Po delší pauze se vám opět hlásím se svými osobními postřehy na další novinkový produkt firmy Ibanez. Tentokrát bych se chtěl podívat na kobylku, a ne jenom na ni, cenově dostupné kytaře ze série ART. Tato řada nástrojů, která je součástí bohatého portfolia renomovaného japonského výrobce, se objevuje v nabídce již od roku 2007. Rok, co rok se modely této řady obměňují a inovují. Přehlédneme-li jen letmo katalog ART série, lehce určíme, kterým slavným modelem se návrháři této řady bez výjimky inspirují. Jsou to pestré variace na klasický Les Paul, tedy celomasivní single cutaway kytary (s jedním výřezem), který svou všestranností věrně slouží kytaristům širokého spektra různých hudebních žánrů a stylů již desítky rockových let.

Největší rozmach ART série byl v roce 2011 s deseti různými variacemi, oproti současnosti, kdy v katalogu najdeme varianty pouze dvě. Celomasivní topolovou ART 120 s finišem cherrry sunburst a naší testovanou variantu ART 120 QA, jejímž základem je také masivní topol s javorovým topem. Zde si můžete vybrat ze dvou barevných variant – klasický dvoutónový subnurst nebo transparentní black sunburst.

Na první pohled působí kytara velice elegantně a při prvním fyzickém kontaktu se zdá, že jde o příjemně křehkou a subtilní variantu LP. Ale asi bych už mě přestat srovnávat s klasikou, protože rozdílů v anatomii i použitých materiálech je přece jen dost. Pojďme si je tedy hezky popořádku vyjmenovat a popsat.


Amarant na jaro svadlý
Za zmínku určitě stojí fakt, že oba modely ART 120 a ART 120 QA prošly během jednoho jediného roku materiálovou změnou. To budou určitě řešit majitelé, kteří si nástroj již pořídili, ale také ti, kteří se na to teprve chystají, a budou vybírat ze dvou různých materiálových variant jednoho a toho samého modelu. Mě samotnému to trochu zamotalo hlavu srovnávaje aktuální katalog výrobce a popis kytar na některých on-line obchodech. Původní modely z roku 2019 jsou vyrobeny s hmatníkem z novozélandské borovice, kterou v roce 2020 nahradilo dřevo s poetickým názvem „purpleheart“, tedy purpurové srdce. Je to dřevo načervenalé až purpurové barvy, získávané ze stromů rodu Peltogyne ve střední a jižní Americe, jehož český výraz vám bude určitě evokovat Máchovy verše "Dívčina krásná, anjel padlý, co amarant na jaro svadlý".

Amarantové dřevo je tvrdé, houževnaté a hutné, trochu obtížnější na opracování. Na druhou stranu trvanlivější a odolnější než novozélandská borovice, která se beztak používala ve formě kompozitu, tedy s příměsí plastů. Ač jsem se snažil, jak jsem mohl, purpurový nádech jsem na hmatníku ani při expozici na denním světle svým stále více nedokonalým zrakem nedetekoval. Ale kdoví, možná se nám časem pěkně vybarví. Nicméně, když se zadíváte na některé nástroje s tímto hmatníkem, ta barva je tam patrná. Amarantový hmatník je umístěn na javorovém krku a je opatřený bílou lemovkou. Hmatník je osazen 22 pražci ve střední tloušťce (medium) a akrylovými blokovými polohovými značkami. Ořech je levný plastový v černém provedení, ale pokud jste šikovní, můžete si tuto součástku samostatně vyměnit za materiál ušlechtilejší a začít si tak kytaru trochu vylepšovat. Použitím kostěného nebo grafitového ořechu docílíte lepšího sustainu a rezonance, a též stability v ladění. Všechny rozměry krku jako menzura (628 mm), šířka hmatníku u ořechu (43) a rádius (305 mm) jsou vyrobeny dle standardních norem pro LP. Prakticky řešená je plastová krytka zakrývající šroubení nastavení napětí krku. Nemusíte mít při ruce šroubováček a úzkostlivě hlídat šroubky jako oko v hlavě, stačí kryt odklopit na stranu mincí nebo trsátkem a ve vteřině štelovat prohnutí hmatníku a dohmat.

Snesitelná lehkost těla
Tělo kytary je vyrobené z topolu, což je jedno z nejlehčích a nejměkčích dřev, které se dnes z ekonomických důvodů používá při masové výrobě kytar čím dál častěji. Je to levnější náhražka za mahagon, který bychom normálně na tomto typu kytary očekávali. Svou strukturou a rezonančními vlastnostmi se ovšem spíše blíží olši. Chybí hutnější basy a nižší středy, naopak střední pásmo zní výrazněji. Jeden neoddiskutovatelný benefit však toto dřevo má. Kytara je ve výsledku lehká a nebude nám pomáhat pomalu ale jistě vyvíjet skoliózu páteře. Lehkosti je dosaženo taktéž užším profilem těla a potěší také anatomické vykrojení na zadní straně nástroje, jak je známe například ze stratocasterů. Designovanou dokonalostí tohoto kousku je svrchní deska z obláčkového javoru. Pod finální vrstvou vysoce lesklého laku působí design dřeva vskutku efektně. Pokud preferujete klasičtější „look“ nástroje, měli byste sáhnout po této úpravě. Obvod těla je stejně jako krk bíle olemován. Nástroj celkově působí honosně, a hádali byste, že pořizovací náklady budou vyšší, nežli je skutečná hodnota tohoto kousku. Vzhled tak dohání průměrnou a ekonomicky výhodnější volbu materiálů.


Dáme tam ten Gibraltar, ať to nějak vypadá
Veškeré kovové součástky na kytaře, tedy hardware včetně krytek snímačů jsou v chromovém provedení. Ladící mechaniky Ibanez jsou zapouzdřené, olejové, s dostatečně velkým převodovým poměrem, takže dolaďování je bezproblémové a citlivé. Když LP, tak Tune-O-Matic systém s pevným můstkem a struníkem. A ten byl právě dalším upgradem oproti modelu z roku 2019. Na starším modelu se nachází můstek Full Tune III od Ibanez, který byl v letošním roce nahrazen můstkem Gibraltar Performer od firmy Gotoh. Tento by měl zajistit ještě lepší sustain a ladění. Mnohem markantnější změnu, kterou detekujete pouhým pohledem, doznal struník. Ibanezácký standard Full Tune III nahradil nevšedně působící Quick Change III od firmy Gotoh. Změna spočívá v tom, že na povrchu nového struníku uvidíte radiální zářezy, které umožňují rychlejší výměnu strun. Zkrátka nemusíte mžourat do dírky a slinit hrot struny, abyste se trefili, kam chcete. Jednoduše zaháknete strunu do drážky a můžete navíjet. Sám mám s tímto systémem zkušenosti z jedné z mých Ibanez kytar, a musím přiznat, že ne vždy se mi napoprvé povede utáhnout strunu, aniž by mi předtím struna nevyskočila z drážky struníku, ale třeba je to jen mými nešikovnými prsty. Každopádně musíte strunu před napnutím lehce jistit druhou rukou, což je trochu nepohodlné. Ale co, inovace a vývoj musí nezadržitelně kupředu.

Keramika se postará o hutný zvuk
A teď se přesuňme k elektronice. Nástroj je osazen dvěma humbuckery Classic Elite. Tyto Ibanez snímače s keramickým magnetem jsou používány na celomasivní i lubové kytary od roku 2014. V popisu práce mají za úkol dodávat bohatý, nuancovaný tón s macatým tučným spodkem. Ve skutečnosti zaznamenáte spíše průměrný, a fádnější zvuk v čistém a lehce crunchovém zvuku, ale to, co potenciálního zájemce o tento nástroj stoprocentně uspokojí, bude silně zkreslený zvuk. Ovládací prvky vás rozhodně nepřekvapí. Třípolohový snímač s klasickým zapojením přepíná krkový a kobylkový humbucker nebo je zapíná současně. Každý snímač má své ovládání hlasitosti na rozdíl od potenciometru tónové clony, který je pouze jeden, a ovládá oba snímače najednou. Takto jednoduše měly řešeny tónovou clonu i všechny předchozí modely ART od svého vzniku. Někoho jednoduchost potěší, někdo může být z absence možnosti odděleně nastavovat clonu mrzutější. Vzhledem k tomu, že se jedná o nástroj primárně určený na tvrdší muziku, designéři zřejmě usoudili, že se takovou podružnou funkcí kytarista tvrďák nebude moc zabývat. Ovládání to jenom zpřehlední. Osobně se mi tato redukce přijde praktická.


Nažhav lampy, vypni stand-by a řízneme do toho
Zbývá mi teď popsat to nejdůležitější, a to, jak tato kytara hraje, ale také jak se na ni hraje. Nástroj překvapí svou lehkostí. Zajímalo mě tedy logicky, jestli nemá tendenci přepadávat na hlavu, tak jak to například známe z modelů SG, které mají užší a lehčí tělo oproti LP. Pokud máte nástroj zavěšený na krku a dáte od něj ruce pryč, nepadá na hlavu, ale je to jen taktak.

Příjemné zjištění bylo, že přímo z výroby byla kytara precizně seřízená, tedy ani moc nízko, ani moc vysoko, ladění nástroje bezproblémové i ve vysokých polohách, pohyb po hmatníku velice příjemný a plynulý, žádné neznělé nebo udušené tóny při vytahování strun. Ovšem jedna nepříjemná věc se projevila záhy. Krajní struny E mají tendenci sklouzávat z hmatníku. Vím, že namítnete, že to může být individuálním stylem hry nebo neobratností, ale mě se to dělo. Ne že by byl špatně instalovaný ořech nebo můstek, nebo nedej bože vadně zasazený krk. To vše je v pořádku. Vzdálenost struny od okraje hmatníku je ve srovnání s jinými kytarami také standardní. Zkoumal jsem tedy, kde je hlavní příčina tohoto jevu, a ukázalo se, že je to příliš štědrým obroušením pražců. Struny E jsou příliš blízko zkosení obroušeného konce pražce. Tento problém není tak dramatický, pokud budete hrát na struny tloušťky .010, kterými je kytara osazená, ale řekl bych, že by to mohl být problém u silnějších strun, který by se musel řešit.

Zapojeno do aparátu, v mém případě nedávno nabytého versatilního VOX AC 30 s dvěma greenbacky, se kytara rozezní naplno. Jak už jsem výše předeslal, z čistého zvuku nebudete úplně odvaření, uslyšíte něco jako humbuckery na celomasivním těle, ale tón není tak plastický, hřejivý a barevný, jako to umí alnico snímače, a v kombinaci s topolem z nástroje nedostanete tak ušlechtilý plný a rezonující zvuk, který byste si představovali. Vcelku je to docela příjemné, ale chybí tomu právě to něco, které by vás zaplavilo lehkou extasí. Naopak lehčí euforie nás dostane, pokud budete gain vašeho preampu točit doprava. Keramické magnety reproduktorů s keramickými magnety snímačů si rozumí více než dobře. V silně zkresleném saturovaném zvuku si kytara vede velice obstojně a z kytary vymáčknete opravdu hodně. Snímače mají tendenci při velkých zkresleních o něco dříve vazbit, ale to může být při určitém stylu kýžený efekt. Vydržel bych v tomto režimu Ibanezku mučit a mačkat hodně dlouho, takže vytrhněte mi někdo tu kytaru z ruky, nebo dnes nic jiného nezvládnu udělat a vy přijdete o sluch.

Hodnocení
Celkem vzato, není to vůbec špatná kytara. Možná na ní najdeme nějaké mouchy, ale s přihlédnutím k ceně je to opravdu zajímavý nástroj pro začínající a lehce pokročilé kytaristy. I když je nástroj univerzální, co se týče použití v širokém spektru hudebních stylů, rozhodně doporučuji pro syrovější muziku. Vyzkoušejte, uvidíte. Jen si trochu ujasněte, s kterým modelem máte právě tu čest. Jak jsem výše popsal, existují rozdíly v ročnících 2019 a 2020, konkrétně v hmatníku a kobylce, a obě verze jsou momentálně dostupné v obchodech. Takže mějte oči otevřené, zkoušejte a porovnávejte.

Výrobce: Ibanez
Zapůjčil: Roland Meinl Musikinstrumente

Tomáš Hoskovec