Firma KORG představila loni na podzim novou sérii klávesových nástrojů třídy workstation s názvem NAUTILUS. Ti, kdo znají nástroje KORG, jistě ví, že přichází po dlouhé době (9 let!), kdy jejich nástrojům workstation kralovala řada KRONOS v několika inkarnacích. Může být tedy zajímavé zjistit, co je v tomto směru u KORGu nového. V dnešním testu si představíme největší, 88klávesovou verzi.

Koncepce
Na úvod je dobré podotknout, že pokud se i jen letmo podíváme na koncepci NAUTILUSe, v podstatě se v možnostech a vlastnostech téměř shoduje s řadou KRONOS, snad kromě fyzického provedení. O velký skok, nebo zcela novou koncepci, se tedy nejedná. V „korgovské mytologii“ by NAUTILUS mohl být bratr KRONOSův, svým způsobem ho také můžeme chápat jako KRONOS 3. Protože o předchozí řadě KRONOS je díky dlouholeté tradici informací k dispozici poměrně dost, soustředím se v testu spíše na rozdíly oproti ní, resp. posledním modelu KRONOS 2.

Je jasné, že je v tradici na co navazovat. Struktura nástroje s devíti typy syntéz, samplerem, sekvencerem s 16stopým audio přehráváním a čtyřstopým nahráváním, na kterou jsme již z KRONOSů zvyklí, pořád zůstává na poměry hardwarových nástrojů mimořádně silným konceptem. Může se mu vyrovnat, nebo ho předčit, snad jen alternativní řešení klávesového setupu s počítačem a softwarovými nástroji. V tomto směru je KORG pořád nedostižný a myslím, že si toho jsou ve firmě dobře vědomi.

Co se týče základní struktury režimů nástroje – téměř vše zůstává de facto při starém. Základní úrovní jsou zvukové programy (s jedním arpeggiatorem a jednou bicí stopou), z těch se skládají až 16vrstvé kombinace, nebo se dají použít v až 16stopém sekvenceru. Využít se dá až 16 efektových jednotek (12 insert, 2 master, 2 total). Pro přehlednost a jednoduchost se dají programy, kombinace i skladby seřadit do tzv. setlistu, ze kterého si uživatel jen zvolí položku a nemusí se přebíhat z režimu do režimu. Zůstává i základní hardwarová výbava, tj. velikost RAM pro operační systém a vzorky a také SSD disk o velikosti 60 GB. Oproti KRONUSu zde chybí technologie KARMA pro tvorbu hudebních frází a je nahrazena arpeggiatorem (v režimu kombinace dvojitým), což odpovídá spíše nižším řadám nástrojů, např. KROME. Přestože i „obyčejné“ arpeggiatory jsou u KORGa obecně velmi propracované, přece jen KARMA je v hudebních možnostech dál a pro hloubavější jedince a experimentátory může její absence tady citelně chybět.


Design a ovládání
NAUTILUS na první pohled připomíná křížence mezi firemním KRONOSem a KROMEm, v této největší verzi něčím snad i GrandStagem. Oproti KROME je, co se týče ovládacích prvků, trochu bohatší – má sedm otočných potenciometrů pro ovládání zvuku. Na druhou stranu, oproti KRONOSu ovládacích prvků výrazně ubylo, což může být podle úhlu pohledu výhoda, ale i nevýhoda. Důvod je nasnadě – doba a vývoj nejrůznějších „control surfaces“ pro USB je dnes již tak daleko, že zde firma umožnila připojení jakéhokoli Class Compliant (tj. nepotřebující speciální ovladače) zařízení, které je možno s NAUTILUSem využít. Někomu mohou vyhovovat spíše tlačítka, jinému více otočných potenciometrů, další tyto ovládací prvky využívat vůbec nemusí atd. Ať si tedy uživatel sám zvolí, co mu vyhovuje. To je určitě pochopitelný pragmatický přístup. Nicméně je škoda, že oproti KRONOSu zde chybí páskový kontroler a vektorový joystick. To jsou bohužel ovládací prvky, které by se velmi hodily, ale na externích USB zařízeních je budeme hledat velmi těžko.

Rozvržení ovládacích prvků na horním panelu je již tradiční – centrem zůstává velký barevný dotykový displej. Je trochu menší než na KRONOSu, resp. více obdélníkový, díky tomu je volba některých parametrů prstem o něco těžší na „trefení“. Barevné schéma ovládání je oproti KRONOSu již upraveno, do čím dál více používaného tmavého režimu. To je příjemné, přesto bych však dal přednost tomu, mít ho jako volitelnou variantu kromě tradičního světlejšího. Při delší práci s menším okolním osvětlením může tento režim paradoxně unavovat více. Anebo by si také člověk rád udělal prostě nějakou změnu, jako je to běžné např. v barevných profilech u počítačových operačních systémů. Dotykový displej umí i funkci Touch-Drag, kdy můžeme prstem zvolit parametr, např. tahový potenciometr a následným pohybem měnit jeho hodnotu. Chce to trochu cviku, uspokojivě to funguje při programování zvuku, ale na živé hraní jsou fyzické kontrolery přece jen lepší a jistější.

Jinak zleva doprava najdeme klasicky korgovský joystick a dvě programovatelná tlačítka, blízko displeje tlačítka spouštění arpeggiatoru (a tlačítko pro držení jeho přehrávání Latch) a bicí stopy a Tap tempo pro zadávání tempa. Poněkud kontroverzní je zařazení tlačítek centrálního vypínání master a total efektů (MFX/TFX). Tyto funkce bude, myslím, typicky využívat jen naprostá menšina uživatelů a hodí se hlavně do studia, kromě toho jsou dostupné i v globálním menu a jedná se tak vlastně o zdvojení funkce. Bylo by naopak výborné mít zde další dvě (nebo více) programovatelná tlačítka – daly by se např. využít pro zapínání/vypínání insert efektů, což je leckdy potřeba a dvě tlačítka vedle klaviatury na to nemusí stačit. Nebo by bylo možné sem umístit transport tlačítka pro ovládání sekvenceru, která jsou k dispozici pouze softwarově na displeji – i když to takto možné je, fyzickou variantu bych považoval za praktičtější. Dále tu najdeme tlačítka přepínání oktáv, zvolení audiovstupu a funkce Shift.

Zajímavou novinkou jsou otočné potenciometry, které umožňují „zacvaknutí“ do panelu nástroje v případě jejich nepoužívání nebo převozu nástroje. To také umožňuje používat jen některé z nich (např. ob jeden) v případě, že má uživatel např. silnější prsty a o sousední potenciometr by mohl zavadit omylem. Je jich tu celkem sedm, z toho šest slouží pro nastavení typických parametrů zvuku, arpeggiatoru nebo programovatelně. Sedmý je pak funkce Dynamics, která de facto pracuje s master kompresorem zařazeným na audiovýstup nástroje. To je užitečná novinka, protože mít takto dostupnou kompresi se v mnoha případech hodí, pokud nemáme po ruce zvukaře, který to za nás udělá.

Silnou dlouholetou vlastností nástrojů workstation KORG je co největší kontinuita mezi ovládáním jeho modelů. Díky tomu se může prakticky každý uživatel, zvyklý na jeho nástroje s dotykovými displeji (což je již – to to letí – od řady Trinity v 90. letech), v nových nástrojích velmi rychle zorientovat a doučit se vlastně jen věci specificky přidané. To platí i zde – přestože se model základního ovládání lehce změnil pomocí osmi tlačítek vedle displeje - Page, Mode a Quick Access, pořád zůstává např. pro uživatele zvyklého na KRONOS v podstatě okamžitě pochopitelný a použitelný. Mode přepíná režim nástroje, Page jeho submenu a Quick Access jsou programovatelná tlačítka s několika typy předvoleb volících funkce, na které se potřebujeme rychle dostat. Vypuštěním zbývajících tlačítek vpravo získáme prostor pro položení not, tabletu, control surface, notebooku apod. V tomto smyslu se minimalizace projevila v podstatě pozitivně a ovládání zjednodušila.

Odvrácenou stranou silné korgovské konzervativnosti je bohužel dlouholeté nevylepšování možných nedostatků v jeho koncepci. Typickým příkladem je (pokolikáté už?) nemožnost nastavit funkci expression pedálu a případně i nožního spínače samostatně pro každý program/kombinaci, což by bylo velmi užitečné, přitom pro ostatní kontrolery takové nastavení provést lze. Je to (opět již od dob Trinity) velký dlouholetý nedostatek nástrojů KORG (a zároveň velkou předností nástrojů nejmenované konkurence). Kdybychom byli ještě náročnější, u některých parametrů by také bylo dobré mít možnost nastavit minimální a maximální hodnotu při ovládání např. potenciometrem, což tu také chybí.

Lesklý černý design a dřevěné bočnice oproti KRONOSu zůstaly, jen trochu ztmavly. Hmotnost tohoto modelu NAUTILUSe je 23,1 kg, tedy o malinko menší než u KRONOSu. Je nabíledni, že takto „nadupadný“ nástroj zřejmě o mnoho lehčí být nemůže, i to shozené kilo dolů se hodí. Co však působí trochu nejistě, je manipulace s ním, je totiž do ruky všude jakoby trochu „kluzký“ – jak bočnice, tak povrch je zakulacený a nemá jasné hrany, které by mohly sloužit jako opora. I když si nemyslím, že musí být nástroj nutně hranatý, přece jen z hlediska ergonomie by při takovéto hmotnosti a délce ostřejší tvary působily stabilněji. Je tedy třeba být obezřetný a zejména při manipulaci bez pomocníka dbát zvýšené opatrnosti. Nabízí se také otázka, jak odolný může být povrch horního panelu vůči např. častému pokládání nějakého mobilního zařízení. KORG v tomto případě dbal na čistotu designu, jiný výrobce by možná byl pragmatičtější a místo by více preventivně ochránil. Jako uživatel bych byl opatrnější a používal raději v tomto případě nějakou ochrannou fólii nebo gumovou podložku.

Na zadním panelu najdeme v podstatě totéž co u KRONOSu, tedy audiovýstupy (sluchátka, L/R a čtyři individuální výstupy), vstupy (tentokrát v podobě jacka, ne kombinovaného vstupu), USB dvojici, MIDI trojici a pedály. Co se USB propojení týče, nástroj může fungovat i jako zvuková karta ve spojení s počítačem. Bylo by skvělé mít možnost poslat také signál z tradičního MIDI do USB/MIDI a naopak. Při ovládání NAUTILUSe z jiného MIDI manuálu a zároveň použití počítače např. s DAW a/nebo softwarovými nástroji bychom nepotřebovali MIDI patchbay.

Za zmínku také stojí další softwarová výbava, kterou uživatel dostane v ceně s nástrojem – např. firemní plug-in legendární klasiky M1 Le, softwarové plug-iny od firem AAS a Ozone nebo DAW program Reason. Zatím ale zřejmě ještě není dostupný firemní softwarový editor, přestože v manuálu se na něj odkazuje.

Klaviatura
Na poměry kladívkových typů je tato klaviatura, řekl bych, středně tvrdá. Hraje se na ní příjemně, repetice je velmi dobrá, k dokonalosti jí ale malinký kousek chybí. I když je u kladívkových klaviatur tlaková citlivost méně důležitá (a např. na KRONOSu šla dost ztuha), přesto je dobré ji mít a její absenci v celé řadě NAUTILUS vnímám jako poměrně zásadní nedostatek. Nicméně, upouštění od používání tlakové citlivosti se dá vysledovat v poslední době dokonce jako trend, zřejmě má vliv na znatelné snížení ceny nástrojů.

Zvuk
Zde by se dalo opět jen zopakovat – „vždyť je to vlastně další KRONOS“. Díky tomu je to opět nástroj špičkové zvukové kvality a těžko vyčerpatelných možností, kterému se dá v tomto směru sotva něco vytknout. I když je obsah jeho firemních zvuků do velké míry shodný s předchozí řadou KRONOSe, pár zajímavých novinek se najde. U klavírních zvuků je to skvělý Italian Grand, který patří k tomu nejlepšímu, co se dá na dnešních hardwarových nástrojích najít. Dále jsou to – poněkud překvapivě – různé „méně pravděpodobné“ zvuky, např. preparovaný klavír, atypické perkuse, zvukové efekty aj. Zde je nabídka rozšířena do oblasti scénické a filmové hudby, což činí základní nabídku NAUTILUSe trochu originálnější. Kromě toho samozřejmě ale pokrývá celou běžnou potřebu zvuků jak standardních, tak pro EDM a hudební produkci.


Závěr
KORG NAUTILUS je dle mého názoru vynikající nástroj osvědčené korgovské tradice a koncepce, důstojný nástupce KRONOSe. Přesto ale v jeho království již dochází, řečeno s dobou, k určitým škrtům v rozpočtu a zlatým věkem zřejmě pořád zatím zůstává KRONOS 2. Velkou předností NAUTILUSe je skvělý poměr cena/výkon – oproti KRONOSu jsou jeho verze cca o 15-20 tisíc korun levnější. Přitom se ale (s možnou vyjímkou menšího počtu ovládacích prvků pro živou hru) výrazněji nezasáhlo do jeho celkových, hlavně zvukových možností. Tomu se bude opravdu velmi těžko konkurovat.

Bude nicméně zajímavé sledovat, jak se budou korgovské nástroje workstation vyvíjet dále a zda firma udělá nějaký radikálnější odklon od tradice v podobě nové, případně nějak rozšířené koncepce. Taková změna může být ku prospěchu věci, jako to udělal třeba Roland v nové řadě Fantom. Teoretické možnosti by se jistě nabízely – např. integrace jiných „legendárních“ nástrojů dostupných v podobě počítačového plug-inu (M1, Wavestation, MonoPoly) nebo naopak nových zajímavých konceptů (Wavestate, Opsix), přidání matematicky modelovaného akustického piana, možnost integrace plug-inů jiného výrobce apod.

Video výrobce
Výrobce: KORG
Zapůjčil: MUSIC - PARK.CZ s.r.o.

Jiří Neužil