Vynikající baskytarista americké progressive rockové kapely Tool Justin Chancellor se rozhodl, že nám basistům, kromě svého originálního muzikantského umu a svébytné tvorby v kapele, přidá navíc ještě něco málo do technického efektového parku. A protože je to „mocný“ basák, zkonstruovala podle jeho návrhu známá americká firma Dunlop rovněž stejně mocný basový wah pedál. Ponořme se do království chrčivých, až téměř syntetických basů.

Necessary Music Tool
Od metalového basového fousatého barda by spousta vyznavačů drsné muziky asi spíše čekala nějaké masivní zkreslovadlo a nikoliv wah pedál, který využívají spíše kytaristé, nicméně je to tak. Přiznejme si, páni basisté, kdo z nás často používá právě kvákadlo? Různé octavery, flangery, chorusy, overdrivy a jiné modulační krabičky, to je jasné, ale wah je spíše záležitostí jazzmanů či funkerů. U kytaristů je tomu však naopak.

Nicméně právě kvákadlo je jedním z nejstarších a tím i nejdéle používaných efektů vůbec. Je založené na rychlém přelaďování určitého frekvenčního úseku (široce přeladitelná pásmová propust) manuálně pohyblivým nožním pedálem. Pohyb tohoto pedálu se dále přenáší buď na hřídelku potenciometru přes ozubený hřeben, nebo pomocí optočlenu. U něho odpadají mechanické problémy.

Aby byl zvuk kvákadla ještě pregnantnější, hrnou do něho kytaristi signál ponejvíce už zkreslený. Vzniká tak ono charakteristické kvákání. Wah pedály jsou většinou velmi jednoduché na ovládání. Došlápnete pedál až do dolní polohy, pohyblivá plocha stiskne spínač, tím zapnete samotný efekt a můžete to spustit. Možná někteří teď kroutíte hlavou a říkáte si: „Proč to proboha píše, vždyť to každý muzikant zná?“ Nicméně právě pedál od Justina Chancellora je trochu jiný, proto to srovnání. A pak, my basisti ho zase tak často nepoužíváme.

Machine Tool
Pedál je mnohem větší a masívnější, nežli jeho klasičtí příbuzní z Dunlop family. Celý je vyveden ve světle modré tyrkysové barvě. Já bych se možná nebál říci, že svou širokou a placatou základnou ve mně spíše evokuje kvákadlo od firmy Morley. Ale pssst, jako bych nic neřekl. Hned na první pohled je vidět, že se vrchní plocha wahu se skládá ze dvou partií. Ta vlevo je využita pro široký, černou protiskluzovou gumou potažený pohyblivý pedál, zatímco pravá část je vyhrazena pro poměrně bohatou plejádu ovládacích prvků. Tyto jsou složeny jak z malých plastových knobů potenciometrů, které se při zapnutí přístroje barevně rozsvítí a jsou proto dobře viditelné i v naprosté tmě podia, tak z klasických chromovaných spínačů běžně používaných u kytarových krabiček. Na pravém boku kvákadla je u paty hráče umístěn ještě maličký červený spínač. Vstup a výstup v jackové podobě nalezneme klasicky na obou stranách přístroje, jako tomu je i jiných wahů. Na levé straně přístroje, zhruba veprostřed, je ještě zdířka pro napájení adaptérem. Šachta s devítivoltovou baterií je umístěna na spodní straně přístroje a je zaklapávací. K výměně baterie stačí odklopit víčko a připojit ji na standardní dvoupólový kontakt.

Tool design
Běžná kvákadla opravdu umožňují jen rychle přelaďovat určité frekvenční pásmo, ale s tím by si asi zabijáci typu Justina Chancellora asi dlouho nevystačili. Proto je toto jeho dítě vyzbrojeno mnohem lepšími a účinnějšími zbraněmi hromadného basového ničení.

V první řadě disponuje dvěma naprosto na sobě nezávislými režimy filtrů. První – tzv. U.K. Filter je navržen dle “custom” filtrace tónového ovladače Justinova nástroje v barvě basového partu ve skladbě The Patient. U. K. Filter pracuje ve frekvenčním rozsahu 232 Hz až 2700 Hz a dodává ostřejší a agresivnější zvuk než druhý režim.

Druhým režimem je filter Wah. Je více klasický, s jemnější tradičnější barvou zvuku, kterou tvoří červený induktor Fasel a obvody upraveného Cry Baby. Ty zaručují zesílení původního signálu 400 Hz. Wah Filter pracuje ve frekvenčním rozsahu 340 Hz to 1920 Hz.

Nyní přichází ke slovu ony zmiňované potenciometry se svítícími knobby. Jsou čtyři a nacházejí se v pravé vrchní ovládací části přístroje. První dva (pro WAH) jsou podsvíceny žlutě a ovládáme jimi hlasitost režimu VOL a šíři pásma Q. Druhé dva (pro U. K. Filter) jsou podsvíceny modře a mají stejné potenciometry jako Wah. Hudebník mezi nimi volí netradičně pomocí přepínače umístěného zcela nahoře v pravé části přístroje. Je tedy potřeba trochu natáhnout nohu.

Oba “kvákací” filtry jsou podpořeny třetím efektem, kterým je britský vintage fuzz. Je zkonstruován tak, aby při jeho aktivaci nedocházelo k přílišnému úbytku basových frekvencí, které pak činí zvuk plošším. Tato zkreslovací sekce má celkem tři parametry v podobě stejně podsvícených otočných potenciometrů. Tyto však svítí červeně. Uživatel má k dispozici úroveň samotného zkreslení – FUZZ, tónovou clonu – TONE a hlasitost fuzzu – VOL, kterou přimíchává fuzz k wah efektu. Fuzz spouští basista pomocí druhého chromovaného přepínače, umístěného na ovládacím panelu hned vedle jeho paty. Stačí tak jen šikmo vpravo posunout nohu a efekt aktivovat. Pro ještě lepší ovládání přidává výrobce k tomuto spínači velký hliníkový knob s nasazovacím gumovým krytem. Tento knob lze pomocí tří imbusových šroubků během chvilky připevnit na přepínač a na něj nasadit protiskluzový pryžový kryt. Nyní má přepínač ve stejné výšce s pedálem.

Na pravém boku kvákadla se nachází další maličký červený přepínač ve tvaru houbičky – FUZZ IND CTRL. Opět se dá velmi snadno přepnout pouhým ťuknutím paty (či špičky) nohy. Umožňuje buď použít fuzz pouze při sešlápnutí pedálu, nebo (při stisknutém spínači) mít efekt aktivovaný stále. Při sešlápnutí pak dochází již jen k frekvenčnímu promodulování pomocí U.K. filteru či Wahu. Každopádně však musí hlavní spínač fuzzu být aktivovaný. Aby hráč věděl, v jaké pozici se fuzz právě nachází, je informován o tomto stavu malou červenou LEDkou přímo pod hlavním spínačem fuzzu. O aktivitě fuzzu (v jakémkoliv režimu) svědčí rozsvícené tři jeho potenciometry. Indikační LEDka svítí i při vypnutém fuzzu. Nejprve jsem to považoval za drobnou nedomyšlenost, ale pak jsem si uvědomil, že je to vlastně v pořádku. Basák právě hraje skladbu a ví, že bude přepínat na fuzz a tato indikace ho již dopředu upozorňuje, jestli se fuzzovaný zvuk ozve bezprostředně při sešlápnutí spínače (jako když prostě zapnete jiný efekt), nebo až po následném prošlápnutí pedálu.

Poslední, co lze na efektu nastavit, je ovlivnění rychlosti náběhu neefektovaného (zejména nefuzzovaného) zvuku po zdvihu pedálu do nulové horní pozice. Jinými slovy, hráč zvedne pedál a ten v horní pozici efekt vypne. Malý černý potenciometr s nulovou aretací pak slouží k výběru doby doznění efektu od 30 ms do 560 ms. Díky této funkci vytvoří hudebník plynulejší přechody například mezi efekty. Tato funkce však neplatí při trvale aktivovaném fuzzu, protože tento zkresluje stále.


Justin Chancellor’s Tool
Moje první setkání s tímto efektovým pedálem bylo trochu rozpačité. Nemaje vhodného adaptéru, zakoupil jsem devítivoltovou baterii a chtěl ji připojit. Jenže ouha! Při kompletaci se něco pokazilo a známé drátky od kontaktu byly krátké. Baterii nešlo zasunout do šachty. A tak nezbylo nic jiného, než odšroubovat dno přístroje a chybně vedené napájení vrátit do správné polohy. Toto byl naštěstí jediný problém, který se při testování tohoto přístroje vyskytl. Vše ostatní pak byla už jen muzikantská radost.

Většina běžných wahů umožňuje pedál ponechat v libovolné poloze své dráhy. U našeho tomu však tak není. Uvnitř mechanismu je silná pružina, která pedál vždy po sešlápnutí vrátí do horní polohy a tím jej zároveň vypne. To se netýká trvale zapnutého fuzzu (svítí malá červená LEDka), který je aktivní i když je pedál v poloze off. V opačném případě (LEDka je vypnuta, ale fuzz aktivován) dojde ke zkreslení (a samozřejmě i ke kváknutí) jen pokud je pedál prošlápnut.

Tedy dva druhy wahu a fuzz, to jsou zbraně tohoto efektu. Pedál jsem sebou přenášel z domova do školy a studia a zkoušel ho na různých aparátech při různých situacích. Z obou programů se mi více líbil U.K. Filter. Byl basovější a celkově mi přišel tlustší, což je zřejmě dáno jeho větším frekvenčním rozsahem. Tento filter bych rozhodně používal na živé hraní, kde není tolik času na laborování se zvukem. Ve studiu bych se naopak nebál použít i průraznější Wah.

Nikdy jsem nebyl, a už asi ani nebudu, příznivcem zkreslené basy. Proto mě chrčivé zkreslení samotného fuzzu ponechalo celkem chladným. Nicméně ve spojení s oběma typy wahů dostává zvuk velmi zajímavé barvy. Pokud se basista naučí s tímto efektem pracovat, pak vykouzlí neuvěřitelné až syntetické zvuky, které by jistě našly své místo i v soundtracích sci-fi filmů. Však hudba kapely Tool je podobně snová, ale trochu i skřípající, jak to má být.

Co se týká ovládání efektu, nenarazil jsem na žádné problémy. Snad jen fakt, že se pedál vždy vrátí do původní polohy a nelze ho ponechat někde v části dráhy mne trochu zamrzel. U jiných wahů totiž získáte částečným sešlápnutím nekonečně mnoho filtrů zvuku. Ale Justin to zřejmě takto nechtěl. Protože se pedál vrací a pružina je poměrně silná, bude vám chvilku trvat, než se s ním naučíte jemně pracovat, měnit rychlost a hloubku kvákání. Též mne překvapil fakt, že sekci wahu nelze úplně vypnout. Buď máte aktivován jeden či druhý mód. Na druhou stranu by to asi bylo zbytečné, protože po zdvihu pedálu se efekt deaktivuje sám. Samotné konstrukci pak absolutně nelze nic vytknout. Protože skvělých videí, předvádějících tento efekt, je na YouTube hodně, rozhodl jsem se, že tentokráte nebudu nic vyrábět, ale přenechám to povolanějším. Rozhodně doporučuji shlédnout předváděcí video se skvělým Davem Navarem, které stojí opravdu zato, protože málokdo umí vytvořit tak neuvěřitelně efektované basy jako on.
Výrobce: Jim Dunlop
Zapůjčil: MUSIC - CITY

Petr Los