V nabídce firmy Hammond najdeme nově nástroje řady XK, které de facto nahrazují předchozí řadu SK. Jedná se o modely XK-4 (jednomanuálový s funkcemi MIDI řídící klaviatury), XK-5 (jednomanuálový s tradičním varhanním designem a plnou sestavou táhel), XK-5 System (jako předchozí, ale dvoumanuálový), XK-1c (jednomanuálový s jednodušším a lehčím provedením). Na první z nich se podívejme v dnešním testu.

Koncepce a design
Za dlouhou dobu existence značky Hammond jsme zvyklí na to, že její nástroje především udržují (dobrou) tradici a obvykle nevynikají novátorstvím. Je tomu tak i zde. XK-4 nabízí v podstatě vyčerpávající simulaci varhan, ať už klasických firemních s tónovými kolečky, tranzistorových britských VOX, italských Farfisa, japonských Ace, nebo píšťalových koncertních nebo divadelních. K tomu přidává funkce MIDI řídící klaviatury a možnost vysílat na třech vrstvách s různými MIDI kanály. To se hodí pro ovládání externích nástrojů. V paměti je 100 továrních a 100 uživatelských nastavení. Co se týče zvukového provedení, nabízí tento nástroj technologii Modeled Tone Wheel 2, simulaci klasických tónových koleček, tentokrát i s napodobením fluktuací zvuku ve výšce a dynamice díky nevystředěné poloze koleček. Je tu i nová verze simulace efektu Leslie a lampového přebuzení, dva multiefektové jednotky.

Na první pohled se XK-4 velmi podobá řadě SK Pro, má však klasické varhanní bočnice v imitaci dřeva a méně ovládacích prvků na panelu, zejména zaujme prázdné místo po pravé straně, vhodné pro umístění telefonu, tabletu či jiného ovládacího prvku typu control surface. Velmi pěkně a čitelně působí barevný displej.

Na horním panelu najdeme, kromě tradičních hammondovských ovládacích prvků (sada 9 táhel, ovládání chorusu/vibrata, zapínání/přepínání rychlosti Leslie, ovládání perkuse) vyvedených ve větším bílém provedení, také další tlačítka s menší velikostí. Ty slouží pro ovládání dělení klaviatury, zapínání sustain efektu, pedálu, přepínání oktáv, transpozice a volby zvuků/předvoleb. Úplně vpravo pak najdeme sadu 2x čtyř otočných potenciometrů. Vrchní řada ovládá celkovou ekvalizaci (třípásmový systém s basy, středy s laditelnou frekvencí a výškami), což je praktické pro živé hraní. Spodní má dva přiřaditelné potenciometry (a také dvě tlačítka) a hloubku efektů Overdrive a Reverb (a jejich zapínání tlačítky). K tomu klasické čtyři kurzorové klávesy, kolečko pro zadávání dat, navigace v menu. Pro MIDI ovládání je tu i kolečko ohýbání tónu a modulace, které chodí velmi příjemně. Celkově vzato je design velmi střídmý, elegantní a přehledný.

Zadní panel nabízí klasickou eurozásuvku pro přívodní kabel, což považuji za výhodu, protože nástrojů s klasickým, mnohdy speciálním adaptérem, je dnes více než dost. Nástroj se automaticky přizpůsobí voltáži v síti podle lokality, což zřejmě ocení hlavně ti, kdo by s ním cestovali přes Atlantik nebo Pacifik. Dále připojení USB/MIDI, vstup pro paměťové USB medium, MIDI IN/OUT, konektory pro připojení pedálů, které umožňují jak spínače, tak u varhan v podstatě „povinný“ expression pedál. Zde je nutno firmu pochválit za seznam kompatibilních modelů v manuálu. Je tu také AUX audiovstup v podobě malého stereojacku s ovladačem hlasitosti, praktický pro přehrávání základů nebo doprovodů na cvičení z telefonu, tabletu apod. A samozřejmě nechybí audio propojení včetně výstupu pro pedál a 11pinového konektoru pro připojení externí Leslie. Možnosti připojení jsou tedy standardní, pokud bychom uvažovali trochu dále a praktičtěji, vzhledem k řídícím možnostem nástroje by se hodil ještě jeden klasický MIDI výstup. Pokud bychom totiž chtěli ovládat dva nástroje na dálku (např. klavír a syntetizér), bylo by to elegantní řešení; mnoho nástrojů totiž dnes nemá konektor MIDI THRU a pro propojení více nástrojů bychom potřebovali zřejmě externí MIDI Thru box. K nástroji se dá dokoupit i klasický „Half Moon“ přepínač pro ovládání Leslie před klaviaturou.

U Hammondů člověka jistě zajímá jejich hmotnost – zde je to 9,4 kg, což je, myslím, velmi slušná váha.

Ovládání
Dobrou tradici firma zachovává i zde, jedná se o další nástroj, ke kterému v podstatě nepotřebujete manuál. Pracovat s ním se dá naučit velmi rychle a intuitivně, pro hráče zvyklé na tradiční hammondovské ovládání může být v podstatě okamžité. Pro fajnšmekry je tu dostatek parametrů pro doladění zvuku a jeho reakcí, včetně detailního nastavení MIDI vrstev. Nástroj má také bohatou MIDI implementaci, zahrnutou (jak už dnes není vždy zvykem) do standardního uživatelského manuálu.

Klaviatura
Klávesy mají klasický zaoblený varhaní tvar waterfall, nicméně pocit ze hry není, jak by se dalo možná očekávat, jen ultra měkký. Klaviatura má i určitou tuhost, čímž se snaží vyjít vstříc i hraní na jiné, než varhanní zvuky. To je samozřejmě pochopitelné, záleží jen, do jaké míry nám kompromis vyhovuje – já osobně bych dal přednost trochu měkčí variantě. V každém případě je ale hratelnost velmi dobrá.


Zvuk
Zde bych řekl, že drží firma tradici většinou dobrém, ale občas i ve zlém. Jak by se dalo čekat, nejsilnější stránkou nástroje jsou její firemní simulace. Základní zvuk zní výborně, možnosti nastavení a doladění jsou velmi široké, např. sada koleček, jejich profilu, přeslechu apod. Zároveň však platí, že laťka konkurence v této oblasti je nastavena velmi vysoko a nedá se vyloženě říci, že by zvuk tohoto nástroje byl nějakým způsobem nedostižný. Tranzistorové varhany jsou slušné, stejně jako většina rejstříků píšťalových varhan. Některé jiné ale znějí podivně chemicky (např. Vox Celeste). Co se týče efektové sekce, opět nejsilnější stránkou je simulace Leslie (nabízející osm různých modelů). Horší je to u umělého reverbu, kde u elektrických varhan je zvuk přijatelný, ale píšťalové varhany jako by zde neměly svůj adekvátní druh umělého dozvuku, který je v jejich případě zásadní. Nebude to jistě vadit v místě s přirozeným dozvukem (např. kostel nebo kaple), ale v malých zatlumených místostech může být výsledek rozpačitý.

U ostatních efektů, myslím, obecně platí, že by zvukové možnosti i možnosti zapojení a kombinace efektů mohly být lepší. Podobně jako u řady SKX Pro, slabinou jsou zkreslené zvuky - nedá se nastavit nejhrubší „kytarové“ zkreslení, což trochu limituje jeho možnosti pro rockové hraní. Multiefektová sekce je rozdělena do dvou sekcí nabízející každá jinou sadu efektů, což předem spoustu kombinací vylučuje - paradoxně i ty hodně obvyklé, které by se mohly dost hodit (např. chorus > delay). Lepší by určitě bylo udělat dvě sady stejné, které by nabízely jakoukoli kombinaci, včetně možností experimentů s dvěma efekty stejného typu v sérii za sebou, ale s jiným nastavením parametrů. Celkově tedy opět platí, že nenáročný konzervativní uživatel může být spokojen, ale pro zvukové experimentátory bude výhodnější použít pro efektování nějaký externí audioprocesor.


Závěr
Hammond XK-4 je slušný praktický nástroj konzervativního střihu, který nabízí to, co se od něj očekává, tedy především specializaci na (dobrou) tradici. Ocení ho zřejmě zejména příznivci tradičního hammondovského hraní v nejrůznějších stylech, méně bych ho doporučil zájemcům o píšťalové zvuky. Poměr cena/výkon je dán obecně vyšší cenou těchto nástrojů, stojí tedy poměrně velkou, ale nikoli astronomickou částku.

Výrobce: Hammond
Zapůjčil: Hudební centrum s.r.o.

Jiří Neužil