Yarda Helešic je primárně hudebník, hudební producent a kytarista. Většina ho známe jako někdejšího kytaristu skupiny Support Lesbiens, nicméně od té doby spolupracoval jako producent a muzikant s umělci jako Alice Springs, James Cole, Prago Union, Kabát, Ohm Square a mnoho dalších.

Jardo, kde tě momentálně můžeme vidět hrát naživo?
V současné době buď s kapelou Lab on Fire, nebo v Alice Springs Blues Bandu někde v klubu.

Co tě v nejbližších měsících čeká? Nějaké nahrávání, deska, tour nebo tak něco?
Po strašně dlouhé době jsem konečně na podzim nahrál nějaké své akustické věci, tak bych se teď rád ponořil do tvorby a dodělal to.


No a jak to u tebe s muzikou začalo? Proč zrovna kytara a co tě k ní přivedlo?
S hudbou jsem začal relativně brzy, v devíti letech jsem si vymodlil kytaru a od té doby mě ten nástroj drží.

Co hudební vzdělání? Jsi samouk nebo poctivé studium? Nebo něco mezitím?
Studoval jsem kytaru u prof. Milana Zelenky na Pražské konzervatoři, ale to byla klasická kytara, na tu elektrickou jsem se učil hrát dost intuitivně sám, takže asi něco mezi.

Pamatuješ si ještě, jaká byla „ta“ první písnička, kterou sis v životě na kytaru zahrál?
Tak to už si nevzpomenu, je to už padesát let (smích).

Když zůstaneme u kytary, jací kytaristé tě v začátcích, ale i postupem času ovlivňovali?
Těch kytaristů je dlouhá řada, nejvýraznější asi Paco de Lucia, Eddie Van Halen, Steve Vai, Frank Zappa, Prince.

Jaká byla tvoje první kapela, kerá za něco stála? Myslím tím, že na vás chodilo třeba víc než pět kamarádů.
Myslím, že na všechny kapely chodí jen pět kamarádů, jen někdy sebou vezmou i další lidi.

Většina lidí tě má samozřejmě spojeného s působením v Support Lesbiens. Mně by ovšem zajímalo, v jakých dalších kapelách a projektech ses ukázal dál? Alespoň ty, které pro tebe byli nějak zásadní a zajímavé.
Hodně zásadní pro mě je dlouholetá spolupráce s Jamesem Colem a Ristem Sokolovskim, třeba na projektu Kapitán Láska. Dál třeba Ohm Square, Prago Union a samozřejmě moje kamarádka od školy Alice Springs.

Teď na tebe budu mít pár takových techničtějších otázek kolem kytar. Začneme tvým koncertním vybavením. Jaké nástroje a aparaturu nyní používáš?
Poslední roky je to dost minimalistický setup, Fender Stratocaster ’57 American Vintage skrz Cry Baby wah a TC Flashback delay do komba Fender Hot Rod Deluxe. Občas na živo hraju i na Ibanez GB-10, nebo akustiku Gibson CL-20.

Jak se připravuješ přímo před koncertem? Potřebuješ se třeba nějak rozcvičit, nebo na to vlítneš rovnou?
Moc se nerozcvičuju, spíš si protáhnu ruce a zahřeju nástroj. Je to u mě spíš o soustředění.

Jsi zkušený muzikant, který odehrál stovky koncertů, měl bys pro ty začínající kytaristy třeba nějakou radu nebo tip, který by jim usnadnil živé hraní?
Hraní dost usnadní když nefetuješ, nebo nemáš tři promile v krvi (smích). Taky se hraje líp, když všechny dobře slyšíš, takže určitá ukázněnost na podiu a dobrý ladění.

Nějaký záložní plán, když se ti něco při koncertě pokazí nebo úplně přestane fungovat?
Ideálně mít kapelového technika, který je vnímavý a dokáže ti s problémem pomoct. Pokud jsi na to sám, tak zachovat co největší klid a začít identifikací a následným řešením problému. Ať už jde o prasklou strunu, nebo něco nefunkčního. Vyplatí se vozit s sebou na koncert nějaký drive pro případ rozbitého aparátu a samozřejmě druhou kytaru.

Dal bys do kupy tři věci, díky kterým máš z koncertu dobrý pocit?
Dobrý zvuk na podiu, dobrý prostor a kulturní publikum.



Jak řešíš odposlech na koncertech… in-ear nebo monitory? Co si do odposlechu dáváš?
Obecně jsem vlastně monitory nikdy moc rád neměl. Dokonce jsem léta hrál s ucpávkami do uší, zvuk byl pak mnohem kompaktnější bez toho lživého parametru, že čím je to víc, tím to hraje líp. Bavily mne sidefilly na vetších podiích, protože to používáš jako svoje PA a tím pádem si můžeš užít to, co jde ven.

Teď trochu k nahrávání. Už řadu let se věnuješ hudební produkci. Máš nějaký svůj oblíbený postup při nahrávání elektrických a akustických kytar?
Ten postup začíná výběrem kytary a laděním, což není často tak jednoduchý, jak se může zdát. Na sejmutí beru většinou SM57, Sennheiser 421 nebo Royer 121. K nim většinou ještě nějaký room mic. Akustiky mám poslední dobou rád X/Y, takže buď AKG nebo Neumann. Miluju ale i mono variantu U87 nebo C12. Nejpodstatnější je ale vždy ten kytarista a nástroj.

Jak bys popsal roli takového “ideálního” hudebního producenta. Co by měl kapele, která za ním přijde, umět nabídnout? A jaký je ten “tvůj” přístup?
Ideální producent by měl kapelu inspirovat, uklidnit a posunout dál po všech stránkách. Můj přístup je hodně individuální a nabízím svoje cítění, rozhled i veškerý znalosti.

A naopak, jak by se měla kapela na práci s producentem vlastně připravit? Co by od něj měla čekat a co ne?
Určitě je velká výhoda jít do spolupráce s producentem hodně otevřený novým nápadům a nečekat, že je to nějaká spásná postava, která zachrání všechny nedostatky. Je fajn, když je kapela na nahrávání dobře připravená a vybere si pro spolupráci někoho, komu věří.



Jak bys popsal “to”, co tě na hraní na kytaru vlastně baví?
Asi ta univerzálnost, umí být neskutečně intimní a v mžiku se proměnit na zbraň hromadného ničení… je jen na tobě, jaký způsob použití zvolíš.

Teď něco k tvorbě. Jak píšeš písně, jaký je tvůj proces? Jak z prvotního nápadu vznikne finální song?
Většina mojí tvorby v poslední době je instrumentální, takže sedím s kytarou tak dlouho, než to dokončím. Někdy to je otázka minut a jindy měsíců.

Co dělá Yarda Helešic, když zrovna nedrží v ruce kytaru, nebo nekroutí poťákama ve studiu?
Miluju gaming, takže PS4. Kromě toho se snažím najít čas i pro filmy nebo přírodu.

Máš nějaký aktuální objev, domácí kapelu, kterou bys posluchačům rád doporučil?
Deaf Heart.

Odkazy:
Facebook: www.facebook.com/yardahelesic

Za MUSICstage.cz se ptal Mato Mišík