aparát se silnějším výkonem a větším reproduktorem mající rezervu, než malé kombo, které není úplně schopno vyzářit všechny barevné nuance hlubokých basových frekvencí. Pokud jste zvědavi, jak se mi na nástroj hrálo, tak musím řici, že zpočátku to byl trochu nezvyk (držení atd.), který jsem však rychle překonal. Rozhodně je tato baskytara nejlepší k hraní fundamentálního basu. Různé ekvilibristiky v podobě tappingů či slapu, na ní moc efektní nejsou. To je však na jednu stranu skvělé. Muzikanty to nesvádí ke zbytečným nepravostem, ale nutí jít po cestě Jediného Čistého Basu.
ObrázekObrázek

Tape it easy
Protože jsem začal točit CD s místním country-bluesovým nestorem, přihrál jsem do jednoho songu kousek basy, abyste si udělali představu o zvuku tohoto nástroje. Natáčeno bylo bez aparátu, pouze přes luxusní elektronkový americký channel strip Manley Core (o něm si brzo budete moci přečíst na Audiozone.cz), který disponuje kompresorem, equalizerem a limiterem. Myslím, že lepší stylovou ukázku, do které nahrát tento typ baskytary, jsem nemohl najít. V první části nahrávky je použit krkový snímač produkující onen tlustý a teplý sound, v druhé pak kobylkový snímač. Jestliže krkový snímač napodobuje zvuk kontrabasu, kobylkový pak zní jako zadní snímač Jazzbassu. To je zvuk, který mě hodně baví.
Pokud bych měl přece jen něco zkritizovat, pak by to byl trochu těžší krk, který jeví tendenci maličko přepadávat. Rozhodně to však není nic fatálního a proto jsem se rozhodl, že svou sbírku nástrojů obohatím právě o tento kousek, protože je to krásný nástroj, jedině on ze mě udělá pravého rock’n‘roll muže a k tomu ať mi Elvis dopomáhá...

Výrobce: Ibanez
Zapůjčil: Roland Meinl Musikinstrumente

Petr Los


Ceny můžete porovnat na Zbozi.cz
PROFIL AUTORA: Petr Los dipl.um.
Navštěvoval Pedagogickou fakultu v Ůstí nad Labem. Zde intenzivně studoval hru na klavír a kompozici. Po revoluci přesedlal na baskytaru a kontrabas a vystudoval Státní konzervatoř v Teplicích, obor Hra na kontrabas. V 90. letech se věnoval tvorbě filmové a scénické hudby. Vytvořil hudbu pro film několikanásobného cyklotrialového mistra světa Josefa Dresslera – Golden Bike a pro mnoho dalších výukových a reklamních filmů a spotů. Jako baskytarista a kontrabasista hrál v kapelách St.Woody a Lingers, se kterou vydal tři alba u společnosti Indies Records. V současnosti vyučuje v ZUŠ Česká Lípa hru na kontrabas, baskytaru a klávesy, příležitostně hostuje v symfonických orchestrech, a spoluprovozuje nahrávací studio WonderLost.

Odpovědět