zdravím, mám ladičku a tam si můžu nastavit rozsah 435-445 Hz chci se zeptat na kolik je to nejlepší ladit mam elektrickou aji akustickou. Díky.

Já mám na ladičce 440 Hz a ladím s ní akustiku i elektriku. To je takovej standard...

A co ty Hz vlastně znamenají?

trocha fyziky: zvuk je mechanické vlnění, je schopno vyvolat v lidském uchu sluchový vjem. Frekvence tohoto vlnění leží v rozsahu přibližně 16 Hz až 20000 Hz; za jeho hranicemi člověk zvuk sluchem nevnímá. Frekvence se vyjadřuje v jednotkách hertz a její značka je Hz...

Obvykle se používá 440 Hz, protože to přibližně odpovídá komornímu A, který se používá pro ladění....

aha, tak komorní A...to si budu pamatovat, díky za trochu přínosné fyziky

A jen dodatek, dneska už se za komorní A považuje spíš trochu vyšší frekvence, tak 442 Hz

Proč jako? vždyť komorní A je snad stejné, ne?

martinmach -

A jen dodatek, dneska už se za komorní A považuje spíš trochu vyšší frekvence, tak 442 Hz

Matttyna -

Proč jako? vždyť komorní A je snad stejné, ne?

Oba máte pravdu. Ale není to tak jednoduché
Komorní "a" je jen jedno, ale má a mělo v různých dobách, kulturách a stylech různou frekvenci. Co vím, tak od 380 do 445 Hz.
Pro toho, kdo má absolutní sluch, je to deprimující a způsobuje mu to určitou dezorientaci. Tito lidé jsou v menšině a musí se přizpůsobovat okolnímu světu a přistoupit na to, že různým frekvencím (435Hz, 440Hz, 442Hz...) říkáme stejně.
Absolutní sluch je vrozená paměť na frekvenci tónů.

Pokud je tu někdo, kdo je obdařen absolutním sluchem, tak ať mne opraví nebo ať tento problém popíše ze svého hlediska.

Takový člověk tedy pozná a určí výšku každého tónu. To ale neznamená, že musí umět perfektně zpívat nebo hrát na hudební nástroj. Pro to jsou důležité i jiné praktické dovednosti než jen absolutní sluch.
Relativní sluch mají všichni ostatní a znamená to, že jsme schopni rozeznat rozdíly tónů (a to jsou ony intervaly o kterých tady na fóru neustále melu a považuji je za velmi důležitou složku hry na kytaru). Každý člověk tedy rozezná, který tón je relativně nižší nebo vyšší.
Proto můžeme všichni poslouchat hudbu a v rámci svých schopností si i zazpívat, zapískat, zabroukat...

Osobně si rozdíl mezi absolutním a relativním sluchem vysvětluji pomocí barevného a černobílého (chcete-li barvoslepého) vidění. Barva jako taková je světelné záření s určitou vlnovou délkou neboli frekvencí stejně jako tóny jsou určité frekvence.
Člověka s absolutním sluchem bych přirovnal k člověku, který vidí barevně. Jsem schopen určit určitou barvu (určitý tón).
Člověka s relativním sluchem bych přirovnal k barvoslepému člověku. Jsem schopen rozeznat odstíny (intervaly tónů) šedé ale neumím určit konkrétní barvu (konkrétní tón).

Teď se vrátím ke komornímu "a".
Matttyna píše, že máme jen jedno komorní "a". Ano, stejně jako máme jednu červenou barvu, ale jsme schopni rozeznat a popsat velké množství jejich nepatrných odstínů.
Pokud bych tedy komorní "a" 440Hz přirovnal k červené barvě, tak potom komorní "a" 442Hz bych přirovnal k vínové barvě.
A to právě barvoslepý člověk neumí, ten rozezná jen určitý rozdíl v odstínech a neumí určit, že se jedná právě o červenou barvu.

Jinak ve frekvencích komorního áčka panuje zmatek. Barokní hudba bývá laděna na 415Hz, anglické varhany v 18.století na 380Hz, mezinárodní dohoda ISO z 50.let minulého stolení na 440Hz, často používaná současná evropská norma na 442Hz, ladění v Číně 445Hz...

A právě ona frekvence 442Hz, o které píše martinmach, je prý prosazována hráči na dechové nástroje. Prý jim to tak zní lépe....

Jo a nakonec trochu dříví do lesa - komorní "a" najdete na 5.pražci nejtenčí struny e.