Italská firma Orla má nyní v nabídce řadu přenosných digitálních pian (tj. modely se zabudovaným ozvučením) PF, aktuálně modely 100 a 300. Tyto nástroje svou cenou míří do oblasti přitažlivé pro začátečníky a méně majetné muzikanty. Na model 300 v černém provedení se podíváme v dnešním testu.

Koncepce, design a ovládání
PF 300 je zamýšlen jako lehce přenosný nástroj, čemuž dobře odpovídá jeho hmotnost 13,8 kg, což lze při kladívkové mechanice a zabudovaném ozvučení považovat za celkem standardní. Nástroj má velmi konzervativní, nenápadný design odpovídající zvyklostem těchto nástrojů. Asi jediný prvek, který může být pro někoho nezvyklý (byť může být praktický na ovládání zvuku á la „violin tones“), je otočný potenciometr hlasitosti. Jinak na horním panelu najdeme typické ovládací prvky – středobodem je nenápadný, ale dostačující a dobře čitelný displej. K němu patří ještě tlačítka Tempo/Data (s chytrou funkcí volby výchozího klavírního zvuku při současném stisku) a datové kolečko. Vpravo od něj jsou tlačítka přepínání zvuků, kde je skupina těch často používaných (včetně tlačítka Variation pro přepnutí druhé varianty zvuku, např. Brite Piano), ale i trochu záhadné tlačítko Library. Po bližším prozkoumání zjistíme, že se jedná o vstup do General MIDI banky s klasickými 128 zvuky a 9 bicími sadami. Nebylo by jednodušší to označit přímo např. jako GM Bank? Tím narážím na de facto obecnou zvláštnost (dalo by se říci i nedostatek) tohoto nástroje, a to je nejasná (či nestandardní) terminologie při označování věcí – podobný otazník najdeme i na dalších místech. V pravé části nástroje najdeme ještě tlačítko Setup týkající se hlavně MIDI nastavení. Tlačítko Bluetooth umí spárovat nástroj s mobilním zařízením iOS či Android a přehrávat přes zabudované ozvučení zvuk z něj. To je praktické např. na cvičení s nahranými základy či výukovou aplikací, ale konec konců i pro normální poslech hudby přes reproduktory, který dnes také už není pro každého úplně běžnou záležitostí.

Vlevo vedle displeje najdeme tlačítka týkající se, zhruba řečeno, zvukového režimu nástroje. Dvoustopý jednoduchý sekvencer se ovládá tlačítky pro zapnutí/vypnutí stop a Play. Nad ním jsou tlačítka pro zapnutí efektů (Reverb a Chorus), dále tlačítko Touch pro zapnutí/vypnutí úhozové dynamiky a podobné pro metronom. Tlačítko Rhythm ovládá zabudovaných 50 automatických doprovodů, kde další ovládání se (např. přepínání formálních částí) ale dělá pomocí kláves na klaviatuře. Na první pohled není jasné, zda lze při takovém ovládání i normálně hrát v pravé části klaviatury. V označení formálních částí také nalezneme pouze Intro / Fill / Ending, žádnou „normální“ část jako Main nebo Verse / Chorus, jak je to běžné u keyboardů. Toto bych označil jako další sporný bod – praktičtější by bylo rozhodně mít pro formální části doprovodu specializovaná tlačítka na panelu s indikací, která formální část právě hraje. Na jednu stranu lze pochopit snahu „nekomplikovat“ ovládání příliš velkým počtem prvků na panelu, na druhou stranu pokud chceme využívat vlastnosti nástroje, měly by být dobře dostupné a ovladatelné.

Zbývající tlačítka na panelu mají také trochu rozporuplné označení. Tune slouží nejen pro jemné doladění v centech, ale i pro transpozici klaviatury v půltónech – to by bylo lepší přímo označit, protože většina lidí bude toto znát a hledat pod názvem Transpose. Podobně u skupiny Voice Select najdeme tlačítka Left a Layer, nad nimi zbývá tlačítko Twin. Jedná se ale vzájemně o související funkce – Layer je navrstvení dvou zvuků po celé klaviatuře, Left je ovládání rozdělení klaviatury (Split), kde tímto tlačítkem volíme zvuk v levé části klaviatury. Twin je režim v podstatě simulující dva nástroje, kdy můžeme hrát čtyřručně, ale na rozdíl od normálního klavíru mají oba hráči k dispozici stejný tónový rozsah. Bylo by opět lepší, kdyby se vytvořila skupina např. Voice (Assign) s tlačítky Normal, Split, Layer a Twin – to by bylo daleko pochopitelnější. Pro někoho je to možná slovíčkaření, ale představme si situaci, kdy tento nástroj máme někde zapůjčený (protože je lehce přenosný) např. pro doprovod/korepetici a musíme se v něm vyznat, ideálně rychle. V takové situaci je přehlednost ovládání a srozumitelnost terminologie zásadní. A konečně, na horním panelu zbývá ještě dvoupásmový ekvalizér, kterým můžeme alespoň trochu doladit zvuk k daným akustickým podmínkám.

Na zadním panelu najdeme klasické konektory Line Out a Phones, USB To Host, praktický je také stereo minijackový vstup AUX In pro přehrávání z externího zařízení, např. telefonu nebo tabletu. Pro úplnost lze dodat, že k nástroji je kromě adaptéru přibalen ještě notový pultík (ve vyplněném provedení, což je praktičtější než jen prázdný rámeček) a klavírní sustain pedál.


Klaviatura
Hraje se na ni celkem dobře, pokud jde tvrdost a „initial touch“ kláves. Repetice kláves je pomalejší, nicméně v dané kategorii zaměřené spíše na začátečníky to nemusí být zásadní problém. Oproti dražším nástrojům může působit trochu těžkopádněji, nicméně dá se na to zvyknout a pocit ze hry může být přijatelný.

Zvuk
Celkově vzato, na danou cenovou kategorii je zvuk slušný. To hlavní pro typického uživatele – tedy zvuk akustického klavíru – umí velmi uspokojivě. I ostatní zvuky jsou většinou dobré, tu a tam se najdou lehké nedostatky – např. zvuk elektrického Rhodes piana má do zvuku naprogramované vibráto (!), pravděpodobně jde o nepovedené tremolo. Zvuk cembala je trochu syčivý ve spodním rejstříku. Efektové jednotky zní celkem dobře, tři druhy reverbu a chorus mají přijatelné kompromisní nastavení. Velmi pěkně zní zvuk metronomu.

Zatímco vnitřní ozvučení (výkon 10 W) lze zvukově pochválit, potenciální problém může být se sluchátkovým výstupem, ten totiž při nastavení přes polovinu hlasitosti začíná zvuk slyšitelně zkreslovat (ověřeno s dvěma různými sluchátky a externím monitorem). Trochu nestandardně funguje také výstup Line Out – jeho výstupní hlasitost nelze regulovat, při zapojení kabelu do něj nástroj funguje pořád stejně – hraje přes zabudované reproduktory a potenciometr Volume na panelu ovládá jejich hlasitost. To může být někdy dobré pro vlastní odposlech, nicméně jsme také odkázáni na to, že případnou hlasitost (včetně vstupního gainu) budeme muset mít dobře nastavitelnou na externím zařízení.

Závěrem
Orla PF 300 je ve své kategorii nástrojem se slušným zvukem a klaviaturou, ale také lehce nestandardním ovládáním. Využívání jeho pokročilejších funkcí bude vyžadovat asi trochu více cviku a ujasnění terminologie. Pokud ale vezmeme jeho typické použití jako piano, např. domácí cvičení pro začátečníka či lehce přenosný nástroj na doprovod/korepetici, bude svou roli plnit dobře.


Výrobce: Orla
Zapůjčil: Hudební centrum s.r.o.

Jiří Neužil