Vladimír Kliment je všestranný basový kytarista. Spolupracoval s předními českými interprety jako Michal David a Karel Gott. V současné době hraje s Helenou Vondráčkovou nebo Leonou Machálkovou jako baskytarista kapely Charlie band. V Pražských klubech ho můžete slyšet s kapelou LatinWave a HotLine. Jeho baskytarovou všestrannost podtrhává angažmá v muzikálu Mamma Mia a Big Bandu Karla Vlacha.

Co tě vedlo k hudbě?
Děda sice hrál na flétnu, ale nejblíže jsem měl k hudbě díky tátovi, který hrál v country skupině na kytaru. V šesti letech mě rodiče přihlásili do LŠU v Libčicích. Jedenáct let jsem chodil na zobcovou flétnu, klarinet a saxofon a k tomu mě táta zasvětil do tajů kytary. Ve čtrnácti letech jsem se dostal k baskytaře a začal mít touhu i ambici živit se hudbou.

Jak pokračovalo tvé hudební vzdělání po LŠU?
Přijímací zkoušky na KJJ mi nevyšly, proto jsem rok soukromně docházel k Vladimíru Horovi, že vyzkouším štěstí zase napřesrok. Ani to se nepodařilo a tak přišla civilní služba. To nebylo tak zlé. Zařadili mě jako údržbáře v nemocnici, kde práce nebylo mnoho. Vrchní údržbář byl navíc mandolinista z country skupiny a tak jsem mohl mít na dílně kombo a baskytaru. Nikomu příliš nevadilo, že jsem tam rok a půl předstíral práci a cvičil (smích). Hned po civilce mi bylo nabídnuto místo učitele kytary v ZUŠ a hudba mě začala živit.

Hrál jsi kromě toho také v kapele?
Zkušenosti s hraním v kapele u mě začaly už ve 14 letech. O pár let později přišly první koncerty v pražských klubech. Většinou to fungovalo tak, že jsme vybrali peníze na nájem a udělali koncert. Dali si dvě tři piva a byli spokojení, jak nám to hezky šlape. Přišli kamarádi, dali si těch piv šest a byli úplně nadšení. Nadšení nikomu z nás rozhodně nechybělo, i když to bylo prakticky zadarmo.

Takže si se v počátku více viděl jako kapelní hráč, než jako nájemný muzikant?
V počátku určitě. Dokonce jsem zpíval a byl frontmanem kapely. S prohlubujícím se zájmem o hudbu jsem postupně zjišťoval, že existují i muzikanti, kteří nehrají nikde v kapele a chodí pouze nahrávat do studia a nechají se najímat jako sidemani. S prvními zkušenostmi s nahráváním jsem zjistil, že to taková sranda není a představa nájemného hráče se mi začala zamlouvat. Vlastně jsem k nim vzhlížel.

Jaké bylo tvé první angažmá na pódiu?
Úplně první angažmá jsem dostal v orchestru Václava Hybše. V roce 2004 pak začalo hraní s kapelou Karlín, kterou založil Petr Berki. Jednalo se především o plesy.

Rychle ses však dostal také ke známým interpretům. Jak k tomu došlo?
Na jednom plese nás slyšel hrát Michal David a oslovil Petra Berkiho s tím, že by chtěl doprovodnou kapelu. Slovo dalo slovo a já se ocitl v doprovodné kapele Michala Davida. Později nás oslovil Charlie Blažek, který chtěl tuto rytmiku do svojí kapely Charlie band. Začali jsme doprovázet Helenu Vondráčkovou, hráli na sedmdesátinách s Karlem Gottem. Následovala například talkshow Jana Saudka a další akce spojené s doprovázením předních českých interpretů.

Popová hudba však nebyla jediná, které ses věnoval…
Je to tak, později jsem se zamiloval také do jazzu. Mezi moje první angažmá patřilo hraní s C.G. Quartetem Tomáše Křemenáka, později jsem začal hrát také v LatinWave s Alojzem Hedervárim a v současné době ještě v kapele Hotline Jana Hály.

Co tvoje první seznámení s kráčejícím basem?
Když se podívám zpětně, tak se nemůžu zbavit dojmu, že byl nedostatek baskytaristů. Byl jsem tak trochu jednooký mezi slepými. Díky tomu jsem mohl hrát s výbornými muzikanty, což mi herně velice pomohlo. Moje první jazzové setkání bylo s Radkem Němejcem, Danem Fiedlerem a Tomášem Křemenákem. Hledali basistu a zřejmě nikdo nebyl, tak mě vzali do kapely. Divím se, že to se mnou vydrželi, protože já v té době nevěděl a ani neuměl skoro nic (smích). I když jsem na sobě hodně pracoval, zdaleka jsem jim zpočátku nestačil.

Takže volba nástroje byla pro tvou kariéru poměrně zásadní…
Ano, ale to, že jsem začal hrát na basu, byla vlastně náhoda.

Náhoda? Jak k tomu došlo?
Když jsme v mládí založili s kamarády kapelu, která se jmenovala Skvělej den, basa na mě tak nějak zbyla. Takže o výběr vlastně ani nešlo.

Co jste v kapele hráli?
Zpočátku hlavně Olympiky, později nás však dostal Jimy Hendrix a Maceo Parker. Samozřejmě jsme chtěli hrát vlastní písničky, což se nám docela dařilo. Dokonce jsme jednou dělali předkapelu Ivanu Hlasovi v Malostranské besedě a natočili několik demáčů.

Jakou hudbu jsi v té době nejvíce poslouchal?
Ještě před Maceo Parkrem a Jimym Hendrixem to byli Nedvědi, Greenhorni, Václav Neckář, Marie Rottrová a podobně... prostě ty desky, které doma byly. Táta hrál v country kapele, proto to byla od malička tak nějak samozřejmost. Moje první seznámení s rockovou hudbou přišlo až ve chvíli, kdy mi kamarád daroval desku Eric Clapton unplugged. Pak jsem si koupil Claptonův výběr, poznal kapelu Cream a už se to pomalu navalovalo. Začali jsme chodit na koncerty do Lucerna Music Baru, kde celoročně probíhá Agharta Prague Jazz Festival. Absolvoval jsem opravdu nespočet těchto koncertů a mohu to všem jen doporučit!

Kdo tě ovlivnil z baskytaristů?
Z těch českých to byl v mém „Mišíkovském období“ Vladimír Padrůněk a potom Vladimír „Guma“ Kulhánek. Z těch světových jazzmanů jsem jako prvního zaznamenal Marcuse Millera.

A co Jaco Pastorius?
K Jacovi jsem se musel proposlouchat. I k samotnému jazzu jsem se dostal docela pozdě. Ono to je několik let zpátky co si dovolím tvrdit, že hraju a poslouchám jazz.

Kdo tě momentálně nejvíce inspiruje?
Více než o baskytaristy se zajímám o hudbu jako celek. Zpočátku mě zajímalo, kdo co jak hraje, jak rychle a jakou technikou. Dneska mě více baví písničky. Z posledních desek se mi líbí Afrodeezia od Marcuse Millera. Obdivuji baskytaristy, kteří ovládají famózním způsobem jak basovou kytaru, tak kontrabas. Je to například John Patittuci, nebo Kristian McBride. Z českých Robert Balzar, Josef Fečo nebo Franta Raba.

Na jaký hraješ aparát?
Dlouhou dobu jsem používal zesilovače GenzBenz ve spojení s bednami EBS. Teď hraju na Epifani AL 112C a mám ještě externí box Epifani UL D.I.S.T. 112.

Používáš nějaké efekty?
Chystám se, že si postavím menší pedalboard. Momentálně je však jediná krabička kterou používám Sadowsky Preamp. A to jen někdy a k pasivnímu Jazzbasu. Krásně zakulatí tón a nemění charakter nástroje. Mám doma ještě MXR – Chorus, Octaver, Taurus - Delay, Reverb a Compresor.

Na jaké baskytary hraješ?
Nechal jsem si v Německu postavit na zakázku pětistrunnou baskytaru Human Bass ClassX. 18mm rozteč, 34palců mezura, pohodlně se na ni hraje a má rychlý krk. Takový univerzální nástroj, zní stejně ve všech polohách. Dále mám sestavený Fender JazzBass. Tělo je originál z šedesátých let a krk je japonský Reissue. Snímače jsem vyměnil za Lollar. Dokonce jsem v ní měl i aktivní elektroniku Audere, ale ta mě přestatla brzy bavit. Poslední pražcový přírůstek je pětistrunná baskytara F Bass Studio z roku 99. Z bezpražcových baskytar je to Fender Jazzbass a elektroakustická baskytara Godin.

A co volba strun?
Dlouhou dobu jsem používal Dadario. Hraju však dost silou a slapuju, proto jsem přešel na niklové Elixir s tloušťkou 45. Sice mám raději struny bez potahu kvůli jasnějšímu tónu, ale s potahem vydrží opravdu dlouho, teda alespoň co se Elixiru týče.

Umíš ještě na nějaký jiný nástroj?
Myslím, že celkem obstojně na kytaru a v sebeobraně na kontrabas (smích). Ne, dělám si legraci, kontrabas občas někde použiju, ale do jazzklubu se mi s ním nechce... na baskytaru hraju rozhodně lépe.

Za MUSICstage se ptal Lukáš Čunta