Michal Pelant (David Koller, Hudba Praha)

Odpovědět
matomisik
Příspěvky: 17
Registrován: 03 úno 2019 19:22

Michal Pelant (David Koller, Hudba Praha)

Příspěvek od matomisik » 16 čer 2019 11:45

Hudba je pro mne taková tvůrčí mozaika, kterou postupně skládám.
16. 6. 2019

Kytarista, skladatel a zpěvák Michal Pelant, kterému v krvi tepe Podkarpatská Rus, není na naší hudební scéně žádným nováčkem. Víc než jednu dekádu ho můžeme vídat po boku Davida Kollera, je též členem skupiny Hudba Praha a v neposlední řadě i sólovým interpretem. S Michalem jsme si povídali o jeho bluegrassových začátcích, kariéře rockového kytaristy, o kytarách a aparátech, ale i o tom, jak vlastně náhodou několik let působil jako operní zpěvák.

Co právě děláš? V jakých kapelách a projektech tě nyní můžeme vidět?
Momentálně aktivně hraju v kapele Davida Kollera, dále Jasná páka/Hudba Praha s Michalem Ambrožem a potom mám vlastní sólo projekt, který momentálně trošku stojí. Nedávno jsme dokončili desku Hudba Praha & Michal Ambrož, která vyšla asi před měsícem a krom kytar jsem se podílel i jako autor a producent. V tento moment začínáme pracovat na nové desce s Davidem Kollerem. Mám v zásobě celkem dost písniček, takže se těším. No a potom ve volných chvílích občas tvořím hudbu do reklam.
Obrázek
Jak dlouho už s Davidem Kollerem hraješ?
Ten čas pěkně letí. Bude to už přes dvanáct let. Společně jsme udělali tři desky.

Ty jsi vydal teda svou sólovou desku, jak to s tímto projektem vypadá nyní?
Po tom albu Na hraně, které vyšlo pod mým jménem Michal Pelant, jsem vydal ještě digitálně EP. Zkusili jsme to vydávat po singlech, ale paradoxně to nemělo moc velký efekt. Mnohem výraznější dopad mělo tehdy to celé album. Momentálně si píšu písničky spíš do šuplíku. Je možné, že vydám třeba singl, ale ještě nevím kdy.

Já si pamatuju, že jsem tě viděl s tímto projektem naživo i s kapelou a přišlo mi to super. Hrajete?
Bohužel ne. Koncertně to stojí, díky absolutní vytíženosti hraním s Davidem a Ambrožem. My máme s Davidem skoro 100 koncertů ročně a vlastně tam není žádný volný termín. Dokonce jsem musel za sebe najít i záskok pro Hudbu Praha, protože se hodně koncertů kryje. Pravdou ale je, že mně už nebaví moc tlačit vlastní projekt. Mně baví tu muziku skládat, nahrávat, vydat a možná k tomu zahrát pár koncertů. Ale tlačit to nějak dál už moc ne. Možná, kdybych seděl doma na zadku a neměl do čeho píchnout, tak by to bylo asi jinak. Ale díky tomu, že hodně hraju s jinejma kapelama, tak tu potřebu nemám.
Jak to je s tvým původem? Prý ti v žilách koluje krev lidu Podkarpatské Rusi?
Je to tak. Můj děda byl Ukrajinec a babička Česka. Takže já jsem z 1/3 krví Ukrajinec. Oni se tehdy s celou rodinou přestěhovali do Československa za prací. Mrzí mne, že jsem tam zatím nebyl, ale určitě se tam někdy podívám.

A myslíš, že tě to nějak hudebně ovlivnilo?
U nás v rodině nikdo muziku nedělal, ani máma ani táta. Ale právě ten děda… nebo to byl možná praděda, teď přesně nevím, každopádně on a jeho deset bratrů, všichni byli muzikanti a hráli tam ty různé svatby a tak podobně. Takže to na mne přeskočilo asi ob jednu generaci.

Jak to u tebe s muzikou začalo? Proč zrovna kytara a co tě k ní přivedlo?
No začalo to klasicky pionýrským táborem. Sedíš u ohně, kde někdo hraje na akustiku a tebe zvuk toho nástroje úplně uhrane. Zažils to? Já jsem z toho byl tehdy úplně hotovej. Úplně si mne ten nástroj přitáhl. Začal jsem na kytaru ale celkem pozdě. Někdy koncem základky jsem si kytaru začal pomalu osahávat, ale pořádně jsem začal hrát až na střední. To jsem cvičil osm až dvanáct hodin denně. Ale to nebyla ještě elektrická kytara, ale akustika. Tehdy v Jihlavě jsem s kámošem banjistou začali na bluegrassu. Mně to vlastně ani tak nebavilo, ale fascinovala mne ta rychlost. Zpětně to vidím jako plus. Bluegrass je celkem technicky náročný styl, kde hraješ na tvrdé struny a udělat nějaký tón stojí úsilí, takže mi to dost dalo.
Obrázek
No a kdy přišla na řadu elektrická kytara?
První elektriku jsem si pořídil v jednadvaceti. To začal grunge a kapely jako Pearl Jam nebo Red Hoti. Prostě devadesátky. Chtěl jsem taky ten zvuk.

Co hudební vzdělání? Jsi samouk nebo poctivé studium?
Jsem samouk, ale dvě sezóny jsem chodil na kytaru a harmonii k Zdeňkovi Fišerovi, přezdívaný “Krysa”. Šikovnej jazzovej kytarista, co hrál s Hegerovou nebo Lacem Déczim. To mi tehdy dalo opravdu hodně. No a pak jsem dělal dva roky na konzervatoři operní zpěv.

Počkej, jako fakt? Operní zpěv?
Abych nemusel na vojnu, tak jsem si musel najít něco, aby mne neodvedli. A jelikož jsem se chtěl jakože živit hudbou, tak jsem tehdy šel do takové hudební školy Come to jam a zjišťoval, zda mají status regulérní školy. Tak mi řekli, že nemají, ale byl tam tehdy jeden učitel zpěvu a ten slyšel, jak mám hluboký hlas, tak se mne ptal, zda zpívám. On tehdy učil na nějaké soukromé konzervatoři, kam mne nakonec vzali, a já dva roky studoval operní zpěv. Jezdil jsem potom se sborem po celém světě a vydělal si peníze na první elektrickou kytaru. Ale nakonec jsem stejně musel na civilku. Ale na civilce jsem učil kytaru v domě dětí, to bylo fajn.

Měl jsi svého kytarového hrdinu? Nějaký vzor? Jaké kapely tě formovaly?
Já měl vždycky radši kapely, než jednotlivé muzikanty. Kytarový vzor jsem vyloženě neměl. Za život jsem si stáhl tak čtyři sóla někoho. Myslím, že jedním z nich byl dokonce Michal Pavlíček. Opravdu hodně mne v té době bavili třeba Rage Against the Machine, Pearl Jam nebo Red Hot Chili Peppers nebo Soundgarden. Ale díky tomu, že jsem tehdy chodil na kytaru k tomu Fišerovi Krysovi, tak jsem nejdřív poslouchal Pat Mathenyho, Johna Scofielda nebo třeba bebop. Před tím, v tom bluegrass období to byl třeba Béla Fleck.
Obrázek
Jaká byla tvoje první opravdovější kapela?
Tak to byla kapela Chameleon, kterou jsem založil s kamarádem Jakubem Homolou. Byli jsme trio, kde jsem hrál na kytaru, zpíval a skládal hudbu. No dyť ty jsi u toho tehdy byl, Maťo. Dělal jsi nám přece obal CD a nějaké kapelní fotky a tak. Vidíš to, tak to jsi byl u mých začátků (smích). Tehdy jsem měl takovou filosofii, že budu hrát jen v jedné kapele a budu jí věrný a tak. Dnes si myslím, že to možná byla škoda. Je fajn nasbírat ty zkušenosti v různých kapelách a mít možnost si zahrát různé styly. Na druhou stranu, když jsem dělal tehdy konkurz do kapely k Davidovi Kollerovi a ukázal jsem mu vlastní muziku, co jsem s Chameleonem dělal, tak to určitě taky hrálo roli, že si mne vybral. Že viděl ten autorský potenciál a rukopis.

Bavilo tě učit se písničky tvých oblíbených kapel?
Moc jsem to nedělal. Mně asi stačilo to slyšet a vědět, co tam je zhruba za akordy, ale do detailu jsem se to nikdy neučil. Ale když jsem jednou hrál převzaté pecky na takové motorkářské akci, tak jsem se jich musel pár naučit a vlastně zjistíš, že to umíš. Aspoň u mne to tak bylo.

Pamatuješ si i svoje starší písničky? Dokázal bys je z fleku zahrát?
Já mám vlastně celkem dobrou hudební paměť a pamatuju si třeba i dvacet let starou písničku. Ale jsou třeba lidi, co musí mít i vlastní písničky před sebou v notách. Ale to je prostě taková dispozice. Když třeba přijde David s tím, že si zahrajeme nějakou pecku, co jsme dlouho nehráli, tak s tím nemám problém. Ale většinou je problém s textem, že si ho nepamatujem (smích).
Obrázek
Jak bys popsal “to”, co tě na hraní na kytaru vlastně baví?
Podle mne má každý ten svůj nástroj nějak daný. Jak jsem říkal, mne si ten zvuk kytary nějak přitáhnul sám. Úplně mne to fascinovalo a potřeboval jsem se s tím zvukem nějak spojit, nějak ho uchopit. Nebylo to kvůli holkám nebo tak, mně se prostě líbil ten zvuk. Ještě teď si pamatuju, jak mne fascinoval akord A mol lomeno C. Ten přechod mezi těmi akordy a hrozně jsem potřeboval zjistit, jak se to dělá (smích).

Ty jsi i autor písní. Vím, že jsi napsal nějaké pro Kollera. Píšeš i pro jiné interprety?
Napsal jsem celou desku třeba pro mou ženu Lenku Novou. Potom jsme měli například kapelu Tygr Gang s Karlem Šůchou, tak tam jsem taky napsal plno písniček. Občas se někdo ozve, ale nedělám to moc často. Mně nebaví dělat muziku moc na zakázku, podle nějaké předlohy. To je pro mne ztráta času. Já opravdu rád hledám nějaké vlastní vyjádření a postupy. I když dělám muziku třeba do reklam, tak se snažím, aby to bavilo mně a byla to dobrá muzika. I když u těch reklam se tomu kompromisu někdy člověk nevyhne. Ale u vlastní muziky pro kapely se opravdu snažím, aby to bylo něčím zajímavé a specifické. To, jestli se mi to daří, je samozřejmě jiná věc (smích).
Jak píšeš písně, jaký je tvůj proces? Jak z prvotního nápadu vznikne finální song?
Tak mám svoje malé studio, kam si zalezu a tvořím. Ale počkej, zrovna jednu z těch písniček pro Michala Ambrože jsem vymyslel u televizních novin. Taková balada ala Nick Cave s ne úplně jednoduchým rytmem. Čas nás žene, se to jmenuje a je poslední na té desce. Někde jsem četl, že třeba Aerosmith všechny ty svoje slavné hity vymysleli, když koukali na televizi. Že Tyler slyšel, jak ten kytarista (Joe Perry) si tam něco brnká, přiběhl k němu a říká: „Zahraj to ještě jednou, to je dobrý“, a bylo to. Asi bych měl víc koukat na televizi (smích). Ale ta inspirace přichází různě. Někdy paradoxně vůbec ne od kytary, ale třeba od bubnů, respektive nějakého loopu, co si jen tak nahodím v projektu v počítači a ono mne to někam hodí. Ale nejčastěji se to odvíjí od brnkání na akustiku. Když máš tu představivost, tak to pak jde. Dlouho se mi už vlastně nestalo, že bych něco složil při hraní na elektriku. No a potom přijde ta fáze, kdy ten nápad rozpracuju do plnohodnotného demáče. Ve výsledku to zní vlastně 1:1, jak by to pak mělo znít na desce. Díky tomu, že představu o té písničce mám už dost jasnou, se to většinou nikam výrazně jinam neposune. Ale je to náročný proces a někdy to tím i celé poděláš, kdy to ztratí ten původní náboj a musíš začít třeba od znova.

A vznikají u tebe písničky třeba rovnou i s textem? Jak to máš s psaním textů?
Tak třeba teď jsem dělal dvě písničky pro Davida a to bylo i s textem. Většinou to mám “ná ná ná”, plus třeba jeden slogan, který pak tomu textařovi, který text na písničku píše, nějak pomůže ho inspirovat dál. Někteří textaři tam ale třeba žádná slova nechtějí. Na druhou stranu, například Michal Ambrož ode mne dostal písničku, kde byl kus sloky a krásně se to chytl a rozepsal to dál. Takže většinou ten lightmotiv mne napadne už rovnou při skládání, jak si do toho zpívám a potom průběžně doplňuju, jak mne to napadá. Takže je to taková tvůrčí mozaika, kterou postupně skládám. Třeba pro tu první kapelu Chameleon jsem tehdy napsal všechny texty, co na CD byly. Ale dnes je těch textů výrazně méně oproti muzice, kterou píšu. Je přeci jen fajn mít tu autocenzuru a uznat, že text co jsi třeba napsal, není dobrý a oslovit spíš dobrého textaře, který pro tebe napíše text lepší.

Ty jsi vždycky psal a zpíval v češtině, že?
Ano. Je to pro mne přirozenější. Vlastně moc nerozumím důvodům, proč některé české kapely zpívají anglicky. Ale možná ještě víc mne dráždí, když slyším některé naše třeba popové kapely v rádiu, že tam je taková ta povrchní snaha se hudebně přiblížit k těm zahraničním vzorům. Že tam není nic víc, žádná nadstavba. To mi přijde prostě málo. Chybí mi tam ta osobitost, ten výraz, podle kterého tu kapelu rozeznáš.
Tvá první kytara, aparát. Pamatuješ si ještě?
Moje první elektrická kytara byla Gibson Les Paul Studio, byla žlutá… byla vlastně hnusná, ale hrála dobře (smích). Měla ty P90 snímače. Kupoval jsem jí v Praze v hudebninách na Jungmaňáku, kde jsem i nějakou dobu potom pracoval. První pořádnej aparát bylo vlastně osmikilo Marshall. Před tím jsem měl nějaké tranzistorové Fender kombo.

Jaké nástroje a aparaturu nyní používáš na koncertech?
Používám hlavu Marshall JMP 100W. Ještě mám Marshall hlavu handwired model Hendrixe, ale ten je paradoxně víc poruchový než ta JMP, tak ho vozím jako záložní aparát a pak ho samozřejmě používám ve studiu. Kytary mám Gibson Les Paul Classic, Gibson SG a Telecastera. Na koncerty kytary vozím všechny, jelikož používáme na některé písničky různá ladění. Já jsem asi ten typ kytaristy, co má rád jeden typ zvuku, než že bych potřeboval neustále měnit jeho barvu. Zjistil jsem, že třeba i ve studiu radši nahrávám pouze na jeden aparát a když potřebuju jinou barvu, tak radši vyměním kytaru. Na koncertech se většinou snažím dodržovat ten zvuk, na který jsem to nahrál. Jsem rád, že třeba celou desku ČeskosLOVEnsko jsem nahrál na ty svoje Marshally a díky tomu znějí ty písničky stejně i na koncertech. Já moc nepoužívám vyloženě čistý zvuk. Takový lehce nakřáplý. Hodně pracuju s polohami snímačů a občas to nakrmím TS9 nebo boosterem.

Jak se připravuješ před koncertem? Rozcvička, rituály, stimulanty…
No, důležité je si před koncertem odskočit. Nejhorší je, když po dvou písničkách zjistíš, že se ti chce a máš před sebou ještě hodinový koncert (smích). Před koncertem je většinou dost času a vlastně se nudíš, tak já si sednu do šatny a jen tak si brnkám a tím se pěkně rozehraju. Občas si dám dvě-tři piva a jednoho panáka proti trémě.
Obrázek
Zmínil jsi trému. Znamená to, že jsi pořád před koncertem nervózní?
Jo, já jo. Není už tak silná jako třeba před dvaceti lety, ale pořád trému mívám. Jsem asi takový typ.

Nějaké tipy nebo rady, které ti pomáhají při koncertech a které bys doporučil těm, co začínají?
Myslím, že hodně důležité je si ohlídat vzdálenost aparátu. To je třeba pro mne hodně důležité. Když ho mám moc daleko, tak mi dost vadí, jak je zvuk ostrý. Ten pojem, že kytaristům musej vlát kalhoty, tak na tom asi něco je. No a potom samozřejmě si kytaru naladit (smích).

Nějaký záložní plán, když ti něco při koncertě přestane fungovat?
To se mi teď zrovna stalo. Před tebou osm tisíc lidí a já začínal takovým sólem. A najednou se ozve jen takové chrčení… úplně mne to rozhodilo do konce koncertu. Byla to nějaká propojka v pedalboardu. Jinak s sebou vozím druhou hlavu, kdyby se něco pokazilo úplně. I když teď jí mám zrovna v opravě. No, v nejhorším bych použil Kemper, co tam má David. Naštěstí ten Marshall JMP drží neuvěřitelně, ale ten handwired vždy nějak vyhořel, takže jsem ho potom začal vozit jako záložní.

Tři věci, díky kterým máš z koncertu dobrý pocit.
Tak určitě, když koncert dobře zahraju. Potom zvuk. Když máš dobrý poslech, tak se ti hraje mnohem líp. No a v neposlední řadě, když to ty lidi baví. A když se sejdou všechny tyto tři věci společně, tak to je úplně nejvíc super (smích). Ale pro mne je asi nejdůležitější ten pocit, že jsem odvedl dobře tu svojí práci. Je taky zvláštní, jak po koncertě má z toho hraní každý z kapely úplně jiný pocit. Někdo, že se mu hrálo úplně skvěle a tobě třeba nic moc. Je to hodně individuální, to vnímání “jaké to bylo”.
Odposlech na koncertech, jak to máš? In-ear nebo monitory? Co si do odposlechu dáváš?
Momentálně používám většinou klasické monitory. Ale na in-eary se chystáme, tak uvidím. Už jsem je zkusil na akustickém turné. Do odposlechu si svojí kytaru vůbec nedávám. Hlasitost mám nastavenou na aparátu mezi 4-5, takže se slyším víc než dost. Dál si do odposlechu dávám celé bubny, basu, svůj zpěv a trochu Davidův zpěv abychom ladili ve vokálech. Myslím, že mám odposlechy celkem nahlas. A pak trošku zbytek kapely, teda klávesy, druhou kytaru atd. Ale radši si tam toho dávám spíš míň, aby to zůstalo čisté a já dobře slyšel svůj zpěv. Tím, že zpívám skoro v každé písničce a navíc dost hluboko, o oktávu níž, tak se potřebuju slyšet opravdu dobře.

Jak se stavíš k hráčským chybám, během koncertu?
Když je to bez chyb, tak je to samozřejmě fajn, ale když někdo udělá chybu, tak mi je tím vlastně sympatický. Je to takové člověčí. Chybovat je lidské a nemá vůbec smysl se tím na koncertě trápit. Je taky důležité, aby v kapele kvůli tomu nebylo nějak dusno. Není důvod spoluhráče po koncertě dusit kvůli tomu, že něco spletl, když to udělal nechtíc. Většinou přece nechceš udělat chybu záměrně. My samozřejmě taky děláme chyby, ale spíš se snažíme se navzájem podpořit v tom, že o nic nejde. Kapela je taková rodina, která by měla držet víc při sobě proti zbytku světa a ne se navzájem potápět kvůli takovýmto věcem.
Obrázek
Jak je to u tebe s nahráváním kytar? Máš třeba nějaký svůj oblíbený postup?
Je fajn, když ty party už máš vymyšlené dopředu nebo ty písničky už jsou prostě hotové. Tak to je potom dobrý. Ale mně třeba hodně stresuje, když ty aranže, nebo celá muzika vzniká přímo ve studiu a teď ty tam sedíš, před tebou dalších pět lidí a máš něco na místě vymyslet. Na to se fakt netěším. Asi nejradši mám, když je na to klid a máš ten komfort tam být sám. Nebo třeba jen se zvukařem a případně někým dalším, kdo ti říká „to je dobrý” nebo naopak a v klidu si ty kytary vymyslíš. Ono to chvilku trvá, než se prohraješ těmi svými klišé a dostaneš se dál a chytneš tu vlnu, kdy cejtíš, že to je už ono. Radši točím v režii na monitory, než se sluchátky v místnosti s aparátem. Člověk má tak lepší přehled a kontrolu, co se děje.

Nahráváš i doma ve svém studiu? Jaké v něm máš vybavení?
Tam dělám primárně demosnímky a potom ty komerční věci. Na nahrávání kytar přes aparát to ale není. Jelikož ty reklamní zakázky musí být většinou hodně rychle, tak jsem se naučil to dělat celé sám, včetně finálního mixu. Když je čas, tak si to třeba nechám zkontrolovat někým, kdo to umí a pomůže mi v mixu odladit mouchy. Já nejsem řádný profík, ale ty základní principy pro mix jsem se naučil a zbytek je hodně o pocitu. Vybavení mám celkem skromné. Počítač je iMac, DAW je Cubase a ProTools, kde používám plug-iny od Waves, FabFilter, Soundtoys, Output, NI Komplet Ultimate. Dále preamp BAE 1073DMP, zvukovku Apogee Duet a monitory Yamaha NS10. A teď jsem si pořídil celkem dobrý sluchátka Audio-Technica ATH-R70X se kterými se dá i míchat.

Máš v kapele, krom hraní na kytaru i jiné povinnosti?
Většinou s Davidem ve dvou připravujeme ty písničky a před-produkci před nahráváním. No a potom píšu hodně tu muziku.

Živíš se už jenom hudbou, nebo máš ještě civilní zaměstnání?
Zatím mám to štěstí, že se můžu živit pouze hudbou.
Obrázek
Stačí ti k uživení jen jeden hudební projekt, nebo musíš dělat i něco dalšího?
Jsou různá období. Teď je to celkem dobré a vlastně by to stačilo. Koncertů s Davidem a Hudbou Praha je dost. Ale přijde mi dobré nebýt závislý jen na jedné věci, tak i proto dělám vlastní muziku a ty komerční, reklamní věci. Ale myslím, že až na výjimky, toho u nás v Čechách musíš dělat víc, aby ses uživil jen hudbou.

Je hudba tvůj jediný životní koníček, nebo máš i něco jiného?
Já mám asi jen tu hudbu. Něco jako, že bych sbíral staré auta nebo tak, tak to nemám (smích). Celkem dost sportuju, ale to není koníček, ale to je spíš nutnost (smích).

Odkazy:
Web: www.michalpelant.cz
Facebook: www.facebook.com/pelant.michal

Za MUSICstage.cz se ptal Maťo Mišík
PROFIL AUTORA: Maťo Mišík
Hudebník a výtvarník. Starší syn zpěváka Vladimíra Mišíka. Jako kytaristu si ho můžete pamatovat z kapel Tata Bojs nebo Aneta Langerová. V současnosti je aktivní ve své domovské skupině Gingerhead. Jako výtvarník stojí za značným počtem CD obalů předních českých interpretů jako jsou Kabát, Wohnout, Kurtizány z 25 Avenue, UDG, Škwor, Žlutý pes, Aneta Langerová a další. Jeho vztah ke kytarám se odrazil také ve spolupráci s Kirkem Hammettem z Metallicy a jeho firmu na kytarové efekty KHDK nebo Salvation Audio, značkou světoznámého českého inženýra Antonína Salvy. Maťo je také autorem video seriálu Kytarová zbrojnice. Více na www.matomisik.cz.


Další rozhovory


Vlasta Horváth

Superstar na vlastních nohou.

Vítěz druhé řady superstar, zpěvák a multiinstrumentalista, ale i skladatel, textař, producent a v neposlední řadě i učitel, to vše je Vlasta Horváth. Po dvou deskách, které vydal krátce po svém vítězství v Superstar, se na dlouhou dobu odmlčel a třetí sólové album vydal po osmi letech. Rozhodl se nespoléhat na žádné vydavatelství a vlastně vše si kolem posledního alba zařídil sám – složil veškerou hudbu a velkou část textů, natočil si sám veškeré nástroje a celou desku produkoval a vydal. Od chvíle, kdy se začal o své záležitosti starat sám a přestal se spoléhat na externí management, nabrala jeho kariéra opět stoupající tendenci. S Vlastou jsme si tedy měli o čem popovídat.


Michal Šindelář

Důležité je nejen cvičit, ale i krmit hlavu inspirací.

Michala Šindeláře budou hudební fanoušci znát především jako bývalého bubeníka legendárního Katapultu, ve kterém hrál se svým tátou Jiřím „Dědkem“ Šindelářem, jenž už od roku 2009 basuje v rock’n’rollovém nebi. Michal je nejen vytížený bubeník, ale také kytarista, zpěvák a frontman svojí sólové kapely.


Honza „Ponorka“ Ponocný

Brát fakt vážně hudbu, ale ne to svoje brnkání.

Ještě teď si vzpomínám na energické koncerty česko-americké kapely Circus Praha, co v devadesátkách po sobě zanechala výraznou stopu na české klubové scéně. Honzu Ponocného, zakladatele této skupiny, jsem vždy vnímal jako velmi vkusného a sympatického muzikanta, kytaristu a skladatele. Ne náhodou ho můžeme vídat po boku takových jmen jako Meky Žbirka, Ivan Král, nebo jeho hudbu slyšet ve filmech Perfect Days či Revival. Po nedávné návštěvě jeho sólo koncertu Circus Ponorka jsme se s Honzou dohodli na společném rozhovoru, který jsme spáchali v jeho domácím studiu.

Odpovědět