Dnes si milovníci klasických tvarů nástrojů a oldschool zvuku asi příliš nepřijdou na své. Firma Ibanez, jejíž pole působnosti se obrazně „i hvězd dotýká“, nám připravila další lahůdku - tentokráte v supermoderním kabátě a s maličko větším hudebním rozsahem, než na jaký jsme my, klasičtí basisté zvyklí. Inu, inovace není žádná legrace, svět patří pokroku, takže vzhůru do budoucnosti...

Naše baskytara je dnes pro změnu šestistrunná a nese modelové označení EHB1006MS. Zemí jejího narození je Indonésie, odkud pochází většina produkce firmy Ibanez. Díky tomu je pak cena podobně kvalitních nástrojů přístupnější i méně movitým basistům.

Tělo nástroje
Již na první pohled má nástroj lehce futuristický vzhled. Menší tělo disponuje moderním tvarem, který však přeci jen vychází z klasických baskytar, tak jak je známe a máme rádi. Tělo má šedivě metalízovou barvu – Metallic Gray Matte – která na omak není úplně rozleštěná a spíše působí přírodnějším charakterem. Ve středovém prohnutí je korpus spíše užší (přibližně kolem 220 mm), zato do oblouku ohnutý vrchní roh nástroje je až nezvykle dlouhý a dává nástroji moderní vzhled. Spodní roh je naopak hodně krátký a rovný, směřující přímo ven. V nejširším místě měří tělo kolem 315 mm. V místě kobylky, kde je umístěno šest otočných ladících mechanik matné černé barvy, je profrézováním vytvořen jakýsi schůdek umožňující bezproblémové ladění (otočné šrouby mechaniky přečnívají tento schůdek a proto je možno s nimi otáčet). Do těla jsou dále zapuštěné dva dvojité snímače a baskytara disponuje čtyřmi ovládacími potenciometry s jedním malým kolébkovým přepínačem.

Na zadní straně těla jsou vyfrézovány dvě šachty se zapuštěnými plastovými kryty. Jeden, okamžitě odnímatelný, je určen pro devítivoltovou baterii, která napájí aktivní elektroniku nástroje a druhý pak kryje aktivní elektroniku samotnou. Je připevněn pomocí čtyř malých křížových šroubků. Z boku pod mechanikou je umístěn výstup z nástroje. Nejedná se o obyčejnou jackovou zdířku, ale o výstup Neutrik s bezpečnostní aretací zabraňující nechtěnému vytržení kabelu (malá červená páčka).

Na horním rohu a zadní straně jsou přišroubovány úchyty na řemen. K nim jsou dodávány zámky k popruhu – Schaller S-Locks. Tělo nástroje je vyrobeno z americké lípy a má uvnitř vyhloubeny odlehčovací prostory za účelem snížení hmotnosti nástroje. Celkové zkosení všech hran by mělo přispívat ke zvýšení ergonomie nástroje a zlepšit herní komfort. Struny značky D'Addario EXL170-5SL + .032 neprochází tělem nástroje, nýbrž jsou ukotveny v šestidílné mechanice. Součástí je měkký futrál a imbusy pro nastavení.


Krk nástroje
Protože testujeme šestistrunnou baskytaru, je jasné, že samotný krk bude velmi široký. Na nultém pražci měří 54 mm a na 24 pražci pak 87 mm. Tloušťka krku je na prvním pražci 19,5 mm a na dvanáctém pražci 21,5 mm. Radius krku je 950 mmR a menzura 889 mm/35" – 825,5 mm/32,5".

K tělu je krk připevněn pomocí šestice černých křížových šroubů. V místě spoje je za posledním 24 pražcem krk schodovitě srovnán s deskou těla a v této ploše se nachází otvor pro nastavení výztuhy krku. Krk samotný je složen z pěti kusů ořechu a javoru v úpravě “roasted” (pražené dřevo, tepelně upravené, temperované vulkanizované nebo torefikované – ideální pro prostředí s vysokou nebo proměnlivou vlhkostí – viz pot hráčovy ruky) s grafitovými výztuhami. Přeci jen tah šesti strun není zanedbatelný. Hmatník je z očkovaného javoru, též v úpravě “roasted”.

Velikou změnou pro všechny klasické baskytaristy však bude absence hlavice nástroje. Za nultým pražcem se nachází asi 45 mm dlouhá ploška a v ní jsou umístěny vertikální matně černé kovové válečky, ve kterých jsou uchyceny struny. Na druhé straně jsou malé kovové destičky, ve kterých tyto válečky drží. Každým válečkem je veden jakýsi mosazný pístek, který strunu tlakem drží a zabraňuje jejímu vyvléknutí. Toto uchycení strun ovládá hudebník pomocí dodaného imbusového klíče.

Ladění se provádí nikoliv jednotlivým kolíky na hlavici nástroje (naše basa ji nemá), ale velkými otočnými šrouby na konci šestidílné mechaniky. Tyto šrouby jsou opatřeny protiskluzovým vybroušením, aby při ladění prsty po šroubech neklouzaly. Ačkoliv se to nezdá, je tento způsob ladění velice jemný a precizní. Asi proto má i převážná většina smyčcových nástrojů na kobylce jemné dolaďovače (tedy většinou kromě kontrabasu).

Mechanika je složena ze šesti stejných komponentů MR5HS. Tato konstrukce je navržena právě pro baskytary řady EHB kvůli vynikajícímu přenosu vibrací na tělo nástroje. Sedlo každé ze šesti částí kobylky je nastavitelné pro rozteč strun +/-1,5 mm. Výška kamenů se samozřejmě nastavuje pomocí výrobcem přiložených imbusů.


Multiscale
Další novinkou je šikmě soustředné uspořádání pražců na hmatníku. Jako by se zprava od hlavice pomalu překlápěly doleva ke kobylce. V krajních pozicích je jejich náklon největší, zatímco ve středu pak mírný. Proč toto podivné uspořádání? Protože náš nástroj je tzv. “multiscale“ konstrukce (více - multi menzurální).

Díky šikmým pražcům a šikmé implantaci kobylkových segmentů mají totiž delší struny větší délku menzury, aby mohly více a intenzivněji oscilovat a tenčí struny naopak kratší délku menzury za účelem zlepšení attaku, pevnosti tónu a zvukové rychlosti těchto strun. Velkým propagátorem multiscale menzury je světoznámý basista Lee Sklar a firma Dingwall.

Co se týká krku, zmíním už jen jednu zvláštnost. Tou jsou luminiscenční polohové značky na hraně hmatníku. Prostě ve tmě výrazně fosforeskují po celé délce krku a zlepšují tak hráčovu orientaci na hmatníku. Intarsie na ploše krku nikoliv, jsou pouze perleťové.

Elektronika nástroje
Baskytara EHB1006MS je osazena dvěma dvojitými pasívními humbuckery T1 se samostatně namontovanými cívkami. Snímače jsou, stejně jako pražce i jednotlivé fragmenty kobylky, namontovány pod strunami šikmo. To ještě více podtrhuje celkově futuristický vzhled basy. K ovládání těchto dvojitých snímačů slouží celkem čtyři potenciometry: Vari-Mid 3 EQ, z nichž dva jsou patrové (mají prstenec a vrchní potenciometr). Potenciometr nejblíže ke krku zesiluje a zeslabuje nástrojový signál. Druhým potenciometrem pak mícháme poměr mezi oběma snímači. Následují dva patrové potenciometry aktivní elektroniky. Tu aktivujeme malým černým přepínačem umístěným nad potenciometrem pro mix snímačů. Ovládat můžeme spodním prstencem basy (odhad dle grafu +/- 18 dB na 100 Hz) a vrchním potenciometrem pak výšky (dle grafu +/- 18 dB na 10 kHz). Následuje druhý potenciometr, kterým korigujeme středové frekvence (opět dle grafu +/- 14 dB zhruba v rozsahu od 80 Hz až po 7 kHz). Výrobce však přesné hodnoty equalizace na webu neuvádí. Prstencem volíme středové frekvenční pásmo a patrovým potenciometrem pak úroveň jeho zdvihu či výřezu. Šířka pásma je pevně daná a jedná se tak o EQ s tzv. semiparametrickými středy.

Potenciometry mixu snímačů, basů, výšek a gainu středového pásma mají středovou aretaci. Je tedy hmatem dobře znatelné, kdy pásmo přidáváte a kdy už ho zeslabujete. Pokud hráč vypne aktivní elektroniku, pak v pasívním módu vrchním patrem (normálně aktivní výšky) může provádět korekci tónové clony.


První hudební pokusy
Lepší je spíše říci: „rozpačité hudební pokusy“. Když jsem vzal tento nástroj poprvé do ruky, měl jsem pocit, jako ve svých mladých basově začátečnických letech. Nemohl jsem se pořádně trefit na tu či onu strunu, na které jsem chtěl hrát. Když jsem zkoušel slap, bylo to ještě horší, než když do něho poprvé zasvěcuji žáka, co touto technikou nikdy nehrál. Kombinace širokého krku, šesti strun a šikmých pražců působila na mou hru přímo destruktivně a fosforeskující značky na hmatníku mé hře rozhodně nepřidaly. Ale bavilo mě projet hmatník pod lampičkou a pak se v zavřené koupelně dívat, jak září celý hmatník. Avšak po takových dvou třech dnech jsem si všiml, že se moje ruce už přeci jen lépe po hmatníku pohybují, už je nepletou ony šikmé pražce a někdy dokonce zahrají i na všech šesti strunách.

Kromě elementárního nácviku šestistrunné baskytarové hry jsem si nástroj zevrubně prohlížel ze všech stran. Tato baskytara stojí bratru přes třicet tisíc korun a to už opravdu není žádná láce. Zarazilo mě pár drobných kvalitativních nepoměrů. Přestože je mechanika celokovová a precizně vyrobená, působí na mě kontrastně černé plastové knoby velmi laciným dojmem. Jako by se k tomuto nástroji vůbec nehodily. Každý potenciometr chodí trochu jinak. Volume a Mix mají krásný tuhý chod, ale Basy/Výšky a Středy přímo utíkají pod prsty. Právě při jejich otáčení se mi na mysl drala ona „plastovost“.

Krk nástroje je proveden naprosto precizně, krásné dřevo, opracování, rovnost i seřízení, prostě nádhera. Ale při zkoumání těla jsem na laku nalezl pár krupiček a některé plochy byly dle mého názoru rozleštěny o trochu více, než jiné (např. v prolomení horní hrany). Nešlo však o nic fatálního, to jen já se mstím za to, že se mi tato šestka hned nepodala jako Johnu Patituccimu.

Když už jsem byl schopný hrát, zapojil jsem basu do aparátu. Konalo se velice příjemné překvapení. Z bedny se linul krásný basový zvuk, vyrovnaný ve všech ohledech. Nástroj neměl žádné „vlky“ (místa se špatnou vlnovou rezonancí), všech šest strun hrálo stejně silně se stejnou barvou. Nejprve jsem využil pasivního módu. Barevně se mi moc líbil. Byl přírodní, křišťálový a pevný. Daly se s ním opravdu dělat divy. Když chcete, nastavíte i v pasivním módu zvuk „ala Jaco“, tedy středově mručivý zvuk. Rovněž tak i zvuk krkového snímače Precissionu. Ibanez prostě ví, čím své basy osadit.

Po zapnutí aktivní elektroniky se nekoná žádný brutální hlasitostní ani korekční skok. Vy si můžete zvuk třeba o maličko přibrousit na středech či na basech. Velmi pěkně se chová equalizer na výškách. Zažil jsem aktivní elektroniky, které po zapnutí a vytočení produkovaly mimo užitečný signál nepříjemný šum. Zkusil jsem proto napálit aktivní equalizer naplno a pak přepnutím zkontrolovat, jak si stojí. Žádné reziduální zvuky se neozývaly. Tento přepínač je výborný pro situaci, když chcete hrát obyčejnou linku a pak přejít do exponovanějšího sóla (určitě na šesté struně). Nastavíte equalizer na agresivnější a průraznější zvuk a jen přepnete. Nepotřebujete žádnou zbytečnou krabičku. Díky absenci hlavice nástroj pěkně sedí a nepřepadává. Jen s tlumením okolních strun jsem se pral, ale to díky neobvyklé šíři hmatníku. Asi by si i to po čase sedlo.

Resumé
Nejsem John Patitucci a nemastím jazzová sóla (moc) do poloh. Tento svébytný náročný nástroj je v prvé řadě určen především výsostným profesionálům, kteří mají něco odehráno a své basové party valí ve velkém tónovém rozsahu s různými technikami. Přidaná šestá struna opravdu není pro každého. Tato baskytara může zdatným a zkušeným hráčům nabídnout velikou zvukovou variabilitu a komfort na hmatníku. Až na pár pididrobností se jedná o nástroj se špičkovým zvukem a elektronikou. Tato basa bude hrát skvěle i přes starou Vermonu…

Výrobce: Ibanez
Zapůjčil: Roland Meinl Musikinstrumente

Petr Los