Skupina zakázanÝovoce vznikla v roce 2005 ve středočeských Říčanech, ale již několik let platí za koncertní stálici po klubech i festivalech v celé republice. Na otázky MUSICstage.cz ke kapelnímu zákulisí i přístupu k fanouškům odpovídal basák Yaris a také oba kytaristi Pišto a Láska.

Aktuálně jste odjeli turné k deseti letům existence kapely a za tu dobu jste urazili pořádný kus cesty. Na pódiu jste měli velké LED obrazovky, spoustu světelných efektů a promyšlenou scénu, nicméně začátky byly samozřejmě jiné. Kdy jste si uvědomili, že je potřeba řešit také vizuální stránku show a jak k tomu přistupujete?
Ano, byla to opravdu dlouhá cesta. Rád vzpomínám na ty inovativní začátky, kdy jsme každý rok objevovali nové věci a začali se starat nejen o to, co hrajeme, ale i jak u toho vypadáme a jakou show na koncertech děláme. První technické vychytávky se u naší kapely objevily přibližně před třemi lety.

Investovali jste v průběhu času do vlastního vybavení v tomhle směru nebo jdete spíš cestou pronájmů?
Co se týče vlastního vizuálního vybavení, tak v arsenálu máme nějaké světelné diody, ego-risery s LED reflektory, obrandovanou plachtu na backdrop, PVC síťoviny s logem na boxech a pár dalších drobností. Tyhle věci standardně vozíme na každý koncert a dají se pořídit za pár korun. V případě, že jedeme turné nebo připravujeme koncert v naší režii, tak si techniku pronajímáme. Poslední turné jsme odjeli s firmou Kocis Luboše Kocourka za asistence zvukaře Jana Chenziho Škorce. Uvidíme časem, jakým směrem to půjde, jestli naši výbavu rozšíříme nebo se opět rozhodneme pro outsourcing. Pokud ale budeme jezdit více akcí ve své produkci, určitě by se vyplatilo pár dalších věcí pořídit. Když je kapela používá častěji, je výhodnější koupě než pronájem.


Co konkrétně jste na vašem posledním turné k deseti letům použili?
Asi největším tahákem na turné byly LED obrazovky, kde jsme pouštěli projekci, která byla sestavená speciálně pro tuto příležitost. LEDky byly dvě o rozměrech 2x2 metry. Na projekci jsme použili notebook ovládaný od FOH, ale s muzikou jsme video nesynchronizovali -bohužel nebylo tolik času vše připravit. Je to ale výzva a do budoucna bychom určitě chtěli mít nějakou řízenou projekci v time codu.

Upravovali jste kvůli tomu scénu? Dvě obrazovky přeci jenom zaberou dost místa...
Stage jsme kvůli projekcím stavěli na míru, k tomu se připojili praktikábl pod bicí a plošiny na přídavné mikrofony u ledek, které jsme použili vůbec poprvé. To vše doplnily mlhy a různá světla.

Máte řízená i světla a další efekty nebo se spoléháte na vlastního osvětlovače?
Kapelního osvětlovače zatím nevozíme, ale poslední dvě podzimní turné jsme měli vlastního externího osvětlovače. Turné 10 LET pro nás odsvítil Jan Makovec, který dělal léta pro Tři Sestry a mnoho dalších kapel i festivalů. Na turné jsme využili kromě klasických PAR světel, blinderů, otočných LED Wash hlav pro barvení pódia i několik efektových spotových výbojkových hlav a také dekorační LED pásky, které osvětlovaly lemy praktikáblů. Výsledkem byla perfektní světelná show.

Kde berete inspiraci na vizualizaci show a co chystáte do budoucna v tomhle směru?
Inspirujeme se koncerty našich i zahraničních kapel. I když domácí scéna si až na výjimky s vizualizací pódia moc hlavu nedělá (smích). Co bude následovat, to ještě uvidíme, ale i kdybychom to teď věděli, tak pro fanoušky to má vždy být překvapení, takže budeme mlčet.

Jak z tohoto pohledu řešíte zvuk - máte vlastního zvukaře?
Vlastního zvukaře si vozíme už čtvrtým rokem. Je to naše podmínka a důvod je jednoduchý. Vždy chceme mít stejný a dobrý zvuk a je jedno, jestli hrajeme na festivalu pro 5000 lidí, v kulturáku pro 600, nebo v klubu pro 300 lidí. O zvuk zÝo se stará od začátku tohoto roku Radek „Keddy“ Čerjak. Před ním tuto funkci zastupovali jiní dva zvukaři.

Vozíte na turné vlastní pronajatý PA, nebo spoléháte na místní?
PA jsme letos vezli prvně, jinak se spoléháme na místní. Výhodou vlastního zvukaře také je, že dopředu na místo kde bude koncert zavolá a zjistí, co nás tam čeká. Na 99% se všechny koncerty obejdou bez problému. Občas je někde problém s místní elektrikou, probíjením mikrofonů, ale takových koncertů je díky zvyšující se profesionalitě pořadatelů méně a méně.

Používáte počítač striktně např. jen na pouštění smyček, nebo přes něj běží i další věci?
Když během koncertu jede něco přes počítač, musí na něm běžet jen jedna aplikace. Např. náš bubeník Franc používá MacBook výhradně jen na samply, což snižuje riziko, že se něco bude sekat, nebo spadne systém a tím celá show. Na LEDky jsme měli zapůjčený počítač od firmy, která nám panely dodala, ale byl pomalý a občas nestíhal. Nesmělo tedy přes něj běžet nic jiného, aby se projekce zobrazovaly jak měly. Jinak žádné další vychytávky jako MIDI či inteligentní světla zatím nemáme. Možná se nějaká DMX krabička, nebo jiná mašinka, časem pořídí.


Co pouštíte ze samplů?
V samplech máme intro, kterým otevíráme koncert. Používáme taky různé efekty a doprovodné nástroje, které jsme natočili ve studiu a při hraní naživo už nám na ně nezbývají ruce, proto jsme to vymysleli takto. Všechno ostatní už jedeme naživo.

Jaké jsou vaše zkušenosti se spolehlivostí?
Jednou se nám těsně před vystoupením stalo, že se počítač kousnul a museli jsme to zvládnout bez samplů. Nebyla to moc příjemná situace. Předejít se tomu dá samozřejmě nějakým záložním notebookem, ale zatím jsme to neřešili.

Na pódiu máte stále klasické kytarové aparáty i s bednami, vyznáváte tedy oldschool a na simulace nebo podobné věci se nechystáte?
Láska: My s Pištem máme každej svůj zesilovač (Pišto Egnater Renegade a já HDR „Automat na Lásku“ – zakázková výroba), k tomu každej svojí 4x12 bednu (Pišto s Greenbackama a já s Vintagema). Oba zatím snímáme zvuk klasicky, tzn. mikrofonem a pro tenhle účel používáme Sennheiser e906. Osobně do budoucna uvažuju o nějakém speaker simulatoru, trochu mě do toho uvrtal kytarista Harleje Hofik. Ale zároveň chci zvuk dál snímat mikrofonem, potřebuju na podiu ten zvuk trochu i cítit.

Pišto: Snažíme se o vizuální souměrnost podia, takže můj box je na kraji a neslyším z něj, ani když zahraju něco jinak než kluci, jen z in-earu, takže osobně uvažuju o nahrazení boxu speaker simulatorem Two Notes Torpedo Live. Tomu nahraješ reálný zvuk své bedny nahraný svým mikrofonem a ono si to pak porovná se signálem ze zesilovače a posílá ven totéž, jako kdyby to člověk prohnal boxem a mikrofonem. Ale s tím rozdílem, že box může zůstat ve zkušebně.

Co basa?
Můj aparát poslední rok spí ve zkušebně. Pořídil jsem si místo něj dvě krabičky – MXR Bass D.I. od Dunlopu a TECH21 SansAmp. Výstup z basy jde rovnou linkou do FOH. Vozit a tahat bednu 8x10 Ampeg a 15kg rack s Hartke HA5500 není nic neobvyklého, ale přece jen mít místo toho jen pedalboard a využít možnosti in-earu, kde mi jde signál přímo do ucha, není tak špatné. Trochu mi občas chybí ty basy, které tlačí do zad, ale časem si člověk zvykne.

Používáte bezdráty, nebo jedete na kabely? Nemáte problém s volnými frekvencemi? Éter je poslední dobou trochu přesycený...
Všichni používáme bezdráty. Na tyhle mašinky a i na dalších spoustu věcí máme svého partnera firmu Sennheiser. S frekvencemi je občas problém. Často se to stává na velkých festivalech, kde tyto zařízení používá většina účinkujících kapel. V tu chvíli nezbývá než přeladit.

Láska: Já jsem si pořídil rackovou vysílačku Line 6 Relay 90. Je to výborná věc, která navíc funguje na frekvenci 2,4 GHz. Ačkoliv to je pásmo pro Wi-Fi sítě, zatím jsem s tím nikde neměl problém. Navíc má na výběr 14 kanálů a funkci skenování volných frekvencí, takže pohoda.

Pišto: Já mám bezdrát klasický ew172 G3, ale u mikrofonu na zpěv jsem teď upgradoval z řady ew500-945 na digitální bezdrát D1, tedy funkčně totéž, co má Láska na kytaru. Jen tedy vše od Sennheiseru a jsem spokojen. Navíc D1 má Deeser, takže umí potlačit moje děsivé sykavky.

Kytarové bedny sice na pódiu máte, ale odposlechy už ne. Kdy jste přešli na in-eary a proč?
Odposlechy jsme odstranili na jaře 2014 a celá kapela přešla na in-eary. Je to o dost přísnější, protože člověk slyší každou notu či akord a u zpěvů dvojnásob.

Láska: Já u in-earu využívám jen jedno sluchátko, druhým uchem poslouchám kytaru z aparátu a tak nějak i dění na podiu. Nerad se kompletně uzavírám jen do sluchátek.

Pišto: Dlouhou dobu jsem si říkal, že kromě ztráty hlasivek je na podiu nejhorší se neslyšet. Od dob, co jsme přešli na in-eary vím, že nejhorší je se slyšet, když zrovna člověk nemá svůj den (smích).


Spoléháte v tomhle směru na monitorového zvukaře, nebo si mícháte poměry sami na pódiu přes vlastní mix?
V případě, že je na větším festivalu, nebo nějaké akci monitorový zvukař, vždy si poměry do uší ukážeme. Na menších akcích vše obstarává náš zvukař Keddy z FOH.

Co si do sluchátek pouštíte?
Každý tam má standardně svůj nástroj, vokál a případně to, co potřebuje. Osobně si tam přimíchávám ještě doprovodnou kytaru, hlavní zpěv a trochu bicí.

Láska: já si do ucha pouštím svůj a Pištův zpěv, trochu samplů a trochu obou kytar, jinak nic.

Pišto: Jedu taky jen na jedno ucho, kde mám svůj zpěv, kytaru a akustiku, kterou si tam posílám a poměruju ve svým mixáčku v racku, takže ani neopruzuju na zvukovkách. Za 3000 korun ideální řešení. Plus si tam nechávám spíš pocitově posílat ostatní zpěvy a samply kvůli intru, do kterého zpívám. A druhým uchem poslouchám bicí.

Opět otázka jako u bezdrátů na kytary - jak řešíte frekvence, máte je pevně nastavené, nebo pokaždé ladíte podle situace?
Frekvence máme pevně nastavené. Pokud nastane problém, řeší se operativně na místě.

Pišto: U kytary jsem frekvenci už asi čtyři roky neměnil, u in-earu občas musím, protože nejsem schopen si vyvést anténu do přední části racku. Mikrofon na zpěv D1-945, o kterém jsem mluvil, si volnou frekvenci najde sám. Spíš častěji bojujeme s brumem z elektriky, který je v in-earu dost nepříjemný, ale člověk se s tím v českých podmínkách musí naučit žít.

Doporučoval bys investovat do in-earu i začínajícím klubovým kapelám? Zavedené značky stojí desítky tisíc, ale dají se koupit i levné výrobky o řád levnější. Doporučoval bys takové levnější řešení?
Nejspíš ne. Pokud už zakoupit in-ear, tak kvalitní. A to jak říkáš, něco stojí. Podle mě by ale každá kapela měla nejdříve investovat do jiných základních věcí, které jsou potřeba. Rozhodně tím, že kapela přejde z odposlechů na in-eary, se automaticky slavnější nestane.

Láska: Měl jsem dřív in-ear od LD Systems. Nebyl špatný, ale neměl moc velký dosah, občas docela šuměl. Nic z toho se mi teď u Sennheiseru neděje. A mám super sluchátka IE 80, ty nemají chybu.

Pišto: Vyzkoušel jsem před kvalitním in-earem asi tři levnější a rozhodně nedoporučuju na tomhle šetřit. Spolehlivost mašinek za bůra se limitně blíží nule.

Nedílnou součástí koncertování v dnešní době je merchandise. Jak k němu přistupujete a co je pro vás z tohoto pohledu důležité?
Merchandise intenzivně řešíme už od prvního roku působení kapely. Věnoval jsem se tomu asi sed let sám, pak jsem to musel z časových důvodů předat našemu fotografovi Slinkymu, který se o to stará dodnes.

Začalo to plackami přes různé nášivky, trička nebo mikiny. Dnes si můžou naši fanoušci pořídit spoustu dalších zajímavých věcí od náušnic až po víno. Důležité je, aby je to nenudilo a odnesli si z koncertu nejen nějaký suvenýr s logem, ale věc, kterou i upotřebí. Například na posledním turné k deseti letům jsme vymysleli jako novinku plátěné tašky, nebo sluchátka od firmy Sennheiser s logem naší srdcové desítky. Myslím, že se to hodně povedlo.

Jaké jsou podle vás v oblasti merchandise trendy a co by měla být samozřejmá součást nabídky kapely?
Určitě je důležitý nějaký merchandise s sebou vozit. Každá mladší kapela jde spíše po levnějších věcech, jako jsou placky, nebo nášivky a je to logické. Ovšem zainvesntovat do triček či mikin a vytvořit perfektní design, který lidi budou nejen kupovat, ale i rádi nosit, to je podle mě cesta, kterou by se každá kapela měla vydat. Musí si také uvědomit, že to, co prodává, jí následně dělá promo a o to tady jde v první řadě.


Co ceny a jejich nastavení? Mají si kapely držet svou cenu, nebo být co nejlevnější a pokrýt aspoň náklady? Fanoušci přeci jenom nemají peněz nazbyt...
My necháváme ceny na našem merchaři. Má s tím bohaté zkušenosti, takže ví, za kolik se co dá prodat a co už je přestřel. Obdivuju každopádně kapely, které mají například tričko za 700 až 800 Kč a lidi to houfně kupují. V tomto případě už nejde o kvalitu textilu nebo motiv trička, ale tady už musí fungovat určitá chemie a kapela je v té chvíli pro fanouška tzv. modlou. Většinou je to tak u zahraničních kapel, které k nám zavítají. Viděl jsem tento model i u pár tuzemských kapel. To už jsou ale nastávající legendy nebo stálice české scény.

Vyplatí se podle vás ještě lisovat CD, nebo už je to z vašeho pohledu mrtvý formát a kapely by se měly zaměřit spíš na on-line prodej?
Naše kapela je od počátku ve vlně generace, která je na CD přece jenom ještě trochu závislá, i když trendy a věkový průměr se pořád mění. Jakmile se prodeje sníží pod jakési bídné minimum, budeme zvažovat co dál. Zatím jsme ale spokojení. Online prodeje ale samozřejmě nepodceňujeme a hudbu nabízíme v těch největších internetových obchodech.

Láska: V poslední době to vypadá, že se na scénu vracej kazety. Nevím přesně, kam až to dojde, ale lidem bych radil, ať kazeťáky zatím nevyhazují (smích). Jinak jednou bychom si rádi udělali i něco na vinylu, uvidíme.

Na co se soustředit v rámci komunikace s fanoušky přes web a sociální sítě? Není třeba Facebook už vzhledem k jeho přesycenosti trochu neefektivní?
Obecně je tohle velice zásadní promo, kterému by kapela měla věnovat čas. Být pořád v kontaktu s fanoušky, informovat o dění v kapele i mimo ní. Facebook pořád funguje skvěle. Nedávno jsme založili profil také na Instagramu, kde se nám přidávají pořád noví fanoušci. Ovšem ta osobní komunikace s fanoušky na koncertech nebo při různých akcích, být jim nablízku, nebát se vyfotit, či podepsat… to je asi to, co nejvíc lidi potěší. A nás to těší taky.

Na koncertech máte jednotný dresscode, v čem je podle vás přínos? Jak vůbec nahlížíte na image, co je podle vás důležité atp.?
Každá kapela, která zvolí nějaký dresscode, se v tu chvíli odliší a vzbudí určitý respekt. Je to podobný, jako když vidíš někoho v uniformě. Nikde není napsáno, jestli daný dresscode zaujme a splní očekávání. Ale to člověk nezjistí, když to nezkusí. Myslím, že to může kapele hodně pomoct, odlišit se od ostatních všedních kapel a lidé si ji i právě díky tomu zapamatují více, než kdyby měl každý tričko jiné barvy nebo s jiným logem.

Máte stále stejný styl, nebo ho měníte na každé turné?
Dresscode kapely měníme podle příležitosti. Letos jsme měli tílka ve dvou barvách s logem naší srdcové desítky a na předchozím turné jsme si zase nechali ušít na míru košile s motivem naší nové desky. Image je hodně důležitá součást show a tak by se k tomu mělo i přistupovat.

Co bys poradil mladším kapelám na cestě za vyprodanými kluby?
Hrajte, hraje a zase hrajte. Náš první vyprodaný klub byl až 465. koncert, který jsme s kapelou odehráli. Nikdy jsem nevěřil, že se to stane a nikdy by mě nenapadlo, že budeme muset odehrát, odtahat, odřídit a přežít téměř 500 koncertů. Ale ten pocit, když vám promotér řekne, že je vyprodáno, ten za to opravdu stojí. Takže hodně štěstí!
Oficiální weby:
zakazanÝovoce - www.zakazanyovoce.cz
Facebook - www.facebook.com/zakazanYovoce

Za MUSICstage se ptal Jakub Troníček