Pozice nájemného hráče mi vyhovuje.
6. 3. 2017
Současný baskytarista Support Lesbiens toho za posledních patnáct let, kdy lze na hudebním poli registrovat jeho jméno, stihl více než dost. Hraje v kapelách Blues Session a Private Earthquake, dlouhodobě hostuje s Annou K., zahrál si s progresivními T4 i alternativnějšími November 2nd. Objevil se v projektu Filipa Benešovského The Wall a v poslední době hrál i s písničkářkou Lenny.
Jak ses dostal k muzice a k baskytaře?
Původně jsem hrál na kytaru. Začal jsem relativně pozdě, kolem šestnácti, a samozřejmě kvůli holkám. Koupil jsem si tehdy takovou krásnou černou epifounku Les Paul Custom. Neměl jsem tehdy žádnou kapelu a tak jsem si v Annonci našel inzerát, kde kapela sháněla kytaristu. Byla to grungeová kapela a já na grungi vyrostl. Šel jsem na konkurz a tam byli nějací floutci, včetně Tomáše Vondráčka. Byli naoko překvapení, že jsem si donesl kytaru, protože popravdě sháněli basistu. Dali mi do ruky nějakou strašnou basu, neseřízenou, a že mám něco zahrát. Vůbec se na to nedalo hrát, ale zkusil jsem to a asi po měsíci jsme měli první vystoupení v úplně vyprodaném Rock Café.
Po koncertě za mnou Tomáš Vondráček přišel, donesl mi lísteček a říká: „Tohle je učitel baskytary. Měl by sis tam vážně dojít.“ A na lístečku stálo jenom „Guma“ a telefonní číslo. Já si říkal, co je to za blbost. Kdo si může nechat říkat Guma. Na číslo jsem zavolal a domluvil si hodinu. Přišel jsem k němu, Guma si mě posadil a řekl mi, ať něco zahraju. Já na to: „Pane Kulhánek, já se omlouvám, ale já nic neumím.“ On jen pokýval hlavou, vzal A4 s notovou osnovou a půl hodiny něco psal. Pak mi vysvětlil noty, dal mi ten papír a řekl, že až se to naučím, mám k němu zase přijít. Přišel jsem za 14 dní a od té doby už to jelo.
Jaké si měl tehdy hudební a basové vzory?
Ze začátku to byl samozřejmě Guma. Ono se to nedá moc popsat. Guma totiž hraje jinak na koncertech a jinak doma. A doma hraje pekelně. Navíc, když učí, tak mi neustále dává nějaké vzory. Tehdy třeba jeli Red Hot Chili Peppers a my jsme stáhli a přehráli celou desku Blood Sugar - Magic. On to vždycky přepsal do not, abych si to mohl doma ještě sám přehrát. A vysvětloval mi, proč tam Flea hraje ty vyhrávky, které tam hraje. A na tom mě učil celou harmonii. Takže mě hodně ovlivnil Flea a pak jsme také hodně jeli Jaco Pastoria. Ten mě baví do dneška. Samozřejmě od té doby se to dost rozrostlo: Pino Palladino, Will Lee, Tim Lefebvre, Oteil Burbridge, Roscoe Beck, Darryl Jones, Hutch Hutchinson, James Jamerson… je jich spousta.
To, co budete hrát, to sis vybíral sám?
Většinou s tím přicházel Guma. Vždycky někde něco zaslechl, co ho zaujalo, třeba pár vteřin z celé písničky. Přepsal to do not a když už byl v tom, přepsal celou písničku a my jsme to pak dělali.
Guma byl jediný u koho ses učil?
V podstatě ano, u Gumy a na TouTube. Jenom jsem stahoval různé basáky a snažil jsem se pochopit, proč tam hrají to, co tam hrají. To byl taky docela dobrý způsob, jak se naučit hrát. A díky bohu za to. Například generace přede mnou žádný YouTube s takovým množstvím materiálu ještě neměla.
Co byly tvoje první kapely?
Měl jsem tu grungeovou, ale ta se záhy rozpadla. Pak mě Pavel Skala, bývalý bubeník Etc..., zlanařil do R.E.M. revival, kde hráli angličani. To byla výborná škola. Všichni tam uměli výborně hrát a já jsem tam dostal první muzikantskou velkou školu, co se týče živého hraní. Pak už začalo hostování u Anny K., kdy jsem zaskakoval a dodnes zaskakuju za Gumu.
Pak jsem hrál v November 2nd, u Lenny, v Českém srdci, v Clou jsem hrál asi dva roky. Tam jsem se seznámil s Radkem Tomáškem, který si mě potom vytáhl do nynějších Support Lesbiens, kde aktuálně hraju.
Tohle bylo ale asi spíš hostování, že? Co kapely, kde jsi byl plnoprávný člen?
Kromě Blues Session mám ještě trio s Lukášem Martínkem a Romanem Víchou Private Earthquake. To mě hodně baví. Teď tolik nehrajeme, ale bývaly doby, kdy jsme hráli třeba desetkrát do měsíce v jazz klubech. Tam jsme všichni rostli, mě to donutilo na sobě hodně pracovat. Částečně jsme hráli svoje věci a částečně převzaté. Když si vezmeš, že jsem k tomu hrál i záskoky, tak jsem hrál třeba dvacet koncertů v měsíci. To už bych nikdy neudělal, ale byla to skvělá škola.
S Private Earthquake něco budete řešit? Že byste hráli víc, nebo zkusili něco natočit?
My občas něco natočíme, ať už ve studiu nebo naživo. Problém je, že Lukáš je největší perfekcionista, kterého znám. Takže si tu nahrávku po měsíci poslechne a už s tím není spokojený (smích). Takže asi nikdy nic nevydáme, ale máme spoustu archivního materiálu.
Za Gumu a poslední rok i za Jirku Veselého jsi odehrál spoustu záskoků. Jaké to je, zaskakovat za tyhle dva velikány?
Za Gumu to vůbec nebylo jednoduché. Když jsem třeba ve 25 zaskakoval v T4 a Standa Kubeš ohlásí, že Guma dnes nemůže a místo něj bude Vašek Vávra, tak si tě zákonitě začnou posluchači víc všímat a zaměří se na tebe. Za Gumu to začalo u Anny K. Tam to bylo v pohodě, protože jsme si rychle sedli a chytnul jsem se. V té době jsem měl i hodně nacvičeno, tak mi to docela hrálo. Když jsem začal zaskakovat i u T4, tak to už taková sranda nebyla. Jsou to autorské věci Gumy a Kubeše. Standa Kubeš je jeden z našich nejrychlejších kytaristů a je tam spousta unison s basou. To musíš zahrát do noty a Kubeš je navíc docela cholerik, takže tě za chyby hned seřve (smích).
No a pak zaskakování za Jirku Veselého potažmo za Gumu v Etc... Ty písničky jsem měl načtené, protože Etc... poslouchám už strašně dlouho. Ale nemůžeš vše hrát úplně přesně jako oni, zvlášť když Jirka Veselý je asi náš nejlepší rytmik co znám a navíc hraje trsátkem na šesti strunnou basu. Musíš to hrát za sebe. Jasně, že sem tam nějakou vyhrávku zahraješ stejně, aby lidé viděli, že to umíš zahrát. Ale musíš si tam vymyslet i vlastní dobrý fóry a překvapit kapelu.
Na tom je dobré, že nestrávíš celý život s jednou kapelou. To mi vyhovuje, protože jsem nikdy neměl tu tendenci být celý život v jedné kapele. Ten termín session muzikant, který používají v Americe, mi absolutně vyhovuje. Ta možnost, že jeden týden hraju s Annou K., pak si zahraju folk, pak bigbít se Support Lesbiens a pak zaskakuju u Mišíka a hraju těžké věci po Veselém, to je moje celoživotní výhra. Samozřejmě, že některý rok je toho méně a někdy strašně moc. Ale pak se nebojíš vzít jakýkoliv gig a nic moc tě tam nepřekvapí.
Teď už jsi přes rok členem Support Lesbiens, ale stále nemáš status plnoprávného člena...
Já si stále udržuju pozici nájemného hráče, která mi vyhovuje. Navíc za tím je už normální firma, do které musíš taky přinést nějaké nápady a tak. Nemůžeš čekat, že se z tebe za rok stane právoplatný člen. A na druhou stranu si ale jako člen stejně připadáš, protože s těma klukama cestuješ a užíváš si tu srandu i konflikty, které v kapele vždycky jsou.
Děláte už na nové desce?
Nedávno jsme vydali nový singl Pohádka, který chvíli vévodil žebříčkům. Teď se dělá na dalším, protože jsme se rozhodli jít formou singlů. A pak se snad nějak ten materiál na desku zase nakupí. Já sice moc pracovitý v tomhle ohledu nejsem, ale Filip Fendrych nebo Radek Tomášek jsou hodně šikovní a skládají výborné věci.
Jak tě vlastně jejich muzika baví?
Baví mě moc. Je to taková směsice popu s tvrdším rockem. Já navíc miluju hraní osmin. Strašně mě baví, jak se s nimi dá pracovat, jak se dá pracovat s akcentováním. Podle mě je v osminách celé kouzlo basy. Kdyby neexistovalo nic jiného, než dobře zahrané osminy, tak jsme všichni šťastní (smích).
Předtím jsi hrál u Lenny...
U ní to bylo taky osminové. Hodně to u ní bylo naučené, skoro si nemohl zahrát tón navíc. To nemyslím negativně, takhle to prostě bylo. Muzika se mi strašně líbila a dodneška, i když jsme se nerozešli úplně v nejlepším, tak se mi její muzika moc líbí. Lenny má obrovský talent a stejně je na tom i její kytarista Ondřej Fiedler, který se na skládání dost podílí. Oba měli jasnou představu, jak by basa měla znít. Nechají tě vymyslet basovou linku a občas zasáhnou, aby se víc blížila jejich představám. Fungovalo to.
Máš dneska ještě čas na cvičení? A pokud ano, co cvičíš?
Docela ano. Necvičím stupnice, nebo něco podobného. Spíš si vezmu nějakou písničku, která mě baví, třeba aktuálně něco od Tal Wilkenfeld, a tu se naučím. Nebo si vezmu poslední nebo předposlední desku Muse a zkouším si zahrát ty jejich věci, včetně toho, že si hledám stejný zvuk, protože Muse mají hodně zefektovaný zvuky. Pravda, není to tak často jako dřív, protože mám dvě děti. Ale když mě to chytne, tak jsem schopen cvičit do tří do rána. Ale když jsem třeba měl zaskakovat za Jirku Veselého u Mišíka, což jsem věděl tři měsíce dopředu, a každý den jsem jel čtyři hodiny. Protože jedna věc je hrát za Gumu, který hraje prstama a máš ho načtenýho od osmnácti a druhá věc za Jirku Veselého, který hraje trsátkem a tomu má uzpůsobené i basové linky.
Ty máš docela slušný vozový park, který stále měníš. Co za nástroje máš teď?
Po dvou dětech se mi to už trochu zúžilo. O mě se ví, že jsem ujetý na staré Fendery. Jazz i Precision a musí to začínat 58. a končit maximálně 66. rokem. Vystřídal jsem jich za posledních deset let třeba čtyřicet, měl jsem třeba Jazz 64 po basistovi z Midnight Oil. Teď mám Jazz z roku 1961 a je neuvěřitelné, jak je ta basa dokonale vyrobená. To se nedá ani popsat. Pak mám Jazz Masterbuilt Marka Kendricka Custom Shop. To je kopie Fendera z roku 1966. A do téhle basy se jim nějakým záhadným způsobem podařilo skvěle navinout snímače. U těch starých Fenderů totiž to nejlepší je právě ta stará elektronika. Měl jsem i dost Precisionů, ale mě ten nástroj zároveň fascinuje a zároveň štve, takže s ním dlouho nevydržím (smích). Vždycky si koupím nějaký starý Precision, třeba z roku 1960 nebo 1961, a pak mě ta středovost začne tak štvát, že to musím prodat. A za měsíc mě to pak zase chybí. Nemoc. A pak mám ještě zajímavý nástroj Gibson EB-2 z roku 1959, který má obrovský zvuk a je skvělý do studia.
Jako zesilovače používám Aguilar. Jeden je DB750, to je skoro 1000 W silná hlava s lampovým preampem a pak ToneHammer 500, což je digitální aparát. Aguilar je jasný, za posledních dvanáct let jsem neměl nic jiného a ani to nehodlám měnit. Nedávno jsem prodal bedny Aguilar GS112, které jsem měl snad deset let. Teď jsem si nově pořídil na menší podia bednu Bergantino CN212. Skvělá lehoučká bedna. Na velká podia si beru kabinet Bergantino NV610, cože je vlastně lednice od Ampegu, jen menší a s lepším zvukem. Uzvedneš ji sám, ale má krásný vintage tón a je naléhavější než 8x10. Výborně se zvukově pojí s lampovými aparáty, takže s tou DB750 funguje skvěle.
Máš nějaké oblíbené nastavení na aparátu?
Nechávám to úplně rovně kromě basů, které občas přidám. Ale to je těmi aparáty, které si vybírám. Když výjimečně hraju někde na akci, kde už basový aparát je a musím hrát třeba přes Trace Elliot, tak je to potom dost práce navíc s nastavením, abych našel svůj zvuk.
Jaké používáš efekty?
S efekty jsem teď otevřel pandořinu skříňku (smích). Asi to nebudu říkat, jak to mám v pedalboardu za sebou. Základem je Noble DI, což je preamp se dvěma lampami a na tom teď bude postavený můj zvuk. Pak mám ladičku Boss TU-2, kterou jsem si koupil v osmnácti a od té doby ji používám. Od Aguilaru mám Octamizer a Filter Twin. Pak mám ještě jeden oktáver Boss OC-2. Mám starý ruský fuzz Green Big Muff Electro Harmonix Sovtek, který vypadá jako nášlapná mina. Nově mám skvělou krabičku Vintage Microtubes od Darkglassu, pak Animato, které jsem si pořídil kvůli Muse. Je to japonský efekt, který se chvíli prodával, než ukončili výrobu. A pak to vytáhl na světlo až basista z Muse a ten efekt začali všichni shánět. To je krabička, kterou když zapneš, tak se začnou dít strašné věci. Je to distortion a ideální je, když k němu přes Boss LS-2 přimícháš čistý signál. Totéž funguje i s Big Muffem. Pořád máš v bednách basy, ale máš tam i tu strašnou nečistotu. Kvůli Blues Session a Etc... mám i chorus Boss CEB-3. Tam si můžeš nastavit, na jaké frekvence ti sáhne.
Jak vypadá tvoje práce ve studiu? Co si tam bereš za vybavení?
Ve studiu je to hodně o produkci, která si tě objedná. Když jsem hrál v Českém srdci, tak měl Michal Šenbauer vlastní studio, kde jsem mohl být zavřený a v klidu vymýšlet. To se ve finále vyplácí, protože jsme natočili dvě desky pro Srdce a Oskara Petra, kde mám pár fakt zajímavých linek. A někdy se musíš naučit věci dopředu a jenom to nahrát. Na to většinou používám DB750, protože nerad hraju na cizí preampy nebo kompresory. Jednu dobu jsem používal i kombo Ampeg B-15N z roku 1966. To když nazvučíš mikrofonem Electro Voice RE20, tak máš hotový zvuk. Ve studiu jsem nikdy neměl lepší zvuk. A teď se těším na natáčení s Noble DI.
Odkazy:
Web: www.supportlesbiens.cz, www.bluessession.cz
Facebook: www.facebook.com/vasek.vavra.5, Support Lesbiens, Blues Session, Private Earthquake
Za MUSICstage.cz se ptal Milan Janeček
PROFIL AUTORA: Milan Janeček
Jako syn profesorů na konzervatoři měl k hudbě blízko odmalička. Na ZUŠ studoval osm let hru na violoncello a dva roky hrál na baskytaru v tanečním orchestru ZUŠ. V rodné Kroměříži hrál především v kapelách Greengrass a Nšoči. Po přesídlení do Prahy v roce 2004 hrál postupně v kapelách nebo s umělci ED, My2Baby (Monika Agrebi + Tanja), Oncemore, Lenya, Petr Poláček, Vlasta Horváth nebo Věra Martinová.
