Jeden z nejznámějších jazzových bubeníků, Slovák Daniel „Dano“ Šoltis, který dlouhodobě žije a hraje v Česku (například v kapele -123 minut), se v rozhovoru pro MUSICstage.cz svěřil i s tím, že v budoucnu by si chtěl zahrát i metal.

Jak se vyrovnáváš s tím, že v době koronavirové pandemie prakticky vymizelo všechno živé hraní?
Vnímám to jako nečekanou a neplánovanou pauzu, ale zároveň možnost věnovat se naplno tvorbě, nahrávání a cvičení na nástroj.

Takže častěji cvičíš. Aspoň nějaká pozitiva tahle doba má...
Jak jsem již zmiňoval, měl jsem po letech možnost cvičit na bicí pravidelně každý den kolem 5-6 hodin a také se naplno věnovat nahrávání bicích do různých projektů. Konkrétně se mi povedlo během karantény natočit tři alba - sólové CD Bernarda Maseliho (PL) zatím bez názvu, společně s Linley Marthe (bass) a Manou Gallo (vocal), dále album Vladimíra Václavka "Tak leť" a CD zpěvačky Moonshye "Curtain Of The Moon, které obě vyjdou u Rustical Records. Hodně času jsem právě věnoval hledání různých způsobů a variant náběru bicích. Mimo hudebních aktivit jsem, pokud to počasí umožnilo, část dne strávil s dětmi na kolech, nebo na inline bruslích.

Foto: Martin Trenkler

Kde teď všude hraješ... tedy vlastně působíš, když se nehraje?
Posledních pár let je nejvíce aktivní kapela -123 minut, průběžně koncertujeme s Vertigem, několik let pravidelně s polským projektem MaBaSo (Maseli-Baranski-Šoltis) buď jako trio, nebo společně se zpěvákem Kubou Badachem a za poslední dva roky vystupuji pravidelně s Jazz Dock Orchestra. Dále jsem příležitostně poctěn aktivní spoluprací s Yvonne Sanchez, Janou Kirschner, Clarinet Factory, NajPonkem, Liborem Šmoldasem, Jiří Šimkem, Romanem Pokorným a mnoha dalšími..

Který z hudebních projektů je ti nejbližší?
Před sedmnácti lety jsem spoluzakládal Vertigo, o které se po manažerské stránce starám. V současné době jsme nejvíce aktivní s -123 minut a také s projektem MaBaSo & Kuba Badach. Ve všech zmiňovaných kapelách se cítím jako doma.

Pojďme na úplný začátek, jak ses vlastně dostal k bicím nástrojům a jaké byly tvoje první kroky?
Na bicí mě na ZUŠ přihlásil otec, konkrétně v osmi letech. Předtím jsem ještě rok hrál na violoncello, které na ZUŠ v Košicích vyučuje moje mamka.

Proč zrovna bicí a umíš hrát i na jiné nástroje?
Sen mého otce bylo stát se bubeníkem. Jemu se to nepovedlo, tak to zkusil u mě a já jsem se v pubertě do bicích úplně zbláznil a seděl za nástrojem celé dny několik let, než jsem začal studovat v Praze a aktivně koncertovat. Příležitostně také hraji na vibrafon, který jsem studoval už v Košicích a také jako druhý nástroj na Jazzové Akademii v Polsku.


Je podle tebe důležité, aby byl bubeník taky „muzikant“, a ne jen „nejlepší kámoš muzikanta“?
Je to zásadní v chápání celkového konceptu hudebního průběhu a děje. Bicí jsou neskutečně barevný nástroj a je podle mě škoda využívat jenom část možností, které nabízí.

Hrál jsi v začátcích v punkové kapele, jako většina muzikantů? To si upřímně řečeno ani neumím moc představit…
Jedna z mých úplně prvních kapel (jmenovala se Dillema) byla orientována spíše do grunge, případně se snažila o kopírování stylu kapely Nirvana. Ve stejném období jsem už v Košicích hrával s velkým dechovým orchestrem, takže jsem měl možnost získávat zkušenosti z obou světů.

Jak ses dostal ke znovuobnovené kapele -123 minut? Tam před tebou působili hráči jako Václav Zima, Emil Valach, Martin Vajgl, každý hraje přece jen trochu jinak, musel jsi svoje hraní trochu přizpůsobit?
S kluky jsem příležitostně zaskakoval už před více než dvanácti lety, hrálo se nám spolu vždy skvěle a možná právě proto si mě do znovuobnovené sestavy vybrali. V každé kapele se primárně snažím, aby to společně fungovalo po všech stránkách, vnímám to jako přirozenou věc, ale nedokážu říct, jestli jsem svoji hru Minutám záměrně přizpůsobil. Minuty jsou nezastavitelná energie, sršící naplno od prvního až do posledního tónu koncertu, a právě to je mi hodně blízké.


Co bereš jako prozatimní vrchol svojí hudební kariéry?
Pro mě je vrcholem možnost hrát a spolupracovat s lidmi, který prostřednictvím hudby a svých nástrojů dokážou vytvářet a propojovat různé hudební světy a vytvářet tak věci, které obohacují tento svět a dělají lidem radost.

Pohybuješ se zejména v jazzu, groove a fusion, co tě baví z jiných žánrů?
Až se pořádně naučím hrát na dvojšlapku, rád bych si zkusil pekelně našlapaný metal (smích).

Jaký používáš gear a proč?
Více než 20 let hraji na bicí značky DW řady Collector (20/10/12/14/16). Sadu kombinuji podle potřeby, poslední dobou nejčastěji 20/10/16, příležitostně také na Yamaha Maple Custom (jazz set 18/12/14). Bubínek používám Ludwig Supersensitive Phosphor Bronze 14'', dále hardware: šlapka Pearl Eliminator, stojan na hi-hat Yamaha, stojan na bubínek a stoličku Tama, stojany na činely Pearl, Gibraltar a Tama. Od roku 2017 jsem endorserem značky Zildjian, konkrétně kombinuji tyto činely: Ride - 22'' K Constantinopole Renaissance, 22'' K Constantinopole Overhammered, HiHat - 14'' K Light Hihats, Crash - 19'' K Custom Special Dry,18'' K Custom Dark Crash a 20“ Kerope Crash Ride. Od roku 2002 používám paličky od firmy Balbex (aktuálně také i metličky a mallet stick) a zhruba od roku 2010 výhradně svůj podpisový model ''Danodrum''. Blány používám Remo - Ambasador Coated (na bubínek a na 18“ kopák) Emperor Coated na kotle a Powerstroke 3 (na 20'' kopák).

Foto: Martin Trenkler

Používáš při živém hraní metronom, nebo třeba loopy? Je podle tebe hraní „s clickem“ na koncertech důležité?
Na živém hraní jenom příležitostně, pokud to vyžaduje situace. Hraní s ''clickem'' má svá specifika, záleží na způsobu hraní a stylu hudby. Já preferuji hraní s živým a tvořivým elementem, ale při cvičení, nebo nahrávání kde je to potřeba, je pro mě click neodmyslitelnou součástí hudebního procesu a pravidelným spoluhráčem.

Nepůsobíš jen v ČR a na Slovensku, máš zkušenosti i ze zahraničních pódií a se zahraničními muzikanty. Dá se nějak srovnat přístup „tady a tam“?
Všude, kde jsem zatím měl možnost hrát, jsem potkal muzikanty, kteří mají chuť, pociťují neustálou potřebu tvořit a pracovat a také jsou tomu ochotní obětovat maximum. Bez ohledu na národnost, nebo kulturní rysy, mám pocit, že je to všude stejné. Buď chceš a hledáš možnosti, nebo hledáš výmluvy a důvody proč to nejde (smích).

Je na české, slovenské a zahraniční scéně někdo, s kým si ještě nehrál, a rád bys v budoucnu?
Už od ranní puberty bylo mým velkým snem zahrát si se Stingem a zažít svezení v F1 s Michaelem Schumacherem!

Odkazy:
www.danosoltis.com
www.facebook.com/daniel.soltis.10

Za MUSICstage.cz se ptal Jan Martinek