FGN JMP-AL-R VWH

Odpovědět
Petr Los
Příspěvky: 10
Registrován: 27 říj 2017 11:25

FGN JMP-AL-R VWH

Příspěvek od Petr Los » 10 srp 2018 09:43

Mocný bass z Matsumoto Nagano…

V přírodě je živočišná čeleď „Baskytaristi“ z řádu „Muzikantů“ vnímána jako poměrně hodně konzervativní až mnohdy asketická bioforma, což se týká jejího vybavení instrumenty. Často svá tykadla, bůhví proč, obrací pouze k severoamerickým lokalitám, zatímco zcela opomíjí jiný, originální život, hojně vyvěrající i v jiných biotopech, než jimi v nektriticky adorované Kalifornii, která sice má drobné nezanedbatelné prvenství, ale jistě to nebude napořád. Stačí jen pomyslet na přítomnost Yellowstonského supervulkánu...

Fujigen Mighty Power
Tedy vzhůru k oněm instrumentálním lokalitám! Pokud vám zatím není jasné, co bude předmětem letní prázdninové recenzičky, tak vězte, že velice zajímavá a krásná baskytara ze Země vycházejícího slunce. Výrobce této basy je japonská oceňovaná firma s předlouhou tradicí - Fujigen Guitars. Je opravdu jen o něco málo mladší než legendární firma Fender. Fujigen s Fenderem v minulosti dokonce i spolupracovala. Od roku 2007 pak píše FGN Guitars svou zcela novou historii. Má ve své nabídce různé konstrukční modely elektrických, semiakustických i akustických kytar a baskytar a své renomé zakládá především na precizním dílenském provedení svých nástrojů a jejich vynikajícím zvuku.

My se dnes podíváme na čtyřstrunnou baskytaru ze série Migty Power – model JMP-AL-R VWH. Poslední tři písmena znamenají „vintage white“, tedy že baskytara má smetanově bílou barvu. Po vytažení baskytary na světlo světa se objevil na první pohled velmi ušlechtilý nástroj, který v žádném případě nemůže zapřít, že část jeho genové mřížky vznikla právě na Kolumbem objeveném kontinentě. Ty tvary, co oscilují někde mezi Jazzbassem a Precissionem, se prostě nedají skrýt. Když jsem se díval trochu déle, viděl jsem tam i „něco“, co mi připomnělo Ibanez ATK, kterou mám velmi rád pro její masívnost a konstrukční poctivost.
Obrázek
Nesmělé pošilhávání
První, co musí okamžitě zaujmout oko muzikantovo, jsou dva půlené humbuckery, z nichž jeden je klasicky umístěn u krku a druhý zcela netypicky slouží jako kobylkový snímač. Tento kobylkový snímač je však posunut blíže ke středu, než by tomu bylo například u standardního singlu coilu Jazzbassu. Jinými slovy, oba snímače jsou umístěny více na střed. Již z tohoto jejich umístění mi blesklo hlavou, proč je tato basa označena jako „Migty Power – mocná, mohutná síla“. Oba snímače jsou totiž od renomovaného výrobce Seymour Duncan a jedná se o model SPB 3 Quarter Pound, který je primárně určen pro model Fender Precission. Tyto snímače mají magnety AlNiCo V s odporem 12,5 kOhm. Mají tedy silnější a agresivnější středy. Navíc při zdvojení se musí tento efekt zákonitě znásobit. To bylo první, co mi projelo hlavou.

Něžná madame Buterfly
Protože jsem se neudržel a zcela proti pravidlům popsal nejprve snímače, které mi padly do oka jako první, dorazím tuto kapitolu o elektronice. Kdo z vás čeká nějakou složitou aktivní elektroniku s přepínači či výškovými boostery, bude zklamán. Ovládání jednoduché jak facka. Basa má tři potenciometry za sebou v oblouku opatřené chromovými knoby. První a druhý potenciometr slouží k zesilování či zeslabování krkového nebo kobylkového snímače a poslední je obyčejná pasivní tónová clona. Za clonou následuje jacková zdířka. Toto až téměř “punkové” ovládání jistě způsobí radost muzikantům, kteří milují jednoduchost. Když už mluvím o vrchní desce, tak kobylka (jak uvádí výrobce) je model FGBB-104 (String Pitch = 19 mm). Masivní chromovaná kobylka má výškově i délkově stavitelné kameny, které se pohybují vpřed i vzad, každý ve své vlastní šachtě, čímž je zcela zamezeno jejich pohybu do stran při agresivní hře. Kobylka sama je pak k tělu přišroubována čtyřmi křížovými šrouby.

ObrázekAle pozor, přijde překvapení: struny nejsou kotveny do kobylky, ale prochází přímo skrz tělo nástroje. Toto řešení nabízejí u Fenderu až dražší modely a třeba u G&L pouze pětistrunné modely. Zde tento způsob ukotvení strun nalezne uživatel již v základní verzi. Struny procházející tělem totiž lépe rozechvívají dřevo a nástroj má tak delší a silnější sustain. Ladící mechanika je tvořena čtyřmi pochromovanými mechanikami značky Gotoh GB-11W/L s velkými průměry navíjecích bubnů. Spíše připomíná mechaniku, kterou se osazují Fendery, než menší průměry známé třeba z baskytar Ibanez. Převodový mechanismus ladících kolíků není krytý žádným přelisem, což však nemá na navíjení strun žádný vliv.

Tělo nástroje je vyrobeno z olše (dle mého názoru – ze tří, k sobě lepených částí), která má výborné akusticko-rezonanční vlastnosti, a na výrobu nástrojů je často používána. Celé je opatřeno velice jemným a na dotek vysoce leštěným nástřikem polyesterového laku výše uvedené smetanově bílé barvy. Barva nástroji opravdu sluší a podtrhuje jeho elegantní, ale přitom zároveň i trochu klasickou vizáž.

Stejně výtečně povrchově je upraven i do ruky báječně padnoucí krk. Není to žádné tlusté poleno, ani není krk u nultého pražce uzoučký, jak známe například z Jazzbassů. Vyroben je z javoru a na něj přilepený hmatník z tmavě hnědého indického palisandru. Krk má rádius 250 mm. Jeho zakřivení je velice mírné a díky tomu po něm prsty běhají parádně. Hmatník je osazen pražci typu Medium Jumbo C.F.S. a na hmatníku jich je celkem 21. Nultý pražec je pak umělohmotný. Celkově jsou pražce subtilnější a tenčí. Ještě je třeba zmínit se o jejich bezchybné implantaci do hmatníku, jinými slovy: zde si ruku o vyčnívající konec pražce neroztrhnete. K tělu je krk připojen za pomoci šesti křížových černých šroubů (taky je mohli udělat chromované jako vše ostatní na baskytaře).

Hlavice má z vrchní strany nalepenu černou dýhu s bílošedým logem FGN. Ta černá zřejmě kvůli celkovému designu, protože i bílé tělo nástroje je osazeno černým umělohmotným pickguardem, přišroubovaným k tělu dvanácti pochromovanými křížovými šrouby. Tvarově ani materiálově mě pickguard příliš nedostal (kdyby byla basička moje, asi bych vyzkoušel, jak by vypadala bez něj). Proti krásnému provedení barvy a tvaru těla mi přijde, jako by ho tam někdo prsknul z nějaké Jolany, ale co člověk to názor. Na base jsou nataženy struny o síle 45 značky D’adario.

Letící Šinkansen
Je samozřejmé, že jsem okamžitě basu vybalil a vzal do ruky. Až jednou nebudu mít nutkání toto udělat, bude to se mnou špatné. První, co docela stálo v cestě mému prvotnímu “suchému” drnkání, byly dva půlené humbuckery u kobylky. Ony totiž vlastně nejsou u kobylky, ale jsou posunuté trochu výš směrem ke krku. Navíc byly vyšroubované téměř pod strunami a překážely tak samotnému hraní. Mám na mysli hlavně kytarový způsob hry prsty. Snímač je totiž přesně v místě, kde se prsty dotýkají strun a díky své vysoké poloze nepříjemně vadí a plete se do hry. Vzal jsem tedy šroubováček a trochu je snížil. Bylo to lepší, ale pro úplně pohodlné hraní by to chtělo ještě víc. Druhým problémkem byly příliš nízko posazené kobylkové kameny. Při hraní v nulté a první poloze struny měly tendenci drnčet na prvním a druhém pražci. U takto pěkně provedeného nástroje celkem škoda. Když někdo nepříliš zkušený vezme takto neseřízený nástroj do ruky, může ho to odradit, ačkoliv stačí chvilka práce a vše je OK. Krk u tohoto nástroje byl precizně rovný. Imbusové klíče, jak pro nastavení krku, tak pro seřízení kamenů na kobylce, jsou přiloženy.

Záhy přišel čas otestovat basu naostro. Odnesl jsem nástroj do studia a připojil ho ke své sestavě složené z hlavy SWR 350 a bedny 2x12 GlockenKlang. První dobré znamení bylo, že při zavěšení basy na řemen, neměla tato tendenci k přepadávání na hlavici (jak to dokáží i některé drahé basy). Stačilo prvních pár tónů, abych okamžitě věděl, na čem jsem. Při použití krkového snímače se jednoznačně zvuk blížil svou barvou Precissionu, ale notně nakopnutému, zatímco když jsem použil kombinaci obou, valil se z bedny mocný zvuk jakéhosi agresivního Jazzbasse. Zvuk byl úžasně plný, šťavnatý, ale přitom krásně přírodní, se středovo-basovým charakterem. Jestli basáci z punkových kapel shání něco, co opravdu tlačí, tak ji mohu s klidným svědomím nabídnout tohoto “zvojeného” Precissiona. Myslím, že rozhodně neprohloupí.

Pokud by však čtenář nabyl dojmu, že tento nástroj je určen pouze pro řezníky s kohoutem na hlavě, tak se plete. Vyzkoušel jsem různé kombinace obou potenciometrů i včetně lehkého zatlumení zvuku tónovou clonou. Ta agresivitu zvuku trochu změkčí a příjemně zakulatí. Nástroj pak mohou použít basisti v různých hadrockových a rockových formacích. Velmi se mi líbila i barva při hře slapem. Zvuk při poppingu zvonil, ale při slapu tlačil a parádně duněl. Vynikající rovný krk umožňuje též alternativní hru tappingem s kombinací výborně se ozývajících flaggiolettů, takže s klidem můžete dát i Amazing Grace v arranžmá Victora Wootena.

Tato baskytara je ukázkou, že jsou i jiná místa než slunná Kalifornie, kde jsou schopni konstruktéři vytvořit zvukově i vzhledově zajímavý a hratelný nástroj, který bez problémů obstojí v souboji s konkurencí. Rozhodně bych, být vámi obrátil pozornost k této značce. Já to rozhodně udělám. To, že výrobce přidává i měkký futrál na nástroj, je už jen bonusem…

Výrobce: FGN Guitars
Zapůjčil: 3D Music s.r.o.

Petr Los
PROFIL AUTORA: Petr Los dipl.um.
Navštěvoval Pedagogickou fakultu v Ůstí nad Labem. Zde intenzivně studoval hru na klavír a kompozici. Po revoluci přesedlal na baskytaru a kontrabas a vystudoval Státní konzervatoř v Teplicích, obor Hra na kontrabas. V 90. letech se věnoval tvorbě filmové a scénické hudby. Vytvořil hudbu pro film několikanásobného cyklotrialového mistra světa Josefa Dresslera – Golden Bike a pro mnoho dalších výukových a reklamních filmů a spotů. Jako baskytarista a kontrabasista hrál v kapelách St.Woody a Lingers, se kterou vydal tři alba u společnosti Indies Records. V současnosti vyučuje v ZUŠ Česká Lípa hru na kontrabas, baskytaru a klávesy, příležitostně hostuje v symfonických orchestrech, a spoluprovozuje nahrávací studio WonderLost.

Odpovědět