Vyrobeno má být pouze dva tisíce kusů této verze s přídomkem SE, který je v tomto případě zkratkou pro Sequencer Edition. Zabudovaný sekvencer, který nahradil arpeggiator původního modelu, je přitom prakticky jediným prvkem, kterým se po technické stránce syntezátor odlišuje od svého předchůdce (i když těžko můžeme mluvit o předchůdci, oba modely se prodávají současně). Další změny oproti verzi MiniBrute jsou převážně kosmetického charakteru - přibyly bočnice, které zdařile imitují dřevo (ve skutečnosti se jedná o dýhu), šedou barvu přístroje nahradila stříbrná (broušený hliník). Po estetické stránce se tedy přístroj veze na vlně retro vzhledu klasických analogových syntezátorů a nutno uznat, že mu to sluší.

Popis přístroje
Co se ukrývá pod povrchem? Jedná se o analogový jednooscilátorový (VCO) model se sekcí filtrů, modelováním obálky a modulátory. MiniBrute SE nabízí hned tři tvary generovaného signálu (pila, puls, trojúhelník) a také suboscilátor s možností přepínání tvaru vlny mezi obdélníkem a sinusem a možností volby mezi oktávovou a dvouoktávovou transpozicí směrem dolů. Protože se ale jedná o jednooscilátorový model, jsou spolu jednotlivé vlnové průběhy frekvenčně svázány a nelze je od sebe rozladit. Na druhou stranu lze některé z tvarů ještě upravovat a tak docílit například zmíněného efektu rozladění. K dispozici je efekt Ultrasaw, který přidá dvě fázově posunuté kopie signálu pily, první modulovanou neměnnou frekvencí 1 Hz, druhou s vlastním dedikovaným LFO s nastavitelnou hloubkou modulace a rozladěním v rozsahu 0,05 až 50 Hz. S pomocí tohoto efektu lze nastavit zvuk od lehkého Chorus efektu až po brutální rázy. U obdélníkového průběhu vlny lze plynule měnit šířku pulsu (PWM) od padesáti do devadesáti procent, která může být modulována hlavním LFO nebo obálkou filtru s kladnou či zápornou polaritou, případně oběma najednou. Trojúhelník lze upravovat pomocí efektu nazvaného Metalizer. Ten postupně přidává vyšší harmonické a při vyšších hodnotách nastavení na ně postupně přesouvá své těžiště, přičemž zvuk může leckomu připomenout éru prvních osmibitových digitálních syntezátorů.

TIP: Při nastavení efektu Metalizer na nejvyšší možnou úroveň, ztlumení všech ostatních vlnových průběhů, použití Cutoff filtru s nastavením cca 50 % v módu Low Pass, pomalém nástupu Attacku filtru a při záporném nastavení aplikace obálky (ENV Amt) lze zdařile simulovat zvuk clavinetu.

Metalizer může být opět modulován jak pomocí hlavního LFO, tak i obálkou filtrů nebo oběma způsoby naráz. Dále se nabízí generátor šumu a také možnost připojení externího zdroje zvuku. Všechny tyto zdroje lze pomocí tahových potenciometrů vzájemně kombinovat.

V sekci modulátorů nás pak prakticky nic nepřekvapí - najdeme zde standardní set nástrojů. Hlavní LFO (nízkofrekvenční oscilátor) lze plynule přelaďovat mezi 0,1 a 100 Hz. Průběh lze přepínat mezi sinem, trojúhelníkem, pilou, obdélníkem, krokovou změnou a náhodným průběhem. Druhý LFO s nastavitelnou frekvencí je použit výhradně pro vibrato (hloubku vibrata pak lze měnit pomocí modulačního kolečka) a lze u něj měnit i průběh - volit můžeme mezi skokem nahoru a zpět (Trill Up), plynulým sinusovým přelaďováním a skokem dolů a zpět (Trill Down).

Dva generátory obálek jsou standardní - nabízí se jak ADSR obálka pro tvarování filtrů, tak druhá pro tvarování zesílení.

V sekci filtrů nalezneme klasické parametry jako Cutoff a Resonance. Filtr nabízí možnost přepínání režimů Low Pass, Band Pass, High Pass a Notch. Zajímavostí je použití celkem neobvyklého Steiner-Parkerova přepínatelného filtru se strmostí pouhých 12 dB na oktávu. Jeho aplikací si Arturia (kromě nižší výrobní ceny) zajistila, že se výrobek zvukově odlišuje od „klasických“ analogových modelů, které spíše využívají filtry s větší strmostí. V současné době, pokud je mi známo, žádný jiný prodávaný syntezátor tento typ filtru nepoužívá.

MiniBrute nabízí v této cenové kategorii možná překvapivě Aftertouch - tedy klaviaturu citlivou na dotisk klávesy. Aftertouch lze přepnout do módu kontroly vibrata či Cutoff filtru, případně jej lze vypnout. Mezi samozřejmosti patří i možnost nastavení rozsahu přeladění tónu pomocí modulačního kolečka (lze nastavit přeladění od půltónu až po celou oktávu) a Glide - tedy klouzavé přelaďování tónu s možností nastavení rychlosti glizu.

Lahůdkou výstupní sekce je tzv. Brute FactorTM, tedy zpětnovazebné zavedení signálu ze sluchátkového výstupu zpět na interní vstup. Postupně tak lze zvuk „nakřápnout“, od lehkého zakulacení zvuku lze přejít až k nevyzpytatelnému zkreslení, rozkmitání obvodů filtrů a kvílení. A přesně v této nevyzpytatelnosti spočívá kouzlo analogových syntezátorů.

Poslední a zároveň jedinou sekcí, kterou se MiniBrute SE liší od předchozí verze, je sekce krokového sekvenceru. Ten lze jednoduše programovat (k dispozici je šest uživatelských pamětí), uložené sekvence pak lze přehrávat - samozřejmě kromě normálního způsobu - také pozpátku, tam a zpět, transponovaně v oktávách směrem nahoru a dolů a také lze využít zcela náhodné přehrávání tónů obsažených v sekvenci. Tempo sekvenceru je možné nastavit několika způsoby - naťukáním pomocí tap tempa či nastavením pomocí potenciometru. Tempo sekvenceru lze pak synchronizovat s tempem hlavního LFO. Sekvencer se vyznačuje ještě jednou zajímavostí - kromě klasického rytmicky „rovného“ přehrávání lze nastavit swingování přehrávání (ve třech krocích), tedy od lehkého „swingy“ až po triolový šafl.

Trochu neobvyklým řešením je možnost zapnutí, vypnutí či změny některých funkcí pouze pomocí připojení syntezátoru k PC prostřednictvím USB kabelu a stažení ovládacího softwaru ze stránek Arturie. Je to zřejmě daň za opravdu kompaktní velikost syntezátoru, tyto další ovládací prvky by se fyzicky na přístroj prostě nevešly. Jedná se například o funkce LFO Key Retrigger On/Off, tedy opětovného sepnutí nízkofrekvenčního oscilátoru s každou stisknutou klávesou, nastavení sekvenceru (Note On či Hold), dále nastavení průběhu chování Aftertouch spínače nebo výběr MIDI kanálu, na kterém přístroj defaultně vysílá a přijímá. Pomocí obslužného softwaru lze také do přístroje nahrát nejnovější verzi firmwaru.

Možné problémy
V první řadě je třeba znovu zopakovat, že se jedná o čistě analogový syntezátor, který trpí klasickými neduhy tohoto typu přístroje. Mezi hlavní patří (ne)stabilita ladění. Přístroj má možnost jemného doladění - Fine Tune (v praxi lze přeladit od a1 = 401 Hz až po a1 = 490 Hz). Po zapnutí je nutné počítat s tím, že se přístroj bude rozlaďovat, dokud se neustálí pracovní teplota (cca po pěti minutách od zapnutí už se ladění příliš nehýbe). Jako trochu větší problém se jeví škála ladění. Zatímco ve spodních oktávách se odchylky jednotlivých tónů od sebe liší maximálně o několik málo centů, směrem k vrchním oktávám se tento rozdíl zvětšuje. V poslední oktávě (LEDkou označené jako +2) je již odchylka - alespoň na mém konkrétním exempláři - až 20 centů a to je hodně slyšet. Sama Arturia na svém fóru komentuje tento „problém“ s laděním tak, že si je vědoma, že v poslední oktávě přístroj „příliš neladí“, ale že se s tím vlastně nedá nic dělat. Oproti klasické tendenci analogových syntezátorů, kdy se každá vyšší oktáva spíš trochu „zmenšuje“, takže vysoké polohy jsou mírně podladěny, je tomu u MiniBrute SE opačně - ve vyšších oktávách jsou jednotlivé tóny čím dál tím víc nad tónem. Pomocí tajemně schovaných trimrů přístupných ze zadního panelu přístroje lze do ladění v rámci celého rozsahu zasáhnout šroubovákem, Arturia to ale výrazně nedoporučuje uživatelům, kteří nejsou zběhlí v úpravách analogových syntezátorů. Touto úpravou lze také vyřešit pouze nelinearitu v celkovém rozložení tónové škály (tedy pokud se například v každé oktávě vzdálenosti mezi tóny pravidelně zvětšují či zmenšují). Pokud je ale tato odchylka v ladění mezi jednotlivými tóny nerovnoměrná, nepomůže vám ani svěcená voda. Na druhou stranu je to „pure analog“, u kterého musíme s určitými odchylkami v ladění zkrátka počítat. Druhou nevýhodou (i když to vlastně ani nevýhoda není, jedná se spíš o vlastnost čistě analogových syntezátorů) je nemožnost záznamu nastavení zvuků do paměti přístroje. Pokud tedy „nakroutíte“ nějaký fenomenálně úžasný zvuk, o kterém jste si jisti, že už jej znovu nenajdete, je nutné si nastavení a) vyfotit, b) překreslit. Zde musím Arturii významně pochválit - v balení syntezátoru najdete obálku s 15 kusy šablon, které přesně pasují na vrchní panel přístroje a umožňují zakreslení vašich oblíbených nastavení přímo na šablonu například lihovým fixem.

Zvuk
A jak to celé hraje? Po zkušenostech s virtuálními analogovými syntezátory byl pro mne pravý analogový syntezátor pohlazením po duši. Zvuky jsou bytelné, bas pevný a šťavnatý, hravě si dokážu představit použití zvuku MiniBrute jako náhrady linky basové kytary či jako základu basu v elektronické a taneční hudbě. Barevné škály zvuků jsou pestré, od jemných, kulatých a hřejivých zvuků až po ostré, zkreslené a dobře se prosazující sólové zvuky. MiniBrute mám v tuto chvíli už něco přes měsíc, použil jsem jej mnohokrát ve studiu při natáčení nové desky s kapelou Votchi a celkově jsem s jeho zvukovými možnostmi velmi spokojen. Jediný háček vidím tedy pouze ve výše zmiňovaném ladění...

Syntezátor bych doporučil (vzhledem k jeho finanční nenáročnosti ve srovnání s produkty tradičních výrobců analogových syntezátorů) také jako entry-level přístroj pro muzikanty a hudební fandy, kteří se se zvukovou syntézou teprve seznamují a chtějí proniknout do tajů tvorby zvuku. Tím ale nechci říci, že by se nástroj nehodil i pro profesionální použití - právě naopak, dokážu si představit, že dobře zapadne do sbírky dalších analogových syntezátorů, ve které díky některým nevšedním zvukovým možnostem (Brute Factor, Ultrasaw atd.) rozhodně nebude zahálet. Poslední důležitou informací je, že MiniBrute umožňuje integraci s dalšími analogovými přístroji pomocí CV vstupů a výstupů. Může také sloužit jako MIDI-CV a CV-MIDI převodník. A to je slušná přidaná hodnota.

Výrobce: Arturia
Zapůjčil: Mediaport Pro s.r.o.

Miroslav Mužík