Polyfonní legenda ve 21.století?
14. 9. 2020
Firma Moog vydala po téměř 40 letech dlouho očekávaný polyfonní analogový syntetizér, který podobně jako na počátku 80. let Memorymoog vychází ze známého a osvědčeného konceptu Minimooga, ale dovádí ho na další úroveň možností tvorby zvuku, zacházení s polyfonií, programovatelnosti a propojitelnosti. Je dostupný v 8 a 16hlasé verzi, kterou jsem měl možnost testovat. Podívejme se, zda vznikl nástroj, který má ambice stát se dalším milníkem či legendou.
Koncepce
Moog One v základu své architektury dodržuje osvědčený koncept tříoscilátorového nástroje s filtrem a samostatnými obálkami, ale zároveň ho v důležitých detailech dovádí na další úroveň. Novinkou jsou tři filtry místo jednoho klasického LPF, dvě efektové jednotky (včetně špičkového reverbu od firmy Eventide a vocoderu), akordická paměť, arpeggiator a sekvencer. To samo o sobě není nic neobvyklého - modernější, zejména virtuální analogy takovouto koncepci nabízí poměrně často, ale u Mooga to vidíme poprvé. Ještě více potěšitelné je, že každá součást architektury byla výborně promyšlena a nabízí i detaily, které na jiných nástrojích těžko najdeme.
U oscilátoru najdeme možnost přesně tvarovat vlnu několika způsoby, takže není omezen jen na klasické tvary, ale nabízí spoustu zajímavých mezipoloh v režimu pila nebo trojúhelník. To může přinést větší variabilitu výrazu, kterou starší nástroje tolik nenabízely. V kombinaci s kruhovým modulátorem, možností frekvenční modulace a šumovým generátorem nabízejícím bílý, růžový nebo fialový šum je základ pro tvorbu zvuku velmi bohatý. K tomu ještě máme k dispozici čtyři nízkofrekvenční oscilátory (LFO) s podobně přesně nastavitelným tvarem vlny. Dají se použít i v audio oblasti až do 1 kHz, což dává ještě další možnosti využití s přesahem do FM syntézy.
Nástroj má velmi dobře vyřešeno zacházení s polyfonií. Dokáže využívat kombinaci až tří programů ve vrstvách nebo zónách po klaviatuře, můžeme tedy např. vytvořit kombinaci vlevo basa, vpravo dvě vrstvy doprovodného padu. Navíc má propracovaný „stealing mode“ přesně definující, které hlasy budou „ukradeny“, aby to dávalo hudebně smysl (nejnovější/nejstarší/ nejslabší). Dá se také nastavit priorita při monofonní hře, která byla předtím daná jen napevno na spodní notu. Nyní lze volit spodní/vrchní/poslední variantu podobně jako u jiných nástrojů. Dobrým doplňkem je také akordická paměť (Chord Memory) známá zejména z nástrojů firmy Roland. Umožňuje zadat tvar akordu, kterým jsou následně harmonizovány všechny další zahrané tóny.
Filtry najdeme dvojího typu – State Variable (SVF, dva filtry v jednom ovládání, liší se pouze nastavením parametrů) a tranzistorový Ladder, každý z nich má trochu jiné možnosti použití. Dají se zapojit sériově nebo paralelně. Oba filtry mají samozřejmě tradiční ovládání ořezávací frekvence (Cutoff) a zpětnovazební smyčky (Resonance - zde se Moog odchýlil od tradičního označení Emphasis). SVF jde nastavit charakteristikou jako Notch (úzký), pásmová propusť (BPF), horní (HPF) nebo spodní propusť (LPF). U Ladder filtru můžeme měnit typ (LPF/HPF) a strmost (6/12/18/24 dB/oktávu). To je výborné a značně to rozšiřuje zvukové možnosti, které tradičně využívaly pouze LPF s 24 dB/oktávu. Filtr lze samozřejmě také modulovat pomocí obálky, LFO a/nebo frekvenční modulace.
Moog One má velmi rozsáhlé možnosti modulace parametrů, které zdaleka překračují možnosti předchozí generace. Některé z nich – často používané – jsou napevno přiřazeny a můžeme je ovládat vyhrazenými potenciometry (např. modulace výšky oscilátoru pomocí LFO, šířka pulzu apod.). Jiné můžeme nástroj „naučit“ tak, že stiskneme tlačítko pro zdroj (např. modulační kolečko) a pohneme ovládacím prvkem, který jím chceme modulovat. K tomu ještě můžeme zadat minimální a maximální hodnotu a případně transformaci – procesování/kvantizaci dat. Modulační matrice se dá také uložit a načíst jako preset, což práci dále usnadňuje.
Arpeggiator je klasického typu možností využít patterny nahoru/dolů/náhodně a jejich kombinace. Výborná je možnost seřadit tóny arpeggia podle toho, jak jsou zahrány po sobě na klaviatuře, to umožní naznačit a měnit arpeggio i při hře.
Sekvencer má 64 kroků, je opět klasického typu, ale dá se použít i jako krokový sekvencer pro změnu zvukových parametrů.
Design
Ve svém provedení s dřevěným rámem a černo-stříbrnými ovládacími prvky působí typicky moogovsky a fanoušky zvyklé na tento design zaujme spíš jen rozsah panelu, který nabízí kromě multifunkčního displeje také úctyhodných 73 otočných potenciometrů a 144 tlačítek. Pěknou novinkou kromě pěkného centrálního multifunkčního displeje jsou také OLED displeje ukazující aktuální tvar vlny jednotlivých oscilátorů, které známe také např. z nástrojů firmy KORG.
Co se týče rozměrů a hmotnosti, je tento nástroj, myslím, na hraně snadné manipulovatelnosti jedním člověkem. Při svých 20 kg a velikosti de facto šestioktávového nástroje může být jeho stěhování s pevným kufrem (což je samozřejmě praktická nutnost) docela oříškem. Je to ale pochopitelné, protože je nadupán analogovými a digitálními součástkami – nový těžkotonážní dinosaurus svého druhu, kterému by dieta rozhodně neprospěla.
Vedle klaviatury najdeme panel ovládání zvuku pro levou ruku. Je tu přepínač oktáv, potenciometrem a přepínačem portamenta (resp. v moogovské terminologii hudebně přesnější název Glide). Dále X/Y pad s tlakovou citlivostí (tedy de facto 3D) s přiřaditelnými parametry, který je pro ovládání zvuku velmi zajímavý a podnětný. Jeho hodnota se dá nechat i podržet. A samozřejmě i klasická kolečka ohýbání tónu a modulace, které se mi zdají ale bohužel trošku líná a nepohybují se tak rychle, jak by člověk někdy potřeboval.
Na zadní straně najdeme vlevo štítek s názvem nástroje a trochu překvapivým hrdým nápisem „Moog Music je společnost vlastněná zaměstnanci“. Tedy družstevní vlastnictví podniku, které u nás není moc populární, ale v USA by ho člověk čekal asi ještě méně. Nebo to je celé nějak jinak? Vpravo od něj pak následuje plejáda konektorů připojení, kde najdeme audio výstupy (hlavní a pomocný, insert 1-4, trochu nešťastné označení, nejedná se o klasický insert jako na mixu, ale individuální výstup). Dále audio vstupy (combo/linka), vstupy pro sustain pedál a dva programovatelné expression pedály, vstupy a výstupy pro CV (analogové řídící napětí). A samozřejmě také MIDI trojici a USB (včetně USB/MIDI) a netradičně také LAN Ethernet pro síťové služby. Výborným nápadem je přidání dvou výstupů pro sluchátka se samostatným potenciometrem hlasitosti na panelu – tak vznikne vlastně samostatná odposlechová cesta. Zajímavostí je i potenciometr pro stereopozici (pan) na panelu, který na nástrojích tohoto typu běžně nebývá, a nabízí nové možnosti využití sterea.
Ovládání
Základní způsob rozložení ovládacích prvků respektuje zleva doprava linii oscilátory – filtry – obálky/efekty. Pro ty, kdo někdy měli možnost pracovat s nějakým Moogem (zejména Minimoogem nebo ještě lépe Voyagerem), bude ovládání do velké míry už důvěrně známé a rychle uchopitelné, vše se nachází zhruba tam, co obvykle. Velmi praktickou novinkou je ale možnost zobrazit u většiny sekcí na displeji související stránku (nebo více stránek) s grafickým zobrazením parametrů a doplňujícím nastavením pomocí multifunkčních tlačítek a otočných potenciometrů. Jako další bonus můžeme připojit po USB klávesnici a využít ji k pojmenování presetů a sekvencí.
Za pozornost stojí také MIDI ovládání, které je výborně promyšleno a nabízí překvapivě, ale logicky možnost vysílat a přijímat data multitimbrálně, tedy až na třech MIDI kanálech, každá vrstva zvuku jeden kanál. Samozřejmě nechybí funkce MIDI Learn a v MIDI implementaci najdeme hojné využití neregistrovaných parametrů (NRPN), které se nevidí tak často.
Klaviatura
Je od firmy Fatar a jak by se dalo čekat, syntetizérového typu, i když ne ta s úplně nejlehčím „blátivým“ chodem, nějaký odpor přece jen má. Tvar kláves je spíše tenčí a zaoblenější. Černé klávesy mají trochu hrubý povrch, což nemusí vyhovovat každému – hru to může někdy spíše brzdit nebo se člověk zvyklý na hladký povrch může při hře cítit trochu nesvůj. Tlaková citlivost funguje velmi pěkně a příjemně.
Zvuk
Konstatování, že zní jako ten nejlepší Moog prohnaný přes špičkové efekty může mluvit samo za sebe a asi nepotřebuje další komentář. Je to přesně „ten“ zvuk, který spousta lidí miluje pro svou hutnost a průraznost, i když novým možnostem tvarování vln, filtrace a efektů umí být i jemnější a nabízí jakousi druhou stranu výrazu, kterou předtím nemíval. Je potěšitelné, že naprogramování presetů ukazuje možné spektrum jeho možností v plné šíři a neomezuje se jen na osvědčené klasické zvuky, i když je tu samozřejmě také najdeme. Zvukové možnosti jsou obrovské a je to rozhodně jeden z nejzajímavějších nástrojů tohoto typu. Efektové jednotky jsou vynikající, zejména reverby Eventide, které se svou velmi zajímavou a neotřelou prostorovostí dávají zcela nový rozměr zejména pro sférické, plochové a efektové zvuky. Samozřejmě je možné efekty zcela vypnout a zachovat tak „true analog“ charakter zvuku. Stojí za to také pochválit vyřešení ladění a stability oscilátorů, která je opravdu vynikající a nástroj opravdu nepotřebuje každou chvíli ladit.
Závěrem
Moog One je přes několik málo sporných detailů skvělý, dobře promyšlený a propracovaný nástroj. Sílu a kouzlo své tradice zcela jistě posunul na další úroveň, která je spíš logickým vyústěním vývoje, ale nikoli novou revolucí. Je zajímavé si povšimnout, že mu „umetly cestu“ také virtuální klony Minimooga (včetně té přímo od Mooga), které již nějakou dobu nabízí o něco menší možnosti včetně polyfonie softwarově. Vzhledem k jeho ruční a spíše omezené výrobě připomíná dílo špičkového mistra houslaře nebo kytaráře, na které si zahrát nebo ho dokonce vlastnit je snem každého muzikanta. Bohužel tomu odpovídá i jeho značně vysoká cena, která ho zejména v našich končinách činí dostupným nejspíše jen pro pár vyvolených.
Výrobce: Moog Music
Zapůjčil: Mediaport Pro s.r.o.
Jiří Neužil
PROFIL AUTORA: Jiří Neužil
Vystudoval Konzervatoř Jaroslava Ježka (obory skladba a klavír), kde vyučuje jazzovou klavírní interpretaci a elektronické nástroje. V letech 1994-1996 působil jako jeden z firemních hráčů Yamaha pro ČR. Bývalý člen skupin Blue Birds Ivana Myslikovjana a Taliesyn, v současnosti Petr Kalfus Sextet a Ajnkesl Buntes. Autor scénické hudby pro divadlo v ČR a ve Francii, rozhlasové hry pro Český rozhlas. Příležitostně spolupracuje s francouzskými šansoniéry (Alain Turban aj.), z české scény např. Jakub Doležal Q, Stainless Swingers, Concept Art Orchestra, Marie Rottrová, Jaromír Nohavica aj.