Klasický odposlech? Už jen jako rekvizita pro pohybově nadané hráče.
30. 5. 2017
Legenda tuzemského metalu má za sebou ojedinělé výroční turné, na kterém střídala vždy jeden akustický a jeden thrashový koncert na stejném místě. O tom, jak vypadalo zákulisí úspěšných koncertů, se za Arakain rozpovídal kytarista Mirek Mach s bubeníkem Lukášem Doxou Doksanským, ale také zvukař Ondra Martínek a jeho jmenovec Ondra Wild, který se u kapely stará o světelnou show.
Co vás vedlo k neobvyklému konceptu střídání plugged a unplugged koncertů ve dvou večerech?
Mirek Mach: To bych taky rád věděl (smích). Ale vážně, bylo to výroční turné a ty jsme se vždycky snažili něčím obohatit. Ale za těch 35 let co hrajeme, už bylo výročních koncertů tolik, že se nám nějaká další vychytávka hledá těžko. Když si připomenu, že jsme hráli s Blazem Bayleym, s Plzeňskou filharmonií, s operní pěvkyní Evou Urbanovou a zdůraznit musím i našeho bývalého člena Lucii Bílou, je double tour nápad, který je naprosto skvělý. Kdyby mi ale v minulosti někdo řekl, že jednou pojedeme turné, kde budu hrát vsedě na španělku, myslel bych si, že se asi úplně zbláznil... (smích).
Jak moc náročné je střídat obě polohy?
Doxa: Asi nejvíc náročné bylo zapamatovat si dva repertoáry (smích). Původně jsem měl největší strach, jak budu zvládat hrát každý koncert na úplně jinou soupravu, ale nakonec s tím problém nebyl. To jediné, co jsem měl na oba koncerty stejné, byla přitom jen židlička... bubny, blány, činely, paličky, všechno odlišné.
Hrajete jako kapela úctyhodných 35 let. Držíte se celou dobu spíše old-school techniky a postupů, nebo rádi experimentujete a využíváte technologické novinky?
Mirek Mach: Technické novinky využíváme, ale spíš opatrně, než za každou cenu. Prostě když se dozvíme, že je na trhu něco, co nějakým způsobem obohacuje či zjednodušuje zavedené status quo a je to do jisté míry prověřené, není proč to nevyzkoušet. Někdy se to ujme, někdy to vydrží jen do doby, než se objeví opět něco dalšího.
Co máš konkrétně třeba na mysli?
Mirek Mach: Jako příklad z vlastní praxe můžu uvést například speaker simulátory Palmer. Když jsem je pořizoval, tak jsem o firmě Two Notes (výrobce oblíbených kytarových loadboxů - pozn. red.) ještě vůbec nevěděl, možná ani neexistovala. Palmer sice neměl zvuk jako kvalitní bedna sejmutá kvalitním a dobře umístěným mikrofonem, ale protože na všech koncertech stejně nikdy nezaručíš stejné umístění mikrofonu, tak nakonec Palmer vyhrál. Raději jsem totiž zvolil zvuk o malinko horší, ale celou sezónu naprosto stejný. Teď, v době Kemperů, už je vše v jedné krabici (smích).
Zmiňuješ jeden z nejrozšířenějších digitálních kytarových aparátů, lampy už tedy pro vás ztratily význam?
Mirek Mach: Tohle je otázka spíš na samostatný článek, ale zkusím odpovědět v pár větách. Na poli kytarových zesilovačů byly lampy dlouhou dobu bezkonkurenčním králem, ostatně pro spoustu kytaristů pořád jsou, ale ta digitální technika dnes už pokročila natolik, že „simulovaný“ zvuk je od lampového pro většinu uší, včetně těch mých, nerozlišitelný. To se týká jak zastoupení jednotlivých harmonických frekvencí ve zkresleném zvuku, tak příjemné komprese, kterou lampy poskytují. A když vezmu v potaz ostatní parametry jako jsou váha, rozměry, křehkost, stabilita nastavení a nakonec i životnost samotných elektronek, tak digitální řešení vyhrává na celé čáře. Takže v kapele hrajeme všichni na Kempery.
Mirek Mach: Za sebe můžu říct, že na žádný aparát se mi nikdy nehrálo tak dobře.
Jak nastavuješ zvuk a jaké profily na Kemperu používáš?
Mirek Mach: Snažím se vybrat si konkrétní zvuk pokud možno co nejlépe hned napoprvé, takže se v tom pak nemusím hrabat v průběhu sezóny. Na zkreslené zvuky používám rig Mesa Boogie Mark IIC+, na čisté pak Peavey JSX. Na tuhle kombinaci hraju druhý rok, předtím jsem podobně dlouho používal kombinaci Peavey 5150 a JSX.
Posíláte signál z Kemperů do kytarových beden, nebo už kabinety na koncerty nevozíte?
Mirek Mach: Vzhledem k tomu, že všichni hrajeme na Kempery a používáme in-ear monitoring, tak žádné bedny na pódiu nemáme. Výstup do PA a odposlechového pultu je tím pádem vedený XLR linkou přímo z Kemperů.
Vysílačka, nebo kabel?
Mirek Mach: Bezdrát. Já používám konkrétně Line6 Relay G90, čili digitální systém fungující na 2,4 GHz. Osobně nevidím v použití kabelu žádnou výhodu, snad jen kromě té, že v kabelu nemohou dojít baterky. Navíc se při dnešním zarušeném prostředí do kabelu naindukuje kdejaké svinstvo, a to i do těch snobských, které stojí pomalu jako auto. Úplně mi stačí, že tuhle nechtěnou funkcionalitu zastanou snímače.
S rušením a nedostatkem volných frekvencí problém nemíváš?
Mirek Mach: Co se týče volných, či spíše obsazených, frekvencí, tak to je problém v podstatě jen na těch největších akcích, a to ještě poměrně zřídka. A pokud nepomůže přeladění vysílačky na jiný kanál, tak je možné vždycky poprosit někoho z technického zázemí o uvolnění frekvence. Zatím jsme se nesetkali s tím, že bychom z tohoto důvodu museli přejít na kabel.
Zmínil jsi, že používáte in-ear, ale klasické odposlechy na jevišti máte stále.
Mirek Mach: Ano. Ale slouží pouze jako rekvizita pro pohybově nadané hráče, aby si případně měli kam dát nohu (smích).
Jaký je podle vašich zkušeností poměr kladů a záporů v používání in-ear monitoringu?
Doxa: Výhody jasně převažují. Člověk si v první řadě neničí uši. Do PA se navíc dá dostat daleko čistší zvuk, protože na pódiu neřvou bedny a odposlechy. Taky si nevzpomínám, kdy jsem naposled slyšel větu: „Ty činely byly dneska strašně nahlas!“ (smích). Odpadlo i pískání mikrofonů.
Muzikanti si často stěžují, že použitím in-earů sice všechno slyší dokonale, ale zároveň jim chybí ty pověstné „koule“, jak tohle řešíte? Bubeníci často používají tzv. buttkickery, tedy speciální zesilovače, které přenášejí basové frekvence do vibrací stoličky.
Doxa: Je pravda, že zrušením klasického monitoru člověku najednou chybí ten tlak. Já to vyřešil právě tím zmíněným buttkickerem. Je to v podstatě lineární motor – cívka a uprostřed běhá píst. Tuhle věc mám přidělanou k sedáku židličky. Dále je k tomu zesilovač s crossoverem, který odřezává frekvence nad 200 Hz. Původně jsem měl „pod zadkem“ jen 150 W, ale to bylo na velký podia málo, takže jsem si nakonec pořídil 600 W zesilovač a silnější buttkicker. Když někdo nedej bože připojí nebo odpojí kondenzátorový mikrofon, tak ta židlička skáče (smích). Jinak tohle zařízení se používá taky v domácích kinech, nebo i v autech místo subwooferu.
Máte monitorového zvukaře, nebo si poměry upravujete sami?
Doxa: Na podiu máme vlastní digitální pult Soundcraft Si a pokud je potřeba, můžeme si poměry upravit sami. To ale jen výjimečně. Je na to i aplikace na Android či Apple, takže se dá poslech ovládat na dálku přes Wi-Fi třeba i z telefonu.
Doxa: Mám v uších úplně všechno kromě vokálů. Jelikož máme všichni stereo, rozmísťuju si do uší nástroje podle toho, jak kdo a kde stojí. Rozhazuju si do sterea i tomy. Ono to stereo vypadá jako rozmazlenost, ale tím rozmístěním je zvuk daleko čitelnější. V monu se to frekvenčně jakoby „žere“.
Mirek Mach: Doplním Doxu jen v tom, že pro mě je stereo odposlech naprosto zásadní. Ze začátku jsme měli odposlechový pult s malým počtem výstupů, takže jsme si museli na stereo nechat zajít chuť. A protože s Jirkou hrajeme v drtivé většině totožné party, které lze v monu jen obtížně rozlišit, otálel jsem s in-ear až do doby, než jsme měli pult s dostatečným počtem výstupů. Do uší si pouštím v podstatě všechno a stereo mám zhruba tak, jak jsme zvyklí z poslechu desek.
Monitoring jste řešili na unplugged stejně jako poslech při thrashových koncertech?
Doxa: Ano, jen máme v pultu uložené dvě odlišná nastavení.
Jak zvučíte bubny? Používáte triggery, což je v metalu celkem oblíbená a rozšířená záležitost?
Doxa: Triggery používáme jen na snímání šlapáků u metalový sady, a to ve spojení s modulem Alesis Sample Rack. Ten umožňuje použití vlastních samplů z SD karty a hlavně je to snad jediný modul do racku. Na vše ostatní používáme mikrofony. Samplovaný šlapák je sice trochu chemie, ale v metalu to prostě víc tlačí.
Co volba mikrofonů?
Ondra Martínek: Tak to byl trochu běh na dlouhou trať, ale nakonec jsem našel ideál. Dlouhé roky jsem používal mikrofony Beyerdynamic a vlastně je na některé aplikace používám dodnes, ale poslední dobou mě nejvíc oslovuje značka DPA Microphones. Je to pro mě řešením všeho, co jsem chtěl ve zvuku dosáhnout. Konkrétně mám tuhle značku na bicí soupravě a pak také v kombinaci s bezdrátovým setem Sennheiser i na hlavním zpěvu. Mikrofon DPA d:facto II je opravdu absolutní špička.
Jak moc se liší bicí a jejich nazvučení na uplugged a thrashovou část turné?
Doxa: Typ bubnů používám na oba koncerty stejný - Tama Starclassic Maple, jen ty na unplugged jsou o 20 let starší (smích). Činely mám na thrashový program Zildjian A nebo Z, většinou v tloušťce Heavy. Na unplugged jsem zvolil o hodně tenčí činely z řady K. Blány používám jednovrstvé pískové Aquarian, zatímco na thrash úplnou novinku Reflector. Jedná se o dvouvrstvou černou blánu v kombinaci 10 a 7 mil. Vše doplněno paličkami Balbex vycházející z modelu 3A nebo G5B.
Pouštíte při koncertech přednahrané samply?
Ondra Martínek: Neřekl bych úplně, že používáme samply. Na to jsou tady jiné party a k nim to prostě patří. My si spíš jen vypomáháme tam, kde je potřeba dohrát, co kapela není v tomto obsazení schopna obsáhnout. V zásadě jde o intra a některé klávesové party, ale jen velmi zřídka.
Z čeho smyčky pouštíte?
Ondra Martínek: Používáme v současnosti totální klasiku, čili notebook a zvukovku. Tohle spojení umožňuje i takovou věc, jako je řízení a přepínání kytarových zvuků. Mimochodem tuhle vymoženost si kytaristé hodně pochvalují, protože nemusí přemýšlet nad pedálem a načasováním, ale prostě se věnují hraní.
Méně práce může mít díky tomuto řešení i osvětlovač, protože stejně tak není dnes problém řídit přes MIDI a protokol DMX světla. Odbavujete show živě, nebo využíváte předprogramovaná schémata?
Ondra Wild: Kombinujeme oba způsoby řízení. Díky MIDI se snadněji vytváří efekty, které vyžadují buď různé časování většího počtu světel, velmi dlouhé časování, nebo vícerukého osvětlovače. Ale plochy zpředu pro osvětlení muzikantů se mi osvědčilo dělat vždy ručně. Nicméně díky MIDI mám volné ruce na dolaďování světelných poměrů ve scéně a doplňování show o detaily.
Jaký je poměr ruční práce naživo a naprogramované show přes MIDI?
Ondra Wild: Při unplugged koncertě měla v rámci aktuální tour většina skladeb připravené řízení světel přes MIDI a jen minimum šlo čistě ručně. Naopak v thrashový den to bylo opačně. Jen několik skladeb řídilo MIDI, zbytek nářezu se pak podepisuje na mých karpálních tunelech (smích).
Jak jste připravovali scénu na letošní koncerty?
Ondra Wild: Vždy se snažíme o to, aby vzhled scény korespondoval s tím, co se na ní odehrává a jaká muzika se hraje. Například pro thrashové koncerty jsme zvolili moderní napodobeninu retro-scény, kdy se používala hromada PARů a scéna byla plná bílých i barevných statických světelných kuželů. Inspirace je právě v tématu turné, ale počítat se musí i s prostorem, který bude k dispozici a také často míváme v hlavě už připravené různé efekty, které bychom rádi použili. Pokud to jde, uděláme něco jinak, nově, odlišně od ostatních.
Používáte pyrotechniku?
Ondra Wild: Ne, pyrotechniku nepoužíváme, i když je to určitě super. Vystačíme si s hazerem a geysery, což je napodobenina CO2 efektu, jen bez manipulace s tlakovými lahvemi atd. Dnes je sice díky čínskému trhu možné pořídit spoustu levných pyroefektů, ale od toho dáváme ruce pryč. Chce to spolehlivé zařízení a k němu školené a zodpovědné ruce pro instalaci a obsluhu. To druhé se dá často pořídit z vlastních zdrojů, ale za spolehlivost levného zařízení nikdo hlavu na špalek nedá. Někdy na podiu ani není dostatek místa pro takový efekt a kompromis s bezpečností není řešením. Pak by se efekt musel vynechat, což se snažíme nedělat, abychom na všech koncertech předvedli plnou a neořezanou show.
Unplugged hraní je poměrně specifické a často jde o komorní aranže, jaké je to hrát akusticky ve velkých sálech?
Mirek Mach: Abych řekl pravdu, moc velký rozdíl v kontextu otázky mezi unplugged a plugged hraní nevidím. Všiml jsem si ale třeba, že na unplugged koncertech máme jiný druh ovací, než na těch normálních. Po skladbách publikum tleská spíš jak na divadle, dokonce jsme párkrát zažili potlesk neutuchající, takže jsme ani netušili, jestli se dostaneme k dalším písničkám. To bylo pro mě velké překvapení a musím říct, že velmi milé.
Zmínili jste, že hrajete aktivně 35 let, jak se za tu dobu změnilo živé hraní a jak se změnilo publikum?
Mirek Mach: Změnilo se toho dost. Nejmarkantnější je z mého pohledu asi to, že dřív - a to aniž bych se chtěl pouštět do politického pozadí té doby - byla u nás mediální zábava naprosto v troskách. V kinech nebylo nic, v televizi jakbysmet, nebyl internet ani mobilní telefony, o návštěvách významných světových interpretů nebo dostupnosti jejich desek nemluvě, takže lidi neměli moc možností, jak trávit svůj volný čas vyhrazený kultuře. V jakékoliv lokalitě stačilo polepit jeden sloup letákem o blížícím se koncertu a šuškandou se to rozneslo do okolí a sály praskaly ve švech. Dnes je situace jiná a člověk musí daleko víc bojovat o získání a udržení fanoušků, což je ale samozřejmě jen a jen dobře.
Odkazy:
Facebook: www.facebook.com/arakain/
Web: www.arakain.eu
Za MUSICstage.cz se ptal Jakub Troníček
PROFIL AUTORA: Jakub Troníček
Jakub Troníček je investigativní novinář a zároveň bubeník, působící v pražské rockové skupině Flattus. Ta má na kontě několik studiových desek a stovky odehraných koncertů v klubech, na velkých festivalových scénách, nebo v rámci turné po boku známých skupin jako Škwor, Krucipusk a další. Jakub Troníček hraje na bubny PDP a činely Soultone, používá paličky Vater a blány Evans.
