Jirka Mucha

Odpovědět
Milan Janeček
Příspěvky: 20
Registrován: 21 říj 2014 19:15

Jirka Mucha

Příspěvek od Milan Janeček » 01 bře 2019 08:47

Jinou hudební cestou.
1. 3. 2019

Tohoto plzeňského muzikanta jsem poznal díky doporučení publicisty Petra Korála, který mi kdysi dávno poslal jednu jeho cover verzi. Ta mě nadchla a začal jsem se pídit po tom, co vlastně tenhle člověk dělá a kde hraje. Na YouTube jsem našel podobných cover verzí víc, ale i úryvky z hudby k filmům a dokumentům a několik skladeb z jeho prvního sólového alba Jinou cestou, které vyšlo v roce 2012. Na tom mě bavila především obrovská žánrová pestrost, přestože deska působila velmi uceleně, a také melodičnost a košaté aranže všech skladeb. A protože se Jirka právě snaží získat na Startovači podporu pro své nové autorské album, přišlo mi to jako ta pravá doba na rozhovor.

Začal bych úplně tím nejnovějším. V současné době vybíráš na Startovači na své nové album. Proč ses rozhodl sehnat peníze tímhle způsobem a co naoplátku nabízíš lidem?
Já tu desku plánuju už nějaké čtyři roky a stále se mi nepodařilo najít na to čas. Já když tvoříš, a obzvlášť pro sebe, tak mi to strašně dlouho trvá. Na jedné písničce dělám třeba i tři týdny. Potřebuju tedy opravdu velký časový prostor, abych se do toho mohl ponořit. A v tu chvíli je to zase ale natolik finančně náročné, že bez pomoci zvenčí bych to vůbec nebyl schopen realizovat. Tu první desku jsem dělal ve svém volném čase, takže po nocích. Nedopadlo to tak, jak jsem chtěl. Je z toho znát ta únava.
Obrázek
Co na té desce můžeme očekávat? Máš už něco připraveného?
V tuhle chvíli mám dvě rozdělané písničky a další nápady mám v hlavě. Určitě bude deska hodně pestrá, budou tam folkové i rockové vlivy. Chtěl bych to tentokrát pojmout trochu syrověji. Samozřejmě si ty písničky vymazlím tak, jak jsem zvyklý. Bude tam rockově syrovější písně, ale i moje typická jemná poloha. Bude se tam mísit akustická hudba s elektronikou i psychedelickými vlivy.
Pravdou ale také je, že z toho nakonec může vzniknout úplně něco jiného. Když tvořím sám pro sebe, tak nikdy nevím, co z toho vznikne. Písničky i aranže tvořím až přímo ve studiu. Nemám je dopředu promyšlené. Nahrávací studio totiž používám jako další hudební nástroj a snažím se využít všech jeho možností.

Na Startovači píšeš, že bys chtěl do některých skladeb použít i smyčcový orchestr. To ale tím pádem ani nevíš, jestli tam bude, ne?
Na Startovači jsem to pojmul tak, že když se vyberou nějaké peníze navíc, tak se mi otevřou další možnosti. A jedna z těch možností je i práce s orchestrem, což je můj sen. Samozřejmě mám kamarády, kteří mají menší smyčcová tělesa, a ta samozřejmě použiju. Ale chtěl bych udělat i něco většího. Je to takový můj sen, ale to nechávám otevřené, podle toho, kolik se vybere.

Máš už vymyšlené hosty na desku?
Určitě. Mám domluvené dva zpěváky z Indie. Jedna z těch rozpracovaných věcí je se zpěvačkou jménem Anagha Dhomse. Už jsme na tom dělali před dvěma lety, ale pak se to zadrhlo. Takže to bych chtěl dotáhnout, tam bude potřeba zaplatit nahrávací studio v Indii. Anagha je zajímavá tím, že v Indii vyhrála podobnou televizní soutěž, jako je u nás Superstar. Další je můj kamarád Raman Mahadevan. Pak mám kamaráda ve Švédsku, tedy on je to původně Íránec, ale žije ve Švédsku, tak mi taky přislíbil hostování. Ale těch nápadů je spousta a teď přesně nevím, co z toho použiju. Mám už soupis skladeb, které bych chtěl nahrát, ale podle toho jak se vyvinou, tak podle toho do nich budu zvát hosty. Ale to se mi na tom líbí, ta nejistota.

Když jsi uváděl tenhle projekt na svém facebooku, tak jsi tam napsal, že se ti nepozdává předchozí deska Jinou cestou. Proč?
Nedávno si ji pouštěla moje žena a to jsem si řekl, že to není zase tak špatné. Ale já už jsem ot zmínil, dělal jsem ji v době, kdy jsem byl zaměstnán jako kuchař v jedné restauraci a tuhle desku jsem dělal po nocích. Byl jsem unavený a na té desce je to znát. Především ta hlasová únava. A také mám pocit, že to je zvukově nedodělané. Je to možná jen můj subjektivní pocit, protože mi to lidé chválí i po zvukové stránce. Ale spíš vidím ten potenciál, který by to mohlo mít.

Na té předchozí desce byla spousta různorodých vlivů – od rocku po pop, od jazzu přes indické vlivy až po vyložený nářez. Kde bereš inspiraci a jak to potom dáváš dohromady?
Já takhle vlastně nepřemýšlím. Je to dané spíš tím, jakou hudbu poslouchám. Není to o tom, že bych si sedl a řekl si, že teď udělám jazzovou skladbu. Ono to přichází samo a vždycky se to někam vyvine. Další věc je, že předchozí deska vznikala v průběhu několika let a v různých studiích.

Hodně je tam patrná i fascinace Indií. Kde se to vzalo?
Myslím, že tohle odstartovali už Beatles. Měl jsem rád desku Revolver, kde měli první skladbu s indickými vlivy. George Harrison tam měl skladbu Love You To, kde měl najaté indické muzikanty. Plynule se to pak vyvinulo v to, že mě indická hudba začala fascinovat. Já pak začal poslouchat jazz a někteří jazzmani byli také ovlivněni Indií. Příkladem může být John McLaughlin s kapelou Shakti.
Nakonec jsem do Indie i odjel.

To vypadá spíš na životní styl než na pouhou hudební inspiraci?
Je to inspirace. Nejsem natolik vyhraněný, že bych následoval nějakou konkrétní indickou filosofii. Je to o tom, že mám rád filosofii obecně, takže jsem léta studoval třeba védská písma a upanišady a podobně. Tohle mě ovlivnilo na životní cestě. A stejně tak indická hudba je pro mě určitou inspirací a koření pro moji hudbu. Abys to pochopil, mě často zvou na různé festivaly, abych jim tam zahrál indickou hudbu. Já tyhle nabídky odmítám, protože jsem nikdy indickou hudbu nehrál. Jsem daleko víc ovlivněn evropskou hudbou. Moje hudební kořeny tady jsou naprosto zřejmé. Indická hudba mě fascinuje a beru si z ní jen určité prvky, které pak do té evropské hudby zakomponuji.

Přitom ale spolupracuješ s indickými umělci. Třeba již zmiňovaný Raman Mahadevan, s nímž jsi předloni natočil dvě písničky.
Raman je zajímavá kapitola. To vzniklo v době, kdy se ke mně dostal soundtrak k filmu Taare Zameen Par, což je skvělý indický film. Hudbu tam dělal Shankar Mahadevan, což je mimochodem spoluhráč Johna McLaughlina ze Shakti. Na tom soundtracku se mi líbila jedna písnička, které měla zajímavý zpěv. Zjistil jsem, že to zpívá nějaký Raman Mahadevan. Našel jsem si kontakt na jeho vydavatele a poslal mu písničku, že bych chtěl, aby ji Raman nazpíval. Raman mi hned druhý den odepsal, že se mu ta písnička líbí a tak vznikla naše spolupráce. Dokonce mě pozval do Indie, kde jsme spolu vystupovali na STORM festivalu. Ty dvě písničky jsou součástí připravovaného alba. To je další projekt, na který zatím nezbyl čas a je to můj rest do budoucna. Máme spolu rozdělaných asi deset písniček.
Obrázek
Jak ses dostal k muzice? Kdo tě k ní přivedl?
Můj táta je hudebník a v muzice jsem žil prakticky odmalička. Táta je blues folkový muzikant s rockovými kořeny. V podstatě neustále u nás hrála muzika, ráno se vstalo, táta pustil desku a až do večera něco hrálo. Zlom pak nastal ve 13 letech, když jsem si půjčil elektrickou kytaru od kamaráda. To jsem se hudbě začal věnovat hodně aktivně a strávil jsem s hudbou i osm hodin denně.

Jak ses učil? Chodil jsi k nějakému učiteli?
Já jsem vlastně samouk. Kupodivu, když jsem začal hudbu aktivně dělat, tak jsem nezískal podporu mého táty. Z nějakého důvodu mi hudbu zakazoval. Doma jsem nesměl vůbec cvičit, takže jsem si třeba nařídil budík na ráno, kdy táta odcházel do práce, abych mohl ještě cvičit před odchodem do školy. A kdykoli nebyl doma, tak jsem hrál. Tohle trvalo asi rok a pak už to táta vzal a dokonce jsem s ním ve 14 už něco natáčel v Českém rozhlase. A pak jsme spolu začali i vystupovat. Nicméně tím, že jsem neměl žádného učitele a neměl jsem doma podporu, tak jsem nevěděl, jak se na to hraje. Nevěděl jsem, jak se kytara ladí. Vymyslel jsem si vlastní způsob ladění a svoje akordy. Neměl jsem k dispozici Internet, ani kolem mě nikdo nehrál. Když jsem pak po roce a půl začal hrát s jednou kapelou, tak na mě koukali a říkali „Co to tam mačkáš, prosím tě?“ Naučil jsem se správné ladění a začal se přeučovat a šlo mi to hrozně těžce. Ale to jiné ladění mi zůstalo a dodnes používám různá ladění kytary.

To byla ta kapela High Window?
High Window byla kapela mého táty, my jsme si dali název Hind Window. Nemělo to jiný význam, jen to byla parafráze na kapelu mého táty. S touhle kapelou jsme párkrát předskakovali Petru Novákovi. V Plzni jsme tehdy měli docela raketový vývoj a chodily na nás spousty lidí. Měli jsme vyprodané koncerty, kdy na nás chodilo i tři sta lidí. V 18 se to ale rozpadlo, protože jsme se nevyvíjeli stejným směrem. Kluci chtěli hrát jednoduché písničky a já jsem na zkoušky začal nosit desetiminutové věci s psychedelickými vyhrávkami. Je to škoda, protože to byli jedni z nejlepších muzikantů, se kterými jsem kdy hrál.

Všiml jsem si, že kromě kytary hraješ ještě na hromadu dalších nástrojů, na mandolínu, baskytaru, klávesy, sitár, saz a další. Jak se na to člověk, ještě coby samouk, naučí?
Ty strunné nástroje jsou si všechny podobné. Když se jednou naučíš na kytaru a pak si vezmeš třeba mandolínu nebo saz, tak už na to něco zahraješ. Nemohu o sobě říct, že bych byl nějaký virtuoz, ale díky základům na kytaru jsem schopen zahrát i na mandolínu spoustu věcí. Saz je turecká kytara, takže tam je to podobné. Se sitárem je to složitější, protože ten funguje na úplně jiném principu. Učil jsem se na něj spoustu let a je ze mě spíš průměrný hráč. Na piano moc neumím, ale něco zahraju. Klávesy si většinou nahrávám sám, ale trápím se s tím.

Na YouTube máš spoustu cover verzí. To nemá žádný komerční význam ani to není na zakázku. Proč to?
Dělám hudbu primárně pro radost a nemám žádný jiný zájem. To, že se to líbí lidem a získám nějaké publikum, to beru jako vedlejší produkt. Jsem za to rád, je mi milé, že mohu hudbu s někým sdílet, ale prioritou je pro mě to, aby hudba dělala radost mně. Nepřemýšlím, co dělám za muziku, ale aby mi dělala radost. Na ty covery si většinou vybírám méně známé písničky. Vybírám si neznámé písničky a můj koncept je ten, že ty písničky i výrazně přearanžovávám. Udělal jsem třeba cover písničky Rainbow od skupiny Marmalade. Posílal jsem jim tu písničku kvůli právům a oni mi odepsali, že si s tou písničkou můžu dělat co chci, a že se jim moje verze líbí. Nebo jsem udělal starou vánoční písničku Christmas Dinner od Peter, Paul and Mary. Tam mě potěšilo, že tu písničku slyšel přímo Paul Stookey a napsal mi e-mail, že se mu to moc líbí a že by si to chtěl dát na své stránky.
A s dcerou si teď natočil skvělou koledu Pásli ovce Valaši.
To se mi hodně líbí. Dceři se do toho nechtělo a musel jsem ji hodně přemlouvat, slíbil jsem jí lízátko (smích). Myslím, že tohle se hodně povedlo. Je to v takovém psychedelickém duchu. Dcera má hudební sluch a talent na hudbu, tak jsem zvědav, jakým směrem se bude ubírat.

Ty se ale věnuješ i produkci. Jací umělci se na tebe obrací?
Žánrově je to dost různorodé. Produkoval jsem celou řadu stylů, od romské muziky, přes R&B, EDM až po orchestrální hudbu. Dělal jsem i české folkové skupiny, které toužily překročit hranice svého žánru. Nedávno jsem dokončil vydařené album pro Jana Ereta, který je původně trampský písničkář, ale já jsem mu udělal rockové a popové aranže, do některých písniček přidal i orchestr. Momentálně pracuji na albu romského zpěváka Ferry B a zároveň produkuji písničku pro jednoho indického muzikanta, který dělá elektro pop a vedle toho dokončuji rockovou píseň k americkému filmu.

Jak ses vlastně k produkci dostal?
Vlastně mě to baví. Vzít písničku, třeba i v tom nejsyrovějším stavu, a pak ji dodělat. Často za mnou přicházejí lidé, kteří ani nejsou muzikanti. Mají na mobilu nahranou písničku, kde nejde poznat ani akordy, nemá to pořádnou melodii. A mě baví z takovéhle nahrávky udělat plnohodnotnou písničku. Je to prostě kreativní proces, který mě baví.

Ty jsi třeba spolupracoval s Danielem Tillem a Michalem Horáčkem. Jak jste se s Michalem domlouvali? Já jsem slyšel, že má tendenci mluvit do hudby a že si dává pozor, jak se jeho texty použijí.
Asi tě zklamu, protože já jsem se s Michalem vůbec na ničem nedomlouval a ani jsme se nikdy nesetkali. Veškerá komunikace šla přes Dana. Já jsem byl jen zavřený ve studiu, Dan mu pak výsledek pustil a Michal byl nejspíš spokojený, protože neměl k ničemu žádné námitky. Ono se mi tohle stává docela často, že spolupracuji s muzikanty a umělci, se kterými jsem se nikdy neviděl. Teď třeba spolupracuji s Indem, který mě oslovil přes Internet. Často jsem s lidmi spolupracoval a poznal se s nimi až několik let po dokončení projektu.
Obrázek
Jak k jednotlivým projektům přistupuješ? Snažíš se přizpůsobit stylu daného umělce nebo se to snažíš dělat podle sebe?
Je to hodně o mantinelech, které mi lidé nastaví. Osobně mám nejradši, když dostanu volnou ruku. Čím větší svoboda, tím je výsledek lepší. Čím mám větší mantinely, tím je práce pro mě složitější. Ale samozřejmě respektuji jakákoli přání umělců, kteří za mnou přijdou. Můj vliv, i kdybych nechtěl, tak tam bude vždycky. Mám svůj rukopis, svůj zvuk, svůj způsob práce, tak to tam bude poznat. Ale na druhou stranu mám rád i výzvy. Když za mnou někdo přijde, že chce udělat disco, které jsem v životě nedělal, tak mě to baví. Dělám s jinými zvuky a dál mě to inspiruje. V podstatě jsem otevřený jakémukoli žánru.

Ty máš vlastní malé studio, kde pracuješ. Děláš něco i mimo nebo tam točíš úplně všechno?
Většina věcí vzniká v mém studiu, ale když potřebuji natočit třeba bicí, tak spolupracuji i s jinými studii. Anebo když spolupracuji s lidmi ze zahraničí, tak já natočím základy, oni tam dotočí svůj nástroj u sebe a pošlou mi to zpátky.

Jaké máš ve studiu vybavení?
Poslední tři roky pracuju v Reaperu. Jsem z něj úplně nadšený, protože Reaper má obrovské možnosti, že si ho člověk může celý přenastavit ke svým potřebám. Nadefinoval jsem si tam svoje úkoly, které Reaper původně ani neměl, protože se mi nelíbilo tovární nastavení. A je to neskutečně stabilní program. Předtím jsem pracoval v Cubase, který stále ještě mám. Dodnes v něm občas dělám, protože tam mám staré projekty. V současné době míchám jednu nahrávku, která vznikala v Cubase. Ale co mohu, to převádím do Reaperu. Pracoval jsem nějakou dobu v Logicu i Pro Tools, ale u mě zatím vyhrává Reaper.

Co se týče plug-inů, kompresorů nebo preampů, tak jsem toho názoru, že zase tolik nezáleží na tom, co člověk používá. Porovnával jsem si volně dostupné plug-iny s drahými studiovými záležitostmi a já osobně jsem neslyšel žádný znatelný rozdíl. Rozdíly byly až při vytažení třeba ekvalizéru do extrémních hodnot. Byly to ale strašně jemné nuance. Podle mě se dá udělat dobrý zvuk i s levnými plug-iny. Na nahrávání používám zvukovou kartu od firmy Audient iD14, což je britská firma, známá svými špičkovými preampy, které dávají i do zvukových karet. Moc se mi líbí zvuk, který z té karty jde.

Používáš nějaké hardwarové preampy nebo zařízení?
Ne, zvukovka má skvělý preamp a když potřebuji zvuk nějak dobarvit, používám plug-iny. Ty jsou dnes na takové úrovni, že osobně nerozeznám rozdíl mezi hardwarem a plug-inem. Samozřejmě jsou kolem toho velké dohady, protože spousta lidí preferuje hardware. Myslím si, že u hardwaru jde spíš o ten pocit práce, že člověk může fyzicky kroutit potenciometry. Je to podobné jako se samplovaným pianem. Nasamplované piano může být super, ale pocit ze hry, kdy hraju na MIDI kontrolér, a z beden mi jde nasamplované piano, tak není takový, jako když hraju na opravdové piano. Ten výsledný zvuk je ale velmi podobný. Například používám AmpliTube na nahrávání elektrických kytar, kde jsou simulace kytarových aparátů. Když hraju na normální aparát, tak je tam mnohem lepší pocit, je tam lepší interakce. Lépe se mi hraje přes klasický aparát. Ale výsledný zvuk je pro mě lepší z AmpliTube. Navíc je v něm ještě spousta možností, mohu ty zvuky kombinovat a podobně.

Co se týče plug-inů, tak mám pár oblíbených. Na programování bicích kombinuji vždy více softwarů, nejraději Superio Drummer a BATTERY, pro které mám za ty roky nastřádanou mohutnou banku samplů. Používám celou řadu synků, které sbírám, zkouším a selektuji. Mám jich opravdu hodně. Reaper mám spoustu skvělých integrovaných plug-inů, ale nepoužívám je, protože vypadají ošklivě a mě nebaví se na ně koukat (smích). U kompresorů chci co nejméně čudlíků. Používám pár efektů od Waves jako kompresor R-Comp nebo jejich simulaci klasického kompresoru CLA76. Z ekvalizérů mám oblíbené modely Solid Slate Logic a zatím nejlépe mým uším zní ty od Waves. Na kytary a zpěv často používám R127 od Softube, který má dokonce jen dvě hejblátka. Jedná se o simulaci studiového ekvalizéru z Abbey Road. Ale jsou to všechno jen hračky. Dobrého zvuku se dá docílit i s minimem nákladů.
Obrázek
Jaké používáš mikrofony?
Tak to nevím, jestli bude pro lidi zajímavé (smích). Používám lampový RODE K2 a potom RODE NT1. Vím, že je moje vybavení dost primitivní a lidé občas nechápou. Často se mi stává, že mi píšou lidé z oboru a ptají se přesně na tyhle věci. Jak jsem co nahrával, nebo jaké používám mikrofony, a pak jsou zklamaní, když jim napíšu, jak to tady mám (smích). Vzpomínám si, jak jsem měl kdysi nějaký levný čínský mikrofon, myslím, že se jmenoval Superlux, a pak jsem si pořídil Neumanna. Byl to nějaký levnější za 40 tisíc. Strašně jsem se těšil, až ho zapojím a uslyším ten obrovský rozdíl. Přirozeně tam nějaký rozdíl byl, mnohem líp se s ním pracovalo, ale nebyl to tak velký rozdíl, jaký jsem vzhledem k ceně očekával.

Samozřejmě jsou mikrofony důležité, ale výsledný zvuk ovlivňuje víc třeba zvuk samotného nástroje nebo hlasu. Často se mi stává, že za mnou přijde někdo s levnou kytarou a pustí mi nahrávku, že chce, aby to takhle znělo. Na to mu odpovím, že to prostě není možné. I kdybych tu měl mikrofony za čtvrt milionu, tak budu pořád snímat zvuk té tvé kytary. A z toho prostě neudělám zvuk, který má třeba John Mayer.

Rád dávám jeden příklad. Mám kamarádku, která hraje na violoncello, a kterou často nahrávám. Nemohli jsme ale dostat ten krásný sametový zvuk, který známe z nahrávek. Zkoumal jsem všechny možné tutoriály, jak správně nasnímat violoncello a jaký ekvalizér, ale pořád to nebylo ono. A ona po nějaké době přišla, že si koupila nové violoncello za čtvrt milionu. Vytáhla ho a najednou to tam bylo. Kamkoli jsem nasměroval mikrofon, tak to hrálo dobře. Já už jsem si s tím pak jenom hrál. Ten zvuk, po kterém jsem toužil, tak tam byl a nemusel jsem s tím nijak složitě manipulovat.

Na jaké hraješ nástroje?
To je další moje specialita (smích). Kdysi jsem měl výbornou kytaru Furch, ale tu mi na jednom koncertě rozšlápli. Měl jsem ji opřenou v zákulisí ve futrálu, jen jsem si odskočil, a když jsem se vrátil a vytáhl ji z futrálu, tak v ní byla díra. Nechal jsem ji opravit, ale už nikdy nehrála tak hezky, jako předtím. Takže teď mám levnou kytaru značky Tanglewood. Ona je to britská firma, ale nástroje vyrábí v Číně. Na tu dělám všechny svoje nahrávky. Taky se mě lidé furt ptají, co to mám za kytaru, jaký má pěkný zvuk (smích). Je fakt, že s tím hodně bojuju v postprodukci. Se zvukem kytary nejsem vůbec spokojený a musím tomu hodně pomáhat. A jako elektriku používám Fender Stratocaster, který je vyrobený v Mexiku, ale do kterého jsem si instaloval americké snímače. A s touhle kytarou jsem spokojený.

Odkazy:
Facebook: https://www.facebook.com/jirkamuchaa/
YouTube: https://www.youtube.com/user/Jirkamucha01

Za MUSICstage.cz se ptal Milan Janeček
PROFIL AUTORA: Milan Janeček
Jako syn profesorů na konzervatoři měl k hudbě blízko odmalička. Na ZUŠ studoval osm let hru na violoncello a dva roky hrál na baskytaru v tanečním orchestru ZUŠ. V rodné Kroměříži hrál především v kapelách Greengrass a Nšoči. Po přesídlení do Prahy v roce 2004 hrál postupně v kapelách nebo s umělci ED, My2Baby (Monika Agrebi + Tanja), Oncemore, Lenya, Petr Poláček, Vlasta Horváth nebo Věra Martinová.


Další rozhovory


David Pavlík

Čert z Rockopery Praha.

Co kdysi začínalo jako malý hudební projekt skladatele Milana Steigerwalda a zpěvačky Pavly Forrest je nyní obrovským fenoménem. Řeč je o pražském divadle Rockopera Praha. Jedná se o pravé divadlo pro rockery a rockerky. Původně oba zakladatelé převedli téma Antigony do zvuků tvrdých kytar, přizvali pár známých a udělali z toho vynikající rockovou operu. Antigona zabodovala nejprve u pár fanoušků a přes nezměrnou práci tvůrčí dvojice se celé jejich úsilí nakonec přetavilo v obrovský úspěch, který obdivuje mnoho příznivců a to nejen metalové hudby. V současnosti se v Rockopěře hraje mnoho divadelních představení, která jsou vyprodána. Dále Rockopera pořádá svůj letní festival RiverFest, kde hrají kapely zpěváků, kteří zde vystupují a vrcholem je rockové divaldo pod širým nebem. Během svých vystoupení hraje živá kapela, používá se fire a laser show a hodně se dbá na působivý vizuál. Jedním z kytaristů tohoto rockového giganta je kytarista a skladatel David Pavlík, který prošel palbou všetečných otázek a nechá nás nahlédnout do zákulisí.


Vláďa Dvořák

Musím mít k sobě muzikanty, o které se můžu opřít.

Kytarista a zpěvák Vláďa Dvořák má za sebou desítky let aktivního hraní na českých pódiích a bohatou hudební minulost, například Precedens, R-Force, Merlin. Už dvacet let se především věnuje svojí hardrockové kapele Lokomotiva Planet, se kterou v těchto dnech vydává třetí album Back Into The USSR. Vláďa je asi největším fanouškem kytaristy Zakka Wyldea a chodící encyklopedie všeho, co se týká tohoto legendárního muzikanta. Není tedy divu, že i v rozhovoru jsme kolem Zakka často kroužili.


Jiří Štarha

Už nikam nespěchám, dělám jen to, co mě baví.

Výborného kytaristu Jiřího Štarhu budou čeští posluchači znát nejspíš z kapely Navigators, která se před lety rozpadla. Jiří v těchto dnech posílí znovuobživlou klubovou krishna-coreovou legendu Kashmir 9:41.

Odpovědět