Čas od času se mezi muzikanty objevují průkopnické technologie, aniž by měly zprvu vysoké ambice nějak zásadně ovlivnit běh zvukového vývoje kytary. Můžeme například zmínit první fuzz Maestro FZ1, nebo wah pedál VOX, který byl původně zamýšlen pro trubku jako elektronické dusítko. Pokud se podíváte na Way Huge Atreides, možná si řeknete, že jsme svědky nějakého nového trendu, kdy se z kytarových aparátů stanou sonické zbraně hromadného ničení. Atreides může nastolit hudební revoluci v rockové hudbě a může se třeba podílet na vývoji nového žánru … Záleží jen na vaší invenci. A na ochotě vašeho publika nechat se touto invencí unést.

Prehistorie, historie a současnost Way Huge
Jeorge Tripps začal vyrábět své kytarové efekty od roku 1992. V té době ještě nebyl trh s boutique efekty zdaleka tak rozvinutý jako dnes, a Jeorge vlastně zaplňoval díry na trhu určitými typy fuzzů, overdrivů nebo analogových delayů. V roce 1999 svůj soukromý podnik uzavřel a přešel do vývojářského týmu k Line 6, kde se nesmazatelně podepsal pod vývoj kytarových skvostů takzvané čtyřkové řady, v čele s ikonickým delayem DL4. O dalších pár let později, v roce 2008 resuscitoval svou značku Way Huge u velké korporace Jim Dunlop, která si vedle trsátek, kapodastrů a slidů vybudovala skvělou reputaci díky svým legendárním wah pedálem Cry Baby nebo bohatou řadou klasických kytarových efektů MXR.

Jeorge Tripps se stává šéfem vývojářů elektronického oddělení u firmy Jim Dunlop pro všechny obchodní značky korporace, tedy Cry Baby, MXR a samozřejmě Way Huge. Proč ale stojí MXR a Way Huge takto odděleně? Jak sám Tripps říká, MXR jsou přehledné, snadno ovladatelné, časem prověřené efekty, pro více konzervativního hráče. Way Huge jsou alternativní počiny a trochu ulítlé efekty z hlavy geniálního konstruktéra, které uspokojí spíše menšinového konzumenta.

Byla tak obnovena výroba časem prověřených efektů z dřevní éry WH první poloviny devadesátých let s neotřelým designem a neméně unikátními názvy. Krabičky jako Swollen Pickle (fuzz), Green Rhino (overdrive) nebo Aqua Puss (delay) jsou nedílnou součástí aktuálního portfolia firmy, a čas od času se objeví i novinky, které posouvají pomyslnou zvukovou paletu o krůček dál. Jedním z takových odvážných počinů je právě Atreides, analogový divnomodul.

Kulturní vložka – pro ty, kteří chtějí být v obraze
Paul Atreides je hlavní hrdina románu Duna spisovatele Franka Herberta a později jeho dvou filmových adaptací. Weirding module je zvuková zbraň, která vysílá zvukové vlny ničící vše, co jim stojí v cestě. Narozdíl od knihy je weirding module přítomen až ve filmové adaptaci Davida Lynche z roku 1984. Dokážete si tedy jistě přestavit, jak šíleně musel na plátnech tento Lynchův nápad působit. Stejně jako efekt, který mám dnes před sebou.

První dojem
Jeorge Tripps se netají tím, že původní inspirace tohoto efektu pochází z malého přenosného klávesového syntezátoru Electro Harmonix Mini Synthesizer z osmdesátých let. Sám Tripps byl tak okouzlen zvukem Mini Synthesizeru v poslední skladbě alba Fair Warning od Van Halen, že chtěl, aby jeho kytara zněla přesně jako tenhle syntík.

Na první pohled máte dojem, že inspirace spíše pochází z kytarového Micro Synth taktéž od EHX, ale filozofie těchto krabiček je odlišná. Podobnost tkví v absenci potenciometrů a přítomnosti faderů, které si za chvilku popíšeme. Krabička je bytelné kovové konstrukce a v pedalboardu nezabere příliš mnoho místa. Napájet ji můžete 9 V baterií s pohodlným přístupem na přední hraně efektu. Efekt můžete napájet i adaptérem se vstupním jackem se záporným pólem na středu. Fadery jsou opatřené modrými ledkami, které se rozsvítí po aktivaci efektu. Efekt zapínáte a vypínáte bytelným kovovým spínačem.

Ovládání divnomodulu
Ovládání není zas tak složité, jak se na první pohled zdá. Každý ze sedmi faderů má svou speciální funkci. Dolní pozice je vždy výchozí a čím výše posunujete, tím větší bude intenzita konkrétního efektu. První zleva máme celkové VOLUME, kterým ovládáte pouze intenzitu výstupního signálu. Další dva fadery jsou ovládací prvky envelope filtru. První z nich SENSITIVITY reaguje na dynamiku vaší hry a definuje, jak silně musíte uhodit do strun, aby se aktivoval filtr. Další ovladač je RANGE určuje rezonanci efektu, tedy jak intenzivní bude tento efekt. Následuje ovladač BRIGHT, který nastavuje tónovou clonu efektu. V dolní pozici je zvuk zastřený, v horní pozici hodně řezavý. Následuje vše vypovídající ovladač FUZZ, kterým přidáváte zkreslený fuzz efekt, který už je beztak dost intenzivní v nulové pozici po sepnutí efektu. Dalším faderem ovládáte RATE phaseru, tedy jeho rychlost. Dolní poloha nabízí nejpomalejší a horní nejrychlejší úroveň. Posledním faderem je SUB, kterým nastavujete další dvě oktávy pod původní signál. V dolní poloze zní základní signál, ve střední plus první spodní oktáva, v horní plus druhá spodní oktáva. Je zde také důležité zmínit, že fadery mají na své škále nastavenou středovou pozici. Posouváním nahoru nebo dolů snadno naleznete ideální střed tam, kde ucítíte stopku. Za zmínku stojí ještě ovládání, které neuvidíte na interface krabičky, ale až poté, co si dáte práci, a podíváte se pod kapotu modulu. Na tišťáku naleznete další dva ovládací prvky. Prvním je přepínač, kterým nastavujete buď pouze jednu oktávu dolů – vlevo, ideální pro případ, že hrajete na baskytaru nebo dvě oktávy dolů – vpravo. Jako výchozí nastavení je volba se dvěma oktávami. Druhým ovládacím prvkem je trimer, jehož otáčením můžete nastavit feedback, tedy hloubku phaseru.


Jak to všechno funguje dohromady?
Celkový design, ovládání i to, jak efekt zní je dohromady velmi novátorské, futuristické, chce se mi říct, lynchovské. Z výše popsaných funkcí faderů by si jeden mohl pomyslet, že máme před sebou jakýsi multiefekt, přičemž si vybíráme z pěti různých efektů. Ne, tak to vůbec nefunguje. Každý jeden efekt ve své podstatě ovlivňuje ty ostatní a všechny žijí v jakési symbióze. Tak za prvé. Jakmile efekt zapnete, nikdy se zakomponovanými efekty nejedete od nuly. Jinými slovy, po zapnutí budete mít vždy slušnou dávku fuzzu, a to i v základní, nulové pozici. Zároveň budete mít k dispozici stále sepnutý phaser, u kterého pouze ovládáte jeho rychlost, RATE. Co se týče ostatních efektů, envelope filtru a octaveru (SUB), tam můžete nastavit defaultní neslyšitelný režim, a až po posunování faderů směrem nahoru uslyšíte změny. Ještě bych neměl zapomenout na jeden efekt, který uslyšíte při doznívání tónů, a tím je gate, jehož práh (threshold) je nastaven docela vysoko, to to znamená, že dozvuk efektu zavírá docela brzy. Gate dává efektu jakousi živočišnost a nevyzpytatelnost. Někdy se vám může zdát, že hrajete přes rozbitý, potrhaný reproduktor. Tento efekt je již továrně nastaven natvrdo, takže ho sami neovlivníte. Na druhou stranu je docela příjemné, že v celkovém nastavení je, protože nikdy neuslyšíte brum, pískání, či jiné nechtěné zvuky, když zrovna nehrajete.

Efekt pro hračičky, nerdy nebo perverzní experimentátory?
Spíše, než pro technicky zdatné konzervativní hráče je tento efekt určen pro kytaristy s alternativním přístupem ke tvorbě tónu. Pokud jste se stále ještě nenašli a zoufale hledáte, jak se originálně vyprofilovat, Atreides vám nabízí celkem pestrou paletu netradičních zvuků, kterými můžete zpestřit svou hru, ale bez problémů můžete též na této podivnosti vystavit svůj styl a najít tak svůj signature sound. Já sám bych použil tento modul, který se mimochodem určitě bude krásně vyjímat na pedalboardech, jako dochucovací sonickou zbraň tam, kde by se mohla z mého hraní vytrácet invence a zvukové plochy by zněly mdle a fádně. Pojďte okusit radost a vzrušení z experimentování a nakopněte Atreides – analog weirding module Jeorge Trippse.

Výrobce: Way Huge
Zapůjčil: MUSIC CITY

Tomáš Hoskovec