Série RG (Roadstar Guitars) je navrhována a vyráběna pro kytaristy, kteří se usídlili v hájemství žánru hardrocku a heavy metalu, a ve svých jednotlivých řadách nabízí širokou škálu nástrojů od těch nejlevnějších pro začátečníky až po nejnákladnější, vyrobených z luxusních materiálů a komponentů. Kytara, na kterou se dnes společně podíváme, pochází z řady Gio. Tato řada je cenově nejpřístupnější, a je určená pro začínající kytaristy. Je to entry-level model, vhodný pro první seznámení potenciálního zájemce a hudebníka se světem elektrické kytary. Řada cenově dostupných nástrojů Gio prostupuje i dalšími sériemi kytar Ibanez s typově odlišnými nástroji, například GSA, GRX, GAX atd. Aby se kytary této řady dostaly na co nejpříznivější cenu, je na nich použitý levnější hardware i elektronika, a skladba dřevěných materiálů se podstatně liší od nákladnějších modelů. Procesy výroby nástrojů by však měly zůstat stejné, stejně tak i řemeslné zpracování. Pojďme se tedy přesvědčit, jestli má smysl uvažovat o koupi takového nástroje, a jestli kytara z levných matriálů může být dobrou volbou pro začínající hráče.


Úhledný a bezchybný design
Na první pohled zaujme kytara velice vkusnou a elegantní úpravou v černé matné barvě. Různé odstíny černi najdete skoro na všech částech nástroje kromě krku, který je v přímém barevném kontrastu se zbytkem kytary. Na levný model vypadá kytara bez nejmenších pochyb slušně, je čistě zpracovaná, všechny komponenty sedí a lícují do nejmenších detailů. Modely ze série RG jsou stavěny na základě kytary typu Fender Stratocaster, celomasivní kytary s plochou svrchní deskou a dvojitým výřezem, který je u ergéček poněkud více vybraný, a dokonce i rohy kytary jsou užší a více zašpičatělé nežli u klasického strata. Další fundamentální rozdíl pozorujeme na hmatníku, který má větší rádius a je tedy plošší. Hlava nástroje je zkosená, takže není zapotřebí srážečů strun. Mechaniky nalezneme na spodní hraně hlavy. Pro tyto modifikace a některé další, se vžil pojem superstrat, a nutno podotknout, že Ibanez se nemalou měrou podílel na vývoji těchto hard rockově metalových nástrojích, inspirovaných osvědčenou klasikou.

Anatomie nástroje
Jak již bylo zmíněno výše, cenové dostupnosti kytary bylo dosaženo levnějšími materiály. Tělo je vyříznuté z několika kusů topolu, přičemž z kolika kusů, není známo, protože vše zakrývá neprůhledný lak. U těchto levnějších modelů se většinou tělo lepí ze tří kusů až pěti kusů. Šroubovaný krk je vyrobený ze dvou kusů javoru šikmým spojem scarf joint, aby bylo dosaženo požadovaného skosení hlavice a v neposlední řadě pro úsporu materiálu. Tento spoj je patrný na zadní části krku, ale docela ladí s velice pěknou, řidší kresbou vláken – fládrováním. Hmatník je vyroben z pevného druhu dřeva načervenalé až temně fialové barvy ze stromů rodu Peltogyne. Po ruce máme pohodlnější anglický název purpleheart. Hmatník je výrazně plochý, s velkým rádiem 400 mmR (15,75“). 24 jumbo pražců, standard pro superstraty, černé polohové značky ve tvaru obráceného žraločího zubu jsou plastové, stejně jako ořech. Pro lepší orientaci jsou v lemování hmatníku zasazeny bílé kulaté značky poloh. Ladicí mechaniky a pevné tremolo F106 bridge jsou vyvedeny v černé barvě. Struny se provlékají skrz tělo jako například u telecasteru. Elektroniku zakrývá černý matný pickguard. Vše účelné, jednoduché, strohé, elegantní. Nástroj je osazen dvěma pasivními humbuckerovými snímači s keramickým magnetem Ibanez Infinity R, což je levnější alternativa za DiMarzio IBZ/USA. Pětipolohový přepínač zajistí různé kombinace snímačů, včetně rozpínání humbuckeru na singl. Poslední ovládací prvky jsou potenciometry hlasitosti a tónové clony. Celkově působí veškeré hardwarové a elektronické komponenty střízlivým neutrálním dojmem.


Pojďme si kytaru vzít do ruky
Jak jsem již psal výše, kytara působí velice vyspělým a elegantním dojmem. Pokud se odhodláme k bližšímu seznámení a nástroj sejmeme ze stojanu, našim prvním dojmem bude lehkost. Ano, tělo vyfrézované z topolového dřeva je lehčí nežli klasická olše. Tělo kytary má veškeré ergonomické kontury, jak je známe z klasických stratů. Patka těla s napojením na krk je naopak hodně vybraná a přizpůsobená potřebě snadno dosahovat těch nejvyšších poloh. Spojení těla a krku pomocí čtyř šroubů je asymetrické. Krk je matný, ostatně stejně jako celý nástroj. Šířka krku je podobná jako u moderních stratů, ale tvarem se blíží plochému déčku. V kombinaci s plochým hmatníkem se jedná o nástroj, který bude určitě vyhovovat hráčům vyžadujícím rychlý krk a hmatník. Pro bigbítové pohodáře, kteří si jedou své doprovody a sem tam si dají nějaké vyhrávky, by byl vhodnější zakulacenější hmatník. Pražce jsou i přes úspornost tohoto modelu zasazeny přesně a jejich hrany jsou pečlivě opracovány. U těchto low-budgetových nástrojů jsou často Achillovou patou plastové ořechy, kde se při ladění do měkké hmoty mohou struny zakousnout a ve výsledku dochází k poskakování strun. Další nepříjemností může být, že u levných mechanik mohou být ostřejší hrany otvorů pro strun, což vést k praskání strun, ale to ukáže čas a delší zkušenosti s daným nástrojem. Dobrá zpráva je, že tyto problémy lze vyřešit velice snadno výměnou těchto choulostivých částí, což určitě většina uživatelů zvládne svépomocí. Co bych rozhodně doporučil vyměnit při koupi tohoto nástroje, jsou struny. Ibanez na své dražší nástroje dodává D‘Addaria, bohužel na této kytaře jsou pouze tzv. převozní, no name struny. Na druhou stranu musím pochválit seřízení nástroje, které je standardně velice dobré u všech sérií značky Ibanez, u tohoto kousku možná na můj vkus s poněkud vyšším dohmatem.


A teď uhodíme do strun
Jaké jsou tedy sonické možnosti a hranice tohoto nástroje? Kytara je osazena dvojicí humbuckerů s keramickým magnetem a pětipolohovým přepínačem, který nabízí různé kombinace zapojení. Klasické jsou polohy 1, 3, 5 (ze shora) které zapínají krkový, oba snímače a kobylkový snímač. Mezipoloha 2 rozpíná humbucker u krku a zapojuje tedy jednu cívku u krku a další mezipoloha 4 kombinuje rozpojené single cívky z obou snímačů.

Máme tedy možnost volit mezi pěti rozdílnými zvuky. Keramické magnety, které nabízí spíše ostřejší středovější zvuk, se budou určitě více hodit pro vysoké zkreslení. Vedle tří možností silného humbuckerového signálu jistě uvítáme mezipolohy 2 a 4 se singlovým feelingem, které využijeme spíš pro čistší a crunchové tóny. V těchto dvou polohách můžete lehce dosáhnout tzv. twangu – pronikavého zvuku se silným atakem, tak typickým pro fendry. Snímače Infinity zní celkové poněkud ploše a podle mě nemají tak bohatou frekvenční a dynamickou charakteristiku, což se dalo ostatně čekat. Na druhé straně nemůžeme čekat ani u rezonančně chudšího a levnějšího materiálu jako topol žádné zázraky. Kytara se zvukově chová předvídatelně a poplatně materiálům a součástkám, které jsou na ní použité. Největší přidanou hodnotu tohoto nástroje vidím hlavně ve zpracování, pohodlnosti, hratelnosti a jisté zvukové universalitě (možnost rozpínání humbuckerů). Svým zvukovým potenciálem, ale taktéž konstrukcí bude tento nástroj vyhledáván hlavně kytaristy, kteří dávají přednost hardrockovým a metalovým polohám.

Analogie na závěr
Nedávno jsem v jednom videu o hudebních nástrojích slyšel zajímavý příměr, který se týkal používání levných a dražších nástrojů. Průvodce videem tam poukazoval na to, že posluchač nepozná, jak drahý či kvalitní nástroj hudebník používá, stejně jako zákazník v restauraci nepozná, jak drahé či kvalitní nože a jiné kuchyňské náčiní šéfkuchař používal pro zhotovení lahůdky, kterou má strávník před sebou. Ve výsledku jde o to, aby nástroj umělci jakéhokoli zaměření vyhovoval, ale hlavně aby ho inspiroval do té míry, že ze sebe vydá to nejlepší. Podle mého názoru se toto ergéčko může stát právě tímto spolehlivým a inspiračním zdrojem pro začínajícího kytaristu a posunout ho profesně i kreativně na vyšší úroveň. A to není málo.

Výrobce: Ibanez
Zapůjčil: Roland Meinl Musikinstrumente

Tomáš Hoskovec