Petr Hataš

Odpovědět
Jan Martinek
Příspěvky: 23
Registrován: 09 čer 2015 11:13

Petr Hataš

Příspěvek od Jan Martinek » 11 srp 2016 17:11

Bubeník metalové kapely Modern Day Babylon.

Pokud můžeme o nějaké kapele říct, že se jí za hranicemi daří lépe než u nás, určitě to je teplická progresivně metalová kapela Modern Day Babylon. Jejich bubeník Petr Hataš (22) je přes svůj nízký věk vyhledávaným muzikantem a firemním hráčem značek Balbex a Meinl. Jak sám prozradil, vlastně ani sám neví, jak se dostal do stáje světoznámého výrobce činelů.

Nemůžu začít jinak… jak ses vlastně dostal k hraní na bicí a jaké byly tvoje první muzikantské krůčky?
Tak k bicím jsem se dostal jednoduše. Táta hrál na bicí, takže jsem měl bicí od malička doma a už jako malej jsem si bouchal do takovejch malejch červenejch bubínků. Asi v šesti letech mě táta vzal k jednomu jeho kamarádovi Jirkovi Černýmu, kterému vlastně za všechno děkuju, protože to byl ten člověk, co nade mnou držel pevnou ruku a bez něj bych asi nehrál tak, jak hraju. Bohužel jsem u něj vydržel jen asi 6 až 7 let a pak už jsem nikdy tolik necvičil, jako v těch dobách, kdy nade mnou stál Jirka.

Máš kromě bubnů zkušenost s jiným nástrojem?
Jako malej jsem chodil na flétnu a klarinet a na konzervatoři jsem musel hrát na klavír, ale můj klavírní um asi nestojí za řeč (smích). Teď už si kromě bicích jen občas brknu na kytaru.

Pokud vím, nejsi samouk. Chodil jsi k nějakým učitelům, měl jsi dokonce epizodu na Plzeňské konzervatoři. Co z toho ti po hráčské stránce nejvíc dalo?
Plzeňská konzervatoř mi toho hodně dala muzikantsky, potkal jsem hodně dobrejch muzikantů a super lidí, ale hráčsky mi nejvíc dal právě Jirka Ćerný, ke kterému jsem chodil od šesti do třinácti let. Největší chyba byla, že jsem u něj nezůstal déle. Jinak jsem moc učitelskejma rukama neprošel, byl jsem kdysi na workshopu Klaudy Kryšpína, což bylo hodně fajn. Je skvělý, že máme možnost scházet se na takovejch akcích s bubeníkama, jako je třeba právě Klauda, Dalibor Mráz a podobně.
Obrázek
Obrázek
Někde jsem se dočetl, že jsi hrál "od dechovky až po metal". Že hraješ metal, to vím. Co ta dechovka? (smích)
Heh. Jo, kdysi jsem hrával i dechovky. Táta dřív jezdil si přivydělávat do Německa s takovou partičkou starších chlápků a mě občas bral s sebou. No a když mi bylo asi jedenáct, tak se mě zeptal, jestli bych nechtěl jezdit místo něj a tak začaly moje první bubenický kšefty. Chodil jsem taky do mládežnickýho dechovýho orchestru, kde to bylo taky docela fajn. Byl jsem malej prďola a byly to super zážitky, třeba zahrát si na FIJU (mezinárodní festival mládežnických dechových orchestrů v Chebu), kde na vás kouká tisíce lidí a já byl fakt malej, to bylo strašně super a ani to nemusel bejt metal. Ale teď už jsem si teda dechovku pěkně dlouho nezahrál (smích).

V kolika kapelách a projektech jsi působil a působíš? O současných projektech se můžeš klidně rozpovídat.
Ty bláho, toho je spousty. Můj úplně první hudební projekt byl asi když mi bylo 14, jmenovali jsme se Sasquatch a hrál jsem jen já a můj kámoš na kytaru. Dodneška jsou to ale docela pecky, musím říct. Jinak jsem toho prošel už fakt docela dost tím, že hodně zaskakuju, tak si zahraju s hodně kapelami, ale nastálo to nejde samozřejmě udržet. V současné době hraju nastálo jen v Modern Day Babylon, Faces Are Fiction a spolupracuju s Momma Knows Best, kterým jsem minulý rok nahrával CD v bratislavským Pulp Studios a myslím, že by to mělo co nejdřív vylézt ven. Velký věci přijdou právě se zmiňovanýma Faces Are Fiction. Zatím bohužel nemůžu prozradit víc, ale o tom se stejně dřív nebo později dozvíte.

Svého času jsi hrál s letitou deathmetalovou kapelou F.O.B., která je ale z Tábora. Jak jsi to mohl stíhat, jezdit ze severu Čech na jih?
S kapelou F.O.B to bylo na dojíždění dost náročný. Bydlel jsem v té době ještě u rodičů v Aši a dělal jsem tam na pumpě. Kolikrát jsem po noční dvanáctce šel domů pro činely, dvojšlapku a tradá do Tábora na zkoušku a večer koncert. Nebylo to lehký, ale občas hudbě musíte dát nějakou tu oběť. A mě to i bavilo bejt takhle na roztrhání.
Obrázek
Obrázek
Modern Day Babylon hrajou poměrně složitou a komplikovanou muziku. Jak u vás probíhá proces skládání?
V kapele jsem druhým rokem, takže jsem měl možnost se na tvorbě podílet jen na albu The Ocean Atlas a skládání tam probíhalo tak, že jsme se prostě s Tomášem (Tomáš Raclavský, kytara) zavřeli na pár měsíců do studia a makali. Já mám občas nějakej rytmickej nápad na kytaru, ukážu to Tomovi, ten to nějak předělá k obrazu svému a tak to prostě funguje. S Přemkem (Přemek Kunčický, baskytara) je to složitější, protože je dost časově vytíženej kvůli škole, takže s ním to funguje tak, že nahraje nápad pošle nám to a my s tím zkoušíme něco udělat, aby to vcelku fungovalo. Bicí si nejprve klikáme v Superior Drummer, zkoušíme, co bude znít nejlíp a já se to pak prostě naučím a nahraju.

S tím souvisí další otázka. Jak často cvičíš, a co považuješ při cvičení za důležité?
Za důležitý považuju bejt přesnej! Jelikož jsem teď dost zaskakoval s kapelama, tak nebylo moc času na nějakej osobní progress, protože jsem cvičil jen písničky kapel. A ono když už sedíte čtyři hodiny nad písničkami tak už se vám žádný paradiddly cvičit nechce. Ale teď jsem si dal chvilku klid od záskoků a zase se do toho dostávám. V blízký době budu dělat na spoustě nových videí a chci do nich přinést něco novýho, takže cvičení zase začne na sto procent.

Jsi firemním hráčem paliček Balbex a činelů Meinl. Jak ses k tomu dostal?
Dobrá otázka. To, jak jsem se dostal k Meinlu, je pro mě samotného záhadou. Prostě jsem jednou šel po městě, koukám, že mi přisla zpráva na Facebook, tak jsem se podíval kdo píše a psal mi artist manager Meinlu, jestli náhodou nemám závazek vůči nějaký konkurenční firmě a jestli bych náhodou nechtěl hrát za Meinl. Zprvu jsem si myslel, že je to nějakej fór, ale potom si mě pozval do Frankfurtu na hudební veletrh Musikmesse, kde jsme se domluvili na spolupráci, dohodli si podmínky, no a takhle to vlastně začalo. Hrozně bych tímto chtěl Meinlu poděkovat za to, co pro mě dělají, je to neuvěřitelně skvělej kolektiv lidí a jsem rád, že můžu být jeho součástí. Do rodiny Balbex jsem se dostal díky tomu, že jsem napsal Tomášovi Havlínovi a asi jsem mu přišel zajímavej a na můj návrh, jestli by nebyla možná nějaká podpora z jeho strany, odpověděl kladně. Měl jsem z toho strašnou radost, byl to můj první endorsement, už je to snad dva roky a to jsem v tu dobu ještě ani netušil, co všechno je Tomáš schopný pro svoje hráče udělat. Jeho přístup jak k nám hráčům, tak k zákazníkům je na hodně vysoký úrovni a za to mu patří velký díky.
Obrázek
Obrázek
Co přesně používáš za gear? Bicí, činely, blány, hardware atd.
Bicí používám bukový Sonor Ascent a hardware taky Sonor. Jedinou dvojšlapku mám Pearl Eliminator, co jsem dostal od táty k patnáctým narozeninám. Blány používám podle toho, co mě zrovna baví - teď mám Evans G2 pískové, na tom buku je ten zvuk dost hutnej. Činely samozřejmě Meinl, momentálně požívám plechy z řady Byzance.

Předpokládám, že se při živém hraní neobejdeš bez různých elektronických vymožeností a pomocníků. Používáš například in-ear monitor, vlastní mix a podobně?
To záleží na tom, s kým zrovna hraju. S Modern Day Babylon je tam těch vychytávek tolik, že ani nechci vědět, co tam je. Všechno řeší Tomáš a já se mu do toho nechci montovat, takže většinou jen přijdu se sluchátky a ono to funguje. Každá kapela to má trochu jinak, u některých nepoužívám ani ty sluchátka a prostě se hraje. Dost kapel, s kterými jsem se setkal za poslední dobu, už to má všechno řešený přes počítač v projektu, takže vlastně mně odpadává veškerá starost a můžu se soustředit jenom na hraní.

S kapelou znáte důvěrně zahraniční pódia. Jak bys srovnal hraní v Česku a hraní kdekoliv jinde, co se týče servisu, přístupu, posluchačů a podobně?
U nás na velkých festivalech, jako je třeba Brutal Assault, je úroveň fakt vysoká, ale klubová scéna je v Česku nesrovnatelná s tou zahraniční. Jak organizačně, tak co se týče přístupu ke kapelám, publikum, peníze, to všechno je v zahraničí o něco dál, než u nás, aspoň co se týká stylu, co hrajeme. Publikum je s naší tvorbou seznámený, začne intro a lidi hned ví, řvou, skáčou, paří. U nás lidi stojí pod podiem a koukají, neví co si o tom myslet. Ale kdybych ten styl neznal, tak asi taky nevím, co si mám myslet. Ale třeba to tady časem bude lepší, až se do toho lidi dostanou. Meshuggah taky ze začátku nikdo nechápal.
Obrázek
Někteří muzikanti říkají, že u nás se progresivní muzice nedaří a že je zapotřebí tlačit ji za hranice. Na druhé straně, v zahraničí je zase obrovská konkurence, může se vůbec česká kapela prosadit venku?
Podle mě jde prorazit. Ať si dáte jakýkoliv cíl, vždycky toho jde dosáhnout, jen chce za tím opravdu jít a neuhnout. U nás je výhoda že to Tomáš od začátku směřoval za hranice a podle mě úspěšně. Jsme zvaní na velké festivaly, na koncerty s velkýma kapelama. Velkou roli v tom taky hraje to, že Tomáš začal s tímhle stylem fakt brzo. Dodnes to tady lidi moc neznají a Tomáš už to hnal před čtyřmi lety. V tom si myslím, že je naše největší výhoda. Je to taky dost o managementu, kdo za vámi stojí, ale to je taky otázkou času. Je jasný, že hned ze začátku nebudete mít manažera, jako mají Animals As Leaders, ale jde právě o tu vytrvalost. Chce to si věřit a jít za tím, a ono to dřív nebo později prostě vyjde, a když ne, tak jste do toho nešli na sto procent.

Kdo bys řekl, že je tvůj největší bubenický vzor?
To se asi nedá říct, kdo je můj největší hudební vzor. Je strašně moc umělců, který mi jsou velkou inspirací a já se prostě od každýho snažím brát to, co se mi nejvíc líbí a zkouším se to otočit ve svůj prospěch. Ale kdybych měl jmenovat, tak to bude určitě Matt Garstka (Animals As Leaders), Benny Greb a Chris Coleman.

A máš v Česku nějaké oblíbené hráče (a to nejen na bicí)?
Můj českej nejoblíbenější hráč je bezpochyby náš basák Přemek Kunčický! Hrozně super hraje a navíc je to hrozně dobrej člověk a strašně si rozumíme, což se v naší hudbě hodně odráží. Další člověk je určitě Eda Štěpánek (bubeník kapel Abraxas, Soustrast a další), kterej mi vždycky otevře oči, a mám po tom hroznou energii hrát. Na bicí kouká jiným způsobem než já a hrozně mě to baví. Je tu spousta hráčů, se kterýma mě baví hrát. Celkově si myslím, že je nejhlavnější mít kolem sebe muzikanty, kteří jsou hlavně dobří lidé

Odkazy
www.meinlcymbals.com/artists/Artist/show/petr-hatas-963
www.balbex.cz/cz/hrac-detail/53
www.moderndaybabylon.net

Za MUSICstage.cz se ptal Jan Martinek
PROFIL AUTORA: Jan Martinek
Jan Martinek je současně novinář a hudebník. Přes den popisuje a komentuje českou politickou scénu, o večerech hraje na bicí v několika skupinách a projektech, se kterými vydal několik desek a sjezdil stovky klubů a desítky festivalů v celé ČR, ale i za hranicemi. K velké spokojenosti používá bicí Pearl Masters a různé činely tureckého původu, většinou méně známých značek, kterých má pozoruhodnou sbírku.

Odpovědět