Votchi chystají novou desku

Odpovědět
Jakub Dolezal
Příspěvky: 7
Registrován: 22 srp 2014 00:16

Votchi chystají novou desku

Příspěvek od Jakub Dolezal »

Rozhovor s kapelou nejen o natáčení desky.
7. 11. 2014

Se členy skupiny Votchi jsem se sešel v jejich Žižkovské zkušebně, ve velmi uvolněné atmosféře. Kapela chystá vydání nové desky na leden 2015. O tvůrčím procesu i věcech souvisejících si se mnou povídal kapelník Mirek Mužík (klávesy), Pavel Bartoš (baskytara), Martin Smejkal (kytara) a zpěvák Alex McBeat. S producentem vznikajícího alba, Ianem Keloskym, jsem se stačil jen minout ve dveřích, ale na rozhovor s ním také brzy dojde.
Obrázek
V diskuzi na vašich stránkách se nedávno vedla debata o častých změnách vaší sestavy (a o tom, že máte na každé desce jinou sestavu). Proč k těm častým změnám dochází?
Mirek Mužík: To ale není pravda! Naopak se naše sestava mění hrozně málo. A když si vezmeš, že fungujeme patnáct let a máme jen tři desky…

Martin Smejkal: …Tvoje otázka by měla znít, proč vydáváme tak málo desek.

Mirek Mužík: Oproti minulé desce je rozdíl ve zpěvákovi – tehdy byl našim hlavním vokalistou Petr Kutheil, ale Alex hostoval už na naší druhé desce. Ubyla jedna kytara (odešel Michal Hladůvka). A bubeník Tomáš Stloukal odešel, ale po dvanácti letech.

Také je docela zajímavé, že máte dva zpěváky.
Mirek Mužík: My máme hlavního zpěváka, to je Alex. Pak máme hosta – Petra Kutheila – ten s námi zpívá na akcích, kde se hodí naše vystoupení něčím zpestřit. A dříve to bylo naopak – na druhé desce byl Marek Hnilica jako hlavní zpěvák a Alex byl jako host.

Ještě bychom také měli zmínit výměnu flétnisty...
Mirek Mužík: Náš původní flétnista je zároveň profesorem na Matfyzu. Když odjel na dva roky učit do Kanady, nechtělo se nám kapelu ukončovat. Ale ani jsme nechtěli překopávat repertoár, protože flétna je pro náš zvuk hodně typická. Výhodou bylo, že jsme se ve studiu Propast poznali s Petrem Ackermannem, který je nejen zvukař, ale i vystudovaný flétnista. Zeptali jsme se ho, jestli by se mu nechtělo si s námi zahrát a on zjistil, že mu živé hraní vlastně docela chybí.

Přinesly změny v sestavách (a nebo přibývající léta) změny hudebních vlivů?
Mirek Mužík: To víš, že se to mění. Podle mě to není tak, že by se někdo z nás zapouzdřil v nějakém období. Navíc, když máš šest lidí v kapele, je to hodně pestré.

Martin Smejkal: Já si myslím, že třeba na Muse se všichni shodneme, to posloucháme všichni.

Alex McBeat: Já třeba ne…

Mirek Mužík: Pavel má rád metal. Ten klidně poslouchá i Helloween...

Pavel Bartoš: …nebo Paradise Lost a podobné záležitosti. Ale taky třeba Richarda Bonu.

Alex McBeat: Já jsem zase „starej“. Já jsem usnul v sedmdesátých letech.

Martin Smejkal: Ani Soundgarden nebo Faith No More se ti nelíbí?

Alex McBeat: Víš co, já si na tom cením té osobitosti. A myslím, že to je pro dnešní dobu typické. Hodně se cení technika a osobitost. Ale v 70. letech byla ta muzika – nevím jak to říct jinak – víc „živá“.

Martin Smejkal: Já mám rád Led Zeppelin, vůbec vlastně rockovou klasiku – Deep Purple, Hendrixe… Nebo bluesmany – líbí se mi Joe Bonamassa nebo John Mayer. A z těch nových kapel třeba Paramore nebo Avenged Sevenfold. Ale taky Iron Maiden.

Mirek Mužík: Já mám hodně rád Yes.

Ty jsi, Míro, studoval skladbu na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Využíváš nabyté poznatky ve své tvorbě pro Votchi?
Mirek Mužík: Podle mě to člověk používá podvědomě pořád, to je úplně přirozené. Takové ty řeči, že když dostuduješ, tak to máš zapomenout a začít dělat věci po svém, to je podle mě nonsens.

Máš nějaké oblíbené období klasické hudby?
Mirek Mužík: Od renesance po novoromantismus, tam můžu všechno. A tam to vlastně končí. Ještě občas projde něco z impresionismu, ale z vážné hudby 20. století si toho moc nepustím.
ObrázekObrázek
Když jste začali připravovat materiál na novou desku, byl už hotový repertoár?
Mirek Mužík: Část už byla obehraná na koncertech, část bude úplně nová.

Jak vznikají nové písničky?
Mirek Mužík: To je hodně individuální. Občas už někdo přinese hotovou věc, která se jen dopiluje. Jindy se naopak začíná od tématu, které někdo vymyslí na zkoušce a pak k tomu každý něco přidá.

Pavel Bartoš: Nebo třeba Míra má o nějaké věci konkrétní představu, což se mi stává u basové linky docela často (smích). Občas se při natáčení řekne: „Hrej to takhle!“ a já to zahraju…

Mirek Mužík: …tak, jak chce kapelník.

Pavel Bartoš: …někdy je to třeba i lepší (všeobecný smích).

Alex McBeat: Já jsem rád, že mi kluci nechávají volnou ruku u textu nebo melodické linky.

Když vzniká nová písnička, máte nejdřív hotovou instrumentální složku, nebo přinesete na zkoušku melodii s textem a s tím pak pracujete?
Alex McBeat: Obojí...

Martin Smejkal: Často se stává, že Mirek přinese nějaký nápad, riff – zkrátka rozpracovanou písničku, ke které chybí refrén. Ten se pak udělá na zkoušce. A každý k tomu může přispět, Adrian (Ševeček, bubeník - pozn. aut.) občas přijde s doprovodem, který z toho udělá jinou písničku. Postupně se to formuje, až do bodu, kdy jsme s tím všichni spokojeni a písničku můžeme hrát.

Pavel Bartoš: Tím, že má každý na věc jiný pohled, vzniká vlastně další inspirace.

Mirek Mužík: Většinou se respektuje přání autora původní myšlenky. A autor se může nechat inspirovat ostatními.

Martin Smejkal: Taky se stává, že někdo přijde s nápadem a ostatní řeknou: „Hele, sorry, ale tohle ne...“

Jak vlastně natáčíte? Po stopách nebo „všichni spolu“?
Mirek Mužík: To je docela zajímavé. My jsme předchozí desky točili opravdu způsobem „každý zvlášť“. I když to byly věci sehrané a nazkoušené, přišlo nám to jako nejlepší varianta, cesta nejmenšího odporu. Ale je pravda, že když jsme natáčeli minulou desku, tak nám Petr Ackermann (v roli zvukaře) říkal: „Pojďte to natočit dohromady, aspoň základy.“ Bohužel k tomu z různých důvodů nakonec nedošlo. Ale tentokrát jsme si řekli, že když máme svoje studio a máme na to čas, natočíme to dohromady – už pro ten feeling a bezprostřední reakce, i kdyby se některé věci potom musely přetáčet.
Obrázek
Stalo se vám u nových věcí, že byste je museli celé z gruntu přetočit?
Mirek Mužík: To se nestalo. Ale pravdou je, že když s námi začal pracovat Ian, do některých věcí zasáhnul – například je zkrátil.

Martin Smejkal: Já bych k tomu ještě něco dodal: My se snažíme maximálně dopilovat aranžmá. Hrajeme si se zvuky kláves i kytar – já jsem používal z 90% plug-iny. To znamená, že kytary se přetáčejí.

Mirek Mužík: Každopádně ty věci fungovaly a úplně znovu se nic natáčet nemuselo. Hlavně asi proto, že jsme ty písničky většinou měli obehrané naživo.

Jaké vybavení jste používali k natáčení, případně, měli jste něco nového?
Martin Smejkal: Používal jsem převážně VST plug-iny na simulaci zvuku kytarového aparátu, zejména AmpliTube. Dokonce jsem využil i některé plug-iny na iPadu, například JamUp. Dále jsme také experimentovali s různými krabičkami, z nichž asi za zmínku stojí především skvělý pedál od ZVEX Fuzz Factory. Jedná se o zvukově velmi rozmanitý Fuzz, který nabízí mnoho moderních zvuků.

Mirek Mužík: Pořídil jsem si dva nové syntezátory, virtuálně-analogový Novation Ultranova a čistě analogový Minibrute SE od Arturie. Hodně jsem se s nimi při postprodukci vyřádil. Mimo to jsem používal freewarové VSTi syntezátory od značky Elektrostudio – naprosto úžasně znějící simulace především vintage syntezátorů a klávesových nástrojů (Mellotrone, Solina strings atp.).

Proč vlastně kapela, složená z velké části ze studovaných muzikantů, potřebuje producenta?
Mirek Mužík: Znáš to – každý má vyhraněný názor na konečnou podobu písničky a jeden druhého občas těžko poslouchá. Takže když se dohodneme, že někdo mimo kapelu má rozhodující hlas a že jeho budeme poslouchat, je to potom jednodušší.

Martin Smejkal: Zvláštní je, že když přišel Ian, shodli jsme se najednou s Mírou na věcech, na kterých bychom se předtím neshodli. Já třeba říkám Mírovi: „To je super, že je tu Ian – on to konečně směruje tam, kam jsem to chtěl nasměrovat i já!“ A pak za mnou přijde Míra a říká: „To je super, ten Ian to dělá tak, jak jsem vždycky chtěl já!“ (všeobecný smích). Ale kdybychom si to s Mírou řekli navzájem, asi bychom se na některých věcech neshodli.

Pavel Bartoš: Na začátku to ale bylo padesát na padesát: Mohl to úplně rozložit, nebo naopak sjednotit.

Martin Smejkal: Je to v podstatě náš coach.

Mně připadá zajímavé, že jste si vybrali právě Iana. Jeho kapela Lo Dost hraje, podle mě, poměrně rozdílný styl od vašeho…
Mirek Mužík: Je to producent, dělá různé věci. Vždyť spolupracoval např. s Monikou Načevou, se Sunflower Caravan…

Alex McBeat: A my navíc přišli na to, že je s námi propojený i jinak. Rodiče ho prý pojmenovali po Ianu Andersonovi – a my máme v kapele flétnu (smích).

Martin Smejkal: Má také jiný background než my. Je to Američan, vyrůstal s jinou muzikou… Stal se z něj další člen kapely.
Obrázek
Je spokojen s pracovní morálkou českých muzikantů (smích)?
Mirek Mužík: Určitě ano!

Alex McBeat: Je z něj cítit obrovská chuť zapojit se do zdejší scény…

Martin Smejkal: …zbořit mýty o českých kapelách.

Mirek Mužík: Další výhoda je, že se jeho supervize týká i textů a zpěvu obecně. Alex učí na jazykovce, takže s angličtinou u nás problém není. Ale Ian je rodilý mluvčí, který nám poradí s nejdrobnějšími nuancemi. Díky tomu se nám snad podaří, aby výsledek nezněl jako „česká deska“.

Skoro to zní, jako by „česká deska“ bylo hanlivé označení.
Mirek Mužík: Jak se to vezme… Já si myslím, že hanlivé to není. Ale je spousta českých interpretů, kteří zpívají takovou tou „Czenglish“. A to se dá říct i o věcech, které máme my na našich minulých deskách, z těch taky poznáš, že to nezpívá rodilý mluvčí. Pro lidi z ciziny to může být exotické…

Pavel Bartoš: …kapela z Balkánu…

Mirek Mužík: …v recenzích v cizině o nás psali: „Kapela z Čech, dobrý, zpěvák má zajímavý akcent…“ Tak bychom se z toho chtěli vymanit a snažíme se, aby to nemělo zajímavý akcent, ale naopak, aby to znělo normálně.

Když už jsme u těch textů: Vysledoval jsem zájem o okultní tematiku…
(všeobecný smích)
Pavel Bartoš: To mi ani neříkej…

Alex McBeat: Kde jsi našel okultismus?

Tak třeba v klipu i v názvu písničky „Devil Inside Me“. Nebo v názvu desky „Scary Woman“…
Mirek Mužík: Tam je přítomná snad mytologie, když už. A nebo mysticismus – to je něco jiného, než okultismus…

Alex McBeat: Fantasy je důležitý zdroj inspirace. Ale mohli bychom ten okultismus zkusit (smích)…

Martin Smejkal: Alexi, o čem vlastně budou ty nové texty?

Alex McBeat: Myslím si, že jestli je nějaké téma, které spojuje ty nové texty, tak je to „systém“ – resp. zaměření „proti systému“.

Proti systému?
Alex McBeat: Jsou věci, které nejsou úplně O.K. a jsou tady.

Týká se to politiky?
Alex McBeat: Hmmm… politicky to nemyslím. Spíš mocensky.

Martin Smejkal: Mě napadlo, že zmíněná píseň „Devil Inside Me“ je vlastně o ženský, o osobě, ze které se něco vyklubalo.

Mirek Mužík: Já se vždycky v textech snažil, aby byly pozitivní, aby nevzbuzovaly záporné emoce. Negativních věcí je kolem nás strašně moc a nemyslím si, že je nutné k tomu naší muzikou nějak přispívat.
ObrázekObrázek
Býváte řazeni do stylů jako např. hard-rock nebo progresivní rock. Zajímalo by mě, jestli jsou pro vás podobné škatulky důležité, nebo jestli vás spíše otravují?
Mirek Mužík: Podle mě Ti každá kapela, se kterou se bavíš, řekne, že nepatří do žádné škatulky. Možná kromě punkáčů, kteří o sobě říkají, že jsou punkáči. To znamená, že bys měl pro každou kapelu zvláštní škatulku. Takže jestli se ti to nechce až takhle drobit, asi nás nejlépe vystihuje, když se řekne, že jsme na hranici hard-rocku, progresivního rocku, možná art-rocku.

Martin Smejkal: Já zjišťoval na Wikipedii, kam se dají zařadit Muse, a ti tam mají napsáno asi deset stylů. Každopádně my se u nové desky snažíme, aby zněla jako z roku 2015…

Mirek Mužík: …přičemž ten náš styl se sice vyvíjí, ale dechovku ani techno jsme zatím dělat nezačali.

V dnešní době se neustále mluví o krizi hudebního průmyslu. Jak v takovém ovzduší budete chtít naložit se vznikající deskou?
Mirek Mužík: Deska je propagační materiál. Tzn. když se nám podaří udělat dobrá deska, budeme mít dobré promo. Navíc máme výhodu, že nás studio v podstatě nic nestojí, takže nás netlačí čas a nemusíme řešit, jak prodat aspoň 500 kusů, aby to vydělalo na elektřinu ve studiu.

Martin Smejkal: Uvažovali jsme, že to zkusíme dát na Spotify, Deezer, iTunes – rozhodně bychom to chtěli šířit elektronickou cestou.

Mirek Mužík: Samozřejmě se to budeme snažit zpropagovat, jak nejlépe to půjde.

Chystáte tedy nějaký klip?
Mirek Mužík: My toho chystáme hrozně moc, ale otázka je, kdo nám dá těch deset milionů, které na to budeme potřebovat (všeobecný smích).

Budete si album vydávat sami?
Mirek Mužík: Zkusíme oslovit nějaké vydavatelství kvůli distribuci. Ale když se to tak vezme, nahráváme si to sami, producenta jsme si sehnali sami, distribuovat si to možná budeme muset také sami – tak proč za to dávat peníze někomu jinému. A nejvíce desek se stejně prodává na koncertech.

Otázka na závěr: Jak došlo k tomu, že na koncertech hrajete cover verzi písničky od Sandry?
Mirek Mužík: To je úplně jednoduché. My jsme „Marii Magdalenu“ začali hrát v roce 2000. Já tehdy poslouchal Guano Apes, kteří hráli „Big In Japan“ od Alphaville v moderním pojetí. Říkal jsem si, že je to dobrý nápad, že bychom mohli něco takového taky udělat. A po „Marii Magdaleně“ jsem sáhnul, protože jsem ji slyšel v autě cestou z chalupy. Přišel jsem na zkoušku a řekl klukům: „Budeme hrát Sandru!“ A oni mi řekli: „Ty jsi se po...l, ne?“ Ale přesvědčil jsem je.

Oficiální web: http://www.votchi.cz
Ian Kelosky: http://iankelosky.com

Za MUSICstage se ptal Jakub Doležal
PROFIL AUTORA: Jakub Doležal
Vystudoval saxofon na Konzervatoři a VOŠ Jaroslava Ježka (1999-2006). Po ročním studijním pobytu v Amsterdamu se v roce 2009 vrátil do Prahy, kde působí jako pedagog na Konzervatoři Jaroslava Ježka. V současné době studuje dálkově obor Hudební věda na FFMU v Brně. Hráčské zkušenosti sbírá od patnácti let, nejprve v Moravských Budějovicích a v okolí (Extempore, Floriján, Tady nikdo není), od. roku 1999 v Praze (Janis Joplin Revival, Jan Kořínek & Groove, Benedikta, Work In Progress, Ondřej Pivec Organic Quartet). Zahrál si s Vladimírem Mišíkem a Flamengem na turné u příležitosti výroční reedice alba “Kuře v hodinkách”. Jeho domovskými soubory jsou Los Quemados a Prague Connection, jako klávesista či saxofonista hrává i s kapelami Žáha, Euphonica, Jakub Zomer & Blues Bond.O svých hudebních aktivitách informuje na www.jakubdolezal.com.


Další rozhovory


New York Voices

Rozhovor s americkým jazzovým vokálním kvartetem.

V pondělí 3.11. vystoupí jedinečná americká kapela New York Voices v rámci Moravia Music Festu v brněnském Sono Centru. Za zmínku jistě stojí, že s tímto světově proslulým souborem vystoupí česká kapela B-Side Band, které New York Voices pokřtí její nové album Meeting Point. Jedná se o novou desku, která je tvořena výhradně původními skladbami českých autorů (Jiří Levíček, Jakub Červenka a další), napsaných právě pro tento big band. O náběr zvuku této desky se postaral Jan Košulič ve studiu Divadla na Orlí, o finální zvuk celé desky pak Phil Bulla z Platinium productions v New Yorku. Křtít bude Vojtěch Dyk a již zmínění New York Voices. Teď již bez dalších okolků k rozhovoru s New York Voices.


Na návštěvě: Drumcenter.cz

Rozhovor s opavským prodejcem hudebních nástrojů a výrobcem bících souprav.

Firma Ivo Honajzera působí na českém trhu od roku 1993. Za téměř tři dekády se z prodejce hudebních nosičů transformovala v jeden z nejzásadnějších obchodů s bicími nástroji v ČR a svou důležitost nejen pro severomoravský region potvrzuje spoluprací s řadou předních tuzemských bubeníků. Od roku 2003 vyrábí Drumcenter vlastní bicí soupravy pod označením DC Custom Drums a ve své stáji má endorsery jako jsou Adam Jánošík nebo . Jaké jsou další plány opavské firmy a na další zajímavosti o jejím působení, jsme se zeptali jejího zakladatele Ivo Honajzera.


Na návštěvě: Bici.cz

Žižkovské hudebniny s akcentem na bicí.

Značka Bici.cz je v českém hudebním rybníce unikát. Od svého vzniku v roce 1996, ještě pod názvem Akcent, se na adrese v pražské Cimburkově ulici věnovala opravám harmonik a prodeji nejrůznějších hudebních nástrojů, ovšem s výjimkou bicích. Co vedlo k transformaci takové firmy ve speciálku na bicí nástroje vyhledávané řadou českých bubeníků? Jaký je recept na to, úspěšně provozovat úzce specializovaný obchod po dobu obdivuhodných dvaceti let? I na tyto otázky nám odpověděl Marcel Pražský, majitel obchodu Bici.cz.

Odpovědět