Onehdá se mi stalo, že moje 5150 počala topit tak, že si bylo možné na chladicí mřížce ugrilovat steak. Nedalo se dělat nic jiného, než vyhledat odbornou pomoc. Při hledání šikovného člověka, který by mi pomohl, jsem narazil na firmu 4rockers, kterou vlastní pan Slávek Šámal. Při bližším průzkum jsem zjistil, že pan Šámal nejen opravuje, ale také modifikuje zesilovače, vyrábí aparáty a efekty. Krom toho je aktivní muzikant a kytarovému zvuku rozumí jako málokdo. Jeho práce je ceněna i u zahraničních kytaristů, kteří neváhají přivézt své aparáty do Prahy a nechat si je poupravit. I já jsem podlehl a zvuk mého upraveného zesilovače je najednou mnohem luxusnější.

Na počátek obligátní otázka. Jaké byli vaše hudební začátky, kapely, nástroje atd.?
Začínal jsem hrát jako malý robě v předškolním věku. Nikoliv na kytaru, ale na akordeon, na který jsem odehrál i své první vystoupení a i něco natočil. Kytary přišly na řadu celkem rychle potom, přeci jenom se ty běžný písničky hrály líp s doprovodem kytary a moji hrdinové, typu Radima Hladíka nebo Hendrixe, taky nehráli na akordeon (smích).

S kytarou to šlo od španělky rychle k elektrice, první byla Jolana Vikomt odněkud z bazaru a byla dost hrozná. V kapelách už to bylo s Diamantkou, samozřejmě pak už to šlo na SG a další spousty cizích kytar, ale to je na dlouhé povídání... První lampový zesilovač byl asi v osmnácti stowattová napodobenina Marshalla Plexi, jak to tehdy bylo v Čechách zvykem. Rámus do samozřejmě dělalo, zvuk taková hitparáda nebyl, ale neměli jsme měřítka. Zásadním problémem byla poruchovost, pořád se to sypalo – i když to bylo nové a od tehdy populárního tvůrce kopií. Když jsem pak ve dvaceti koupil svůj první originální starý Marshall JMP, tak to byl zcela jiný zážitek. Najednou ataky byly přesně takové, jaké jsem slýchal, zkreslení celého zesilovače bylo při vybuzení uchu libé, což u těch kopií v Čechách moc člověk neslyšel. Samozřejmě s výjimkou Kopálka, ale těch bylo málo a Kopálek už byl za velkou louží v USA.

Jezdili jsme kluby, normální koncerty, v devadesátých letech pak hodně motorkářských srazů, velkých akcí a festivalů. Hromady akcí jak s kapelou Easy Rider, tak předtím Bub's Beer, což byly takové hodně motorkářsky orientované party... Těch kapel bylo víc, od akustických až po hodně tvrdý rock. Pořád někde hraju, není to koníček, spíš kůň. Nyní jezdím víc akustických akcí, třeba občas i s Viktorem Sodomou staré věci, co hrával on s Radimem Hladíkem, takže se to s tím úvodem docela hezky propojilo. Odehrané akce už za ty léta nepočítám, je to pár tisíc akcí... Hodně točím, zvučím, takže pořád se toho děje strašně moc okolo muziky. Nejsou to tedy jenom kytarové aparáty, to je jenom střípek do mozaiky.

Proč a jak jste se stavěním a přestavbou aparátů začal a jaké byly první výsledky?
Stavěl jsem krabičky jako každý druhý. Z elektrotechnické VŠ jsem tehdy odešel, protože jsem víc hrál a chtěl jsem se věnovat víc hudbě, přišlo mi to takové pomalé. Udělal jsem si mini dílničku, vymýšlel a vyráběl si krabičky a další věci. Tehdy jsem používal dva Marshally, jeden jako velkou, těžkou zkreslovací krabici, ale kvůli hlučnosti jsem hrál do umělé zátěže a až druhý hrál do reprobedny. Jenže to bylo celé strašně velké a těžké, a stěhovat to na hraní i do menších klubů bylo dost složité. Začal jsem tehdy, což je tak někde okolo roku 1988, vyvíjet svoje lampové zkreslení do standardního lampového zesilovače. Měl jsem vedle toho postavenou svoji sestavu se svým vynikajícím originálním Marshallem JMP z roku 1973 a dělal to tak dlouho, dokud se mi zvuk nelíbil víc. Když jsem pak s kapelou hrál v Dánsku, tak jeden dánský kytarista byl ze zvuku tak nadšený, že říkal „Řekni si, co chceš, cena nerozhoduje. Když jsem si nechal kytaru postavit od kytaráře, co dělal basu Jaco Pastoriovi, tak proč bych si neměl nechat postavit nejlíp znějící zesilovač na světě.“ To byla obrovská pochvala, ale já tehdy neměl vůbec jak rozumně stavět aparáty na zakázku. Měl jsem v hlavě pořád tu velkou poruchovost starých českých kopií Marshallů. Samozřejmě to ale byla moje chyba, že jsem tehdy nechytl příležitost pořádně za pačesy. Po letech jsem pak pořád bastlil a opravoval si všechno potřebné sobě i o známým, ale jelikož mne pohltilo IT a velmi dobře placená práce pro zahraniční firmy, tak jsem nějak neměl potřebu nabízet svoje služby nějak veřejně. Ale všeho jenom do času, když v roce 2012 skončil můj velmi příjemný německý zaměstnavatel v Čechách a já jsem začal zvažovat, jestli léta mých výzkumů v téhle oblasti nezačít zase nějak zúročovat a neudělat z toho živnost. Vlastně i když jsem si značku 4rockers registroval už před pár lety a tak nějak zvažoval, že obnovím činnost pro klienty, definitivní návrat do komerční oblasti byl až v roce 2013. Ty moje začátky ale sahají někam na konec osmdesátých let a pořád jsem se v zesilovačích vrtal...

V čem hlavně spočívají úpravy zesilovačů? Jaké jsou nejčastější přání zákazníků?
Každý tvůrce by měl mít svoji vizi. U amerických zesilovačů je někdy slyšet, že to slyší jinak. U těch se často pokouším trochu poevropštit zvuk, tedy v podstatě alespoň trochu vykřesat nějaké ataky, nebo při větším zkreslení trochu variabilní signál, prostě aby byla větší radost na to hrát. Hodně zesilovačů ze současné masové produkce je prostě hráčsky nudných. To je velká skupina klientů... Někdo má zesilovač tence upištěný a chce tlusté středy, kde to hraje. Hodně higain zesilovačů je přegainováno, což je dle mého kvůli potenciálním kupcům, kdy velká spousta z nich budou kluci, kteří hráli doposud na modeling nebo VST simulace. Ti ještě nemají pořádný nátisk pravé ruky, klasické marshallské osmikilo by jim nezahrálo. Výrobci podle mne tak často vycházejí těmto klientům vstříc, takže to hodně kreslí, ale pro zkušenějšího kytaristu už se to pak hodně slívá. Takové zesilovače znovu nutím hrát oddělené tóny, aby byl slyšet dobře zahraný palmuting i tlustější sóla. Jelikož znám velmi dobře zvuk nakopnutého Marshalla ze starých časů, tak vím, že ta zpěvná sóla, jak je hrál třeba Gary Moore na koncertech v osmdesátých letech, jsou pro hráče fantastickým zážitkem. Hodně se tak snažím, aby se na moje zesilovače daly udělat podobně dobré, nařvané a hodně zkreslené zvuky, ovšem právě s tím, aby dobře reagovaly na změny hráčovy hry, aby jiný úhel trsátka měl kýžený dopad na zvuk, ataky byly definované a zvuk nebyl slitý ani při hodně velkém zesílení. To je takový etalon, ale přicházejí klienti s různými požadavky... Samostatnou kapitolou jsou třeba úpravy Marshalla JCM800 2205, což je hodně náročná úprava, kde zasahuji výrazně do preampu a měním v podstatě úplně všechno – celou topologii preampu. Výsledek tak už není předzesilovač od Marshalla, ale můj, ovšem hraje to mnohem víc jako Marshall, než to hrálo v originálu.

Na stránkách máte uvedeno mnoho značek, které upravujete. Který zesilovač se dá nejlépe modifikovat?
Některé dobře, jiné jsou výzva, jako třeba ta marshallská 2205, kde už mám zhruba 3. generaci úprav. Pak jsou zesilovače, kde klientům rovnou říkám, že to nemá smysl. Hodně rád upravuji nové Marshally z řady JVM - nový konstrukční tým pracuje dobře, i když ten zvuk je na mé ucho trochu nedotažený, ovšem jinak jsou třeba JVM410 fantasticky vybavené zesilovače a tak i já jeden mám – samozřejmě s mojí nejnovější úpravou 4. generace. Výborný tažný kůň v mém setupu. Horší je to s některými Marshally ze začátku devadesátých let, kde konstrukční tým nevytvářel nic hezkého a některé se i pak hůř modifikují. Docela rád upravuji i některé Bugery, tedy ty „kopie“ velkých Peaveyů, dá se k tomu dostat, dá se celkem naladit... Naopak velmi problematické jsou úpravy zesilovačů, kdy výrobce šetřil a dal místo elektronky integrované obvody, ten charakter už se obvykle moc nedá změnit. Problémy jsou také u zesilovačů, které rovnou navrhovali Číňani. Ono je to obvykle dobře spočítáno, hodně ošetřeno aby to nebručelo a nešumělo, ale obvykle to znamená, že vylili s vaničkou i dítě, tedy že při zabíjení všechno nežádoucích elementů zabili i zvuk. Někdy to jde oživit, ale obvykle je to pracné a tedy dražší. Speciální případ jsou situace, kdy k zesilovači není sehnatelná žádná dokumentace. To samozřejmě práci hodně prodražuje, protože jí pak musím vyrobit - rozkreslit si schéma zesilovače. Schéma je pro mne dost zásadní… dám si kávu, podívám se do schématu a vidím, proč hraje ten zesilovač tak, jak hraje. Hlavní část práce je tedy v hlavě: slyším, jak asi ten zesilovač hraje při pohledu na schéma. Podle toho vyvíjím úpravu a až pak dolaďuji zvuk na ruku.

Jak moc dokáže upravit zvuk? Můžu k vám přivézt třeba Marshalla JCM 800 a vy mi z ní uděláte Dual Rectifiera?
Staré Marshally kreslily hodně koncovým stupněm, nové higainy typu Dual Rectifier používají čistý konec a kreslí preampem. Reakce na hru takových zesilovačů jsou hodně odlišné a asi by nemělo cenu dělat z Mesy Marshalla. Pokud klient chce něco takového, spíš mu doporučí prodej a koupi. Je lepší si vybrat něco bližšího a tedy méně nákladného na modifikaci. V některých zesilovačích není dostatek elektronek, něco jde dohnat, něco méně. Rozhodně ale nechci rozvrtat oblíbený a ceněný originál, pokud by to nemělo smysl.

Co je váš zvukový ideál pro čistý a pro zkreslený zvuk?
Ideál by měl mít každý kytarista v hlavě... Já se snažím, pokud to jde, lidem ušít kabátek na míru. Moje preference jsou asi takové průměrné: čistý barevný, nepřecinkaný, ale zase ne tak nudný, jako většina clean kanálů u moderních higain aparátů. Slintám blahem při hře na Dirty kanál Matchlesse C-30, kdy je zvuk tlustý a teplý a někde na hranici mezi čistým a zkresleným - to je ten kanál, jak mu Radim Hladík říká „malý zázrak“. U crunch zvuku má rád typický marshallský british crunch, u higainu potřebuji cítit, že zvuk má tělo, hraje ve frekvencích, kde se to odehrává a že se vše perfektně čitelně odděluje. No a lead zvuky, tam mám pořád etalon ve zvuku Garyho Moora ze Stckholmu 87, tedy nakopnutý nařvaný klasický Marshall se svými typickými čitelnými tlustými ataky a perfektní reakcí na hru. Liší se to od stylu ke stylu, každý chce svoje.

Stavíte také vlastní aparáty. V čem spočívá jejich síla?
Vlastní aparáty stavím v tuhle chvíli málo, individuálně, ale doufám, že se k tomu nějak dokopu ve větší míře. Jsem tam přeci jen omezen kapitálem, nemohu vstoupit bez investora rovnou na trh, otevřeně nemám na to peníze, zkoušel jsem to počítat a nevychází mi to. Nehodlám stavět kopie, musí to mít nějaký důvod, konkurovat cenou Číně nejde, musí to být butikový zesilovač. Mám samozřejmě nějaké vymyšlené a v terénu… třeba ten, se kterým jezdí špičkový jazzman Adam Tvrdý, je přesně v tom duchu: celolampový malý dvoukanálový třicetiwattový zesilovač ze špičkových butikových součástek, ale se dvěma integrovanými dvacetičtyřbitovými multiefekty, navíc přitom je cesta 100% lampová. Podobný zesilovač jsem od jiného výrobce neviděl a hraje tak, jak jsem chtěl a doufal: obrovský headroom, výborná reakce na hru, efekty neovlivňují zvuk – to všechno v jednom menším balení, což je pro jazz priorita. Mám ale vymyšlený zvuk i design na velké rockové mašiny...

Když vyvíjíte aparát, dáváte ho někomu přehrát, aby vám řekl, co se má změnit?
Obvykle v tuhle chvíli pracuji na přání klientů, takže jejich přání vždy probíráme. Já zvuk dle přání vyvíjím, pak samozřejmě dle přání modifikuji. Je samozřejmé, že si klient může přát další úpravu, měl by být spokojen, snažím se mu vyjít vstříc. U vzdálených klientů mi často funguje video. Nahrávám zvuk s jeho nastavením před úpravou, pak s mojí úpravou a ladíme na základě videa. Proto také nenahrávám zvuky přímo třeba Shure SM57 u boxu - klient obvykle zná svůj zvuk z pozice kytaristy kousek od reprobedny. Takto se snažíme dobrat výsledku před odesláním zesilovače spediční službou, protože opětovné cestování zesilovače by bylo zbytečně drahé.

Jaký je nejvýraznější poznávací znak vaší produkce, co umíte nejlépe?
Jsem aktivní kytarista, nejbližší jsou mi asi ty rockové zesilovače, i když hodně klientů je z jazzové sféry. Potrpím si na zpěvný lead zvuk a čitelné, ale masivní doprovody. Tam je spousta cest, jak k tomu dojít, ani já nemám jen jedinou, ale tím směrem se nejraději pohybuju a tam jsem nejvíc doma.

U koho ze slavných hráčů můžeme najít vaši práci?
Já si v podstatě ani všechny nepamatuji... U některých jsou to opravy aparátů, u jiných modifikace nebo přestavby. Dodával jsem pár upravených Marshallů JCM800 2205 kytaristům do Francie, přiletěl mi i nějaký manager-kytarista se stařičkým Fenderem z Ohia v USA, poslal manželku s dcerou nakupovat a věnovali jsme se jeho lampám a aparátům. Z českých musím samozřejmě zmínit fantastického jazzového kytaristu Adama Tvrdého, který má ode mne jeden nový a dva kompletně přestavěné zesilovače, výborného Lukáše Chejna, jemuž jsem také předělával jeho aparát, profesora Šindlera, i on má velmi upravený svůj jazzový Polytone s přidanou multiefektovou jednotkou, kontrabasistu Vítka Švece a řadu dalších jazzmanů, tam by to byl fakt dlouhý seznam... Rockery určitě ani nespočítám, jezdí sem kapely jako Zakázaný ovoce, Petr Roškaňuk z Nové růže si tady nechával upravovat výbavu před comebackem kapely, Dan Šustr z Tiché dohody tady měl Marshalla před tour, Martin Střeska z Alice přivezl onehdá svého Engla pro změnu po tourné na úpravu na víc Marshall zvuk, David Strnad z Booters přivezl svoje dva Marshally také na jistou modifikaci a další aparáty, Ivanu Manolovovi jsem upravoval Fendera i celý pedalboard. Hromada klientů je z té nejtvrdší části, tam bych velmi často musel dohledávat názvy kapel, protože tohle zas tak neposlouchám, jsou jich ale desítky a desítky. Nejstarší aparáty jsem tady měl asi z roku 1938, pár ze čtyřicátých let, hromadů ze šedesátých.

Máte nějaké firmy a aparáty, o nichž si myslíte, že posunuly nebo posunují vývoj zesilovačů někam kupředu?
Hodně ty nejlepší zvuky jsou založené na starých Fenderech, i ten Jim Marshall na něm založil svou slávu.

V současnosti jsou velkým hitem levné lampové aparáty z Číny. Má cenu, aby si kytarista koupil levnou Čínu, nebo má našetřit, někdy nemalé peníze na nějakou prověřenou značku, nebo jít přímo na vás jako na výrobce?
Některé jsou vymyšlené rozumně zkušeným tvůrcem a jsou jen stavěné v Číně, Vietnamu, Indonésii či Taiwanu. Někdy je ošizená kvalita součástek, někdy to docela jde. O čínských konstruktérech jsem psal výš. Tam je to sázka do loterie. Pokud to zprůměruji, tak obvykle to lidem stačí tak rok, dva. Pak se jim zlepší hra, zahrají si na dobře hrající zesilovač a zjistí, že to najednou je nějak víc muzika. Pak buď se ozvou, že by to rádi nějak vylepšili, případně rovnou mění zesilovač. U řady asijských výrobků je problém se spolehlivostí, špatně se to servisuje, některé náhradní díly a dokumentace obvykle nejsou. Pokud tedy volím Čínu, musím si být vědom určitých rizik a měl bych počítat s tím, že je to spíše krátkodobá investice. Rozhodně musí cena být hodně dole – zakrátko stejně kytarista vyroste a bude chtít „ten opravdový“ zesilovač.

Co si myslíte o digitálních simulacích zesilovačů, například POD atd.?
Byl jsem asi jeden z prvních, který s tím tady jezdil... Jakmile Roland udělal v roce 1995 svůj první COSM a vypustil GP-100, musel jsem jí mít. A dokonce jí pořád mám, stejně jako nějaké ty Line 6 a behringerovy V-ampy. Obvykle to funguje dobře, když hrajete s volume na kytaře naplno, ale když začnete po tom chtít nějaké feelingy a chcete jemnou hru s dynamikou a změnami stylu hry, co vám umožňuje plnohodnotný lampový zesilovač, tak zjistíte, že je to méně muzikální... Má to svoje limity, ale použití pro to samozřejmě je.

Kam si myslíte, že se bude ubírat vývoj? Budou to lampy nebo simulace?
Lampy jsou pro ty, kteří hledají pocit, feeling, radost ze hry. Simulace umožňují standardní profesionální práci s dobrým výsledkem. Obojí má svoje místo a tak tady oba koncepty s námi ještě dlouho budou. Někdy potřebujete jet dodávkou nebo firemním kombíkem, někdy se strašně chcete kochat při pomalé jízdě krajinou v kabrioletu.

Na závěr vás poprosím o nějaké poselství pro kytaristy a hledače toho správného kytarového zvuku.
Od otevření 4rockers mi prošli dílnou desítky kytaristů. Někteří chtěli strašně modifikovat zvuk, ale nechtěli mi nic zahrát. To se pak špatně vymýšlí zvuk na ruku. U některých se pak ukázalo, že jim z rukou nejde tón, jen pára. Jen tak posunovali ty slavné „metalové vidle“ po hmatníku nahoru a dolů. V tomhle případě je sice také dobré aparát upravit na plus mínus styl, který chce dotyčný hrát, ale když na sobě nezapracuje, tak mu stejně půjde od ruky jen pára. Každý kytarista, stejně jako bubeník, si nosí svůj zvuk obvykle sebou. Kdysi jsme hráli na nějakém stadiónu festival, kde stál tam obyčejný 100W pololampový Valvestate, který jsem tak nějak znal a řekl jsem jim, že zrychlíme přestavbu, že je to OK a odehraji to na to. Pak přicházeli kytaristé s tím, na co jsem hrál, že zvuk byl úplně super. Ukázal jsem na erárního Valvestata a nevěřili. Říkali: „Nesahej na to, nech to tak, budeme na to hrát taky!“ Samozřejmě ten zvuk byl jiný... Tím neříkám, že úpravy nemají smysl, to rozhodně mají, tím jen říkám, že k upravenému zesilovači potřebujete stejně vyhraný ruce, dobrou hlavu a kvalitní aranžmá. Hezky to řekl jeden klient z Moravy, který si přijel pro modifikovaný zesilovač. Zahrál jsem mu na něj a on jen tak smutně povzdechl: „No jo, ale když vy umíte hrát!“

Na oficiálních stránkách si můžete poslechnout jak to 4rockers hraje.

Za MUSICstage se ptal Jan Havlíček