Fender American Pro Jazz Bass

Odpovědět
Petr Los
Příspěvky: 36
Registrován: 27 říj 2017 11:25

Fender American Pro Jazz Bass

Příspěvek od Petr Los »

Bass Seismic Shift…
6. 11. 2017

Že seismické posuny, ať už tektonických desek, či celých kontinentů s sebou vždy přináší velmi razantní změny prostředí i klimatu a mnohdy se neblaze projevují v podobě tsunami či zemětřesení, ví dnes každý školák. Pokud však tento „terminus technicus” aplikujeme například při výrobě hudebních nástrojů, bude se třást maximálně zkušebna nebo pódium, a to mocným, nezaměnitelným zvukem. A to je přece, oč tu běží…

Třásl jsem se i já, když jsem sledoval, jak se ke mně DPDčkem blíží nový Fender American Pro Jazz Bass, předmět dnešního testu. Přestože používám nástroje kategorie „modern bass” s aktivní elektronikou a dalšími různými vymoženostmi, je pro mě fenderovská klasika posvátným tabu. Možná budu vypadat, že to s tím poklonkováním přeháním, ale z baskytar je mým favoritem právě Jazz Bass.

Spatřil světlo světa již v 60. letech minulého století a dodnes takzvaně „nevyšuměl”. Stal se základem pro další konstruktérské experimenty vizionáře Leo Fendera (MusicMan, G&L) i pro další modely baskytar jiných značek. Skoro každá má nějakou malou genovou shodu. Není tedy vlastně svatokrádeží jakákoliv inovace této legendy určené původně jazzmanům?
Obrázek
„Hudební šeď“ se nekoná...
Fender American Pro Jazz Bass spadá do výrobní série American Professional, tedy série, která nahradila předchozí American Standard. Ač se zdá nemožné, chtít něco na Jazz Bassu ještě vylepšit, konstruktéři od Fendera opět dokázali, že to lze.

Možná budete čekat, že nadupali basu elektronikou, aktivními snímači, zesílili a zhutnili výstupní signál a provedli další zásadní změny v tvaru či konstrukci. Opak je pravdou. Když jsem otevřel luxusní polstrovaný futrál na míru - Elite Molded Case - ležel uvnitř notoricky známý Jazz Bass se svým jednoduše účelným třípotenciometrovým ovládáním, bílým piguardem a dvěma typickými úzkými singly, to celé v šedomodré barvě. Že by se zemětřesení nekonalo a kde je skryt onen „Seimic Shift”?

Kvalitní nástroj se vždy pozná zejména podle zvuku, herního komfortu a stability ladění při častých změnách prostředí. Pojďme se tedy podívat zblízka na některé detaily, protože ďábel je skryt právě v nich. Tělo nástroje je vyrobeno z olše, krk potom z javoru. Je ošetřen (stejně jako hlavice) velmi dojemna vyleštěným saténovým lakem. Na hmatník byl použit palisandr, který se hned tak neprohmatá, výborně vede rezonanci strun a přenáší atak tónů. Krk je označen jako slim C. Každý, kdo někdy měl v rukou Jazz Bass, ví, že se krk směrem k nultému pražci poměrně dost zužuje. Náš krk má moderní úzký profil ve tvaru písmena C, který umožňuje komfortní technickou hru. Rádius hmatníku je 9,5”. K tomuto faktu přispívá ještě více nový typ pražců Tall – Narrow. Jsou vyšší a užší. Dle konstruktérů od Fendera usnadňují akordickou hru, zlepšují intonaci a umožňují lepší ohýbání tónů a tvorbu různých typů vibrát. Nástroj disponuje 20 pražci a menzura je 34” (864 mm).
Obrázek
Inovace není legrace…
Spolehlivé ladění pomáhá u řady American Professional zajišťovat několik věcí najednou. První je grafitová výztuha krku Posiflex, která udržuje stálé napětí krku a stabilizuje tím ladění při prudké změně teploty. Druhou drobností je mechanismus ladících kolíků. Všichni známe ony klasické velké šnekové ladící kolíky s rovnými hřídelemi u starších modelů. U našeho modelu se však kónicky směrem k hlavici nástroje hřídelky zužují. Toto zúžení tlačí strunu směrem dolů a zvyšuje tak úhel zlomu strun vedených přes nultý pražec a tím i stabilitu ladění. Zároveň zlepšuje dosednutí strun na nultý pražec. Tento, původně vyrobený ze syntetické kosti, byl nahrazen z důvodu lepšího zvuku skutečným přírodním materiálem.

Ladící mechanika Fender Lightweight Vintage má ze zadní strany hlavice šnekovou šroubovici v místě, kde zapadá do ozubení kolmé hřídele, zčásti krytu přelisem. Staré modely měly tento mechanický spoj otevřený a jakákoliv nečistota se mohla do závitů dostat a ztížit tak navíjení a ladění strun. U tohoto modelu je to vyloučeno.
Obrázek
Inovací prošla též kobylka nástroje s typovým označením HiMass. Na rozdíl od téměř až asketicky jednoduché kobylky původních modelů, připomínajících spíše kousek plechu ohnutého na ohýbačce s několika provrtanými kovovými válečky, budí tento pochromovaný masivní odlitek dojem špičkové kvality a pevnosti. Když se novopečený majitel podívá důkladněji a ještě přitom basu otočí, zjistí, že struny procházejí skrz tělo rovnou do kobylky.

Tato skutečnost velmi přispívá k zesílení rezonance dřeva nástroje a prodlouží sustain. Kolmé stavicí šroubky, určené pro nastavení výšky strun, se navíc pohybují u každého kamene ve dvou drážkách a zamezují tak nechtěnému vychýlení strun při agresívnější hře. Struny pevně drží vzájemné rozteče a při agresivním zabrání neutíkají do stran.

A co snímače? Přestože na první pohled vypadají jako staré klasické singly, jedná se o nový model vytvořený - dle návrhu Michaela Bumpa - s jednoduchým vinutím tzv. V-Mod. Tyto singly se skládají ze dvou typů magnetů. Pod vyššími strunami jsou magnety typu Alnico 5, které dávají ostřejší „punchy a crisp” (řízný a křupavý) zvuk, pod basovými se nachází typ Alnico 2, projevující se spíše měkkým „vintage” soundem. Právě tyto dva kontrastní faktory spojené dohromady jsou typickým znakem baskytar Made in Fender. Ovládání hlasitosti zůstalo nedotčeno. Horní potenciometr ovládá krkový snímač, spodní kobylkový a tónová clona je společná pro oba snímače. Toto jednoduché ovládání v hudební praxi umožňuje nepřebernou škálu barev různých odstínů.
Obrázek
Kreativní jazzmani versus ortodoxní rockeři…
Tak, kde jsme to přestali? Aha, právě vyndavám nástroj z krásného, uvnitř šedě polstrovaného, plyšového futrálu. V oddělené zavíratelné kapse se nachází černá taštička a v ní jsou veškeré imbusy určené údržbě mechaniky, klíč na seřizování výztuhy a klíčky k uzamknutí futrálu samotného. Na první omak mi přišel dohmat basy příliš tuhý. Basa je dle mého názoru seřízena univerzálně, spíše pro klasické rockové hraní riffů a doprovodů (možná i pro trsátko) než pro rychlou hru po celém hmatníku. Nikde na hmatníku však nic nedrnčí. Struny jsou na první dotek pětačtyřicítky Fender USA, NPS (045 – 105), proto ta zdánlivá tuhost (já hraji na čtyřicítkách). Krk je perfektně rovný a nádherně padne do ruky díky slim C profilu. Osobně by mi vyhovoval nultý pražec maličko nižší, protože promáčnutí na prvním pražci kladlo větší odpor, než jsem zvyklý, ale nic fatálního. Basa má zvláštní šedomodrou barvu zvanou Sonic Gray, v lesklém polyurethanovém provední. Je velice příjemná na omak.
Piguard a chromová destička držící potenciometry, zůstaly nedotčeny.

Nejprve jsem z nedočkavosti zkoušel nástroj přes své staré univerzální kombo Roland Cube 60. Toto hraje velmi rovně, nic nepřikrašluje ani neubírá. Okamžitě jsem nastavil svou oblíbenou „jazz bassovou korekci”, tj. krkový snímač tak o třetinu stáhnout a kobylkový ponechat naplno. Při tomto nastavení basa krásně mručí (tak jak to dělala i panu Pastoriusovi), ale pořád má basově plný spodek. Tenhle zvuk opravdu miluju. Následovalo slapové nastavení s plně vytočeným krkovým snímačem. Opět výborné, seismicky i sonicky shiftové…V tomto okamžiku jsem si uvědomil, že Flea asi neudělal hloupost, když od MusicMana přepádloval k Jazz Bassu.

Následně jsem Fender American Pro Jazz Bass použil při natáčení klasické old-timové kapely hrající stylově čistou starou americkou muziku v obsazení: housle, španělka a baskytara. Basista ještě rád vyměnil svou kopii jazz bassu za originál z Corony. Nahrávali jsme přes americké SWR s 2x12 Glockenklag. Snímal jsem linku, reproduktor a hornu do tří nezávislých tracků. Výsledný mix byl velice živý a zvukově přesvědčivý. Je neuvěřitelné, jak dokonale se tahle basa pojí s ostatními nástroji a přitom v sobě nemá ani známku nějaké chemičnosti. Rozhodně k celkovému zvuku velmi přispívá fakt, že jdou struny skrz tělo nástroje. Tón je opravdu plný a tlustý. Měl jsem starého Jazz Basse (bohužel je z finančních důvodů již dávno pryč), ale ten zdaleka nedisponoval takovým plným, kulatým tónem.
Obrázek
Resumé
Závěrem mohu s čistým svědomím říci, že kdybych se neseznámil při psaní této recenze dopodrobna se všemi inovacemi nástroje, ani bych si jich (snad kromě kobylky a mechaniky) nevšiml. Tak perfektně splynuly s nástrojem, kterému nebylo nic ubráno z jeho původního vzhledu. Inu, dokonalost spočívá v maličkostech, ale dokonalost sama není maličkostí. Proto bych neočekával, že se jazzmani budou zlobit na výrobce za všechna tato vylepšení, nebo je dokonce budou brát jako znesvěcení. Vždyť oni sami berou, vstřebávají a fůzují ze všech možných stylů, co se jim hodí a líbí. A víte co? Já si teď jdu ještě chvíli hrát, než si „Zvukově Modrou” zase odveze DPDčko…

Výrobce: Fender
Zapůjčil: MusicData s.r.o

Petr Los
PROFIL AUTORA: Petr Los dipl.um.
Navštěvoval Pedagogickou fakultu v Ůstí nad Labem. Zde intenzivně studoval hru na klavír a kompozici. Po revoluci přesedlal na baskytaru a kontrabas a vystudoval Státní konzervatoř v Teplicích, obor Hra na kontrabas. V 90. letech se věnoval tvorbě filmové a scénické hudby. Vytvořil hudbu pro film několikanásobného cyklotrialového mistra světa Josefa Dresslera – Golden Bike a pro mnoho dalších výukových a reklamních filmů a spotů. Jako baskytarista a kontrabasista hrál v kapelách St.Woody a Lingers, se kterou vydal tři alba u společnosti Indies Records. V současnosti vyučuje v ZUŠ Česká Lípa hru na kontrabas, baskytaru a klávesy, příležitostně hostuje v symfonických orchestrech, a spoluprovozuje nahrávací studio WonderLost.

Odpovědět