Ahoj všem, ve svých 34 jsem se rozhodl splint si klukovský cíl a naučit se na kytaru. Tak jsem si munulý týden koupil to nejlevnější co bylo k mání Tenson Classic. Ačkoliv je to celkem odsuzovaný nástroj všemi "fajnšmekry" musím říct, že tak zlé pro začátečníka to také není. Má to nylonové struny. Ikdyž jsem nikdy na žádný nástroj nehrál (nepočítám nervy svých bližních) celkem vnímám a slyčím zvuky. Nemám absolutní sluch, ale nesoulad poznám okamžitě a proto si troufám konstatovat, že Tensonka není špatná na zvuk, ale fakt je ten, že prodejce mi musel zahrát asi na 6 kousků, abych vybral tu správnou co zněla, takže je to kus od kusu podle toho jak se asi zrovna povede.
Po nalazení chvilku(asi 24 hodin) trvalo, než se struny ustálily, ale to je normální. Trochu kytaře zazlívám jen to, že tenké e,h,g, znějí o hodně tlumeněji oproti D,A,E. Nylonky sice mají přirozeně tuto vlastnost, ale u jiné kytary ten rozdíl tolik nápadný, tedy alespoň to tak slyším. Z toho plyne, že když chci aby zněly všechny struny ladně, musím na e,h,g trošku víc "tlačit". Otázkou je, je stli si tím trošku nedeformuju grif už od začátku. Protože pokud mi to hraní vydrží a přenesu se přes počáteční dřinu s naučením tónů a akordů, pak si jistě pořídím o dost kvalitnější nástroj, pak možná bych mohl mít právě problém s tím, že nyní se snažím nějakým grifem rozeznít struny a pak při přechudu na lepší nástroj ten grif budu muset potlačit. Tož tolik jen můj začátečnický postřech pro všechny kdo uvažují nad kytarou pro úplný začátek.
A ještě doplním: Jsem rád že jsem objetoval čas a zajel si k internetovému prodejci si kytaru zkusit, protože kdyby mi poslal to co má zrovna v regálu, možná bych nebyl spokojený. Opravdu je důležité nechat zaznít víc než čtyři kusy, aby měl začátečník jasno.
No to jsem se teda rozepsal, na to že mě bolí prsty od strun.
Poetikus hloupý básník poeta, ale spíše popleta...

Já jsem na klasice také začínal a ještě dneska si na ni občas i něco brnknu... Ten nylon má zvukově určitě něco do sebe... Tohle co popisuješ, s tím jsem problém neměl a ani jsem to moc neřešil... Nejhorší byl pro mne pak přestup na elektrickou / westernovou kytaru s užším krkem... Jako první elektrickou kytaru jsem měl Strata s o více než centimetr užším krkem a to jsem opravdu nedával, bylo to jenom samé trápení. To jsem si už myslel, že s tím seknu nadobro a nebo zůstanu jen u té klasiky, já ale chtěl jít dál... Naštěstí jsem pak ještě jako poslední možnost zkusil Les Paula a tam to překvapivě už šlo...

Jinak nevím čím to čím, ale barré akordy mi na klasice nikdy nešly moc dobře, vždy mi to nějak rezonovalo...

A ještě poslední věc, mnoho lidí tvrdí, že je lépe se raději hned vyvarovat různých zlozvyků, kterých se pak budeš už jen hodně těžko zbavovat. Já mám ale v tomto směru zcela opačnou zkušenost! Těch chyb a zlozvyků mám při hraní / hlavně po technické stránce / stále ještě mnoho... Ale vždy, když už příjde ten správný čas, pro mě nebývá až tak těžké to vše dopilovat a posunout se tak zase opět o něco dál... Ale pokud víš jak na to a máš to kde odkoukat, tak je určitě lepší se už od začátku učit tu techniku správně.

Vítámě tě na fóru. Doufám, že se aktivně zapojíš.

S klasikama jsem nikdy kamarád nebyl, mám radši kytary s užšíma krkama.

Takovej malej off topic k tě zlozvykům:
Záleží určitě na tom, co označujete za zlozvyk. Nenajdete 2 kytaristi, jejichž technika hry by byla totožná. To, že se něco považuje za "správnou techniku" neznamená, že to tak určitě musí být. Nějaký základy jsou, ale záleží na jedinci, jakým směrem základy rozšíří. Nejsme přece roboti, aby jsme hráli všichni úplně všechno přesně. Určitě by se dal najít nějakej příklad kytaristy, který využívá nějaký svůj zlozvyk jako přednost při svém hraní.

Jak říkal Matěj Homola, kytarista skupiny Wohnout, v jednom rozvohoru: "na hraní nás baví to, že pokaždý ty chyby zahrajeme v jiným místě..." A o tom si myslím, že to hraní je.

No k těm zlozvykům, vidím to stejně, v mnoha případěch je určitě lepší si to raději zahrát po svém a nesnažit se do posledního detailu napodobovat např. prstoklad toho či onoho profi hráče... Hlavně to vidím v sólové hře, kdy někdo skoro nepoužívá malíček a jiný ho tam zase dává kde to jen jde... Ale na druhou stranu, najde se určitě pár věcí, bez kterých se člověk pak prostě nemůže posunout dál a proto je lepší se asi držet některých ověřených technik už od začátku... Proto mě trochu mrzí, že jsem na základnce nechodil do té lidovky, asi bych byl teď už o moc dál a mnoha chyb bych se vyvaroval úplně...

Jinak já se držím toho, co říká myslím Petr Henych - zahraj to třeba i nohama, hlavně když to bude znít dobře...

Děkuju za reakce. Takže po týdnu tvrdé práce na svém učení můžu konstatovat, že jsme si k sobě s kytarou Tenson našli nějaký vztah. Kytara drží tón a celkem to zní a já se snažím najít všechny svoje možnosti. Mohl jsem si zkusit zahrát na jeden velmi dobrý koncertní nástroj a řeknu vám, že to je sakra rozdíl. Měl jsem obavu, že to co musím u Tensonky "přetlačit" si budu přenášet dál, ale vypadá to, že to nebude tak zlé. Na Gibsonce se kterou kamarád hraje to všechno zní úplně jinak a prsty se sami přizpůsobujjí a snadno se rozeznávají zvuky akordů protože ten zvuk je velmi zřetelný. Takže se musím ...se učit, se učit, se učit...