Další mladá naděje českého bubnování.
16. 5. 2016
Michal Daněk alias "Kolouch" (nar. 1992) je jedním z předních představitelů mladé české (nejen) rockové generace bubeníků. Za svou poměrně krátkou muzikantskou kariéru toho stihl opravdu hodně. Jeho přesná a technická hra, která těží z rockové a groovové tradice, mi vždy imponovala a jsem velmi rád, že jsme s Michalem kamarádi a rovněž bývalí spolužáci. Tak pojďme na to!
Rád bych se tě zeptal na tvé hudební začátky. Vím, že v rodině nějaké muzikanty máš.
Jo jo,táta hrál na kytaru a kdysi na vojně i na basu, nikdy nebyl muzikant na profesionální úrovni, ale hudba byla vždycky jeho nedílnou součástí... Táta byl moje první kapela, nikdy jsme nikde nevystupovali, ale doma jsme spolu hráli pořád (smích).
Proč zrovna bicí?
Proč? To ani nevím, už odmala jsem bušil do všeho, co mi přišlo pod ruce: polštáře, hrnce, pokličky... Když jsem pak v 10 letech chodil na hodiny flétny, která se vyučovala ve třídě bicích u Radka Břicháče, nezajímalo mě v té třídě nic jiného, než ty bubny, přikryté žlutým hadrem. Fascinovalo mě to a chtěl jsem každou hodinu sundat ten hadr a bouchnout si. Nebyla se mnou řeč, tak mě pan učitel flétny jednoho dne řekl, že to vzdává, ať si chodím na bubny... Nějak tak to bylo.
První muzikanty jsi tedy potkal ve svém rodišti? Co první kapely?
Jo, první kapelu jsme zakládali s kytaristou Martinem Smejkalem (Votchi), ale to nemělo úplně dlouhého trvání. Později jsme spolu hráli ještě v kapele Keep Flexi, se kterou jsme natočili i naše vůbec první CD. První zásadní setkání bylo s Mildou Hejným a Bobem Bartákem, když vznikl Dekolt a následně s Ondrou Pátkem v kapele Friday's Gang. Všechno se dělo v Říčanech a všechno začínalo i končilo v restauraci U Labutě (smích).
Určitě rock/hard rock... Na tom jsem vyrůstal, například AC/DC a Led Zeppelin, ale vliv na mě mělo i spoustu dalšího, od folku přes jazz a blues až po metal a hardcore, nikdy sem nebyl stylově vyhraněnej...
U koho a na jakých školách jsi studoval?
Nejdřív jsem navštěvoval Lidušku v Říčanech, kde dodnes učí Radek Břicháč, který mi dal největší základ a naučil mě hrát. Měl trpělivost, nikdy jsem necvičil to, co mi zadal (smích). Dále sem chodil na Konzervatoř Jaroslava Ježka, kde jsem měl profesora Ivana Smažíka a těsně před koncem studia i Romana Víchu a Dana Šoltise. Mimo to mi hodně pověděl a předal Vašek Zíma.
Jaký máš názor na české hudební školství?
Nemám moc srovnání, protože jsem zažil pouze KJJ, za kterou jsem určitě rád. Dala mi spoustu kontaktů a všeobecný přehled o muzice, dala mi prostor pro každodenní hltání všech možných stylů... A co se bubeníků týká, poslední dva roky tam učí už zmínění Dano Šoltis s Romanem Víchou a to je naprostá pecka!
Uvažoval jsi někdy o možnosti studia, nebo jiného hudebního působení v zahraničí?
O studiu bohužel ne, ale od nástupu na KJJ jsem vzal snad každou nabídku na hraní, která kolem mě prošla a díky tomu jsem měl následně spoustu kapel, závazků a práce. Odjezdem pryč může člověk o tohle snadno přijít, ztratit kontakty, jméno mezi muzikanty a navíc se považuji spíš za kapelového hráče a ne úplně studijní typ (smích). Jinak bych přemýšlel o zahraničním angažmá, ale záleží, jaké by přišlo… ale o tom bych vážně uvažoval.
Můžeš uvést několik jmen bubeníků, ke kterým máš nejblíže?
Chad Smith, Abe Laboriel, Ian Paice, John Bonzo Bonham... Chris Dave, Buddy Miles...
Dalibor Mráz se nedá nezmínit (smích), Marek Urbánek, Richard Scheufler...
V jakých, pro tebe důležitých, kapelách jsi v minulosti působil a s kým hraješ dnes?
Zásadní bylo setkání s Maťem Ivanem a následné založení Mother!s Funkers, to byl konec zábav a hospod. S Matěm, a díky němu, jsem hrál například v Rock Opera Praha, S.L.S. Leška Semelky, s Martinem Maxou... Dalšími, pro mě důležitými, byly určitě kapely Crosscheck a Kreyson. Dnes působím v kapele Davida Krause, Petra Koláře, Guye Bennetta, v kapelách Vitacit, BULK, Anthony Dee, občas hostuji na koncertech Marty Jandové a u mnohých dalších...
Splnil se ti nějaký muzikantský sen? Máš nějaký?
Určitě. Od mala jsem díky tátovi znal spoustu české hudby a sny se mi začaly plnit ve chvíli, kdy jsem se postavil na pódium vedle těch muzikantů, které jsem od mala poslouchal a uznával, například Lešek Semelka, Radim Hladík, Vitacit, Kreyson... V letošním roce by to měl být například Oskar Petr. Dalším snem je pro mě postavit se na pódium s Michalem Pavlíčkem, který je pro mě velkým vzorem. A také mít úspěch s vlastní kapelou, vlastní hudbou, nebýt pouze nájemným hráčem hrajícím stále hudbu jiných, i když sebelepší...
Jak cvicíš? Jak se udrzuješ v kondici, když máš méně času?
S cvičením to není žádná sláva. Hodně hraju, takže není tolik času, ale stále se držím v nějakém standardu. Před důležitými, nebo náročnějšími koncerty cvičím techniku, rozhýbávám bigbeatem otupělé ruce a často přehrávám repertoár, který aktuálně hraju. Jinak v den koncertu se snažím zpravidla rozehrát aspoň hodinu před odjezdem na koncert a pak klasická rozcvička těsně před koncertem... Když mám čas a cvičím, snažím se jít po zvuku a preciznosti a hodně vymýšlet paterny a groovy, nahrávat se. Momentálně mě moc nebaví listovat v učebnicích, i když jsou některé, které nedám z rukou a bezpochyby zase přijde období, kdy listovat budu. A úplně nejraději hraju s muzikou, nejvíc mě toho naučily tátovy CD, snad všechny sem je stáhl a přehrál...
Stick Control, Charley Wilcoxon... Je toho asi spousta, ale mě bavilo tohle.
Jaké jsou pro tebe důležité faktory, které dělají dobrou kapelu, nebo muziku?
Myslím, že je hrozně důležité, aby kapela táhla za jeden provaz, aby všichni členové pro kapelu “dýchali” a dělali maximum pro další a další posun kapely, ať už je to skládání, cvičení, nebo organizaci kolem kapely, pak to musí samozřejmě šlapat.
Na jaké nástroje hraješ a proč? Používáš nějakou elektroniku?
Čtvrtým rokem jsem firemním hráčem značky Mapex a Anatolian. Používám dvě soupravy, obě z řady Saturn IV Exotic, která je kombinací javoru, ořechu a jedné vrstvy exotické dřeviny (palisandr, jasan, nebo black mahak).
První set v barvě Natural Ash Burl o rozměrech: tomy 10” x 7”, 12” x 8”, floory 14” x 12”, 16” x 14” a bass 22” X 20”, druhý set v barvě Red Pearl Strata o rozměrech: tom 12” x 8”, floor 14” x 14” a bass 18” x 14”.
Malé bubny střídám podle muziky, kterou zrovna hraju a na výběr mám:
Black Panther Blaster 13” x 7” (javor,ořech) - perfektní snare který se mi osvědčil především v tvrdší muzice, například na tour s Kreyson, nebo Petrem Kolářem. Má hutný a plný zvuk a obrovský attack.
Black Panther Black Widow 14” x 5” (javor) - to je můj favorit, Black Widow je naprosto univerzální buben, který se uplatní v popu, rocku, blues nebo jazzu, ma širokou škálu lazení, krásně hraje v nižších i vyšších polohách.
Black Panther Phantom 12” x 5” (bříza,ořech) - malej jedovatej motherfucker super efektovej buben, neodpustí ani notu… moc ho nepoužívám (smích).
Black Panther 14” x 5” (bezešvý, 2mm ocel + 1mm spevňující prstenec) - nejsem uplně fanoušek do kovových snarů, ale občas se prostě přihodí, že je potřeba. Tohle je další krásná univerzální varianta, obstál v popu i funku a i přes poměrně mělkej korpus hraje při nižších polohách plným a hutným zvukem.
Handmade 14” x 6,5” (s masivním velice tlustým korpusem z javoru)
Handmade 14” x 6.5” (javorový tenkostěný)
Blány používám Evans EC2 clear i coated na tomy, Remo Powerstroke 3 na velké bubny, Remo Ambassador coated, nebo G1 coated na virbly. Činely používám značky Anatolian mix sérií Emotion, Kappadokia, Passion a nějaké efektové činely, například skvěla hihatka vznikne dvěma 18” Impact crashema na sobě. Stejně jako u malých bubnů, hledám do každé kapely a každého stylu optimálně znějící činel... crashe mám nejmenší 17” a největší 20” převážně Emotion, hihatky 13” a 14” Kappadokia a Passion, ride 20” a 22” Passion a Emotion, chinu používám 16” Ultimate a 12” Ultimate. Hraju s paličkama Balbex, model Dana Šoltise. A už dlouho si dělám choutky na Roland SPDSX…
Díky za rozhovor a ať se i nadále daří!
Za MUSICstage.cz se ptal Michael Nosek
PROFIL AUTORA: Michael Nosek
Pochází z milované Opavy, nicméně za hudbou utekl do Prahy. Studoval bicí soupravu na Konzervatoři Jaroslava Ježka a také na brněnské JAMU. Kromě častého hraní s mnoha kapelama odlišných žánrů se také věnuje výuce bicích. Aranžuje a píše hudbu pro vlastní konceptuální projekt Personal Highway. Zajíma se o umění, jako takové, o studiovou práci, přírodu, vesmír a filosofii.
