Dostal jsem na otestování novinku na snare Evans UV1 a umělou imitaci telecí kůže Evans ’56 Calftone. Pro test jsem použil velký buben Premier Genista (90. léta) o rozměru 24“x18“ a tom tomy Yamaha Recording Custom (r.v. 2009) 12x8 a 14x12. Malý buben byl potom Mapex Black Panther Phosphorbronze 14x5,5 s ohýbanými ráfky. Pojďme se podívat blíže na specifikace jednotlivých blan a jejich zvukové vlastnosti.

Evans UV1
Jde o jednovrstvou blánu o tloušťce 10 mil (stejně jako například referenční Remo Ambassador) s novou technologií nanášení písku, která má údajně zaručit větší odolnost povrchové úpravy vůči praskání a odlupování a lepší reakci na hru metličkami. Nemá žádný tlumící kroužek, ani zpevněný střed. Jako u všech blan Evans je nyní standardem použití technologie Level 360. Nejde o nic jiného, než o upravený profil blány, díky kterému odpadá nutnost blány takzvaně usazovat.

Po vytažení z krabice blána dosedla přesně a rovně po celém obvodu mého malého bubnu. Tento fakt měl za následek to, že už po cirka třech minutách ladění blána opravdu hraje. Stačí párkrát doladit a chová se jako již usazená. Pískování není rozprostřeno po celém povrchu, ale začíná až několik milimetrů za styčnou hranou bubnu směrem doprostřed. Musím říci, že ačkoliv si běžně kvůli soustředěnějšímu zvuku malého bubnu ke kraji lepím jeden až dva Moongely, nezatlumená UV1 zní velmi dobře, zvláště pak v použití v rockové hudbě. Alikvót má poměrně hodně (možná taky kvůli výše zmíněné absenci pískování až ke kraji), ale žádné z nich nejsou nepříjemné, či rušivé. Blána je poměrně dost hlasitá a jednotlivé údery mají znatelně větší atak, než srovnatelné modely jak z rodiny Evans, tak jejich konkurentů. Nicméně musím podotknout, že je i tak velmi muzikální a zní vyrovnaně jak ve vysokém, tak i středním a nízkém ladění. Při lehkém zatlumení (jeden polštářek Moongelu) se atak ještě zvýrazňuje a ze zvuku virblu se stává práskání bičem, které ovšem nezní příliš ostře. Hra metličkami je velmi dobře definovaná a pískování nové blány vůbec „nedrhne“.

Opět tedy získáváme ihned po koupi komfort již „zahrané“ blány. Musím říci, že Evans UV1 je první blánou od této firmy, která mi smí na malý buben. Ačkoliv sám používám na všech svých soupravách rovnoměrnou kombinaci blan Remo a Evans, u virblových Evansek jsem byl vždy nešťastný z poměrně syntetického zvuku. UV1 stojí někde mezi syntetikou Evans a vřelostí Remo. Určitě však jde o blánu, kterou bych doporučil díky její živosti spíše do hlasitější hudby. Velmi dobře se totiž projekčně prosazuje. Vyrábí se zatím ve třech rozměrech (12“, 13“ a 14“). Trvanlivost blány nemůžu nijak hodnotit, ale po několika hodinách poměrně razantní hry nejevila žádné stopy po používání a po sundání z bubnu byla dokonale rovná, bez jamky. Vyzkoušením této blány rozhodně nešlápnete vedle, pokud ji na zbytku soupravy doplníte o modely s odpovídající projekcí.

Evans ’56 Calftone
Zde se firma Evans rozhodla o umělou napodobeninu klasických telecích blan, které se tradičně používaly až do padesátých let, kdy Remo a Evans začli vyrábět blány ze syntetických materiálů. Když se člověk nad celou problematikou zamyslí, je zvláštní, že se Evans pokouší o imitaci něčeho, co se samotná firma u svého vzniku přirozeně snažila vytlačit z trhu. Pojďme ale k věci. Jde o 12mil tlusté jednovrstvé blány, které jsou vyrobeny ze směsice klasického Mylaru a jiných, blížeji nespecifikovaných, materiálů. Při pohledu proti světlu je ona směsice nehomogenní a připomíná skutečně tenkou kůži, nebo egyptský papyrus.

Těmito blánami jsem osadil kopák, tomy i virbl. První věc, kterou mne blány uchvátily, byl určitě jejich vzhled. Černé retro logo na zažloutlé bláně, která opravdu vypadá jako zvířecí kůže. Působivé a elegantní. Blány mají na všech bubnech velmi měkký atak, rozhodně tedy nepůjde o model pro rockové hráče. Také celková hlasitost je spíše nižší, což tyto blány předurčuje pro použití v nepříliš tvrdé hudbě, kde navíc dobře vyniknou jejich muzikální vlastnosti a specifická zvuková barva. Jednu výtku bych ale přece jenom měl, a tou je určité mrtvé pásmo, které je na každém typu bubnu trochu jinde. U virblu jde o velmi nízké ladění, kde blána ztrácí svůj charakter. U tom tomů jde o střední ladění. Nižší ladění jim dává vřelý oldschoolový tón, vysoké ladění je naopak měkčí variantou klasické pískované Ambassador, nebo G1. Ve středu však nezní plně a dalo mi dost práce je vyladit se spodní rezonanční blánou. Kopáková varianta potom nejde zase naladit moc nízko. Dobrý charakter blány se začne ozývat až v nižším středním a ve středním ladění. Směrem nahoru však blána ožívá a je velmi příjemná. Absolutní plus je potom reakce na hraní metličkami. Opět nic nedrhne, metličky krásně po povrchu kloužou a výsledný zvuk je skutečně „vintage“.

Blány bych doporučil nejvíc jako obměkčenou a možná malinko tišší variantu pro jazzmany a do jakékoliv barevné akustické muziky, kde dobře prodají svůj dobový charakter. Vyrábí se ve všech běžných velikostech, na všechny bubny. K testu jsem měl k dispozici blány na snare a tomy bez tlumítek a na kopák potom s klasickým tlumícím kroužkem na vnitřním okraji.

Výrobce: Evans Drumheads
Zapůjčil: AudioMaster CZ a.s.

Michael Nosek