Mezi nejvýraznější perkusisty mladé generace bezesporu patří Tokhi. Díky obrovské pracovitosti a optimistickému pohledu na svět dosáhl i přes svůj nízký věk úspěchů, ke kterým se spousta muzikantů prokousává celý život. Mezi umělce a kapely se kterými hrál patří Karel Gott, Laura a její tygři, Jana Koubková, Mário Bihári, Pavel Šporcl, UDG, 100°C a řada dalších. V současné době rozjel vlastní úspěšnou bubenickou show Groove Army, živí se jako drum facilitátor a stále hostuje s různými projekty a kapelami. Jeho jméno je v českých poměrech natolik významné, že je ceněným firemním hráčem hned několik společností.


GROOVE ARMY
Tvůj hlavní projekt je Groove Army. Můžeš nám přiblížit, jak vznikl, a o co se přesně jedná?
Groove Army byl původně projekt na zakázku. Nepočítal jsem s tím, že bych něco takového zakládal. Tuhle ambici jsem neměl. I když mě to bavilo a měl jsem zkušenosti z podobných kapel, ve kterých jsem hrál v Čechách nebo v Německu, nenapadlo mě, že bych podobný orchestr vedl.

Potom přišla jedna firma, která si mě našla na základě toho, co už jsem v minulosti dělal. Což bylo bubnování pro veřejnost a DrumCircly. Chtěli po mně něco, čím by se vyplnily mezery mezi hraním s lidmi na Boomwhackers, takové ozvučné plastové trubky, které se konalo v rámci zimní tour pro jednu banku, a ptali se mě, zda bych byl schopen dát dohromady nějaké bubeníky a udělat bubenickou kapelu. Věděl jsem už, jak to funguje, takže jsme se domluvili. Zaplatili mi nástroje pro bubeníky a vůbec veškeré jejich vybavení včetně oblečení. Já sehnal za dva týdny na inzerát bubeníky, nazkoušeli jsme to a po dalších dvou týdnech jsme jeli na to turné.

Kde všude s tímhle projektem hraješ? Nebo jaké zakázky dostáváte?
Podle mě úplně všechny (smích). Hrajeme na různých veletrzích, otevírání obchodních domů, předváděčkách, uvádění nových automobilů na trh, klasické hudební festivaly, průvody městem, majálesy, karnevaly. Také módní přehlídky nebo různé charitativní akce, jako je Světluška nebo Světlo pro svět. Jediné kde nehrajeme, protože nejsme klasická kapela s melodickými nástroji, jsou kluby. Nezařizujeme si klubová turné, nemáme klasické koncerty. Podle mě, kdyby to někdo poslouchal hodinu a půl, tak umře (smích).


Jak se dostáváte k takovým akcím?
Máme vlastní produkci, která se tomu věnuje. Máme zkušeného člověka, který se pohybuje ve VIP zóně akcí a klientů, který dělá team buildingy a podobné akce. Pak mám spoustu přátel a kontaktů z mojí strany, takže teď budeme hrát na křtu knížky Aleše Kaliny, což je motivátor, kouč a speaker. Díky tomu, že dělám facilitátora právě samotných DrumCirclů, jsem se hodně pohyboval v oblasti osobního rozvoje a manažerů, takže mě ti lidé znají a objednávají si nás. Tahle konkrétní akce bude v Kongresovém centru, bude tam asi 1500 lidí a my to máme celé nastartovat. A taky mi chodí zakázky přes web. Mám tam kontaktní formulář a už mě přes něj kontaktovali takoví klienti, že se potom nestačím divit.

Jako třeba?
Třeba velké korporace. Často mají firmy nějakou svou vizi akce a na nás je, abychom naši show předvedli na jejich výrobky. Třeba když Tefal chtěl, abychom hráli na jejich nádobí. Teď nás čeká DHL, kde budeme bubnovat na jejich auto oblečeni do jejich uniforem. V lednu nás snad čeká akce pro Dopravní podnik, kde budeme hrát na nějaké traverzy a lešení.

Takže to povědomí, že dělám tyhle věci a mám tuhle kapelu, vzrostlo natolik, že už to není sambová kapela nebo soubor bubeníků, ale taková česká verze STOMP. Lidé už vědí, že ať nám dají jakékoliv požadavky, jsme schopni se s tím poprat a vymyslíme jim program.

Jak je těžké sehnat na takový projekt lidi a jak je těžké je potom ukočírovat?
Myslel jsem si, že to bude jednodušší. Musím ty lidi držet dohromady, motivovat je a v podstatě je i živit, protože jim zabijeme spoustu termínů. Třeba v říjnu jsme spolu dvacet dní a z toho jen tři jsou na zkoušení a zbytek jsou akce. Oni musí vědět, že to chtějí dělat a že už těžko budou mít čas na jinou kapelu. Většinou jsou to skvělí muzikanti z Ježkovy konzervatoře a musí pochopit, že nebudou hrát s jazzovým triem, protože budou hrát třeba na otevírání obchodního domu pro davy lidí, které samotná muzika třeba tolik nezajímá. Proto je těžké muzikanty motivovat. Na druhou stranu si myslím, že si u mě slušně vydělají, baví je vize, baví je nasazení a baví je, že ta kapela má takový tah. Uspokojuje je, že vidí nějakou odezvu a lidé na akcích jsou spokojení.
Na druhou stranu jsou občas jako děti (smích). Máme na facebooku skupinu, kde všechno koordinujeme. Napíšu tam třeba, že sraz je ve 13 hodin na určitém místě a pod tím máš první čtyři komentáře, kdy je sraz a odkud se jede (smích). Proto na to mám produkci, protože ošéfovat dvanáct bubeníků je docela zápřah.

Je pravda, že se v kapele už vystřídala spousta lidí. Ale je to tak, že čím víc kapela roste, tím jednodušší je najít někoho nového. Ale to stávající složení bych rád ustálil, protože ti muzikanti, které tam teď mám, jsou skvělí. Můžu s nimi cvičit i složité věci, protože všechno chápou rychle a zároveň kapela šlape.

Musel jsi v Groove Army někdy řešit ponorku?
To se nestalo asi nikdy, přestože vždycky existují nějaké porodní bolesti. Každý člověk řeší něco jiného a my ke všem musíme přistoupit tak, abychom byli všichni spokojení. Je to v podstatě moje firma, ale zároveň rozjetá kapela, kde je potřeba hlídat, aby všechno šlapalo a muzikanti měli pocit, že to co dělají, dává smysl. Ale oni se mají navzájem rádi, já jsem vděčný za to, co pro mě dělají, a oni jsou vděční mně za tuhle práci. Funguje to.

Když jsme byli na týdenním soustředění, tak to bylo taky skvělé a žádná ponorka nehrozila. Uvidíme, co bude v říjnu, protože to je zatím náš nejvytíženější měsíc. Prosinec totéž, listopad z poloviny. A už teď máme asi padesát akcí na rok 2015.

DRUM CIRCLE
Ty jsi zmínil, že jsi drum facilitátor. Co si pod tím má člověk představit?
Česky tenhle výraz znamená usnadňovač. Usnadňovač v modelu DrumCircle, což je bubenický kruh, je vlastně moderátor celé akce, který lidem říká co mají dělat, učí je rytmické hry. Začínám s lidmi, kteří jsou absolutní amatéři, a musím je někam dovést. Nebo když dělám korporátní akci pro 200 manažerů nějaké velké společnosti, tak jim musím vysvětlit co tam budou dělat, proč to dělají, v čem jim tahle akce může pomoci v jejich profesním životě – například v komunikaci nebo time managementu. Já jim to musím vysvětlit a na rytmických hrách ukázat a nakonec je dovést ke společnému zážitku, kde například všichni hrají společnou melodii, nebo hrají společně jeden rytmus.

Takže tyhle akce jsou takový team building?
V korporátní sféře ano. Ale dělám spoustu Drum Circlů pro neziskový sektor, jako jsou neziskové organizace, různé festivaly, duchovně zaměřené akce, na přednáškách o osobním růstu a podobně. Tihle lidé jsou naladěni na společnou vlnu a rádi se zúčastní i takovéto akce. Jezdím ale i klasické festivaly nebo letní slavnosti, lidé se rádi odreagují tímhle způsobem. Hodně také děláme školy v rámci nových výukových metod, programů proti šikaně a podobně. Za den se mnou bubnuje třeba 600 dětí a večer jdu ještě hrát s nějakou kapelou (smích).

Ale nejsou to jen děti, ne? Na tvých stránkách jsem viděl, že bubnují i starší lidé.
Je to tak. Teď jsme hráli na akci, která se jmenovala Mezigenerační bubnování a společně s dětmi tam bubnovali i jejich prarodiče. Ale ve škole jsou to většinou děti a v Hiltonu zase dospělí manažeři. A dělali jsme i dva domovy důchodců. Je to v podstatě jedno, kde hrajeme. Dělám tyhle akce skoro pořád a už mám zkušenosti, takže vím, jak přistupovat k různým lidem a vím, co si kde mohu dovolit.


Jak je těžké vtáhnout lidi do toho, aby začali dělat to, co po nich chceš? Určitě existuje spousta „rebelů“, kteří budou schválně dělat něco jiného.
Existují metody, jak postavit celou show a ty jsou klíčem k úspěchu. Tuhle metodu mám od Arthura Hulla, člověka, který vymyslel moderní metodu DrumCircle a u něhož jsem byl na několika seminářích. Podstata je v tom, že je show postavená tak, že není možné, abys do ní někoho nevtáhl. Určitě to není tak, že bych přišel na místo, všem rozdal bubny a řekl „A teď hrajte a ať je to dobrý.“

Program show má několik kategorií a bubny jsou až na posledních 15 až 20 minut. První část je třeba „ice-breaker“, což v překladu znamená rozbití ledů. Tady pochopí, že to co budou dělat je bude bavit a ne, že se mají urazit, že z nich nějaký floutek dělá blbečky, když oni berou půl milionu měsíčně. A těch možností postupů v programu show je několik. Ještě se mi nestalo, že by někdo nespolupracoval, nebo by odcházel naštvaný. Často jezdíme do některých firem opakovaně a spolupráce je lepší a lepší. Samozřejmě přistupuji jinak k dětem a jinak k manažerům.

Zmínil jsi, že jsi byl na nějakých seminářích. Na pořádání DrumCircle je tedy potřeba nějaké vzdělání?
Určitě. Je to něco podobného jako trenér nebo psycholog. Musí to mít nějakou úroveň. Existují lidé, kteří si vezmou padesát bubnů a jdou dělat bubnování bez jakýchkoli znalostí, ale podle toho to také vypadá. Ty tu skupinu musíš opravdu někam dovést a vysvětlit jim, proč a jak mají co dělat. Arthur Hull to vymyslel skvěle a já jsem rád, že jsem se u něj mohl učit. Je poučné to vidět v praxi a vidět, jak to na lidi funguje. Jsem vlastně certifikovaný lektor. Ne že by šlo vyloženě o ten papír, ale jde o to, že jsem kvůli tomu musel něco absolvovat, něco se naučit. A když bych to neabsolvoval, dělal bych DrumCircle špatně, nebyl by o to zájem a já bych se neuživil.

ZKUŠENOSTI Z HUDBY
Jako hráč, který hrál v mainstreamu i v okrajových žánrech, máš pocit, že opadává zájem o hudbu?
Z mých zkušeností, i ze zkušeností kamarádů muzikantů, si myslím, že to tak je. Věřím tomu, že realita kolem každého člověka je odrazem vnímání daného člověka. To, jak o tom přemýšlíš a co lidem dáváš, tak to se ti vrací. Za moje štěstí nikdy nebude odpovědný nějaký politik nebo můj soused, ale vždycky jen já sám.

Ale obecně si myslím, že muzikanti kteří to takhle nemají a fungují jako nájemní hráči zjišťují, že už není moc lidí, kteří by si je najali. Už nejsou žádné akce nebo koncerty. Lidé chodí méně do klubů. Kdykoli s někým hraju jako host tak vidím jak to vypadá. A může to být i velká kapela. Před týdnem jsem byl na koncertě Lady Gaga a O2 Aréna byla vyprodaná jen z poloviny. Nechápu, jak na takovou hvězdu může přijít tak málo lidí. Myslím, že kultura obecně nezažívá dobré časy. Lidem se mění priority. Řeší spíš to, jak se zabezpečit a zabezpečit svoji rodinu. Když přijdou večer z práce zapnou si televizi a jsou rádi, že leží doma, ne aby chodili někam na koncert. Dřív byly všechny kluby v Praze narvané a dnes tomu tak není. I velká jména se musí ohánět a pořád tu kapelu tlačit, aby se uživili.

Máš obrovský stylový záběr, existuje ještě něco, co bys nezahrál?
Asi jsem nikdy netočil death metal (smích). Baví mě spousta stylů a z každé muziky si něco beru, z brazilské, kubánské, flamenca, z moderních směrů. Ve finále se to ve mně míchá a na spoustu věcí přijdu sám. Třeba začnu něco automaticky hrát a vím, že to je kombinace několika vlivů. Ale nedá se říct, že bych byl expert na nějaký typ muziky. Kdybych měl hrát třeba se samba kapelou, tak na conga dokážu zahrát, ale kdyby mi řekli, že mám hrát celou dobu na timbales, tak to bych nedal. Ale v rámci kapel se kterými hraju, tak nemám problém. Po mnoha letech hraní už mám tolik zkušeností, že poznám, co se kam hodí a vymyslím si part tak, aby nebyl technicky nemožný.

A druhá věc je, že když máš popový nebo poprockový koncert kde jsou perkuse jako doplněk, tak by neměly být moc výrazné, aby lidi nes*aly (smích). Jednou mi jeden učitel říkal, že nejlepší perkusista je ten, který neruší.

Určitě máš spoustu nabídek ke hraní. Podle jakého klíče si vybíráš, do čeho jdeš a do čeho ne?
V poslední době je to diář, který sám o sobě ruší téměř všechny nabídky. Samozřejmě si předem stanovím priority. V tuto chvíli je to Groove Army, což je moje dítě a DrumCircle, který dělám dobře a nevím o nikom, kdo by měl takovýhle záběr. Kdo by měl takovou podporu partnerů, aby mohl zvládat takové masy lidí najednou. A díky tomu mi zase zpětně chodí velké kampaně.


Takže tyhle dva projekty mají přednost a z kapel jsem si nechal dvě – mladého zpěváka Voxela, se kterým hrajeme ve dvou a akordeonistu Mária Biháriho, kde hrajeme ve třech a to zabere zbytek volných termínů. Takže pak hostuji spíš na zajímavých akcích typu natáčení DVD, kde si najdu čas, naučím se písničky, na jedné zkoušce to dáme dohromady, natočíme to DVD a jdu od toho. Opravdu už teď nemám čas na to, abych hrál s někým častěji. Ty doby, kdy jsem měl šest kapel a každá relativně hrála, už jsou pryč.

Když mají tvoje projekty přednost, máš nějakou ambici skládat vlastní písničky?
Ono se to trochu děje. V Groove Army to celé komponuji já, i když to není tak složité. Není tam melodická složka, takže vymýšlím jen groovy, pohyb, breaky, nástupy a konce. Taky to něco zabere to vymyslet pro dvanáct lidí a různé nástroje.

Teď se stalo, že jedeme turné s Voxelem a musel jsem dopsat do dvou skladeb sloku nebo kousek mezihry, protože to zpívám já o Voxelovi, takže nebylo vhodné, aby si to psal on sám. Vždycky mě nějaká okolnost donutí skládat, ale tu ambici vyloženě nemám. Kdybych tu ambici měl, tak skládám. Zjistil jsem, že bych byl schopen skládat i když netuším, jak moc velký bych měl úspěch (smích).

Co ten tvůj elektronický projekt, na kterém si začal pracovat?
To je docela náročné. Když si zapojím mašinky a začnu si s nimi hrát tak čas strašně utíká. Všechny nástroje používám a baví mě to, ale potřeboval bych čas k tomu, abych si nějak vymyslel repertoár a složil ho tak, abych si za tím stál. Zatím si s tím hraju a je to fajn, ale nejsem fázi, kdy bych s tím šel před lidi a byl si tím jistý.

VYBAVENÍ
Na co všechno hraješ? Perkusisté toho většinou mívají hodně...
Je toho strašně moc. Je toho tolik, že firma Meinl, která mě sponzoruje, nebyla schopna všechny nástroje dopsat na můj profil na svých stránkách. Mám perkuse z celého světa, od akustických po elektrické. Ať jsou to nástroje z kubánské, afrokubánské nebo brazilské hudby, z orientální hudby jako darbuky nebo rámové bubny. Po efektové perkuse jako jsou shakery, tamburíny, chimes, rainmakery, hromy, blesky a další malé nástroje, které by perkusista měl mít. Různé nástroje, které doplňují atmosféru, vytváří další zvukové efekty. Pak elektronické nástroje, především od firmy Korg.

A občas i nějaké zvláštnosti jako trubičky Boomwhackers, které používám na DrumCircle. Aranžujeme pro ně skladby a používáme je jako hudební nástroje, což není úplně běžné. A teď stavím novou sestavu, o které ještě nemohu mluvit. Je toho opravdu hodně. Mám narvané místnosti a snažím se obsáhnout co největší poptávku.

Jak se mění vybavení podle koncertů?
Skládám si soupravu podle toho s kým jedu. Když třeba teď jedu to turné s Voxelem, tak mám cajon, djembe, hihat a pár činelů a nějaké efekty. Jedeme ve dvou a není tam bubeník, proto ho musím zastupovat. Když v kapele bubeník je, jako třeba když jsem hrál s Laurou nebo v poslední době se Support Lesbiens nebo Markem Ztraceným, tak tam bubeníka nemusím nahrazovat a nemusím si brát cajon nebo hihat, ale mohu si vzít víc cong, djembe, jiných sudů nebo dalších a efektových nástrojů.

Pokud vím, jsi firemním hráčem několika firem. Jaký je jejich přístup?
Ono se to liší podle toho, jak dobré vztahy spolu máme, jak moc chce podporovat moje aktivity a jak moc mi věří. Záleží na tom, odkud firma je. Jestli z Ameriky, nebo jako Meinl, což je nadnárodní firma sídlící v Německu a komunikujeme spolu hodně, ať už přes mail, Facebook nebo Skype. Mám možnost jet k nim do centrály a řešit to přímo s nimi. Mimochodem pojedu tam v brzké době řešit nový nástroj, na to se opravdu moc těším.

Když je to firma z velké dálky, tak záleží na přístupu firmy, která ji v Čechách zastupuje. Jsou firmy, které mají super servis, jako třeba kytary.cz, které mi zprostředkovávají kontakt s Boomwhackers, kteří mi z Ameriky vozí kontejnery trubiček. Pak je firma Korg, s jejímž zastoupením mám super vztahy, což je taky důležité. A pak je třeba firma Flix, což jsou Skoti, které moc nezajímá co se děje v Čechách. Takže je musíš uhánět o balíček nových štětek a metliček. A české firmy jako třeba Balbex, tak ty jsou super. Tam si zavoláš a oni ti dodají co potřebuješ. Ale vždycky záleží, jakou máš úroveň endorsementu a jaký v tobě vidí potenciál.

Oficiální web: http://www.tokhi.cz
Facebook: http://www.facebook.com/tokhinho.fan

Za MUSICstage se ptal Milan Janeček