KORG ARP Odyssey

Odpovědět
jirineuzil
Příspěvky: 9
Registrován: 03 bře 2016 23:07

KORG ARP Odyssey

Příspěvek od jirineuzil » 03 bře 2016 19:34

Dobří holubi se vracejí?

Firma KORG se rozhodla pokračovat v reedicích starých analogových nástrojů a po uvedení svého staršího modelu MS-20 vyrazila na trh s novou verzí ARP Odyssey, jednoho z nejslavnějších a nejúspěšnějších nástrojů analogové generace. Byl vyráběn v letech 1972-1981, téměř tak dlouho jako nejslavnější z jeho konkurentů, MiniMoog. Na znovuuvedení Odyssey pod značkou KORG se podílel i jeho původní tvůrce, spoluzakladatel firmy ARP, David Friend. Snahou bylo obnovit původní obvody i způsob ovládání, dokonce ze všech tří verzí nástroje vyráběných postupem během času. To jistě svědčí o serióznosti záměru, nicméně nutno dodat, že ne vše staré je nutně dokonalé a nad některými detaily by bylo možná dobré se znovu zamyslet, zda by nešly udělat lépe. Pokusíme se o tom alespoň v dnešním testu.

Design
První věc, která velmi příjemně překvapí při vybalování nástroje, je krásně zpracovaný polotvrdý přepravní kufr, který je zahrnut v ceně. Vzhledem k dost speciálním a atypickým rozměrům nástroje se to nejen velmi hodí (kufr by se jinak musel pravděpodobně nechat vyrobit na míru), ale zároveň je to umělecký artefakt svého druhu, zejména pro zapřísáhlé staromilce. Také oceňuji přibalený přetištěný původní manuál ARP Odyssey (kromě nového od KORGa), který je zajímavý zejména ukázkami toho, jak naprogramovat určité typické zvukové barvy.
ObrázekObrázek
Odyssey samotný je zpracován v černočerveném barevném provedení podle původní verze Rev3 vyráběné v letech 1978-1981 (nástroje Odyssey předtím měly ještě stříbrnou variantu Rev1 a černo-žlutou variantu Rev2, i tyto varianty jsou k dispozici jako limitované edice). I když jsou všechny barevné kombinace designově velmi pěkné, u černočervené (tedy nejrozšířenější) varianty jsou polohy faderů nejhůř viditelné, jelikož splývají s černým pozadím a jejich polohy jsou označeny jen malou barevnou čárkou. Například na hůře osvětleném pódiu tak může být problém rozeznat, kde který fader je. Ostatní barevné varianty mají fadery provedené v plné barvě, což je o mnoho jasnější.

Muzikanty zvyklé na dnešní nástroje překvapí Odyssey zejména svým spíše čtvercovým designem, jdoucím výrazně do hloubky. Takový tvar se dnes u nástrojů (i nových analogů) moc nevidí. Vychází tady totiž z použití tahových potenciometrů (faderů), které potřebují určitou dráhu a jsou pro Odyssey typické. Daní za tuto atypičnost, kterou ale rozhodně nemusíme považovat za vadu, je možná komplikace při umístění nástroje při hraní. Nejlépe by mu to snad slušelo, kdyby byl položen na vrchním panelu Rhodes piana, jako za starých časů á la Herbie Hancock nebo George Duke. Ani umístění na samostatný stojan nebude problém. Nicméně, na dvoupatrovém klávesovém stojanu typu "Y" se středovou osou držící ramena už může být problém s tím, že Odyssey umístěný (pravděpodobně) jako horní manuál naprosto zastíní nástroj pod ním. Pokud bude displej spodního nástroje umístěn v jeho středu (hodně nástrojů to tak má), přes Odyssey nad ním ho prostě neuvidíme. A také vzhledem k hloubce Odyssey bude jeho klaviatura ve stejné vzdálenosti nebo dokonce paradoxně blíže hráči, než spodní manuál, což je pro hru poněkud nestandardní poloha. Proto bych případným zájemcům o tento nástroj doporučil, ať dobře promyslí, kam a jak ho umístit. Elegantní variantou může být ovládání Odyssey pomocí MIDI z jiné řídící klaviatury a mít ho někde po straně jen na "kroucení" zvuku.

Řemeslně je nástroj zpracován výborně a po této stránce mu není co vytknout. Příjemně potěší i jeho váha 5 kg, s kufrem a příslušenstvím o něco málo více.
Obrázek
Ovládání
Uspořádání ovládacích prvků Odyssey logicky zleva doprava sleduje klasickou analogovou "svatou trojici" oscilátor - filtr - zesilovač. Nástroj je koncipován jako dvouoscilátorový. Je dokonce dvouhlasý neboli duofonní, čili při zahraném dvojhlasu se oscilátory rozdělí, takže jeden má prioritu spodní a druhý horní klávesy. Na každém oscilátoru najdeme vlnový průběh pily a obdélníku, resp. pulsu s plynule nastavitelnou šířkou 5-50%. Bylo by fajn mít ještě trojúhelník, což by zvukové možnosti ještě zpestřilo. Oscilátory také můžeme synchronizovat mezi sebou, nezávisle modulovat pomocí LFO (vlny sinus nebo obdélník) nebo obvodu Sample And Hold, tvořícího typický "robotický" schodový průběh. Kromě toho je tu ještě šumový generátor s růžovým nebo bílým šumem a kruhový modulátor, který může dodat zvuku poněkud digitálnější charakter. Je tu i portamento s nastavitelnou rychlostí, při připojení pedálu se spíná pouze pedálem, což může být pro hru zajímavější. Oktávová poloha klaviatury se dá rychle přepínat páčkou +/- 2 oktávy, dobré je, že lze také nastavit mini přepínačem, zda se bude při tomto přepínání projevovat ve zvuku portamento.

Méně povedené je ale přepínání hrubého a jemného rozsahu ladění oscilátorů. Možnost projet faderem kontinuálně celý zvukový rozsah je skvělý nápad, který najdeme u konkurence jen málokdy, ale bohužel fadery nemají jakoukoli aretaci označující výchozí polohu (např. 8' jako u varhan), takže se můžeme orientovat pouze nahrubo vizuálně podle namalovaných linek. Výrobce doporučuje kontrolovat ladění externí ladičkou. Není nutno zdůrazňovat, že při jakýchkoli pohybech faderů znamená udržet pevně ladění hodně úsilí. Je třeba mít pokud možno absolutní sluch, pevné nervy a hodně cviku, jinak bez připojené ladičky nemusíte vůbec vědět, kde jste (ani v hrubém, ani jemném ladění). Myslím, že by aretace faderů např. v poloze 8'/440 Hz, případně nějaký malý LED displej ukazující aktuální polohu výšky oscilátorů, byl velice užitečný. Domnívám se, že toto je největší a poměrně zásadní slabina ovládání zvuku, která může řadu lidí odradit.

Specialitou firmy ARP bylo používání tzv. PPC - proporčního pozičního kontroléru, který je alternativou ke klasickým kolečkům ohýbání výšky tónu a modulace, nebo joystickům používaným konkurenčními firmami. Opět se dá říci, že idea je zajímavá a originální, ale provedení už tolik ne. Tlačítka ohýbání tónu dolů/nahoru (2/3 oktávy) a modulace reagují dost hrubě, slyšitelnější změna ve zvuku se projeví až po velmi silném stisku tlačítka. Prakticky vzato, se na to dá používat pouze palec levé ruky a i ten se po delší době práce s tlačítky může unavit. Myslím, že by stálo zato uvažovat o zásadním zjemnění reakce těchto tlačítek, pěstování jemnocitu přece jen působí lepším dojmem než hrubá síla.
Obrázek
Obrázek
Co se týče filtrů, je nabídka tohoto nástroje skvělá. Najdeme tu přepínatelnou spodní propust (Low Pass Filter) buď jako 12db/oktávu, nebo jemnější-hrubší variantu 24db/oktávu, s rezonancí umožňující až samooscilaci. Nadto je tu přepínač Drive, umožňující zvuk ještě lehce přebudit do "moogovského" zvuku a také druhý filtr - horní propust (High Pass Filter). Filtr lze ovládat i obálkou, LFO nebo Sample And Hold. S takovouto výbavou filtrů dostaneme velmi univerzální nástroj, přijdou si na své jak zastánci jemnějších zvuků, tak ti, kdo milují drsné a tučné analogové barvy.

V sekci zesilovače nás mohou zaujmout dvě varianty časové obálky - jednak klasická ADSR, nebo jednoduchá AR (Attack-Release). Dá se nastavit i režim automatického opakování pomocí LFO, kdy se obálka spouští pořád dokola a vznikne jakýsi nepravý arpeggiator, který nástroj jinak nemá.

Celkově vzato se nástroj ovládá příjemně, fadery i přepínače chodí tak akorát ztuha. Přesto malé zamyšlení: Co kdyby se ustoupilo od téměř stoprocentní designové autentičnosti a dalo se přednost větší praktičnosti? Vrchní řada přepínačů a faderů by se mohla včlenit do spodní, tlačítka PPC by mohla být vlevo vedle klaviatury, která může mít klidně o oktávu víc. Nástroj by se tak mohl více podobat standardnějšímu obdélníku, problémy s umístěním na stojan by téměř odpadly a v neposlední řadě by mohl být i flexibilnější na ovládání. Jedna řada faderů by lépe umožnila jejich ovládání jednou rukou, zejména několik najednou - pokud chceme kombinovat něco ze spodní a horní řady, je to téměř nemožné...

Připojení
Po této stránce je nástroj velmi velkorysý. Najdeme tu audio výstup High v provedení XLR, Low v provedení 6.3 mm jack a samostatný 6.3 mm výstup na sluchátka, se samostatnou regulací hlasitosti. Do externího audio vstupu můžeme zapojit nějaký signál (nástroj, mikrofon) a prohnat ho obvody Odyssey, zejména filtry. Dále můžeme připojit kontinuální pedál pro ovládání některých parametrů nástroje a portamento spínač, jehož zapnutí aktivuje portamento (jinak funguje stále). Pro úplnost analogového ovládání můžeme ještě najít vstupy/výstupy pro řídící napětí z klaviatury (CV), spouštění obálky Gate a Trig. Tak můžeme ovládat další kompatibilní analogové nástroje. Dá se tak řetězit i několik Odyssey za sebou. Propojení probíhá pomocí mini jacků, kabel je dokonce přibalen. Jakožto moderní nástroj obsahuje MIDI vstup (bohužel pouze informace Nota zapnuta/vypnuta) a USB konektor typu B, který umožní s pomocí speciálního KORG ovladače používat i MIDI po USB sběrnici.
Obrázek
Klaviatura
Má 37 kláves v zúžené velikosti, bez rychlostí a tlakové citlivosti. I přes menší klávesy se na ní hraje nad očekávání dobře a dá se na ní rychle zvyknout. Transpozice oktáv se dá udělat snadno pomocí páčky, posouvající rozsah o dvě oktávy nahoru či dolů. Komu by klaviatura nevyhovovala, může využít MIDI vstup a ovládat nástroj z jiné MIDI klaviatury podle libosti. Nicméně, přijímá se pouze informace Nota zapnuta/vypnuta, na jiné parametry se přes MIDI bohužel nedostaneme. Při kritičtějším pohledu bychom mohli litovat, že nástroji chybí tlaková citlivost klaviatury, velmi by se hodila jako alternativa poněkud tvrdšímu ovládání modulace pomocí tlačítka PPC.

Zvuk
Nic naplat, je to "poctivý" analog a zní prostě skvěle. Neměl jsem bohužel možnost porovnat ho se starým původním Odyssey, nicméně řekl bych, že mu po zvukové stránce nic nechybí, hraje dobře ve všech polohách a nastaveních zvuku. I když nemá možnost propojovat přídavné parametry jako třeba KORG MS-20, i tak je jeho potenciál obrovský a zejména oceňuji pestrost nastavení filtrů. Dostaneme tak různě "tvrdé" varianty, které z tohoto nástroje dělají skvěle univerzální nástroj. Pokud se podaří nastavit zvuk z notoricky známých nahrávek (např. basový zvuk z Chameleona), mohou citlivější povahy uronit i slzu...

Závěr
KORG ARP Odyssey je podle mého názoru vynikajícím nástrojem, který v reedici jen potvrdil své kvality. Především výtečně zní, dobře se na něj hraje a má bohaté možnosti nastavení zvuku. V neposlední řadě k němu v ceně dostaneme i krásný kufr. Škoda, že KORG nešel ještě dál a nesnažil se vylepšit některé zásadní detaily (zejména špatnou orientaci při nastavení výšky tónu v oscilátorech, tvrdost tlačítek PPC a poněkud nestandardní celkový tvar nástroje). Vznikl by tak nástroj, jehož kvality by se jen těžko překonávaly. Pokud si položíme otázku, pro koho je tento Odyssey určen, přikláněl bych se k názoru, že spíše pro milovníky starých nástrojů se vším dobrým i špatným, co k nim patří.

Zajímavou otázkou u nástroje tohoto typu je cena, která se pohybuje aktuálně někde kolem 24.000 Kč (limitované edice kolem 28.000 Kč). Argumentů, proč je to moc nebo málo, můžeme najít dost. Mezi nejvýznamnější plus bych uvedl, že je cena včetně kufru a z druhé ruky stojí starý ARP Odyssey dvakrát až čtyřikrát tolik, a podobné reedice u konkurence bývají ještě výrazně dražší. Na druhou stranu, nejsme v roce 1975 a cena součástek použitých na výrobu klasických obvodů se dnes i při vyšší kvalitě snížila na pouhé zlomky. V každém případě, Odyssey je spíše speciální nástroj pro ty, kdo ocení a vyhledávají jeho kvality a nepochybuji, že si na otázku relevantnosti ceny dokážou sami dobře odpovědět.

Výrobce: KORG
Zapůjčil: Music Park s.r.o.

Jiří Neužil
PROFIL AUTORA: Jiří Neužil
Vystudoval Konzervatoř Jaroslava Ježka (obory skladba a klavír), kde vyučuje jazzovou klavírní interpretaci a elektronické nástroje. V letech 1994-1996 působil jako jeden z firemních hráčů Yamaha pro ČR. Bývalý člen skupin Blue Birds Ivana Myslikovjana a Taliesyn, v současnosti Petr Kalfus Sextet a Ajnkesl Buntes. Autor scénické hudby pro divadlo v ČR a ve Francii, rozhlasové hry pro Český rozhlas. Příležitostně spolupracuje s francouzskými šansoniéry (Alain Turban aj.), z české scény např. Jakub Doležal Q, Stainless Swingers, Concept Art Orchestra, Marie Rottrová, Jaromír Nohavica aj.

Odpovědět