Přihlašovací jméno
Heslo
Přihlásit
Neodhlašovat
info
Přihlásit pomocí Facebooku

Radovan Jelínek

Z apačského kmene do Prahy.

S Radovanem se známe ještě z dob jeho studií na kroměřížské konzervatoři. Po absolutoriu vlastně hned navázal působením v nejslavnější kroměřížské kapele Nšoči, s níž natočil ceněné první album a úspěšně hrál po celé republice. Poté, co se všemu muzikanty odešli z Nšoči, spojili se se zpěvákem Michalem Ambrožem a s ním je jeho hudební život spojen doposud. Ať již v Divokém srdci a později v obnovené Jasné Páce, až po nejnovější inkarnaci legendární Hudby Praha. A protože na jaře s Hudbou Praha absolvoval úspěšné turné k desce Srdeční příběh, začali jsme přirozeně u toho.

V současné době hraješ v kapele Hudba Praha Michala Ambože. Po jarním turné Srdeční příběh teď máte festivalovou sezónu. Jak to probíhá a kde všude hrajete?
Teď v červenci hrajeme každý víkend a pak jsou nějaké samostatné koncerty v srpnu. Rádi bychom odehráli koncerty i na podzim.

Hudba Praha prošla zásadní obměnou a zůstal v ní vlastně jen Michal Ambož. Teď mi přijde, že hraje méně a na větších akcích. To je záměr?
Přesně tak. Michal tehdy onemocněl a dlouho byl mimo provoz. Proto bylo jeho přání hrát méně a více odpočívat. Hrát koncerty, které stojí za to. Neplahočit se každý pátek a sobotu po všech akcích.
Obrázek
Jak moc v tom měl prsty David Koller?
Zásadním způsobem. Natočil, zprodukoval a vlastně i vymyslel koncept Michalovy desky. Myslím, že Michala výrazně motivoval a nastartoval mu nový hudební život.

Ta deska ale neobsahovala nový materiál. Byly to předělané Michalovy starší věci.
Záměrem bylo udělat něco jako Best of Michala Ambrože, kde budou věci, které napsal on sám. Zároveň to ale neměly být ty nejznámější hity Hudby Praha, ale právě písničky, kterým budou slušet nové aranže a moderní zvuk. Písně na album Srdeční Příběh vybíral David Koller.

Ty v té kapele působíš nejen jako kytarista a houslista, ale i jako kapelník. Co máš v téhle funkci na starosti? A jak je složité dát ty muzikanty dohromady? Každý z nich hraje i v dalších projektech.
Mám na starosti produkční organizaci kapely, zkoušky a obsazení. Není až takový problém sednout k telefonu a vše domluvit a rozhodnout. Často funguji i jako „pravá ruka“ Michala Ambrože. Kapela hraje krásně a já si to na podiu moc užívám. Složení současné Ambrožovy Hudby Praha je Michal Pelant (kytary), Matěj Belko (klávesy), Jakub Vejnar (basa), Martin Kopřiva (bicí), Jakub Doležal (saxofon), a zpěvačky Markéta Foukalová a Tereza Kopáčková. Baví nás to a já doufám, že je to i slyšet.

Řešíte nějaké záskoky?
V létě jich pár bude, to je nevyhnutelné, ale dohodli jsme se, že těch záskoků budeme dělat co nejméně. Pokud to bude jen trochu možné, tak bychom chtěli držet kapelu ve stejném složení.

Chystáte i nějaký nový materiál?
Teď právě o tom vedeme v kapele debaty. Celé to iniciuje Michal, ale vedle něj je v kapele spousta dalších lidí, kteří mají chuť pro něj psát – Michal Pelant, Matěj Belko, Kuba Doležal a i já bych rád něco napsal. Uvidíme, jak to dopadne, je to výzva. David Koller to nazval „Hledáme hit pro Michala Ambrože“.

Jak teď funguje Jasná Páka, když se zase rozjela Hudba Praha?
Jasná Páka funguje, ale hraje méně. Je to spíše takový hudební bonbónek. Když někdo opravdu hodně chce Jasnou Páku, tak se sejdeme a uděláme koncert.
Obrázek
Tvoje první významná kapela ale byli Nšoči, že? Jak jste se tehdy dali dohromady?
Tehdy jsem studoval na konzervatoři v Kroměříži a na internátě jsme měli kapelu. Chodili jsme spolu do hospody, kde sedával i Pavel Knap a ten věděl, že máme kapelu. Navrhl nám, že bychom mohli něco zkusit spolu a vznikla Nšoči.

Vy jste tehdy měli obrovské úspěchy. Česká televize přenášela křest desky přímým přenosem.
Ano, byli jsme taková mladá nadějná skupina. Křest byl na Chmelnici v roce 1994. Album Jaxi Taxi nám křtil i produkoval Tadeáš Věrčák. Tehdy na nás chodila spousta lidí, moc nás to bavilo a hráli jsme opravdu často a všude. V roce 1996 jsme z Nšoči odešli, protože jsme věděli, že s Pavlem už hrát nechceme. Nikdo z nás nechtěl zůstat v kapele okresního formátu a přesně tohle chtěl Pavel Knap zachovat.

Jak to vlastně tehdy bylo s Michalem Ambrožem? Vy jste s ním tehdy prakticky hned založili novou kapelu, protože jemu se zase rozpadla Hudba Praha. To bylo předem domluvené nebo to byla náhoda?
To byla náhoda. My jsme skončili v Nšoči a řekli jsme si, že zůstaneme pohromadě a seženeme jiného zpěváka. Takže jsme řešili, kdo by to mohl být. Hledali jsme někoho, kdo by psal texty a zároveň si je i zpíval. S Michalem jsem se znal z hospody z Akropole. Jemu se právě rozpadla Hudba Praha a řekl mi, že chce zkusit něco nového s úplně jinými muzikanty. Pozval nás k sobě do Okrouhlice a tam jsme si dali týdenní soustředění. V sobotu jsme přijeli a v pátek další týden jsme měli první koncert. Na ten první koncert jsme se naučili nějaký repertoár a dokonce jsme udělali i něco nového. Pak už jsme hráli jenom svoje písničky a občas nějaký cover. Natočili jsme celkem tři desky, než Divoký Srdce přestalo hrát. My jsme to nijak neukončili, ale prostě jsme přestali hrát. Byl to krásný čas a moc rád na to vzpomínám.

A nemáte nějaké tendence si občas zahrát?
Asi by s tím nebyl problém, ale Divoký srdce nikdy nemělo tolik fanoušků, aby se zaplatilo to úsilí, které je nutné vynaložit. Případný koncert by tak byl jen pro naše potěšení a pro potěšení pár skalních fanoušků, kteří to měli rádi. Písničky Divokého srdce hrajeme i teď s Hudbou Praha, například Skoro bez sebe, Kajuvej, nebo Vrať se zpátky.

Jak ses vlastně dostal k muzice? Jaký byl ten spouštěč u tebe?
U mě to bylo jednoduché. Když jsem se narodil, tak můj otec prohlásil, že budu houslistou. A tak se i stalo. Hrál jsem na housle odmalička, od pěti let. Ve dvanácti jsem jasně věděl, že chci jít na konzervatoř a studovat housle.

Kdy u tebe potom nastal ten bod, kdy jsi z houslí přešel na kytaru?
To bylo už v dětství. Když rodiče viděli, že mě přestávají bavit housle, tak jeden z motivačních kroků byla kytara. Něco ve smyslu, že když něco zahraju nebo něco dokážu, tak dostanu kytaru. Takže jsem dostal kytaru a od té doby na ni hraju.
ObrázekObrázek
Ty jsi vždycky hrál spíš v kapelách. Živil ses někdy houslemi někde v orchestru?
Hrával jsem ve školním orchestru, který vedl a dirigoval Miloš Machek. Byla to výborná zkušenost hrát v takto velkém orchestru. Pak jsem se houslemi „živil“ pouze v Nšoči. Hrával jsem různé záskoky, hrál jsem v cimbálovce a učil. Jednou za námi přišel zpěvák, že správný pankáč hraje jenom v punkové kapele. A že by chtěl, abychom všichni dělali jenom Nšoči. A my byli tehdy tak zapálení, že jsme opravdu všeho nechali a asi dva roky jezdili jenom s Nšoči a to nás „živilo“. Měli jsme s Pavlíkem (Pavel Jordán – kytarista Nšoči) takovou průpovídku, že někdy jíme i jednou denně. Byl to docela hukot a z těch dvou let si toho moc nepamatuju. Po těch dvou letech jsem si našel práci a hudbu mám od té doby jako zálibu.

Pojďme se podívat na vybavení. Co máš za nástroje?
Už dlouho mám Fender Stratocaster z roku 1988 a k tomu ještě Fender Telecaster z roku 2005. Obojí vyrobeno v USA. Housle mám NS Design, které se vyrábějí v Hořovicích. Housle jsem vybíral v Aleximu a díky jejich ochotě jsem měl možnost vyzkoušet více nástrojů. Byli jsme tenkrát na turné Jasné Páky a na každý koncert jsem měl jiný nástroj. Zkoušel jsem i pětistrunné, ale ty mi příliš nevyhovovaly. Předtím jsem měl Yamaha Silent Violin, ale pak mě David Koller domluvil zkoušku houslí NS Design a bylo vymalováno. Věděl jsem, že musím nástroj vyměnit. Je to obrovský rozdíl. Všem, kteří hrají na elektrické housle doporučuji, aby si zkusili NS Design.

Jaký používáš aparát?
Mám Mesa Boogie Studio Preamp jako předzesilovač a jako konec používám Mesa Boogie 5050 Stereo. A k tomu bednu Mesa Boogie 212 Horizontal se dvěma dvanáctkovými reproduktory.

A to máš na kytaru i na housle, nebo máš na housle něco samostatného?
V pedalboardu mám AB box DOD a tím pádem všechno, co používám na kytaru, mám k dispozici i na housle. Na aparátu mám korekce na kytaru a na houslích si upravím jen výšky. Takže ten pedalboard mám zároveň na kytaru i na housle.
Obrázek
A co v něm máš?
V pedalboardu mám overdrive Ibanez TubeScreamer TS9, pak tremolo Boss TR-2, dva delaye, jeden je Danelectro D8 Fab a druhý je Electro Harmonix Stereo Memory Man with Hazarai a ladičku Boss. A pak ještě kvákadlo Rockman Wah-Vol. Ještě přemýšlím, že bych si kvůli houslím pořídil oktáver.

Když ve studiu nahráváš housle, používáš NS Design nebo akustický nástroj?
Nahrávám na akustické housle. Mám doma samozřejmě i akustické housle ještě z dob konzervatoře, které mám vyladěné od Vladimíra Pilaře a mají nádherný zvuk. Ty používám na většinu nahrávání. V kapele mi naopak vyhovují více elektrické housle. Samozřejmě je u elektrických houslí dynamická schopnost oproti akustickému nástroji omezená.



Milan Janeček
Facebook  Twitter  Google+
PROFIL AUTORA: Milan Janeček
Jako syn profesorů na konzervatoři měl k hudbě blízko odmalička. Na ZUŠ studoval osm let hru na violoncello a dva roky hrál na baskytaru v tanečním orchestru ZUŠ. V rodné Kroměříži hrál především v kapelách Greengrass a Nšoči. Po přesídlení do Prahy v roce 2004 hrál postupně v kapelách nebo s umělci ED, My2Baby (Monika Agrebi + Tanja), Oncemore, Lenya, Petr Poláček, Vlasta Horváth nebo Věra Martinová.

reklama
Facebook  Twitter  Google+